Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. kapitola - Štlejda Ševelus

21. 4. 2010

A/N: Ahoj :) Tak tu jsem s další kapitolou. Jen bych vás chtěla upozornit, že zrovna teď nemám moc času a netuším, jak často budou kapitoly přibývat. Pokusím se jednou týdně, ale nejsem si jistá, jestli se mi to povede, takže se klidně může stát (tak jako minule), že tu bude až jednou za čtrnáct dní.

V téhle kapitolce se zase vracíme k Hermioně a Severusovi, tak doufám, že se bude líbit. Za komentáře budu moc ráda :)

Mějte se krásně :) Vaše Naiad

 

 

Hermiona se pomalu probouzela. Mohl za to hlavně Severus, který se snažil neslyšně zmizet z postele. Asi to nebylo tak potichu, jak doufal. Ale přesto nebyla naštvaná, že ji probudil tak brzo. Ano, stoprocentně bylo šest nebo sedm ráno. Milovala dobu, kdy byly prázdniny a ona se o něj nemusela dělit vůbec s nikým. Skoro celé dva letní měsíce ho měla jen pro sebe.

Před rokem, asi měsíc před jejich svatbou, si koupili tenhle skromný domek na samotě v jižní Anglii. Opravdu nebyl velký, o dost menší než ten, v kterém vyrůstala. V přízemí byla malá kuchyňka a obývací pokoj, který zahrnoval i jídelnu. Nakonec jen chodba se schody. V patře měli ložnici a ještě dva pokojíky pro hosty. A nakonec byla nucena souhlasit s tím, aby se ze sklepa stala provizorní laboratoř, o které věděla, že časem určitě nebude provizorní.

Trochu se zavrtěla a pomalu otevřela oči. Severus akorát mířil do koupelny. „Dobré ráno,“ pozdravila ho ještě trochu rozespale. „Budeš chtít něco k snídani?“

„Ne, klidně spi dál,“ odbil ji trochu nevrle jako každé ráno. Už jí to bylo jedno, za ty dva roky si zvykla.

Když zmizel za dveřmi koupelny, protáhla se a stejně vylezla z postele. Přehodila přes sebe tmavě modrý saténový župan, který od něj dostala k loňským narozeninám, stáhla si vlasy a odešla z ložnice.

Potom, co navštívila jejich druhou koupelnu, kde si jen opláchla obličej a vyčistila zuby, vyrazila do kuchyně a začala dělat snídani. Zrovna, když rozklepla třetí vajíčko, přišel.

„Říkal jsem ti, že nic nechci,“ řekl, ale stejně se opřel o linku a sledoval ji.

„Já vím,“ pokrčila rameny a nalila do pánve bílky.

Přešel k ní a objal ji okolo pasu. „Proč to děláš?“

Usmála se. „Protože vím, že si stejně dáš.“

„Stačila by mi káva.“

„Já vím,“ řekla znovu. „Chci to dělat alespoň o prázdninách, když v Bradavicích nemůžu.“

„Není to kvůli tomu, že dnes přijde Ginny Potterová?“ zeptal se.

„Říkej jí konečně Ginny, když ti i ona může říkat jménem.“

„Dobře, když dnes přijde Ginny?“ zopakoval, ale jméno manželky Harryho Pottera mu stále nešlo přes rty.

„Ne, dělám to kvůli tobě. Ráda se o tebe starám.“ Levou rukou ho pohladila po paži. „Budeš tu, až přijde?“

Pustil ji a znovu se opřel o linku. „Ne, musím do Londýna.“

Jen přikývla. Věděla, že lže, ale chápala ho. Zatímco pro ni byla Ginny rodina, pro něj to byla jen manželka Harryho Pottera a její kamarádka. Neměl s ní skoro nic společného.

„Kdy se vrátíš?“ zeptala se. „Kvůli večeři.“

„Nevím. Jak dlouho tu bude?“

„Budou,“ opravila ho. „Přijde i s Jamesem.“

Zamračil se. Ten kluk ve svých ani ne třech letech byl až neskutečně podobný svému otci, možná ještě víc svému dědovi. Sám si nebyl jistý, co bylo horší.

„Nevím, jak dlouho tu budou, ale asi celé odpoledne,“ odpověděla mu konečně, když do bílků přimíchala žloutky. „Budeš chtít slaninu?“

„Ne, takhle to stačí.“

 

OoOoOoOoO

 

O několik minut potom, co Severus zmizel v zelených plamenech, se v krbu objevila trochu zakulacená Ginny Potterová se svým synem Jamesem. Jakmile klučina zahlédl přicházející Hermionu, nadšeně vykřikl: „Teto Mio!“ a rozběhl se k ní. Cestou ale zakopl o roh koberce a rozplácl se na zemi. Chvíli to vypadalo, že mu nic není, ale potom se hlasitě rozvzlykal.

„Jamie,“ zasténala Ginny.

Hermiona, které dětský pláč nedělal dobře, k němu okamžitě přiběhla a zvedla ho do náruče. Během konejšivých slov se James uklidnil a teď už jen potichu pofňukával.

„Ahoj,“ pozdravila ji unaveně kamarádka a vydala se k nim. Poté, co zkontrolovala synovi kalhoty, jestli tam není nějaká díra, si povzdychla. „Promiň, je zase rozjívený. Byly jsme totiž ještě u Angeliny. Ten jejich Fred je vážně číslo a s tím naším uličníkem dělali akorát tak kraviny.“

„Ahoj,“ políbila ji Hermiona na tvář. James měl stále zabořený obličej v jejích vlasech, ale už nebrečel. „Alespoň je tu živo.“

Ginny se ušklíbla. „Co bych dala za chvíli klidu.“

Nechala to bez odpovědi a pohladila klučinu po zádech. „Už je to dobré, Jamie?“ Neodpověděl, ale zakýval hlavou. „Tak to si zasloužíš něco dobrého, viď?“ Jen nadšeně přikývl.

Jeho matka nad tím jen zakroutila hlavou a následovala je do kuchyně. Tam Hermiona posadila Jamese na linku a ze špajzu vytáhla čokoládovou žabku. Když s radostí ukousl rovnou půlku žáby, hnědovláska se vesele usmála.

„Moc ho rozmazluješ,“ konstatovala Ginny, ale nevypadala, že by byla naštvaná.

„Když tě vidím sotva třikrát za rok, tak musím, viď?“ s tím cvrnkla kluka do nosu. Ten se rozesmál a začal kopat nohama.

„A nechtěla bys vlastní… tvoje a Severusovo dítě?“ zeptala se zrzka a zkoumavě si svou kamarádku prohlížela.

Hermiona se podívala na Jamese, jak šťastně žužlal čokoládovou žabku a vesele se usmíval. Jaké by to bylo, kdyby tu neseděl malý Potter, ale malý Snape? Dřív chtěla vlastní děti, toužila po nich, ale jakmile začala se Severusem na vážno, zahnala tuhle myšlenku hodně hluboko. Podivně ji píchlo u srdce a z ničeho nic před sebou neviděla Jamese, ale o něco hubenějšího chlapce s dlouhými černými vlasy. To dítě se usmívalo a koukalo na ni Severusovýma očima. Musela několikrát zamrkat, aby zahnala přicházející slzy a představu, do které se bezhlavě zamilovala.

„Já… možná ano,“ odpověděla na Ginninu otázku, ale nepodívala se na ni.

„Myslíš, že by Severus nechtěl děti?“

„Nevím. Těch z Bradavic má chvílemi plné zuby.“

O tom, jestli to bylo jen chvílemi, by se Ginny možná i hádala, ale protože viděla, jak se Hermiona tváří, raději řekla: „Třeba kdyby bylo jeho…“

„Musíme se o tom bavit?“ zeptala se, protože jí tohle téma začalo být nepříjemné. Bylo to tím, že teď už by strašně moc chtěla dítě. Vlastně byla skoro poslední ze svých přátel, kdo byl bezdětný.

„Samozřejmě, že nemusíme,“ odpověděla jí Ginny a starostlivě se na ní zadívala.

 

OoOoOoOoO

 

Vyšel z lékárny a zvedl oči k nebi. Bylo zamračeno a vypadalo to, že každou chvílí začne pršet. Podíval se na hodinky. Půl páté. Rozhlédl se po přeplněné Příčné ulici a snažil se vzpomenout si, co všechno chtěl zařídit. Samozřejmě, za normálních okolností by se už dávno vrátil domů, ale dneska se opravdu nechtěl setkat s paní Potterovou a jejím synem. Kam ten svět spěje, když už je znovu těhotná? Lidé jako Potter by neměli mít děti. Už jeho otec neměl mít děti.

První kapka letní bouřky mu spadla přímo na nos. Potichu zavrčel a rychlým krokem vyrazil k Děravému kotli. Po několika vteřinách příšerně zahřmělo a na Severuse se spustil vodopád deště. Bez toho, aby se naštvaně rozmýšlel, co vlastně chce dělat, se raději přemístil.

Před jejich domkem bylo ticho. Klid před bouří. Hlavně že on už stihl promoknout až na kost. Jedním mávnutím hůlky si vysušil oblečení a vydal se domů.

V chodbě se schodištěm nikdo nebyl. V duchu zadoufal, že Hermionina nejlepší kamarádka je už pryč. Ale i tak se chystal potichu se proplížit do laboratoře.

„Dobrý den, Severusi,“ vyrušil ho z úniku ženský hlas. „Ráda vás vidím.“

Zvedl hlavu. Po schodech scházela zrzavá žena a za ruku se jí držel malý černovlasý kluk.

„Dobrý den,“ utrousil, protože ho naštvalo, že to nestihl.

„Mámí, kdo to je?“ zeptalo se to dítě nahlas a zatahalo Ginny za nohavici.

„To je… ehm, to je…“ snažila se jeho matka slova najít správná slova, jak by svému synovi představila muže, který na ni teď koukal se zvednutým pravým obočím a čekal, co z ní vypadne.

„To je strejda Severus, Jamie,“ doplnila ji zrovna přicházející Hermiona.

Ginny po ní vrhla pohled, který dával jasně najevo, že si o ní myslí, že se zbláznila. Severus se zamračil, ale na ni se ani nepodíval, koukal na malého Pottera.

„Ahoj, štlejdo Ševelusi,“ pozdravil ho šišlavě James a s úsměvem na tváři mu zamával.

Hermiona málem vyprskla smíchy, ale statečně to zadržela. Severus se na to nebohé dítě díval svým ledovým pohledem a jen ona si všimla, že je trochu v šoku. Jen James se pořád usmíval, jako by byl Severus ten nejpříjemnější člověk na světě, což staršího muže překvapovalo ještě víc.

A potom se ten malý hrdina pustil matčiny ruky a přiběhl k němu. Beze strachu ho chytl za rukáv a párkrát zatahal. „Štlejdo, budeme si hlát?“ zeptal se a zvedl k němu svoje hnědá kukadla plná dětské radosti.

Musela zasáhnout, protože se bála, aby tohle James vůbec přežil. „Pojď ke mně, Jamie,“ řekla a natáhla k němu ruce, ale on se ani nehnul. „Strejda si nemůže hrát, víš? On má práci.“

Severus měl s to chutí jí to vymluvit, aby zjistil, jak se s touhle šlamastikou vypořádá, ale potom si uvědomil, že by s tím spratkem musel strávit nějaký čas, protože jak to tak vypadalo, on by se ho nepustil, takže si své rozhodnutí rozmyslel.

James na něj vykulil smutné oči, ale se Severusem to ani nehnulo.

„Pojď sem,“ zavolala na něj už trochu zoufale Hermiona a udělala k nim pár kroků. „Tak pojď ke mně,“ vyzvala ho znovu, ale když nic neudělal, tak ho vzala za ruku, která držela Severusův hábit, potom i za druhou a zvedla ho do náruče. Měla pocit, že teď ji nemám moc v lásce.

Konečně se podíval na svou ženu. Zamračil se na ni, otočil se na podpatku a zmizel za dveřmi vedoucí do provizorní laboratoře. James ho vyprovázel pohledem.

„Ty máš normálně sebevražedný sklony,“ řekla po chvíli nevěřícně Ginny. „A můj syn je na tom ještě hůř.“

Hermiona se jen pobaveně usmála a pohladila Jamese po hlavě. Opravdu nevěděla, co se bude dít, až ti dva odejdou.

 

OoOoOoOoO

 

„Štlejdo Ševelusi! Pápá, štlejdo Ševelusi,“ uslyšel za dveřmi sklepa. Jestli to uslyší ještě jednou, začne vraždit a nejmladší Potter půjde jako první. Nebyl žádný jeho strýc a štlejda Ševelus už vůbec ne!

Na chvíli bylo ticho a on si v klidu začal ukládat čerstvě nakoupené přísady. Třeba odešli, zadoufal.

„Severusi?“ ozvala se teď za dveřmi jeho žena a otevřela je. Neodpovídal, a tak se vydala po schodech dolu. „Už jsou pryč,“ oznámila mu s úsměvem.

Zase mlčel a dal na polici naložené cosi, o čem Hermiona raději ani nechtěla přemýšlet. „Mám chuť tě zaškrtit,“ promluvil konečně.

Protože doufala, že se za tu dobu, co byl tady dole, už trochu uklidnil, přistoupila k němu, stoupla si na špičky a položila mu dlaně na ramena. „Proč?“ zeptala se nevinně.

„Strejda Severus,“ zavrčel. „K tomu klukovi nemám žádný příbuzenský vztah.“

„Ne, ty jsi pro něj štlejda Ševelus,“ řekla pobaveně, ale jakmile ucítila, jak se mu zvedla ramena, věděla, že to říkat neměla. „Promiň,“ dodala tlumeně.

„Až za tebou přijdou příště, budu v Bradavicích.“

„Ale vždyť je Jamie milý kluk. A řekla bych, že si tě oblíbil.“

Zase mlčel.

Povzdychla si. „Budeš tady, dokud neudělám večeři?“ zeptala se pak. Jen přikývnul. „Dobře.“ s tím ho políbila na tvář a pomalu odešla.

Dneska rozhodně není ten správný čas, aby nadhodila téma: Jejich děti.

 

 

3. kapitola                                                                                             5. kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-(

(zuzka, 31. 5. 2010 20:35)

já též... :-/

Dotaz

(Mary-Ane, 29. 5. 2010 18:57)

Naiad, plánuješ nás překvapit nějakou další kapitolou, protože každý den se obávám článku o pozastavení:(

...

(Eloise, 13. 5. 2010 19:31)

Zase jsem se potřebovala pořádně zasmát - no a kliknu na tuto kapitolu (její název mě už tak dost rozesmál) a následují výbuchy. Jednoduše řečeno: bylo to skvělé! :D

:-)

(Naiad, 25. 4. 2010 22:31)

to Mary-Ane: Jsem moc ráda, že se pobavila :) Snad sis ten monitor nezaprskala moc ;) Moc děkuju :)
to Shaiya: jak už jsem ti odepisovala na icq, jsem moc ráda, že se ti to líbilo :) a neboj, určitě se toho budu držet :)
to ell: mám pocit, že se Severusem to ani jinak nejde :D Jo, to bych Hermioně moc nedoporučovala, to by totiž žádné dítě asi ani nebylo :D děkuju :)
to Moony: děkuju :) jsem ráda, že tě to pobavilo :) Abych se přiznala, celkem se divím, že to Jamie vůbec přežil :D
to zuzka: děkuju :) no budu se snažit, aby to moc dlouho netrvalo, uvidím, jak se mi to povede...

štlejda :-D :-D :-D

(zuzka, 24. 4. 2010 17:10)

už název byl předzvěstí zajímavých událostí :-)
šteljdovi se to ale asi moc nelíbílo :-D :-D ;-D
"Dneska rozhodně není ten správný čas, aby nadhodila téma: Jejich děti." no, to opravdu není, asi to bude muset chvíli počkat :) doufám, ž ne dlouho. zajímá mě severusova reakce...

Moony

(www.hawaiiiii.blog.cz, 23. 4. 2010 20:04)

:-D Štlejda Ševelus:-D:-D:-D to je nádhera:-D xD hustéé.. to se ti povedlo.. a to totalně:-) uplně vidím jak se Sev tváří:-D kdyby mohl pohled zabíjet malý Jamie by už nebyl:-D xD

štlejda :D

(ell, 22. 4. 2010 12:32)

No jde vidět, že Severus nevypadl ze své role protivného,sarkastického sklepního netopýra...má to s ním Hermi těžké :D Tak jsem zvědavá, kdy na něj vybalí ožehavé téma "pořiďme si dítě". Snad je rozumná a nebude to zrovna ve chvíli kdy bude Sev zalezlí v laborce při práci na nějakém obzvlášť nestálém lektvaru. To by to taky nemuseli přežít :D Super, doufám že nová kapča přibude co nejdřív:)

super

(Shaiya, 22. 4. 2010 7:20)

Tak, jak už jsem Ti říkala na ICQ, tak tahle kapitola byla opravdu bravurní. Opravdu. Štlejda Ševelus byl nejvíc. No a jako jak Herm začala přemýšlet nad miminkem - ta představa mě zaujala :-) drž se jí :-)

Mary-Ane

(www.mary-ane.blog.cz, 21. 4. 2010 19:28)

Tak u téhle kapitoly jsem se nejvíc pobavila, ještě snad víc než u Anny Malfoyové, protože tohle nešlo. Hnedka u Štlejda Ševelus jsem zastoupila Hermionu a vyprskla jsem smíchy na monitor... Opravdu skvělá kapitola, už se těšim na další... Jsi nejlepší Naiad:D:D

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA