Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. kapitola - Nemocná matka

30. 7. 2008

A/N: Ahoj! Musím vás předem upozornit, že tahle kapitola je nechutně krátká a ještě k tomu o ničem. Nemám z moc dobrý pocit, ale tak nějak tu asi musela být…

A jako vždy vám musím strašně moc poděkovat za ty skvělé komentáře! Jsem ráda, že se vám povídka líbí (i když já z ní nemám až tak skvělý pocit…)

Už vás nechám tu mini kapitolku přečíst. Mějte se krásně :)

Vaše Naiad

 

Bylo zvláštní mít dívku. Sandra byla samozřejmě hezká a milá, ale prostě to nebylo to, co si Remus vždy představoval. Prostě to nebyla Lily. Nedokázal si pomoct, ale pořád Sandru s Lily srovnával. Jak pomalu zjišťoval, oproti ní byla jeho dívka obyčejná.

Byl vůbec zázrak, že nějakou dívku měl. Sám sebe překvapil, když k chození svolil. Vždyť byl vlkodlak! A jaká holka by chtěla chodit se stvůrou? Pochopitelně to Sandra nevěděla a jak se i domníval, tak ani netušila. Což vlastně ani Lily.

„Víte, kluci, co když se to jednou dozví,“ začal Remus další večer v chlapeckých ložnicích.

„Kdo a co?“ zeptal se Sirius.

„Přeci Sandra. Co když se jednou dozví, že jsem vlkodlak.“

„Ale prosím tě, Náměsíčníku, tvé malé chlupaté tajemství známe jen my,“ snažil se ho uklidnit James.

„Chlupaté tajemství. Kéž by to bylo tak jednoduché, jak to zní.“

„Hele, každému normálnímu člověku, který tě zná, to bude jedno,“ řekl Sirius.

Remus se zasmál, ale nebyl to zrovna nějaký veselý smích.

„Sirius má pravdu, Sandra tě má ráda, takže tvé tajemství buď přehlédne, nebo tě ujistí, že to není až tak hrozné.“

„Že to není tak hrozné?“ zeptal se Remus Jamese. „A od čeho mám tedy tohle?“ ukázal na ohromnou jizvu na své levé paži. „Mám pokračovat?“

„Náměsíčníku, my víme, že to není jednoduché, ale být tebou, tak to tak nehrotím. Až se to dozví, tak se to dozví. A jestli bude špatně reagovat, tak jí dáme co proto, viď, Dvanácteráku?“

„Jasně!“

Byl rád, že jeho kamarádi ho tak bránili, ale moc ho to neuklidnilo. Moc dobře si pamatoval, jak se bál, až to jeho spolubydlící zjistí. Věděl, že to zjistí, protože Sirius i James byli velmi chytří a vnímaví, co se jeho týkalo. A taky moc dobře si pamatoval na jejich reakce. Nikdy snad nebyl šťastnější. Ale bude stejně reagovat i Sandra?

Musel přiznat, že se bál, že by ji ztratil. A to ne proto, že by ji miloval, stále byl totiž zamilovaný do Lily, ale proto, že mu doopravdy pomáhala na ni zapomenout. Alespoň když byl s ní.

 

OoOoOoOoO

 

Uběhly už skoro dva měsíce. A vypadalo to, že se naprosto nic nezměnilo. Sirius byl stále obletován dívkami, James stále chodil za Lily a snažil se jí mnoha způsoby zaujmout, stále bezúspěšně, Peter se stále těšil přítomnosti svých o něco lepších kamarádů a Remus stále chodil se Sandrou. Vypadalo to, že život je stále zajetý v těch samých kolejích. Jenže se přeci jen trochu něco změnilo. Remus by si to možná sám sobě nepřiznal, ale bylo to tak. Sandra se pomalu začala vkrádat do jeho snů, do jeho myšlenek, a tak z nich vystrkovala Lily. Samozřejmě pořád tu byla ta zamilovanost do té snad i dokonalé rudovlásky, ale touha zapomenout na ni jakoby převládala.

Sám sebe překvapil, když zjistil, že příští týden spolu budou dva měsíce. Už tak dlouho! Jenže tu byl jeden menší problém. Tedy pro Remuse byl dostatečně velký na to, aby se o něm nerad bavil se Sandrou. Přesně v den jejich výročí byl totiž úplněk. Už po druhé ji bude muset lhát, že musí jet za svou matkou. Poprvé ho litovala, ale co bude dělat teď?

„Jsi nějaký nervózní,“ řekla mu Sandra na společném malém výletu po školních pozemcích. Procházeli se spolu a Remus byl značně roztěkaný.

„Ne, jsem v pohodě.“

„Remusi, už na tobě poznám, když není něco v pořádku. A hlavně se tu pořád vrtíš a kroutíš.“

Neodpověděl. Jen koukal do země a snažil se vyhnout tomu nepříjemnému rozhovoru, který ho měl brzy potkat. Co mu vůbec může odpovědět na to, že bude na jejich výročí pryč?

„Prostě vím, že s tebou něco je a ráda bych věděla co. Děláš mi starosti.“

„Víš, mám pro tebe nepříjemnou zprávu,“ začal Remus a stále se díval do země.

„Tak co se stalo?“

„Nebudu tu na naše výročí,“ řekl a kousl se do rtu. Nebylo to proto, že mu to bylo líto, ale kvůli tomu, že jí zase musel lhát.

„Cože?“

„Nebudu tu na naše výročí,“ zopakoval.

„Já tě slyšela. Ale proč?“

„Musím za mámou.“

„Zase je nemocná?“ zeptala se znepokojeně.

„Bohužel ano, znovu se to zhoršilo. Brumbál mi za ní dovolil jet, ale řekl, že budu moct jen pozítří.“

„To mi je moc líto, Reme. Nevěděla jsem, že je to tak vážné. Ale opravdu musíš zrovna v náš den?“

„Kdyby jen nebyl ten blbý úplněk,“ pomyslel si naštvaně.

„Bohužel ne.“

„A to nemůžeš o den dřív? Vždyť náš den je v neděli, Brumbál by ti určitě dovolil za ní jet v sobotu.“

„V sobotu jde mamka na nějaké vyšetření, nemohl bych tam s ní být.“

Bylo až neskutečné, jak si vymýšlel. Bylo mu ze sebe špatně. Tak nerad lhal, ale jinak to prostě nešlo.

„Aha.“ Na Sandře šlo poznat, že je zklamaná. Už nějakou dobu pořád o jejich výročí mluvila a najednou nic nebude.

„Sandy, je mi to líto, ale za svou matkou musím. Určitě si to vynahradíme.“ Chytl ji za ruku a smutně se na ni podíval.

„Dobře.“ Pokusila se o úsměv.

 

OoOoOoOoO

 

Byla neděle a to znamenalo, že v noci bude úplněk. Remus se už teď cítil pod psa. Byl unavený a bez jakékoli energie. Už se těšil, až to bude mít za sebou. Sandra okolo něj pořád běhala a snažila se zjistit, proč takový je.

„Máma se zase o něco zhoršila,“ snažil se jí nalhat.

„Uvidíš, bude v pořádku. Musíš se trochu vzchopit!“

„Snad.“

Už ho to přestávalo bavit. Pořád si vymýšlet, že máma je nemocná. Vždyť byla zdravá jako řípa! Chvílemi měl pocit, že tu nemoc na ni za chvíli přivolá a bude to pravda.

 

Pomalu se začalo stmívat. Už musel jít za madame Pomfreyovou. Tak moc se mu nechtělo.

„Už jdu,“ oznámil Sandře a začal se pomalu zvedat.

„Tak mamku ode mě pozdravuj.“ usmála se smutně Sandra.

„Mamku?“ zeptal se nechápavě.

„Jo, mamku. Vždyť za ní jedeš, ne?“ Sandra byla ještě zmatenější. Celý den se choval zvláštně.

„Jo, aha!“ Nejradši by se plácl do čela a pořádně zanadával. Proč byl tak nepozorný? Doufal, že si některé věci nedává dohromady. „Budu ji pozdravovat.“ „Možná to vytí uslyší až doma.“ pomyslel si ironicky.

„Ahoj.“ Dala mu pusu na tvář a on se pomalu vypotácel ze společenské místnosti na ošetřovnu.

 

4. kapitola                                                                                          6. kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Remus

(Alice, 5. 1. 2014 13:55)

"Takové MALÉ CHLUPATÉ TAJEMSTVÍ"... to mě vždycky dostane :D :D :D

....

(Sunny (www.sunny.estranky.cz), 5. 9. 2008 15:05)

skvelé!!!!fakt superne!!!naval pokračo xD!

,,,,3

(tija12, 13. 8. 2008 17:21)

Když sex-jen bezpečně,když zahulit-jen vyjimečně,když rozbít-tak na kousky,když polibek-tak francouzsky,když bavit se-jít do klubu,když natlouci-tak přes hubu,když bojovat- tak s obranou,když milovat-tak s ochranou,když zemřít-tak láskou....... pošli tohle 15 lidem a budeš mít zítra štěstí jako nikdy a když toto nepošleš tak budeš mín nejhorší období v tomto roce neposílej zpět Pošli tuto
zprávu 15 lidem a až budeš hotový/á, stiskni F6. Osoba
která je do tebe zamilovaná se ukáže na monitoru v
písmenkách!Je to šokující,ale funguje to

komentář

(Magda, 8. 8. 2008 12:27)

Bylo to sice hodně krátké, ale přesto hezké. Chudáček Remus... musí si pořád vymýšlet, ale on za to přece nemůže... chudák. Moc se mi to ale líbilo... kdy bude další?

:-)

(Naiad, 6. 8. 2008 20:44)

to tija: moc ti děkuju :-)
to Totoro: děkuju :-) hele, moc velký zvraty nečekej, protože tam asi žádný nebudou...
to Pajikas: moc děkuju :-) Já měla Rema vždycky ráda, je to taková mírumilovná osoba :-)
to haňula: děkuju :-)
to M.o.n.i.k.a: moc děkuju :-)
to Tániiička: jj chudák, neboj dohromady se s Lily nedá, já se většinou držím knih...
to Laura: děkuju :-) uvidíme, kam ho srdce potáhne víc...

Chválím, chválím

(Laura, 4. 8. 2008 8:27)

No, je to sice krátké, ale to nevadí. Chtěla bych, aby zůstal zamilovaný do Lily. Sandra mi zatím k srdci nepřirostla, ale když má ráda Rema, tak to jo ...

=( =( =(

(Tániiička (taniiicka-world.blog.cz), 3. 8. 2008 21:09)

chudák Remík... =( ae hlavně ať se nadá dohromady s Lily.. nejlepší by bylo, dyby se zamiloval do Sandry =P snad to vyjde, těšim se na další kapču =)

Jako vždy pochválení a nic než to=)

(M.o.n.i.k.a, 3. 8. 2008 18:11)

Kapitola byla krásná, ano byly i hezčí, ale toto je taková lehce nadprůměrná kapitola=)

:-)

(haňula, 2. 8. 2008 14:32)

kapitola byla moc hezká

fíííííha :-)

(Pajikas, 31. 7. 2008 13:25)

No, na to, že řikáš že je o ničem je to moc hezký... Já tam teda viděla jeden pořádně velkej zvrat ;) a těšim se na další... :)
Tyjo, já mám toho Remuse ještě víc ráda... jako než předtim ;)

Ahoj :)

(Totoro, 31. 7. 2008 11:44)

samozřejmě zase chvála,myslim že ode mě nic jinýho čekat nemůžeš :)
Sice jsem čekala nějakej zvrat ale nevadí,klidně si počkám :)
no a chudáček Rem... Doufám že to Sandře řekne...ale aby nereagovala nějak hystericky hmm...

....

(tija, 31. 7. 2008 8:24)

Velice velice nádherné

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA