oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

Když se James probral podruhé, už ležel na ošetřovně. Ale když otevřel oči, už před sebou neviděl ty dvě tváře, na které by se dokázal dívat donekonečna, ale viděl jen bílý strop.

„Už se probudil,“ zašeptal někdo po jeho pravici. Podle hlasu poznal, že to je jeho nejlepší kamarád Sirius.

„No konečně, už jsem myslel, že se neprobudí.“ uslyšel hlas svého dalšího kamaráda Remuse.

„Snad to nebude moc vážné, za týden je přeci vy-víte-co.“ řekl skoro neslyšně jeho třetí kamarád Petr.

„Kde jsou?“ dostal ze sebe James.

„Kdo?“ zareagoval okamžitě Sirius.

„Lily a Ginny,“

„Cože?“ zeptal se překvapeně Remus a nechápavě svého kamaráda pozoroval.

„To přeci nemohl být sen,“

„Zase se mu zdálo o Evansový. Konečně je to náš starej dobrej Dvanácterák!“ řekl šťastně Sirius, který měl úsměv od ucha k uchu.

0o0o0o0o0

„Lily, co to mělo znamenat?“ zeptala se překvapeně Melissa své kamarádky ještě v ten samý den, co se konal zápas. Kvůli Jamesovu zranění se nekonala ani žádná oslava.

„Co?“

„No přeci to s tím Jamesem!“ přidala se Tamara.

Ginny zatím nic nekomentovala, byla ráda, jak se Lily zachovala.

„Jak spadnul, hned si vyskočila a běžela za ním dolu. My jsme viděly, jak jsi se nad ním starostlivě nakláněla.“ řekla Melissa.

„Já jsem se nad Potterem starostlivě nenakláněla! Jste normální? Vždyť je to Potter!“

„Ale měla jsi o něj starost, že jo Ginny?“

Ginny jen souhlasně přikývla a u toho se usmívala.

„To byl asi jen nějaký reflex nebo něco takového! Kdybych o něj měla strach, tak teď snad sedím vedle něj na ošetřovně, ne?“

„Ale ty tam nesedíš jen kvůli tomu, že jsme tady my. Kdybychom o tom nevěděly a nebyli u něj Black s Remusem a Pettigrewem, tak už tam jsi a čekáš, až se probudí.“ řekla s úsměvem Tamara.

„To není pravda!“

„Ale je,“

„A proč tam nejsi ty, Ginny?“ zeptala se naštvaně Lily.

„Protože tam jsou kluci. A jestli to bude potřeba, tak tam půjdu později.“

„A Lily půjde ráda s tebou, že?“ řekla Melissa.

„V žádném případě!“

„Lily, nedělej se, my víme, že tě zajímá, co s ním je!“

Do společenské místnosti vletěl Sirius s úsměvem na rtech. „Už se probral a Pomfreyová, řekla, že ho večer pustí!“ křičel přes celou společenku.

„To je dobře,“

„Cos to řekla, Lily?“ zeptala se překvapeně Tamara.

„Nic!“

„Ale já to slyšela,“

„Co říkala?“ zeptala se Melissa.

„Že je dobře, že se James probudil.“ odpověděla Tamara vítězoslavně.

„A prý, že ti je Potter ukradený!“

„A taky že je! Je to jen arogantní, egoistický a-“

„Stačí Lily, my už to známe nazpaměť!“ přerušila jí se smíchem Tamara.

0o0o0o0o0

„Pane Pottere, i když to nerada dělám, už Vás pustím. Můžete poděkovat profesorce McGonagallové a panu Blackovi.“ řekla madame Pomfreyová a na tváři měla nesouhlasný výraz.

„McGonagallové?“

„Profesorce McGonagallové. Ano pane Pottere, zástupkyně ředitele mne požádala, jestli bych Vás mohla pustit už dnes večer, prý si zasloužíte oslavit svůj úspěch.“

„To je super!“

„Ale žádný alkohol! A nejpozději do jedenácti hodin jděte spát! Ještě nejste v úplném pořádku! A zítra sem přijďte ještě na kontrolu.“

„Děkuju,“ řekl James a rychle začal vylézat z postele a brát si své věci.

„Máte zač,“ odpověděla ošetřovatelka a odcházela pryč.

James, jak nejrychleji mohl, odešel pryč a skoro sprintem běžel do nebelvírské věže. Když řekl heslo ospalé Buclaté dámě, která by ho snad ve svém stavu pustila i bez hesla, vešel do tiché společenské místnosti. Tvářil se překvapeně, čekal totiž, že oslavy už budou v plném proudu.

„NEBELVÍR!“ ozvalo se najednou ze všech koutů místnosti. Mezi povykem byl nejvíce slyšet Sirius, který stál na stole a v rukou držel dvě lahve ohnivé whisky.

Okolo Jamese se najednou objevilo snad milion lidí a každý mu gratuloval nebo se ho ptal jestli je v pořádku. Ale jediné dvě osoby, které si přál vidět snad nejvíc, nezahlédl.

„Jsi super, Jamesi!“

„Jsi fakt jednička!“

„Bez tebe bychom to určitě nezvládli!“

„Už jsi v pohodě? Musíme to totiž pořádně oslavit!“

Každý překřikoval toho druhého, a tak James vždy zaslechl jen část z toho, co mu kdo říkal. Každou chvíli cítil, jak ho někdo poplácává přes záda, ale nikdy si nevšiml, kdo to byl. Ale i tak si to náramně užíval. Miloval oslavy úspěchů svého družstva.

Najedou cítil, jak ho zvedají do vzduchu. Vykolejilo ho to, ale potom se bez jakýchkoli námitek nechal odnést k Siriusovi, který už jednu z lahví otevřel. Když už stál vedle svého kamaráda, který mu do ruky vrazil ohnivou whisky, všichni čekali na slavnostní přípitek.

„Ale Tichošlápku, Pomfreyová mi zakázala pít,“ zašeptal James.

„Na oslavách se musí pít! Aspoň si lokni!“

James jen pokrčil rameny. „Jeden lok mi snad nic udělat nemůže.“ pomyslel si a natáhl ruku s lahví.

„Na Nebelvír!“ zařval přes celou místnost a pořádně se napil.

„Na Nebelvír!“ opakovali po něm snad všichni a ti, co měli také nějaké to pití, se napili.

0o0o0o0o0

Od doby, co James dorazil na oslavu, už uběhly alespoň dvě hodiny a on cítil, že ohnivá whisky na něj začíná působit. I když mu madame Pomfreyová zakázala pít jakýkoli alkohol, Sirius byl nenapravitelný. Před Jamesem stál každou chvíli plný panák a Sirius ho stále nutil pít a pít.

„Tichošlápku, už mi nenalívej! Víš, kolik mám v sobě lektvarů?“

„Ale Dvanácteráku! Oslavuj!“ odpověděl Sirius opilým hlasem a nalíval Jamesovi další panák whisky.

„Pomfreyová mě zabije,“ řekl James, ale i tak do sebe panáka kopnul. Otřepal se. Nikdy mu ohnivá whisky moc nechutnala, ale se Siriusem se nemělo cenu hádat, a tak jí vždy spolu pili.

Položil sklínku znovu na stůl a rozhlídl se po společence. Většina studentů prvních, druhých a třetích ročníků šla už do svých ložnic. Jinak ostatní ještě stále oslavovali. Tedy hlavně členové týmu a jejich kamarádi. Pohled mu padl na čtveřici dívek, které seděly až na druhé straně místnosti. Na malém stolku měly červené víno, které pomalu upíjely. O něčem si vzrušeně povídaly.

James ale hlavně sledoval jen dvě dívky. Obě to byly zrzky, jedna měla vlasy více do ruda, to byla Lily. Ta druhá měla spíše vlasy barvy podobné mědi, to byla Ginny. Pořád přemýšlel, jestli je opravdu viděl vedle sebe, jak se na něj starostlivě dívaly, nebo jestli to byl jen sen. Ale kvůli tomu, že tam byla i Lily, si myslel, že se mu to opravdu jen zdálo.

„Hej brácho! Nemysli na Evansovou ani na Weasleyovou a oslavuj!“ vyrušil ho z přemýšlení Sirius, který mu nalil další skleničku.

James si jen povzdychl a usmál se na své tři kamarády, na které už také působil alkohol.

0o0o0o0o0

Ginny v ruce držela sklínku s červeným vínem, které pomalu ucucávala. Ale na to, že ho opravdu jen ucucávala, zjistila, že už jí Melissa nalila počtvrté.

„Lily, dneska jsi se na tom zápase pěkně odvázala! Ještě jsem tě nikdy neviděla takhle jásat.“ řekla s úsměvem Tamara a napila se tak, že skoro půlka jejího vína zmizela.

„Ale Tammy! Přeci hrála naše Ginn, ne? Musela jsem fandit!“ řekla vesele Lily a také se napila, i když ne tolik jako Tamara.

„A hrál taky James, viď?“

„Mel, kolikrát ti mám říkat, že Potter je jen arogan-“

„Lil, to už dneska říkáš nejméně po stopadesáté!“ přerušila jí Tamara.

„Na tom něco bude, holky! Proč by o něm pořád tak mluvila?“ zeptala se přiopilým hlasem Ginny a mrkla na Lily.

„No jasně! Ty ho miluješ!“ vykřikla vesele Melissa a vyskočila ze svého křesla, přitom ukazovala na Lily ukazováčkem.

„Zbláznila jsi se!“ vykřikla na ni Lily, chytla ji za lem hábitu a stáhla jí zase dolu.

„Takže je to pravda?“ zeptala se překvapeně Tamara a koukala na Lily s vytřeštěnýma očima.

„Samozřejmě, že ne!“ obořila se na ni Lily a zamračila se.

„My ti věříme,“ řekla ironicky Ginny.

„Ale je to pravda!“

„Tak mu to řekni do očí,“

„Proč bych to měla dělat?“

„Abys nám i sobě dokázala, že to tak není.“ řekla Melissa a už začala vstávat. Tamara se k ní přidala a společnými silami vytáhly na nohy i Lily. Ginny na ně nevěřícně koukala, ale i tak šla s nimi.

Všechny čtyři se s menšími problémy dostaly až k Pobertům. Ginny šla jako první, v ruce držela láhev vína a pomocí hůlky před sebou levitovala čtyři poloprázdné sklenky. Za ní šly Melissa s Tamarou, které za sebou táhly Lily.

„Ahoj kluci,“ pozdravila vesele Ginny a položila víno i skleničky na stůl, potom si sedla naproti Jamesovi vedle Remuse.

„Ahoj Ginny!“ pozdravili jí zvesela James s Remusem a Petrem.

„Nazdar Weasleyová, copak tady děláte?“ zeptal se překvapeně Sirius a zkoumavě se díval na Melissu s Tamarou a nepříčetnou Lily.

„Ale jen tak, samy se nudíme, tak nás napadlo, že bychom vás mohli navštívit.“ řekla Melissa a konečně dotlačila Lily na sedačku vedle Siriuse.

„Ale, ale Clocheová, Zillová copak to Evansový děláte? Být vámi tak bych jí moc neubližoval, tady Dvanácterák je na ní háklivý.“ řekl Sirius a u toho se začal štěkavě smát.

 James těkal z jedné rusovlásky na druhou. Jedna se vesele usmívala a zvědavě se koukala po svých kamarádkách. Ta druhá měla založené ruce pod prsy a na tváři naštvaný výraz.

„Tady Lily ti chtěla něco říct, Jamesi.“ řekla vysmátá Tamara.

James nadzvedl jedno obočí a čekal, co z nich dál vypadne.

„Zillová, drž hubu!“ řekla naštvaně Lily. Všichni se na ni překvapeně podívali. Nebylo zvykem, že Lily Evansová nebyla slušná.

„Ale Lily, něco jsi nám slíbila.“

„A ty taky Melisso! Nic jsem vám neslíbila, to vy jste chtěli, ať to řeknu.“

„A proč to neřekneš?“ zeptal se Sirius se zájmem.

„Protože, Blacku!“ utrousila na něj. Sirius jen vykulil oči.

„Ale Lily, vždyť jsme si dělaly srandu.“ řekla omluvně Tamara.

„To byla teda sranda,“

„Odpustíš nám?“ zeptala se Melissa a obě na ní udělaly psí oči.

Lily se na ně dívala a pomalu se jí na tváři tvaroval úsměv. „Ale necháte mě už s tímhle tématem být?“

Obě začaly horlivě přikyvovat.

„Tak dobře,“ řekla s úsměvem Lily a vzala si do ruky prázdnou skleničku, „A Mel, nechtěla bys mi nalít?“

Melissa s radostí vzala láhev vína a nalila Lily plnou sklenku. V láhvi nezbyla už ani kapka.

„To už jste to vypily?“ zeptal se překvapeně Sirius.

„To už je třetí,“ podotkla Tamara a škytla si.

„A taky to jde vidět,“ dodal James a začal se smát, všichni se k němu přidali kromě Tamary, která se snažila škytání zastavit, marně.

„A to už nic nemáme?“ zeptala se Lily zklamaně.

„Ale to víš, že jo. Jak jsem koukala, Melissa má nahoře zásoby.“ řekla vesele Ginny a svou sklenku dopila.

0o0o0o0o0

Ve společenské místnosti byl klid. Bylo asi okolo jedné hodiny ráno a většina studentů už spalo, někteří ve svých ložnicích, někteří usnuli ve společenské místnosti.

Melissa spala na hrudníku Siriuse, který byl rozvalený na jedné ze sedaček a spokojeně oddychoval. Petr spal svou dolní polovinou těla na zemi a tou horní na opěradle křesla, na kterém spal Remus s otevřenou pusou. Tamara byla opřená o Lilyino rameno a Ginny zase o Jamesovo. Jediní dva lidé, kteří v místnosti nespali byli Lily s Jamese. Seděli naproti sobě, ale nevšímali se.

James se díval na své pravé rameno, kde spokojeně spala Ginny. Asi se jí zdálo o něčem pěkném, protože se usmívala. James na to že, byl docela opilý a ještě k tomu po úrazu, byl docela čilý, spát se mu nechtělo. Možná to bylo proto, že se mu hlavou honilo snad tisíce otázek a myšlenek.

Lily na tom byla podobně, ale na nikoho se nedívala. Jen koukala do blba.

„Ginny je suprová holka, že?“ řekla potichu a stále se koukala někam na zeď.

„Jo to je,“ odpověděl taky potichu James a podíval se na zrzku.

„Mám jí ráda,“

„Hm,“

„Máš jí rád?“ zeptala se po chvíli a konečně na něj upřela svůj zrak.

James se na chvíli zapřemýšlel. „Asi jo,“ řekl po minutě, „Ale je kolem ní strašně moc zvláštností.“

„To jo. Když přišla vše se změnilo, že?“

„Myslíš tím, že už tě tolik neotravuju?“

„Jo,“ zasmála se potichu Lily. „Tobě to snad chybí?“

„Chvílemi,“ odpověděl popravdě. „Tobě ne?“

„Možná,“

James nadzvedl jedno obočí. „Opravdu?“

„Nemám komu nadávat.“ odpověděla se smíchem.

„A komu dávat facky,“ doplnil ji James a pohladil se svou levou rukou po tváři.

„Taky jsi si je zasloužil!“

„Ještě pořád?“

„Asi ne,“ odpověděla s úsměvem.

„To jsem rád,“

Na chvíli bylo ticho a oba přemýšleli o tom druhém.

„A to jak jsi se mě vždycky ptal, jestli bych s tebou chtěla chodit, bylo vážně?“ zeptala se Lily.

„A ty jsi si myslela, že ne?“

„Jo, myslela,“

„Ale já jsem to myslel vážně,“

„A už nechceš?“ zeptala se potichu.

„Co jsi říkala?“

„Ale nic,“ mávla rukou a trochu se začervenala.

10. kapitola                                                                                    12. kapitola