oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj. Omlouvám se, že jsem minulý týden nic nepřidala, tu další se pokusím přidat co nejdřív :)

Děkuju za minulé komentáře a doufám, že napíšete i něco k této kapitole.

Mějte se krásně. Vaše Naiad :)

Prázdniny. Když ještě chodila do školy, byl to pro ni skoro ráj. Volno, dovolená s rodiči, návštěvy u kamarádek a hlavně dva měsíce bez učení. Teď tohle slovo znamenalo naprostý opak. V Děravém kotli totiž touto dobou bylo denně plno a ona se musela otáčet jako nikdy během roku. Měla tu ubytované nějaké tři Němce, dva Američany, pět Italů, dokonce i nějaké Japonce a k tomu ještě několik místních. A lokál v přízemí byl narván skoro k prasknutí, jen několik málo prázdných židlí u baru. Zrovna nalévala pořádnou dávku Ogdenské režné jednomu vousatému Irovi.

„Ahoj, Hannah,“ vyrušil ji bodrý hrubý hlas.

Hannah Abbotová byla malá a trochu baculatá žena. Blonďaté vlasy měla stáhnuté ve volném drdolu, z kterého se jí díky práci uvolnilo několik pramenů, takže vypadala trochu rozcuchaně. Protože bylo v Děravém kotli, který teď vlastnila a byla jeho hostinskou, teplo, měla sytě růžové tváře, jakoby před chvílí použila růž. Ale přesto se vesele usmívala a to se jí také odráželo i v pomněnkově modrých očích.

„Ahoj, Hagride,“ pozdravila ho šťastně a podala vousatému Irovi jeho třetí sklenici režné. „Jako obvykle?“

Poloobr z Bradavic jen přikývnul a pokusil se sednout si na prázdné místo u baru. Jelikož se ale nevešel na jednu stoličku, vzal si dvě a s funěním se na ně vyškrábal. Mezitím už měl před sebou kýbl – jinak se to nazvat nedalo – ohnivé whisky.

„Dneska jen jednu, jo? Eště někam musim,“ řekl učitel a pořádně si loknul.

„A kam jdeš?“ zeptala se zvědavě a začala točit studené pivo.

„Du za Harrym a Ginny. Chci vidět toho jejich prcka.“

„Tak je ode mě pozdravuj,“ řekla a mávla hůlkou, aby se začaly utírat zrovna umyté sklenice.

„Budu,“ odpověděl a znovu si zavdal whisky. „A jak se pořád máš?“

Mávla rukou. „Ale to víš, je hodně práce. To není jak u vás u učitelů. A co v Bradavicích? Něco nového? Nebo snad zase nějaká neočekávaná svatba?“ zeptala se, když si vzpomněla na šokující zprávu, že se Hermiona provdala za Snapa.

„Budeme mít novýho profesora. Nějakýho Francouze. Je to fešák, však všechny profesorky na něm mohly voči nechat.“

„Jen aby se studenti něco naučili, živě si dokážu představit, jak na něj holky budou jen slepě koukat a nic nedělat.“

Hagrid se zasmál. „Jo, i profesor Kratiknot něco takovýho říkal.“

Hannah s úsměvem přikývla, ale ten jí skoro okamžitě z tváře zmizel, když postřehla, že se dveře do lokálu znovu otevírají. Nemohla se dočkat večera, kdy tu bude klid.

OoOoOoOoO

Prázdniny. Letos se jich překvapivě nemohl dočkat. Miloval svoji práci, ale tento rok toho bylo moc. Potřeboval si odpočinout, zažít něco nového. Bohužel to vypadalo, že ani jedno z toho se mu nestane. Byl akorát na cestě k babičce, která ho celá nedočkavá už několik dní vyčkávala. Měl ji opravdu rád, jen dneska se mu za ní nechtělo. Ale přeci jí to slíbil, že? Tak co se dá dělat? Naprosto nic. Augusta Longbottomová byla nekompromisní žena. Ještě se musí stavit na Příčné, aby jí něco koupil.

Neville Longbottom procházel mudlovskými londýnskými ulicemi, ruce hluboko v kapsách a hlavu skloněnou před překvapujícími slunečnými paprsky. Bylo krásné červencové počasí, ale on přesto neměl veselou náladu. Spíše naopak. Sám ani nevěděl, proč tomu tak bylo.

Přešel do stínu šedých budov a konečně se rozhlédl. Jen několik málo metrů ho dělilo od schovaného vchodu do Děravého kotle. Najednou si uvědomil, že se mu lepí pusa a má opravdu žízeň. Krátká zastávka nic nezkazí.

Jestli si myslel, že v hostinci bude příjemný chládek, byl na omylu. Měl pocit, že je tu ještě větší teplo než venku. Utřel si pot z čela a poohlédl se po nějakém místě. Bylo tu plno, opravdu plno a zakouřeno, což dělalo vzduch těžce dýchatelným. Pomalu se vydal k baru, kde zahlédl ohromná záda jeho kolegy ze školy.

Unaveně se svalil na jednu prázdnou stoličku vedle Hagrida a rozepnul si dva knoflíky u kostkované béžovozelené košile. Potřeboval něco studeného.

„Ahoj, Neville,“ pozdravila ho zvesela bývalá spolužačka z Mrzimoru. „Tak co si dáš?“

„Ahoj, Hannah, rád tě vidím,“ usmál se a u toho si plátěným kapesníkem otíral zpocený krk. „Něco studeného, prosím.“

„Pivo?“

Zavrtěl hlavou. „Něco nealko, jdu za babičkou,“ řekl na vysvětlenou.

Přikývla a během několika vteřin před něj postavila velkou orosenou sklenici dýňové šťávy s několika kostkami ledu.

„Prý do Bradavic přijela nová posila,“ řekla Hannah jen tak, když točila další rundu piva pro partu lidí sedící jen kousek od nich.

Neville se ušklíbl. „Hotový krasavec ten Jean-Paul. Jako kdyby z obrazu vypadl.“

„Nelíbí se ti?“

„Ani nevím, ale víš jak, konečně další chlap,“ usmál se. „Jen to asi bude lamač dívčích srdcí.“

„Jojo,“ přidal se do konverzace i Hagrid. „Všiml sem si, jak se dívá po naší Hermioně.“

„Co na to Snape?“ zeptala se zvědavě Hannah.

„Vlastně skoro nic,“ zamyslel se Neville. „Jen ho vraždil pohledem. Určitě si pamatuješ, jak skvěle to uměl.“

„Uměl to dokonale,“ ušklíbla se hostinská.

Před Nevillem už byla jen poloprázdná sklenice teplající dýňové šťávy a on potom, co se podíval na hodinky, zjistil, že je načase vydat se na Příčnou ulici koupit něco malého pro svou babičku.

„Kolik jsem ti dlužný?“ zeptal se a začal se prohrabávat v kapsách kalhot, kam si dal vše, co měl v hábitu.

„Tři srpce a pět svrčků.“

Společně se čtyřmi srpci vytáhl i dva citrónové bonbóny. Když mu Hannah začala vracet zbylé bronzové mince, jen mávl rukou. Bez toho, aby si vzpomněl, co mu Hermiona před koncem školního roku říkala, ukázal hostinské a Hagridovi dropsy.

„Dáte si?“ zeptal se a jako první nabídl Hannah, která s díky přijala. Hagrid zakroutil hlavou a ukázal na kýbl s whisky. Neville pochopil, a tak bonbón vzal sám. Ve stejnou chvíli, kdy si Hannah drops strčila do pusy, ho i on začal cumlat.

Výrazná citrónová chuť byla osvěžující. Když vzhlédl a setkal se s modrýma očima své bývalé spolužačky, zarazil se. Blonďaté vlasy jí trčely do všech stran, ale jemu nepřipadalo, že by ji to nějak zošklivilo. Právě naopak. Jiskřivé pomněnkové oči se na něj usmívaly a jeho to donutilo zvednout koutky svých úst také. Hannah se spokojeně culila a kyselý bonbón převalovala na jazyku. Byla roztomilá, byla okouzlující a on se usmíval jak pako.

Citrónová chuť byla zvláštní. Ještě nikdy podobnou nezažila. A potom když se zadívala před sebe, najednou jakoby v hostinci nebyl nikdo jiný kromě ní a Nevilla. Dívala se mu do světlých hnědozelených očí a z ničeho nic začala tu barvu obdivovat. Jeho kůže měla barvu bílého medu, teď trochu zrůžovělá díky teplu, které v hostinci panovalo. Plavé vlasy měl přilepené na čele, ale nepřipadlo jí to odpudivé, a to i přesto, že neměla ráda upocené muže. Přistoupila několika kroky skoro až k němu a zhluboka se nadechla. Necítila odporný zápach potu, jen mýdlovou čistotu a kouř z dýmky z okolí. Její úsměv se rozšířil. Opřela se o pult a dívala se jen na něj. Dokázala by to celou věčnost. Zubil se na ni a ona se usmívala čím dál tím víc jako magor. Ale proč ne? Vždyť se jí to líbilo.

„Hej vy dva, ste v pořádku?“ vyrušil je Hagridův hrubý hlas a oni skoro nadskočili leknutím. Oba zatřásli hlavami, aby se znovu dostali do reality.

„Jo, jasně. Chtěl jsi ještě něco?“ zeptala se Hannah, ale koutkem oka stále pokukovala po Nevillovi.

„Ne, vždyť sem ti říkal, že jdu k Harrymu.“

„A jo vlastně,“ odpověděla, očima stále visíc na svém bývalém spolužákovi.

Neville se několikrát zavrtěl na židli. Věděl, že musí odejít, ale teď se mu už vůbec nechtělo. Klidně by tady seděl do zavíračky, jen aby se na ni mohl po zbytek dne dívat.

„Budu muset jít,“ řekl smutně, ale přesto se ještě nezvednul.

„Já vím. Za babičkou.“ V hlase jí zazněl smutek, který ho ještě víc ke stoličce přilepil.

„Brzy se zase zastavím.“

To jí vykouzlilo na tváři nádherný úsměv. „Budu se těšit.“ A nebyla to jen fráze, kterou opakovala dennodenně, byla to pravda.

Celou cestu na dvůr k cihlové zdi se na ni otáčel a kvůli tomu srazil na zem jednu ježibabu. I když si myslel, že se bude Hannah škodolibě smát, neudělala tak. Jen k němu přiběhla a pomohla mu zvednout ježibabu znovu na nohy.

„Děkuju,“ řekl, držíc ji za ruku a nikdy už ji nechtěl pustit.

„Nemáš zač.“ Zase vykouzlila ten úsměv, díky kterému se vznášel několik stop nad zemí.

OoOoOoOoO

„Neville, je ti dobře? Jsi dneska nějaký zamlklý?“ ptala se ho babička Longbottomová starostlivě už asi po třetí.

Hlasitě usrkl ze sklenice ledového čaje, až se na něj zaškaredila. „Nic mi není, babi. Jen je opravdu vedro,“ zalhal pohotově a alespoň na minutu se pokusil být myšlenkami zde a ne v Děravém kotli.

„Ano, je opravdu nezvykle teplo,“ řekla Augusta a několikrát se ovanula bílým ubrouskem.

„A co děvčata, Neville? Našel sis už nějakou?“ zeptala se a doufala v kladnou odpověď. Trápilo ji, že její jediný vnuk, nositel jejího jména a krev její krve, ještě nenašel tu pravou dívku, která by ho udělala šťastným. Jeden čas si myslela, že by to snad mohla být Hermiona. Básnil o ní docela často, vypadalo to, že je do ní zamilovaný, ale potom, co se z Věštce dozvěděla, že má poměr se Severusem Snapem, nezbylo po naději zhola nic.

Okamžitě se mu před očima objevila usmívající se tvář Hannah Abottové, ale své babičce by o ní teď raději nic neříkal. „Ne, babi,“ odpověděl skoro stejně znuděně, jako jí odpovídal pokaždé.

„Ani nikdo ve škole?“ pokusila se ještě, ale její vnuk se na ni zamračil.

„Všechny profesorky jsou skoro stejně staré jako ty. A o studentkách odmítám dokonce i přemýšlet.“

Hlasitě si povzdechla. „Já se snad nikdy nedočkám pravnoučat.“

Protočil oči v sloup. „Děláš, jako bys už ležela na smrtelné posteli.“

„Nikdy člověk neví, jsem už dost stará. A chorob je stále víc.“

Vstal a vlepil jí pusu na tvář. „Babi, až si najdu tu pravou, tak se to dozvíš jako první, slibuju.“

Pohladila ho po vlasech a usmála se, doufaje, že se toho opravdu jednou dožije.

OoOoOoOoO

Hannah byla jak v oblacích. Většinou jen s úsměvem chodila okolo stolů a snažila se rozveselit zachmuřené zákazníky. Dnes skoro jakoby tančila a rozdávala šťastné úsměvy široko daleko. Bylo až neskutečné, co svedl jeden jediný pohled.

„Hannah, cože máte tak dobrou náladu?“ zeptal se jí jeden místní štamgast.

Její úsměv se jen rozšířil. „Je přeci tak hezky. V takovém počasí má člověk vždycky dobrou náladu,“ zasmála se a zase odtančila k jinému stolu.

Byla jako vyměněná. Sice ji všichni znali jako usměvavou holku z Děravého kotle, ale dnes to bylo doopravdy znát. Hosti nechápavě kroutili hlavami, přesto ji v jejím štěstí ponechali. Ale jí by bylo jedno, i kdyby na ni byli hnusní, drzí a neomalení. Myšlenkami totiž pořád byla u blonďatého učitele Bylinkářství, který jí nabídl citrónový bonbón.

OoOoOoOoO

Ležel ve svém starém dětském pokojíčku. Přestože už byla noc, měl oči široce otevřené. Co se to dneska stalo? Co ho přimělo vidět Hannah Abottovou jako okouzlující ženu, které by nejraději padl k nohám a kterou by strašně rád objal a nikdy ji nepustil?

Celý ten den si dokola přehrával, ale nemohl na nic přijít. Pořád jen viděl tu usměvavou hostinskou, z které nemohl spustit oči. Trochu se uvelebil a v duchu si přál, aby se mu zdálo právě o ní.

Když už byl na hranici mezi bděním a sněním, najednou mu to došlo. Vzpomněl si na podivný rozhovor s Hermionou. Citrónové dropsy. Nosil je v hábitu už několik týdnů, ale vytáhl je právě až v Děravém kotli. Co mu to o nich Hermiona říkala? Prostě až potkáš nějakou ženu, zkus to.

Najednou zase celý čilý vyletěl z postele a začal prohledávat kapsy kalhot, které měl dnes na sobě. Našel spoustu různých věcí, ale když ucítil celofánový obal, věděl, že našel to, co hledal. Chvíli si ho prohlížel. Nic zvláštního. Znovu si lehl, šustivý obal držíc pevně v dlani.

Něco lepšího než nápoj lásky. Citrónové dropsy. Ale nejsou obyčejné.

„Měla pravdu,“ zašeptal do ticha pokoje. Zavřel oči a znovu se pokusil usnout s nadějí, že možná našel někoho, koho by mohl milovat, že našel tu pravou.

2. kapitola                                                                                             4. kapitola