oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

Usnula jsem asi po třech hodinách. Asi desetkrát jsem se probudila, protože se mi zdály zase nějaké noční můry.

Ráno mě probudila Jane, naštěstí. Lily totiž nějak nestíhala. Bolelo mě celé tělo a hlava nejvíce.
Podívala jsem se do zrcadla a málem mě kleplo. Měla jsem kruhy pod očima skoro černý, byla jsem bílá jako stěna a vlasy jsem měla rozcuchaný tak, že jsem vypadala jako čarodějnice z mudlovských pohádek.
Když mě spatřila Lily, tak jí málem taky kleplo.
„Ježíši Alex, co se stalo?“
„Nic,“
„Nelži, takhle jsi naposledy vypadala, když jsi zjistila, že ti zemřela máma. Co se stalo?“
Jane nás jen poslouchala a vypadala, že má o mě opravdu starost.
„Vážně nic, jen jsem nemohla spát.“
„Takže teď půjdeme na ošetřovnu ať s tebou madame Pomfreyová něco udělá.“ řekla Lily a podala mi oblečení ať se obléknu.
Oblékla jsem se a dala vlasy do culíku. Sice to moc nešlo, když jsem je ani trošku nerozčesala, ale povedlo se. Lily s pomocí Jane mě dotáhla do společenský místnosti. Tam seděli Sirius, James a Remus.
Když si mě všiml Sirius, přiběhl ke mně a začal se vyptávat.
„Co se jí proboha stalo?“
„Nechce to říct.“ řekla Lily a šla k Jamesovi.
„Jen jsem nemohla spát,“
„Pojď, odvedu tě na ošetřovnu.“ řekl a odváděl mě i přes moje protesty pryč.

Madame Pomfreyová si mě převzala a Siriuse slušně vykopla.
„Slečno Whiteová, co se vám stalo?“ zeptala se.
„Jen jsem nemohla spát.“
Nalila do mě nějaký lektvar a připravila mi lůžko na ošetřovně.
„To tady budu muset být?“
„Ano, slečno Whiteová, jste velmi vysílená. Nemohu vás pustit na vyučování.“ řekla a odešla.
Cítila jsem se hrozně unavená a potom mě také ta únava přemohla.

Probudily mě nějaké hlasy.
„Pane řediteli, nikdy se mi nestalo, aby byl nějaký student takhle vysílený, muselo se stát něco závažného.“ řekl ženský hlas, pravděpodobně madame Pomfreyová.
„Ano, máte pravdu Poppy, ale ona si zažila víc než dost.“ řekl ředitel.
„Mám podezření na kletbu Cruciatus, pane řediteli. Ale pochybuji, že by ji uměl někdo ze studentů.“ řekla madame Pomfreyová.
„Mohu se na ni podívat, Poppy?“ zeptal se Brumbál a odhrnul závěs u mojí postele.
Rychle jsem zavřela oči, aby si myslel, že spím. Nechtěla jsem odpovídat na nějaké otázky. Cítila jsem na sobě Brumálův pohled, ale oči jsem měla stále zavřené a předstírala spánek. Za chvilku se závěs zase zatáhnul. Uslyšela jsem kroky a potom otevření a zavření dveří.
Chvilku jsem ještě ležela a potom jsem zavolala madame Pomfreyovou, aby mi donesla sklenici vody, protože jsem měla hroznou žízeň.
Nedonesla mi jen sklenici vody, ale i jídlo. Až když to přede mě položila, uvědomila jsem si, že mám hlad. Pustila jsem se do jídla. Když jsem měla skoro dojedeno, někdo zaklepal a vstoupil dovnitř.
„Dobrý den madame Pomfreyová, my se jdeme podívat za Alex.“ uslyšela jsem Lily.
„Počkejte chvilku,“ řekla madame Pomfreyová a došla ke mně.
„Slečno Whiteová, máte tady návštěvu.“ řekla, odkryla závěs a odnesla mi prázdný talíř a sklenici vody.
Uviděla jsem Lily, Jane a Siriuse. Lily s Jane se na mě vrhly a málem mě udusily. Sirius mi dal pusu a sedl si vedle mě.
„Je ti už lépe? Vypadáš tak.“ zeptal se Sirius.
„Už se cítím líp, ale mohlo by být ještě líp.“
„Líp může být vždycky.“ řekla Jane.
„To máš pravdu, ale vám je určitě líp než mně.“
„Alex, co se ti stalo?“ zeptal se Sirius a chytil měl za ruku.
„Jen se zase vrátili noční můry.“
Nechtěla jsem říct pravdu, nechtěla jsem, aby se dozvěděli, co na mě použili na kletbu.
Šlo na nich vidět, že mi nevěří, ale už se nezeptali. Povídali jsme si, oni my vyprávěli, co se děje ve škole a já jim akorát řekla, že mám tvrdou postel.

Madame Pomfreyová si mě na ošetřovně nechala ještě dva dny. Jednou za mnou přišel Brumbál, ale neptal se na to, co se mi stalo. Mám podezření, že to stejně všechno ví.
Tu noc se mi špatně usínalo, protože byl úplněk, který mi svítil do očí. Venku se ozývalo vytí a psí štěkot. Já nevěděla, že tu jsou psi. Radši jsem to neřešila.

Ráno mi madame Pomfreyová zatáhla závěs. Zeptala jsem se jí, proč to dělá, ale neodpověděla. Slyšela jsem otevření a zavření dveří.
„Dám vám na to mast, ta by vám měla pomoci. Tentokrát to nebylo tak strašné.“ To bylo vše, co jsem slyšela. Moc jsem to nepobírala, a proto jsem to pustila z hlavy.

Odpoledne mě konečně pustili. Jak já nemám ráda ošetřovnu. Jakmile jsem dorazila do společenské místnosti přišel ke mně James.
„Doufám, že budeš moct hrát, jestli ne, tak jsme v loji.“
„Madame Pomfreyová neříkala nic o tom, že bych neměla hrát, takže budu.“
„Dneska tě ještě nechám, ale zítra přijď na trénink. Za týden hrajeme s Mrzimorem.“
„Ještěže to není Zmijozel.“
„Nepodceňuj je,“
„Já vím, že ty stejně chytíš Zlatonku. A my si nějak poradíme.“ řekla jsem a šla si sednout k Siriusovi a Lily.
„Ne, že mi ji utrápíš jako minule.“ řekl Sirius Jamesovi.
„Asi budu muset, protože dlouho netrénovala.“
„To si děláš srandu.“ řekla jsem.
„Ne, nedělám, my musíme vyhrát.“
„Já vím, že musíme vyhrát, ale s tebou vyhrajeme a ty to víš.“

Tréninky naštěstí nebyly tak hrozné. Sice jsem vyšla trošku ze cviku, ale to se dalo rychle do pořádku. Mrzimor nemá nějak vynikající hráče, takže ten zápas nemůže být těžký.

Ve čtvrtek ráno ke mně přiletěla sova. Pošta mi už vůbec nechodí, takže jsem si myslela, že jsem dostala zase nějaký školní trest. Jakmile jsem se podívala na dopis, zjistila jsem, že je od Kat.

Ahoj Alex,

Co se stalo? Jak to že jste odjeli dřív? Proč jsi se se mnou nerozloučila? Celá škola si povídá o tom, že si tě odvedl tvůj otec. Je to pravda? Doufám, že jsi v pořádku.
Jestli jsi ve škole, tak pozdravuj holky i kluky. Prosím odpověz.

Ahoj Kat.

„Kdo ti píše?“ zeptala se Lily.
„Kat, mám vás všechny pozdravovat. Máte někdo kus pergamenu a brk s inkoustem?“
Jane mi podala pergamen a Lily brk s inkoustem. Udělala jsem si místo na stole a odpověděla.

Ahoj Kat,

Ano, je to pravda, ale utekla jsem mu. Teď už jsem v pořádku ve škole. Je mi líto, že jsme se nerozloučily, kdyby to šlo, tak se určitě rozloučím. Doufám, že se co nejdříve uvidíme.
Všechny jsem pozdravovala a oni tě pozdravují také. Měj se hezky. Už se těším na prázdniny.

Ahoj Alex, Lily a Jane.

Přivázala jsem dopis na nožku sovy a poslala ji zpátky Kat.

V sobotu se konal zápas: Nebelvír proti Mrzimoru. Oblékla jsem si svůj červený hábit, popadla koště a vydala se na snídani. Sedla jsem si vedle Jamese a nandala si jídlo. Nebyla jsem moc nervózní, protože tohle určitě nebudu nějak těžký zápas. James se mi zdál nervóznější ještě víc než před zápasem se Zmijozelem. To nechápu.
„Jamesi, uklidni se. Vezmi si něco k jídlu nebo přijde Lily a narve do tebe cokoli.“ snažila jsem se ho přesvědčit.
„Kdo tady o mě mluvil?“ zeptala se Lily, která akorát přišla. Dala pusu Jamesovi a sedla si vedle něj z druhé strany.
„James nechce jíst. Měla bys ho nějak donutit.“
„Ty chceš dopadnout jako minule Alex?“ zeptala se ho Lily.
James jen vytřeštil oči a začal si nandávat jídlo. Nakonec naštěstí něco snědl, ale žádná sláva.

Odebrali jsem se do šaten. James k nám promluvil a vydali jsme se na hřiště. Nasedla jsem na koště a vyrazila nahoru. Jak já miluju létání na koštěti.

Zápas byl odpískán. Mrzimor chytil Camrál a mířil k našim brankám. Michael Knox, náš brankář, nervózně poletoval okolo branek. Padma Lemonová se sice snažila sebrat Ericovi Jonesovi Camrál, ale vůbec se ji t nedařilo. Vypadá to, že letos bude Mrzimor lepší něž poslední dva roky, kdy byl pořád poslední.
Jones letěl rychle k naším brankám. Vletěla jsem mu do cesty, ale on se mi skvěle vyhnul. Přihrál Emily Midwidgeonové, která zmátla Michaela a dala gól.
Jestli James co nejdříve nechytí Zlatonku, tak jsme přímo v pr****.
Michael hodil Camrál Johnovi Thompsonovi. John letěl přeletěl rychle polovinu hřiště a nahrál Padmě, která okamžitě nahrála mě, protože proti ni letěl Eric Jones.
Chytla jsem Camrál a letěla dál k Mrzimorským brankám. Vyhnula jsem se Potlouku a těsně před brankou jsem nahrála Padmě, která dala gól.

Mrzimorští nám dali další tři góly. Vedli o třicet bodů. Byli velice dobří, ale v duchu jsem si říkala, že my jsme lepší.
James konečně uviděl Zlatonku. Rychle se rozletěl za ní. Mrzimorský chytač, Jeremy MacDougal, vyrazil okamžitě za ním. Už byl na jeho úrovni. Oba natáhli ruku, ale James byl naštěstí rychlejší.
„JAMES POTTER CHYTIL ZLATONKU A NEBELVÍR ZÍSKÁVÁ STOPADESÁT BODŮ.“ Slyšela jsem ještě křičet Siriuse.

Sletěla jsem na zem vedle ostatních. Ani jsem nestihla vydechnout a už okolo nás bylo plno lidí.

<<   >>