oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj. Moc vám děkuju za komentáře a vítám nové čtenáře :) Osobně doufám, že vás bude čím dál víc :) Pokračování se pomalu připravuje, takže by mohlo plynule navazovat :)

Tak a teď už vás nechám číst předposlední kapitolu :)

Mějte se krásně, Vaše Naiad :)

Tohle pondělí bylo jako každé jiné, tedy ne úplně. Začalo trochu netradičně, když místo toho, aby se probudila ve své ložnici, ležela v Severusově posteli a vůbec se jí nechtělo ven. Zdržela se tam tak dlouho, že ani nestihla jít na snídani a s prázdným žaludkem zamířila rovnou do učebny, před kterou teď čekali studenti sedmého ročníku Havraspáru a Zmijozelu. Už teď si měla všimnout, že se děje něco divného, když se hlasitě nebavili a ani se navzájem nepošťuchovali. Jen si šeptem povídali, a když ji zahlédli, vytřeštili oči a začali něco schovávat.

Nepozastavila se nad tím a pustila je do učebny. Dneska totiž neměla náladu zabývat se jejich zvláštním chováním, chtěla to mít rychle za sebou, protože tohle byla jedna z jejích nejnáročnějších hodin.

„Tak už se posaďte, ať můžeme začít,“ pobídla je a vytáhla si malý notýsek, kde měla poznamenáno, kde naposledy skončili. Když už byli všichni na svých místech, pokračovala: „Dneska si zopakujeme částečnou přeměnu lidského těla. Chvíli se budeme věnovat teorii a zbytek hodiny budeme procvičovat.“

Většina třídy byla překvapivě tichá, ale všichni po ní házeli nervózní pohledy. Stalo se snad něco? Celou dobu, co jim zopakovávala látku, si v zadu chlapci ze Zmijozelu něco šuškali a potichu se pochechtávali.

„Už toho mám dost,“ řekla, když se rozesmáli nahlas. „Jak už jsem vám řekla první hodinu a i skoro každou další druhou, já to s vámi dělat nemusím. Já už OVCE mám na rozdíl od vás.“ S tím se pomalu přibližovala ke klukům, kteří okamžitě začali něco schovávat. „Co to tam máte, pane Cookere?“

Jack Cooker totiž jako poslední zaregistroval, že se k nim profesorka blíží, a tak noviny, které mu leželi na klíně, nestihl schovat.

„Nic, paní profesorko.“

„Dejte to sem nebo kvůli vám dostane celá třída ještě jednu esej navíc,“ řekla a se založenýma rukama pod prsy si nad něj stoupla. „A to přeci nechcete, že ne?“

Jack zpod lavice vytáhl noviny, které ještě předtím, než je Hermioně dal, složil, aby neviděla, na jaké straně je měl otevřené. „To nechci, profesorko Snapová,“ řekl a ušklíbl se.

Hermiona se zastavila v pohybu a v šoku ztuhla. Co to řekl? Slyšela ho dobře? Nepřeslechla se? Když ale zaslechla hurónský smích, který se ozýval snad od každého studenta ve třídě, byla si jistá, že slyšela až moc dobře. Co se to tu pro Merlinovy vousy dělo? Naštvaně chytla noviny ještě pevněji a doprovázená smíchem se vracela ke katedře.

Když procházela okolo Adriena Brata, řekl s úšklebkem: „Na straně dvanáct je pokračování.“

Vrhla na něj naštvaný pohled a ještě v šoku si sedla ke svému stolu. Když si před sebe položila dnešní výtisk Denního Věštce a zahlédla fotografii, která zabírala skoro celou titulní stranu, krve by se v ní nedořezal. To nebylo možné. Ne, to se jí musí opravdu jen zdát.

Hlasitě polkla a podívala se na třídu, která se ještě pořád trochu pochechtávala. „Začněte s praktickým cvičením. Kdybyste měli nějaké problémy, přijďte za mnou.“ Hlas se jí třásl a měla obrovskou chuť vzít nohy na ramena a utíkat někam hodně daleko.

I když věděla, že si studenti nebudou v žádném případě procvičovat, ale sledovat, jak se při čtení bude tvářit, sklonila hlavu a ještě jednou se podívala na titulní stranu. Byla na ní fotografie, o které Hermiona netušila, jak mohla být pořízena. Stály tam dvě postavy, ve kterých poznávala Severuse a sebe. Byli u dveří vedoucích do vyhlášené kouzelnické restaurace Čarodějka, kterou navštívili v sobotu večer.  Hermiona byla v Severusovi zavěšená a tiskla se k němu. Okamžitě si vzpomněla, jak jí byla zima. Očima přešla na článek.

Grangerová: Nový milenec?

Profesorka Přeměňování v Bradavicích Hermiona Grangerová byla přistižena při odchodu v luxusní restauraci s novým mužem. Tím je staronový učitel Lektvarů a její kolega Severus Snape. Podle informací od našeho zdroje si vychutnávali romantickou večeři v modrém salonku a poté se šli projít. Když jsem je později našel před bradavickou hlavní bránou v těsném objetí a také vášnivém polibku, nebylo pochyb, že si Grangerová našla náhradu za svého exmanžela Ronalda Weasleyho… pokračování na str. 12

Hermiona měla silně stisknuté zuby a snažila se, aby nahlas nenadávala na Kevina Ferreta, reportéra Denního Věštce. Už přestala doufat, že by někdy nastalo období, kdy by ji nechal na pokoji. Naštvaně otočila stránky zmačkaných novin na pokračování článku.

To, co objevila, jí málem vyrazilo dech. Nejen strana dvanáct, ale i ta následující s velkým nadpisem SPOLEČNOST se věnovala nejen jejich vztahu, ale dokonce i tomu Rona a Levandule. Okamžitě ji upoutala fotografie, kde se se Severusem líbala. Hned se pustila do pokračování článku, který rozečetla na titulní straně. Několika odstavci se věnoval jejich minulosti a nechutnostmi typu, jestli už na ni měl zálusk během jejích studií. V odstavcích o Severusovi nebyli skoro žádné zmínky o jiných ženách, za to když se rozepsal Ferret o ní, našla tam mužských jmen víc než dost. Dokonce propral dávno zapomenutou aféru z jejího čtvrtého ročníku, kdy měla mít vztah s Harrym a Viktorem Krumem najednou. Koho může zajímat tak stará záležitost, která dokonce ani nebyla pravdivá? Četla dál a dál a měla neskutečnou chuť ty noviny vzít a roztrhat na tisíc kousíčků. Ale nakonec přeci jen dočetla až do konce. Když si přečetla poslední věty, vřela v ní krev. Není snad Snape jen dočasná záplata na rozbité manželství? Nebo se snad opravdu dočkáme toho, že Grangerová znovu změní příjmení a provdá se za bývalého Smrtijeda? Ptala se sama sebe, jak si jen může dovolit něco podobného napsat a zatínala pěsti tak, až si zarývala nehty do kůže.

Několikrát se zhluboka nadechla a podívala se na třídu. Samozřejmě nikdo nic nedělal. Neměla sílu pokračovat dál. „Pro dnešek končíme. Jestli má někdo problémy s touto látkou, ať se za mnou dostaví během konzultačních hodin nebo na konci příští hodiny. Nashledanou.“ s tím se postavila a hůlkou otevřela dveře učebny.

Studenti byli nadšení a rychle mizeli pryč, kdyby si to náhodou rozmyslela. Přece jenom málokdy se stalo, že by hodina končila už po třiceti minutách. Když byli všichni venku, vzala Denního Věštce do ruky a rychlým krokem učebnu taky opustila. Musela jít za Severusem.

OoOoOoOoO

Když Minerva McGonagallová přicházela ten den do Velké síně na snídani, neměla tušení, že se toho stane tolik. Jako obvykle tu bylo rušno a ona pomalu začínala litovat, že přišla tak brzy. Nakonec ale přeci jen došla až ke svému místu uprostřed profesorského sboru a posadila se. Už se nemohla dočkat, až si dá míchaná vajíčka se slaninou a fazolemi.

Zrovna když dojídala, přiletěly do síně desítky sov s ranní poštou. I jí dnes spadl Denní Věštec na stůl ve stejném okamžiku, jako zmizelo snědené jídlo. Nejprve neměla v plánu začít číst ihned, chtěla na to mít klid svého kabinetu, ale když se celou síní začalo ozývat lapání po dechu, prskání a zvuky znechucení, i ona se jala noviny otevřít.

Kdyby zrovna jedla či pila, také by pravděpodobně obsah svých úst vyprskla na titulní stranu. Rychle přečetla úvodní slova článku a poté hned otočila na stranu dvanáct. Další fotografie jí malém vyrazila dech. Samozřejmě, že věděla o vztahu svých podřízených, ale vidět jasný důkaz bylo něco jiného.

„Stalo se něco, Minervo?“ ozval se vedle ní Filius Kratiknot. Beze slov mu podala noviny. Jeho vypísknutí ji probralo z transu. „Opravdu to je Severus a Hermiona?“ zeptal se, své oči stále upřené na fotografii líbajícího se páru.

Přikývla. Profesor už se nestihl zeptat na nic dalšího, protože všichni přítomní členové sboru se začali navzájem překřikovat svými dojmy.

„Tušil jste to někdo?

„Chudinka Hermiona se musela pomátnout.“

„Nedal jí náhodou nápoj lásky?“

„Je to doopravdy Severus?“

„Vždyť se pořád jen hádali!“

„To není možné. To musí být fotomontáž.“

Bradavická ředitelka je ale přestala vnímat. Jak jen bylo možné, že měl Albus pravdu? Přeci jen ještě nedávno se na podobné téma bavili a shodli se na tom, že se může stát, že Hermionin a Severusův vztah vyjde nějak nepříjemně najevo. A tohle bylo zatraceně nepříjemné.

I přes to, že byl bývalý ředitel Albus Brumbál už několik let mrtvý, ji dokázal neustále překvapovat.

OoOoOoOoO

I šestý ročník Nebelvíru a Havraspáru, který měl to ráno Lektvary, se choval zvláštně, ale když zahlédli Severuse, byli skoro stejní jako vždycky. Vystrašené pohledy ho doprovázely celou cestu ke katedře. Četl už noviny? Bude naštvaný a sebere jim víc bodů, než je u něj obvyklé? Všichni doufali, že ne.

Severus četl Denního Věštce minimálně, a proto ho ani dnes ještě nedržel v ruce. Pro studenty to bylo jedině štěstí. Dvojhodinovka Lektvarů probíhala jako vždy.

Když se před koncem první části ozvalo zaklepání, několik studentů polekaně poskočilo.

„Dále,“ vyzval Severus příchozího, aniž by zvedl hlavu od esejí.

„Dobrý den,“ řekla Hermiona a rovnou se vydala až k jeho stolu. Studenti, kteří okamžitě pochopili, co tu jejich profesorka Přeměňování dělá, si ji nervózně prohlíželi.

Severus překvapeně vzhlédl, když poznal její hlas, a tázavě pozvedl levé obočí. To už ale byla u něj a položila mu na poloopravenou esej noviny.

„Četls to?“ zeptala se tlumeně, aby ji studenti neslyšeli.

„Ne,“ odpověděl a podíval se na titulní stranu Denního Věštce. Když zahlédl jejich fotografii, pohlédl na ni s jasnou otázkou v očích. Jen přikývla.

Přelétl rychle text, ale místo toho, aby se podíval na pokračování, jak Hermiona předpokládala, nechal noviny novinami.

„Co budeme dělat?“

Chvíli se na ni díval a snažil se přečíst, jak se k tomu staví. Nakonec se jen zeptal: „Nechtělas snad, aby se to stalo?“ Hned jak otázku vyslovil, toho zalitoval.

Překvapeně na něj zamrkala, poté se narovnala, obranně si založila ruce pod prsy a naštvaně vyprskla: „Ne takhle!“

Přikývl. „Potom si promluvíme. Teď nemůžu odejít.“

„Dobře. Mám potom ale hodinu, nemůžu se moc zdržet.“

„Pokusím se to ukončit co nejdřív.“

„Budu u sebe.“ Počkala, až zakýval hlavou, potom se otočila na podpatku a učebnu Lektvarů opustila.

Jakmile odešla, rozhlédl se po třídě. Většina studentů je během rozhovoru sledovala, a tak se až teď vrátila ke své práci, většinou to bylo příliš pozdě.

OoOoOoOoO

Opravdu ho napadlo, že v tom má prsty? Pro Merlina, jak si to mohl vůbec pomyslet! Ano, samozřejmě že chtěla, aby lidé věděli, že jsou spolu, ale nikdy by se nesnížila k tomu, aby to provedla podobným způsobem. A ještě k tomu ve spolupráci s Denním Věštcem! Nesnášela tyhle noviny. A nesnášela jejich reportéra Kevina Ferreta.

Uběhlo asi půl hodiny, když zaklepal. Během té doby se snažila vymyslet, co budou dělat, aby se to akorát nezhoršilo, jenže nic ji nenapadalo. A také se dostatečně uklidnila a na nepříjemný rozhovor se Severusem skoro zapomněla.

„Díky tomu, že jsi přišla, vyletělo asi šest kotlíků,“ řekl, když ho pustila dál.

„Předpokládám, že díku tomu přišel Nebelvír o desítky bodů.“ Neodpověděl, a tak jí bylo jasné, že má pravdu. Připojila se k němu do obývací části jejích komnat a posadila se na opěradlo křesla, do kterého si sedl. „Četl jsi to celé?“

„Ne, potom, co jsem si přečetl, že jsem o tebe měl zájem už v dobách, kdy jsem tě učil, o počtech vražd, které jsem prý spáchal, a výčet milenců, které si přede mnou údajně měla, vybuchl první kotlík.“

„Bereš to s podivnou lehkostí a to i přesto, že máš dojem, že v tom mám prsty.“

„Nemyslím si, že v tom máš prsty,“ řekl a chytl ji za ruku, aby jí dal najevo, že si je tím jistý.

„Tak proč ses ptal?“ Znovu nechal její otázku bez odpovědi, tak to nechala být. Tušila, že toho litoval, ale nahlas by jí to nikdy neřekl. „Co budeme dělat? Studenti jsou nesnesitelní a někteří mě dokonce oslovují profesorko Snapová.“

Ušklíbl se, to bylo od některých studentů typické. I když k němu by si to nikdy nedovolili. „Za pár dní to přejde, jako vždycky.“

„A co ředitelka? Nebo ostatní z profesorského sboru?“

„Jediné, co se může stát, bude to, že Minerva už nebude ředitelkou, protože už nebude mezi námi.“

Hermiona naschvál pohoršeně zalapala po dechu, ale potom se rozesmála. „No, jestli potkám pana Ferreta, čeká ho dost podobný osud.“

„S tím ti milerád pomůžu.“

OoOoOoOoO

Chtěla se vyhnout obědu, jenže jak sama pochopila, jednou do Velké síně stejně bude muset jít, tak proč to už nemít za sebou?

Před vstupem do síně narazila na Nevilla. S úsměvem počkal, až k němu dojde a společně se vydali ke stolu.

„Už jsi to četl?“

„Samozřejmě. Pochybuju, že je tady na hradě někdo, kdo o tom ještě neví.“ Když zahlédl její zmučený výraz, dodal: „Neboj, za chvíli na to každý zapomene.“

„Doufejme.“

Když procházela kolem nebelvírského stolu, ozval se tichý smích. Pak vstal jeden ze sedmáků s Denním Věštcem mávajíc nad hlavou. „Teda paní profesorko, to byla ale líbačka! To bych si klidně nechal líbit!“ Ti, kteří ho slyšeli, což byla skoro celá Velká síň, se spustili hurónský smích. Některým dokonce začaly téct slzy.

Hermiona ztuhla. Takové reakce opravdu nečekala. Samozřejmě byla jen o pár let starší než oni, ale měla by být přeci jejich autorita, něco podobného by si neměli dovolit.

„Pane Stevensi, radši byste měl vzít do ruky učebnici Bylinkářství místo těch hloupých řečí,“ zpražil ho Neville a dal Hermioně ruku okolo ramen, aby ji dostrkal k profesorskému stolu.

„A učebnici Lektvarů. Další vybuchlý kotlík, jako ten dnešní, vám zaručí, že se ke zkouškám OVCE nedostanete,“ dodal Hermioně za zády Severus, kterého si do teď skoro nikdo nevšiml.

Gregory Stevens zajel skoro až pod stůl. Byl si jistý, že mu Snape na hodinách dá co proto.

Jakmile si Neville všiml Severuse, jeho ruka okamžitě zmizela z Hermioniných ramen. Potom od ní několika kroky ustoupil.

Když k nim Severus došel, podívala se na ně a řekla: „Děkuju.“

„Nemáš zač,“ usmál se profesor Bylinkářství a pomalu se vydal ke stolu.

„Měli bychom jít. Řekl bych, že tohle divadlo už stačilo,“ řekl a jemně ji chytl nad loktem.

Jen přikývla a společně se vydali za Nevillem. Když si sedal vedle ředitelky, zachytil její úsměv, který předvídal dlouhé vyptávání. A tak ji jen zpražil pohledem a řekl: „Radši mlčte.“

Místo toho, aby se Minerva urazila, usmála se ještě víc, ale na nic se ho neptala.

OoOoOoOoO

Díky událostem tohoto dne oba úplně zapomněli, že dnes se má konat schůze profesorského sboru. A tak do sborovny společně dorazili na poslední chvíli. Jediný, kdo ještě chyběl, byla profesorka Bathsheba Babblingová.

Když je bradavická ředitelka zahlédla, koutky jejích rtů se zvlnily do úsměvu. „Á, tady jste, už jsme čekali jen na vás. Bathsheba má nějakou důležitou záležitost, takže se opozdí.“

Když se rozdělili, aby si každý sedl na své místo, Hermiona vedle Filiuse Kratiknota a Nevilla a Severus hned vedle ředitelky, Minerva se zatvářila nechápavě. „Sedněte si k sobě. Bathshebě určitě nebude vadit, když si s ní vyměníte místo, Hermiono.“

Severus po ní hodil nerudným pohledem a Minerva si byla jistá, že kdyby tu nebyli ostatní, pravděpodobně by si odtud odnesla nějaké zranění.

Hermiona už se nadechovala k tomu, aby jí řekla, že to nepřichází v úvahu, ale nakonec se zasekla. Proč nehrát tohle divadélko s nimi? Třeba je to za nějakou dobu přejde. A tak se nadechla znovu. „Proč ne? Jestli to profesorce Babblingové opravdu nebude vadit.“ Pokrčila rameny a obešla stůl, aby se mohla připojit k Severusovi. Všichni ji sledovali s překvapením, ale ten, kdo byl nejvíce v šoku, byl muž sedící teď vedle ní. Usmála se na něj a poté pohled přesunula na ředitelku.

„Ehm, tak tedy,“ začala Minerva trochu vykolejená Hermioninou reakcí. „Dnes bychom měli prodiskutovat jednání školní rady a také přípravy na zkoušky NKÚ a OVCE…“ ředitelka začala svůj dlouhý monolog a Hermiona se pohodlně usadila v křesle Bathsheby Babblingové. Přehodila si nohu přes nohu a jemně se dotkla té Severusovi. Ten se opřel, a jakmile ucítil špičku její boty, naprosto přestal poslouchat Minervinu nudnou řeč. Místo toho začal přemýšlet o tom, co mu dnešek přinesl.

Když mu do třídy vešla Hermiona, neměl tušení, co tam dělá, a vlastně o tom ani moc nepřemýšlel. Potom se mu na stole objevil zmačkaný Denní Věštec s jejich fotografií. Rychle mu došlo, co se stalo, ale přesto byl zvláštně klidný, snad jako by s tím podvědomě počítal. Když ho potom napadlo, že by za ten článek mohla Hermiona, měl to okamžitě zavrhnout. Teď si byl jistý, že v tom prsty rozhodně neměla. Potom, co si ale začal číst zbytek, mu bylo jasné, proč tak vyváděla. Už jen při zmínce, jestli na ni neměl zálusk už v dobách, kdy ji učil, mu tuhla krev v žilách a jediné, co v tu chvíli chtěl udělat, bylo přemístit se na Příčnou ulici, dojít do redakce Denního Věštce, najít toho idiota Ferreta a proklít ho nejméně do pátého kolena. Možná by se ani neudržel a žádné jeho páté koleno by nikdy neexistovalo.

Z myšlenek ho probral jemný dotek na levé paži. Otočil hlavu na Hermionu a tázavě se na ni podíval.

„Za chvíli se budou řešit nějací zmijozelští studenti a potom už bude konec,“ zašeptala mu s úsměvem.

Jemně jí kývl a soustředil alespoň na chvíli svou pozornost na ředitelku. Ta dokončila nějaký projev, o kterém neměl ani ponětí, že s ním vůbec začala, a teď se otočila ke Kratiknotovi. „Filiusi, říkal jsi mi, že máš nějakou stížnost ohledně pánů Fostrera a Younga.“

„Známé firmy,“ zamumlal Neville, ale přesto ho všichni slyšeli.

„Nic se nezlepšilo, Severusi,“ začal pisklavě profesor Kouzelných formulí. „Stále chodí pozdě na hodiny, neustále porušují školní řád. Řekl bych, že už existuje jen málo bodů, které by neporušili. Strhávání bodů ani školní tresty nefungují. Myslím si, že nebudu sám, když řeknu, že jestli s tím něco neuděláš, budeme nuceni dát jim podmíněné vyloučení.“ Většina profesorského sboru kývala hlavami v souhlasu. I Hermiona věděla, že vše, co Kratiknot řekl, je pravda, ale jen kvůli Severusovi zůstala netečná.

„Promluvím s nimi.“

„Severusi, Filius to řekl jasně a já s ním naprosto souhlasím. Pokud se s nimi nic nezlepší, opravdu se tak stane. A i když vím, že oba dva mají rodiče na vysokých postech, školní rada mi dá za pravdu, když jim podám všechny důvody, proč jsme byli nuceni to udělat. A mám pocit, že i Zmijozelu by pomohlo, kdyby se uklidnili. Dokázal jsi to na začátku roku s panem Bratem, jsem si jistá, že to dokážeš i s nimi.“ řekla s vážnou tváří ředitelka. Samozřejmě nemohla tušit, že za zklidněním Adriena Brata mohla Hermiona, která se teď usmívala, protože ona si toho vědoma byla.

„Jak jsem řekl, promluvím s nimi.“

Minerva přikývla. „Tak a to je snad všechno,“ řekla a vstala. „Tedy, vlastně mě ještě napadlo, když jsme změnili zasedací pořádek zde, mohli bychom ho změnit i u jídelního stolu.“

„Minervo,“ zavrčel výhružně Severus. „jen kvůli tomu, že vyšel nějaký hloupý článek ve Věštci, nemusíme měnit zaběhlé tradice.“ s tím se prudce zvedl a jako první opustil sborovnu.

Všichni trochu vykuleně koukali na otevřené dveře, ale po chvíli také začali odcházet.

„Hermiono, jsem si jistá, že Bathsheba s tím bude souhlasit,“ zastavila Minerva profesorku, která se také zvedala k odchodu.

„Paní ředitelko, Severus má pravdu. Jen proto, že jsme se dali dohromady, nemusíme rušit dané tradice. Oba dva přežijeme, když nebudeme jíst vedle sebe.“

I Hermiona odešla, ale Minerva si i tak dala do seznamu věcí, které ještě musí udělat, že se ředitelky Mrzimoru zeptá.

24. kapitola                                                                                         26. kapitola