oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

Poslední kapitola k vlkodlakovi. Pokus o smutnější ráz, tak snad se to povedlo :) Hezké čtení :)

„Sice si můžeš nalhávat, že už ji nemiluješ, ale já to poznám. Možná jsi mi dneska chtěl říct, že miluješ mě, ale já vím, že bys mi lhal. Viděla jsem, jak se na ni díváš. Když jsi ji objímal, držel jsi ji jako křehkou porcelánovou panenku. Já vím, že ji miluješ a vždycky milovat budeš. Možná sis uvědomil, že šťastnější bude s Jamesem, a tak jsi mu ji se vztyčenou hlavou nechal, ale to nikdy neznamená, že ji nemiluješ. A já odmítám být ta druhá, ta náhražka. Prostě to odmítám.“

Tady máte něco na víkend. Je tu předposlední kapitola. Doufám, že se bude líbit :)

Jak jsem slíbila, tak vkládám další kapitolu vlkodlaka. Doufám, že se bude líbit, a i když byla mezi kapitolami taková odmlka, tak napíšete pár komentů. Díky :-)

Ahoj :), tak tu jsem konečně s další kapitolou, která je o něco delší než ty předešlé, tak doufám, že jsem vám tím udělala radost :-) Jinak musím říct, že se pomalu blížíme ke konci, počítám tak nanejvýš 2 nebo 3 kapitoly a epilog…

Lily byla opřená o studenou zeď hradu a laškovně se usmívala. James se taky usmíval a měl svou tvář jen několik centimetrů od té její. Jak se Remus s ošetřovatelkou blížili, i jeho obličej se přibližoval k tomu jejímu. Políbil ji. A ona mu polibek oplatila. Remusovi se nahrnula krev do hlavy. Cítil vztek, žárlivost a smutek. Musel od nich odvrátit pohled, jinak by se neudržel.

Stal se zázrak! Stal se zázrak! Já dopsala další kapitolu :-)

Cítil se jako v extázi. Takový pocit nikdy nezažil, jakoby mu v těle začal ohňostroj. Každá rachejtle představovala nový nepoznaný pocit, který by nikdy nedokázal popsat slovy. Bylo to něco neuvěřitelného. Musel si ji k sobě přitáhnout blíž. Chytl ji za boky a přiblížil její tělo k tomu svému. Polibek se stále prohluboval a ani jeden z nich nedokázal přestat. A to i přes to, že jim docházel dech.

Ahoj! Musím vás předem upozornit, že tahle kapitola je nechutně krátká a ještě k tomu o ničem. Nemám z ní moc dobrý pocit, ale tak nějak tu asi musela být…

Světe, div se, jsem zpátky! Vím, že jsem slibovala, že začnu psát hned po konci školního roku, ale bohužel nebyl čas.

Ahoj! Tak jsem dneska dostala nějakou psavou a konečně dopsala i další kapitolu k téhle povídce.

„Nikomu to neřekneš!“

„Ale co kdyby Lily…“ nechala větu nedokončenou. Remus najednou pocítil radost z možnosti, že by ho Lily mohla mít ráda, ale hned tuhle příjemnou myšlenku zahnal.

„Já tohle Jamesovi nemůžu udělat! Prostě nemůžu! Tak hrozně mi pomohl. Musím se s tím prostě vyrovnat. Až odejdeme ze školy, bude všechno lepší, snad na ni zapomenu.“

Tak jsem dneska stihla dopsat i kapitolku k této povídce, takže doufám, že jsem vás nadchla, že máte dnes a někteří zítra, co číst :-) Takže si to užijte a komentujte alespoň tak jako předtím :-)

Mírně zčervenala a Remusovi se rozbušilo srdce o něco víc než normálně. Nemohl uvěřit tomu, že ji jeho kompliment potěšil. Koukali se na sebe a chvíli nic neříkali. Remusovi se červenající Lily strašně líbila, nemohl se na ni vynadívat. Byla nádherná, hlavně když se červenala kvůli němu.

Tak jsem konečně dopsala první kapitolu :-) tak snad vás nezklamu :)

Šla přímo k němu, na tváři zářivý úsměv, vlasy poletující v chladném větru a třpytící se nádherné oči. Nervózně pošlápl a snažil se zmírnit svůj zrychlený dech. Bez mrknutí oka ji sledoval, jinak to ani nešlo, byla totiž nádherná.