oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj. Tak konečně další kapitola :-) Děkuju za všechny komenty a samozřejmě budu ráda i za další :-) Tahle kapitola se měla původně jmenovat Vánoce (jako ostatně tři kapitoly předtím :-D) Ale zase mi to nějak nevyšlo a Vánoce se zase nevešly :-) tak jen doufám, že se vejdou příště :-) Nějak se mi ta povídka vymyká z rukou, stále se mění mé představy o tom, jak má být, takže první verze je už definitivně ztracená :-) Snad ty ostatní nezkazím :-) Tak hezké počteníčko :-) Naiad 

OoOoOoOoO

James společně se Siriusem dorazil na ošetřovnu. V obličeji byl zelený a už půl hodiny mu bylo na zvracení. Bez svého kamaráda by se tam snad ani nedostal.

„Pane Pottere, jasně jsem Vám včera řekla, že nemáte pít alkohol! A kde jste ho vůbec vzali?“ zeptala se naštvaně madame Pomfreyová.

„Omlouvám se,“ řekl potichu James a sklonil hlavu.

„A spát jste také nešel v jedenáct, že?“

„Ne, madame,“

„To si neuvědomujete, že jste v sobě měl několik lektvarů, které s alkoholem mohly nějak působit!“

„Uvědomuju, ale-“

„Tak vidíte! Proto je Vám dnes tak špatně! A dnes Vás odtud určitě nepustím, i kdyby o to žádal sám ministr kouzel!“

„Ano, madame,“

„A příště jestli mě někdo bude přemlouvat, abych Vás pustila, tak na to můžete okamžitě zapomenout! Taková nevycválanost!“ křičela nepříčetně madame Pomfreyová přes celou ošetřovnu. „Okamžitě si lehněte! A bude klid! Potřebujete odpočívat.“

Sirius pomohl Jamesovi na postel, kam ukázala ošetřovatelka. James se na něj jen vděčně usmál, ale skoro okamžitě se mu zkřivil obličej do šklebu. Zase se mu chtělo zvracet.

„A Vy pane Blacku, okamžitě pryč!“

„Ale-“

„Žádné ale a okamžitě vypadněte! Ještě byste si chtěl stěžovat! I kvůli Vám je panu Potterovi tak špatně! A jestli mě budete ještě štvát, půjdu za ředitelem a řeknu mu, že ve škole požíváte alkohol! I když moc dobře víte, že je to zakázané!“ křičela madame Pomfreyová na Siriuse, který na ní kulil oči.

„No, bude to!“ vyštěkla asi po čtvrt minutě, kdy Sirius nehnutě stál a koukal se na ni.

„Jo,“ odpověděl šokovaný Sirius a pomalu se vydal pryč z ošetřovny.

„Říká se ano!“ zakřičela na něj ještě, ale on už byl za dveřmi.

0o0o0o0o0

Od oslavy výhry Nebelvíru nad Havraspárem uběhl už měsíc. Blížily se Vánoce. A taky to šlo vidět. Pomalu se začalo pracovat na výzdobě. Hagrid nosil do školy zasněžené stromy. Učitelé očarovávali brnění, která měla zpívat vánoční koledy. Na zábradlí se objevovaly girlandy a na stropech se sem tam objevilo jmelí.

James stále nemohl zapomenout na rozhovor, který měl s Lily. Ale měl dojem, že Lily na něj zapomněla až příliš rychle. Ten večer na něj byla milá a smála se s ním. A teď o něj ani pohledem nezavadila a když se s ní pokusil mluvit, vždy se ho pokusila nějak urazit. Nechápal to.

„Evansová, zůstáváš na Vánoce?“ zeptal se jí jednoho večera.

„Neotravuj, Pottere.“

„Tak zůstáváš nebo ne?“

„Ne! A nech mě být!“

„Jsi strašně milá, víš to?“

„Na tebe vždycky,“ odsekla naštvaně.

„No, najdou se chvíle, kdy to byla pravda,“

Lily se na něj podívala, ale nic mu na to neřekla. Sama si vzpomněla na večer, kdy se spolu bavili. Vítězně se na ní usmál. To jí naštvalo. „Jsi ubožák, Pottere!“ vykřikla, vstala a vyběhla po schodech do dívčích ložnic. Nechala tak za sebou nechápavé kamarády.

„Co to mělo znamenat?“ zeptala se Tamara.

„Nic,“ odpověděl James a sedl si na křeslo.

Tamara s Melissou a s Ginny se podívaly po sobě, všechny najednou vstaly a odešly za Lily.

James si povzdychl. Remus, který jediný tam zůstal, se na Jamese podíval a požadoval vysvětlení

„Já nevím. Nic nechápu. Lily se jednou chová mile a potom zase takhle. A Ginny se vždycky chová mile, ale v některých situacích je odtažitá.“

„A ty nevíš, kterou si máš vybrat.“

„Máš pravdu, nevím. Jsou si tak podobné, tedy jenom vzhledově.“

„Ale Lily máš radši,“

„A Ginny je zase milejší, tedy alespoň na mě.“

0o0o0o0o0

Lily rychle vyběhla po schodech do ložnice pro šestý ročník a práskla za sebou dveřmi. „To je takový hlupák!“ ulevila si nahlas a naštvaně si sedla na svou postel.

„Lily?“ ozvalo se ode dveří, kde stály Tamara s Melissou a Ginny.

„Co je?“

„Nemusíš být na nás hnusná, my jsme ti nic neudělaly.“ řekla Melissa a jako první vešla do pokoje. Za ní hned vešly ostatní dívky.

„Já vím, promiň.“

„Co se stalo?“ zeptala se Ginny a sedla si před Lily na zem. Melissa s Tamarou si sedly vedle Lily na postel.

„Kdyby to nechal být. Ne, on to musí vytáhnout.“

„Ale co?“ zeptala se Tamara a tázavě se podívala po své kamarádce.

„Už je to měsíc, víte, jak byla ta oslava.“ Všechny tři kamarádky přikývly, jako že chápou a Lily pokračovala, „Už jste všichni spali, jen já a Potter jsme zůstali vzhůru. No a já se ho zeptala na Ginny,“ dívka před ní pozvedla jedno obočí, „říkala jsem, že jsi super, ale že se díky tobě všechno změnilo, jako že se už nehádáme a tak. No a hezky jsme si popovídali a on toho, že jednou jsem na něj byla milá, protože on na mě byl milý, musel využít a hned mě zase ztrapnit. Je to ubožák!“

„Ale proč tě to najednou štve?“ zeptala se Melissa.

„Nikdy tě to neštvalo,“ dodala Tamara.

„Protože se snaží a nechápu proč! Vždyť má rád Ginny!“ řekla naštvaně Lily a hodila pohledem na zmiňovanou kamarádku.

„Cože?“

Všechny Ginnyinu otázku ignorovaly.

„A ty ho máš ráda,“ řekla potichu Tamara a Melissa zatajila dech.

Lily se nešťastně podívala po svých kamarádkách, ale neodpověděla.

„Od kdy, prosím tě?“ zeptala se zmatená Melissa.

„Asi od toho večera. Choval se jinak, byl milý a přátelský. Dokonce jsem se s ním i zasmála. Ale já nechci!“ řekla nešťastně Lily.

Ginny, která stále seděla na zemi se s úsměvem koukala na své tři kamarádky. Všechny byly překvapené z toho, co Lily řekla, ale Ginny ne. Ta byla naopak velmi ráda. „Konečně,“

OoOoOoOoO

„Jsem rád, že skoro všichni souhlasili s tvým přijetím.“ řekl šťastně Remus Tamaře.

„Jen Nymfadora byla proti,“ řekla zase smutně Tamara.

„Ono jí to přejde, neboj.“

„Mám pocit, že si myslí, že spolu něco máme.“

„A to není pravda, takže nemá žádné důvody, proč žárlit.“

0o0o0o0o0

„Nymfadoro?“

„Neříkej mi tak!“ řekla naštvaně Nymfadora, když zahlídla Tamaru.

„A jak ti mám říkat?“

„Tonksová nebo Dora.“

„Dobře, Doro. Mohla bych s tebou na chvíli mluvit?“

„Jo, ale jenom chvíli. Budu muset jít na ministerstvo.“

„Tak jo. Jen jsem ti chtěla říct, že nemusíš mít důvod proto, abys žárlila.“

„Ne?“ zeptala se posměšně Nymfadora.

„Ne, já s Remusem nic nemám. Jsme jen dobří přátelé. Dlouho jsme se neviděli, a tak si máme co říct.“

„Vždyť jsi tady skoro půl roku!“

„Já vím, ale ta záležitost s Ginny,“

„Nechápu proč to pořád řešíte! Stejně ji takhle nikdy nepomůžete!“

„Jen máme obavy,“

„Jestli James někdy Lily opravdu miloval, kvůli Ginny jí neodvrhne!“

„Ale co kdyby,“

„Samé kdyby a jestli! Nic jiného snad vy dva ani říct neumíte!“

„Jestli ti vadí moje přítomnost tak mi to řekni!“ řekla už naštvaně Tamara. Snažila se mít s Nymfadorou trpělivost, ale už to nevydržela.

„Jo, vadí,“

„Takže mám odejít?“ řekla vážně Tamara a vstala ze židle. „Auuu!“ vykřikla z ničeho nic a zase si sedla zpátky.

„Co se stalo?“ zeptala se se strachem v hlase Nymfadora.

„Vzpomínka,“

„Jaká?“

Tamara čekala, až jí přestane bolet zase hlava. Když bolest trochu polevila, zvedla hlavu k Nymfadoře a šťastně se usmála. „Lily konečně miluje Jamese,“

„Jako bych vám to neříkala,“ řekla šťastně Nymfadora a také se usmála.

„Mám tedy odejít?“ zeptala se Tamara znovu a její tvář zvážněla.

„Ne. Sice vás asi nikdy nepochopím, ale Remusovi v tomhle rozumíš asi jen ty.“

„Opravdu?“

„Ano, jen jestli bych tě mohla poprosit, mohli byste to vzpomínání trochu omezit?“

„Jistě,“ usmála se znovu Tamara.

„Takže smír?“

„Budu ráda,“ odpověděla Tamara a přijala Nymfadořinu ruku.

11. kapitola                                                                                 13. kapitola