oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Je to přímo k neuvěření, já dopsala další kapitolu k Vlkodlakovi! Byla tak dlouho rozepsaná, že si nejsem až tak jistá, jestli je dobrá nebo příšerná, ale já jsem ráda za to, že jsem ze sebe po tak dlouhé době něco vyplodila.

Ale jen vás chci upozornit na to, že přidávání kapitol nebude nějaká samozřejmost, i když kdo ví, že? :)

Budu ráda za jakýkoli komentář :)

Mějte se krásně a hezký čtení :)

Naiad :)

Úplněk skončil a Remus ležel na ošetřovně. Tentokrát to překvapivě nebylo tak hrozné, měl jen pár mělkých škrábanců na rukou a nohou, ale jinak byl v pořádku. Měl dokonce pocit, že tu vůbec nemusel být. Jen byl unavený, a proto ho tu madame Pomfreyová zbytečně nechala ležet.

Přemýšlel. Měl na to na ošetřovně dost času. Přemýšlel o sobě, o Lily a hlavně o Sandře. Měl pocit, že jí má rád, i když v to vůbec nedoufal. Ale bylo možné, aby se do ní někdy zamiloval? Aby na ni myslel víc, jak na Lily? Povzdechl si. Snad ano.

Madame Pomfreyová ho propustila už před polednem, takže měl příležitost jít rovnou na oběd. Hned na první pohled poznal, že pro jeho tři kamarády tohle není oběd, ale snídaně. Všichni měli černé kruhy pod očima a neustále zívali. Jenže na to, aby se věnoval svým kamarádům neměl moc času, protože se ho okamžitě ujala Sandra. Jakmile ho viděla u dveří do Velké síně, začala na něj mávat a snažila se, aby jí věnoval všechnu svou pozornost.

„Ahoj, Reme,“ pozdravila ho, jakmile si sedl k nebelvírskému stolu a dala mu pusu na tvář. Tentokrát na obličeji neměl žádné škrábance, a tak si Sandra snad ničeho nevšimla. „Jak je tvojí mamince?“

„Trochu se to zlepšilo, ale za měsíc za ní znovu pojedu,“ odpověděl hbitě. Odpovědi na všetečné otázky týkající se jeho nepřítomnosti jednou za měsíc měl už v malíčku. Přeci jenom musel odpovídat pokaždé, kdy se nenápadně ztratil na jeden či dva dny.

„Tak to jsem moc ráda!“ řekla vesele Sandra. Snad jakoby doufala, že příště už nikam nepůjde.

„To já taky,“ usmál se nervózně a hodil pohled na své kamarády, kteří i bez energie zadržovali smích. Měl s to chutí jim pořádně vynadat, ale v dané situaci se to nehodilo.

Byl pátek večer a Remus už spokojeně ležel na své posteli a přemýšlel o dalším dnu. Se Sandrou se domluvili, že jejich dvouměsíční výročí si odloží na sobotu, a on se snažil vymyslet, jak obyčejnou sobotu přeměnit v neobyčejný den. Jenže stále mu to nešlo, protože po dlouhé době si místo milé plavovlásky představoval krásnou a chytrou rudovlásku. Nemohl ji tento večer dostat z hlavy.

Seděl na posteli ve svém pokoji doma a četl si knížku. Zády byl opřený o studenou zeď, ale to mu nevadilo, byl dokonale začtený. Jak jezdil z řádku na řádek, před očima se mu objevovaly postavy a prostředí z napínavé knihy. Nevnímal své okolí. Ale přeci ho něco vyrušilo.

„Ahoj Reme,“ uslyšel známý hlas ode dveří. Zněl jinak než obvykle. Svůdně?

Překvapeně zvedl oči od četby a podíval směrem, odkud šel ten dívčí hlas. Z ruky mu vypadla kniha a on nevěřícně koukal na osobu, kterou by zde nikdy nečekal. U dveří stála Lily. Byla opřená o dřevěné zárubně jeho pokoje. To ho sice velmi překvapilo, ale šokující bylo to, co měla na sobě. Nikdy ji v něčem podobném neviděl. Měla na sobě krátké, tmavě zelené šaty s hlubokým výstřihem. Látka ale nedokázala zakrýt úplně všechno, bylo jí totiž poskrovnu. Z výstřihu ji koukala černá krajka její podprsenky a rozparek byl tak dlouhý, že měl dojem, že uviděl lem jejích krajkových kalhotek. Zatajil dech, tohle musel být sen. Vlasy měla ledabyle sepnuté sponou, ale přitom účes vypadal velmi elegantně. Nikdy by neuvěřil, že by tak Lily mohl vidět. Vypadala totiž sexy.

„Lily?“ zeptal se přiškrceně. „Co tady děláš?“ Sám byl překvapen, když ze sebe dostal vůbec nějaké slovo. Srdce mu bušilo a on nemohl zastavit zrychlený dech.

„Přišla jsem tě navštívit,“ řekla s úsměvem a dál se ležérně opírala o zárubně. „Ale jestli nechceš, abych tu byla…“ dodala smutně.

„Ne, zůstaň tu!“ vyhrkl. To, že by odešla, by nepřenesl přes srdce.

„Ráda,“ odpověděla a pomalým krokem šla k němu.

Nikdy ji takhle chodit neviděl. Z každého kroku z ní čišel sexepeal. Nemohl dýchat, srdce mu tlouklo snad stokrát rychleji než před chvílí. Vypadala tak jinak a přeci to byla ona. Jindy spolehlivá a chytrá primuska ze sebe dokázala udělat něco, o čem se dalo i těžce snít. Stoupla si před něj a jemně ho pohladila po tváři. Připadl si jako nějaký toulavý kocour, kterého po dlouhé době někdo pohladil. Kdyby to uměl, určitě by i zavrněl.

„Víš, říkala jsem si, že bych se za tebou mohla stavit, dlouho jsme si pořádně nepopovídali.“ Našpulila rty tak, jakoby se snad místo rozhovoru chtěla hned líbat.

Nemohl uvěřit, jak se neskutečně držel. Jeho vyvolená tu stála ve velmi odvážných šatech a evidentně s ním flirtovala. A on to vydržel až tak, že jen zhluboka dýchal a jeho srdce málem puklo z tak hrozného bití.

„Popovídali?“ zopakoval po ní. Dělalo mu velké problémy mluvit přes ten ohromný knedlík, který se mu v krku udělal.

„No, popovídali,“ protáhla dlouze a smyslně se na něj usmála. Přisedla si k němu tak blízko, že cítil její dech na svém krku. Hlasitě polknul, protože nevěděl, co si v této situaci počít. Nejraději by se na ni vrhnul, jak mu radily jeho smysly a srdce, ale jeho rozum se stále velmi nadějně bránil. Vždyť to byla Lily! Jamesova Lily.

Trošku se od ní odsunul, ale rudovlasá dívka se k němu znovu přisunula. Vášnivě se na něj usmívala a stále přibližovala svůj obličej k tomu jeho. Že by ho opravdu políbila? A poprvé? Nejradši by se sebou dělal, co by ona uznala za vhodné, ale myšlenka na to, že on chodí se Sandrou a Lily je životní láska Jamese, tomu zabraňovalo. I když obrana byla stále a stále chabější.

 Neodolal. Nešlo to. Pomalu zavřel oči a čekal, až se jejich rty poprvé střetnou. Netrvalo to snad ani vteřinu a Lily ho políbila. Cítil se jako v extázi. Takový pocit nikdy nezažil, jakoby mu v těle začal ohňostroj. Každá rachejtle představovala nový nepoznaný pocit, který by nikdy nedokázal popsat slovy. Bylo to něco neuvěřitelného. Musel si ji k sobě přitáhnout blíž. Chytl ji za boky a přiblížil její tělo k tomu svému. Polibek se stále prohluboval a ani jeden z nich nedokázal přestat. A to i přes to, že jim docházel dech.

Odtrhla se a zhluboka nadechla. Chvíli se na něj jen dívala, v očích chtíč, a potom z ničeho nic si začala sundávat oblečení. Pomalu si sundávala ramínka šatů, a tak Remusovi umožňovala, aby si prohlédl celou její podprsenku. Nemohl odtrhnout pohled od jejího dekoltu. Koukal, jak se její hrudník pomalu zvedá a klesá. Byl fascinován. To už ale měla Lily šaty dole a se skousnutým rtem na něj koukala. Měla na tváři šibalský úsměv, jakoby se snažila provést něco nekalého. A taky že chtěla.

Snad měla dojem, že se Remus začne svlékat sám, ale to neměl v úmyslu. Tedy pomyslel na to, ale hned to zavrhnul. Bál se, že by se to všechno zvrtlo ještě víc. Jenže Lily měla jiný názor. Když se k ničemu neměl, vzala vše do vlastních rukou. Zručně mu začala rozepínat knoflíky na jeho košili. Pomalu odkrývala jeho velké jizvy na hrudníku, za které se styděl. Nevěděl, jak by je měl vysvětlit. Ale Lily se na ně fascinovaně koukala a když byla s rozepínáním hotová, svlékla mu košili a pomalu začala po jizvách jezdit prsty. Už znovu měl husí kůži.

Byl velmi překvapen, když prsty vyměnila za své rty. Musel zpevnit břišní svaly, aby tohle všechno vydržel. Pomalu jela nahoru po jizvě, která se táhla až k levému uchu. Když už byla tam, přesunula se znovu k jeho rtům.

Líbali se dlouze a vášnivě. Musel si ji položit na postel. Jeho touha a chtíč zamlžily jeho rozum. Všechny racionální myšlenky, jakoby se ztratily někde v nedohlednu. Musel pokračovat v tom, co Lily začala. Rukama jezdil po jejích křivkách. Už byla úplně nahá a jemu se nedostávalo dechu. Zasténala. Už nemohl přestat, musel se dostat až k samému vrcholu…

Probudil se, celý zpocený a ve spodní části pyžama cítil nepříjemné mokro. Celý sen si pamatoval naprosto podrobně se všemi detaily. Ještě teď měl po celém těle husí kůži. Zrychleně dýchal a snažil se pochopit, co se vlastně stalo. Hlavně proč se to stalo. Jenže odpověď nenacházel, jakoby pocity ze snu stále přetrvávaly.

Podíval se na hodiny. Byly čtyři hodiny ráno a všichni jeho spolubydlící oddechovali v klidném spánku. Musel se jít umýt a pokusit se na ten sen zapomenout. I když to šlo velmi špatně. Pustil na sebe ledovou sprchu, aby si vyčistil hlavu. Ale myšlenky na všechno, co se dnes v jeho spánku odehrávalo, byly stále tu a on nemohl myslet na nic jiného.

Asi po půl hodině se pokusil ještě jednou usnout, marně. Někdy se i bál usnout, aby se celý sen neopakoval. To by snad už znovu tuto noc nevydržel.

Musel ještě čekat dlouhé čtyři hodiny, než mohl vstát. Nechtělo se mu tak brzy bloumat po hradě, a tak raději ležel v posteli a snažil se myslet na něco jiného, než na Lily. Vůbec si nedokázal představit jejich dnešní setkání. V duchu se modlil, aby k němu nedošlo. Nemohl by se jí podívat do očí bez toho, aby zčervenal. A jak se měl po tom snu podívat Sandře do očí? To taky nevěděl. Měl pocit, jakoby ji podvedl. Cítil se strašně za to, že dovolil své mysli něco takového.

Hned jak vyšel z chlapeckých ložnic, narazil na obě dívky. Lily se Sandrou seděly v nejlepších křeslech ve společenské místnosti a potichu si spolu povídaly. Tohle musel být zákon schválnosti. Neměl vycházet z pokoje, prostě neměl.

„Ahoj, Reme!“ mávala na něj Sandra, na tváři zářící úsměv. Lily ho také pozdravila a mile se usmála. Musel zčervenat, cítil, jak mu hoří tváře. Vzpomněl si totiž na to, jak se na něj usmívala v jeho snu. Byl to úplně jiný druh úsměvu, na který snad nikdy nezapomene.

„Ahoj, holky,“ pozdravil je také a došel až k nim. A když dával Sandře pusu na tvář, koutkem oka musel koukat na Lily, i když si to ještě před chvílí zakázal. U Sandřiny tváře se ještě chvilku zdržel a pohledem zavadil o Lilyin dekolt. Dnes měla o dost větší výstřih než jindy, ale určitě nebyl tak hluboký, jako měla v jeho snu. Už znovu pocítil, jak se mu rozhořely tváře.

„Jsi celý červený, Reme. Je ti dobře?“ zeptala se ho vyplašeně Sandra a dala mu studenou ruku na rudou tvář. „A celý hoříš.“

„Ne, jsem v pořádku.“

„Lily, šáhni na něj. Že celý hoří?“

‚Ne, prosím, nedělej to!‘ řval na ni v duchu.

Jenže Lily neuposlechla jeho přání a přiložila mu ruku na tvář. Projel mu mráz po zádech a vyrazila mu husí kůže. Trochu přivřel oči, aby se na ni nemusel dívat.

„Máš pravdu, Sandy. A ještě má husí kůži.“ řekla nechápavě Lily a smutně se na něj koukala. „Asi budeš opravdu nemocný, Reme.“

Snažil se zhluboka dýchat, aby se mu udělalo lépe.

„A dneska jsme měli oslavit to výročí,“ postěžovala si Sandra.

„Ale já jsem v pořádku.“

„Jsi si jistý?“ zeptala se Sandra nedůvěřivě.

Chvíli přemýšlel, jestli by je měl utvrdit v tom, že se necítí dobře. On se vlastně necítil nijak dobře, ani na jednu se skoro nemohl podívat a každý pohled na Lily byla úplná muka. Jak by dneska mohl vydržet nějakou oslavu výročí? A jak by dokázal dnes nemyslet na Lily, když jakmile zavřel oči, viděl ji nahou. Jenže přeci věděl, jak Sandře na těchto věcech hrozně záleží, a ona byla jediný člověk, který mu pomáhal na rudovlásku nemyslet.

„Máte pravdu, nejlépe mi dnes není. Skoro celou noc jsem nemohl spát.“ Nakonec se rozhodl, že jim dá za pravdu. „Sandy, asi bychom měli to naší oslavu zase odložit. Je mi to opravdu líto.“

„Ale Reme,“ zašeptala nešťastně a podívala se smutně na Lily.

„Opravdu dnes nemůžeš, Reme? Sandře na tom opravdu záleží,“ snažila se ho najednou přemlouvat Lily.

„Měly jste pravdu, holky. Není mi dnes dobře, radši si dojdu na ošetřovnu.“

„Opravdu?“ pokusila se ještě Sandra.

„Dnes by to nebylo ono, věř mi.“ řekl Remus pravdivě. „Příští týden ti to vynahradím.“ Dal jí pusu na tvář a vydal se pryč ze společenské místnosti. Na ošetřovnu samozřejmě nešel, a tak se vydal na chvíli do knihovny, kde bude mít klid. Musel totiž vymyslet, jak se z této situace dostat. Bylo to totiž už k nevydržení.

5. kapitola                                                                                          7. kapitola