oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

Mamka Ginny přišla asi okolo osmé večer. Chvilku se u nás zdržely, ale asi v devět odešly. Já jsem byla celkem utahaná, a proto jsem si šla lehnout. Do postele mi vlezl starý mámin kocour Křivonožka. Poslední dobou se mi zdá, že čím je starší, tím má ty nohy křivější a ke křivým nohám má ještě rozpláclý čumák. Nechápu, jak si ho mamka mohla koupit.

Další den při večeři mi naši připomněli naši zítřejší návštěvu. „Zítra k nám přijedou Potterovi na večeři. Chci tě požádat, abys nedávala najevo, že nemáš ráda jejich syna Jamese,“ řekla mi mamka.

„Jestli nebude mít blbý kecy, tak si ho všímat nebudu.“

„I kdyby měl blbý kecy, tak se k němu budeš chovat jako k hostovi,“ oznámil táta.

„A chtěla bych ti říct, že mají ještě asi desetiletou holčičku, takže po zkoušce pojedeme na Příčnou.“

„Na jakou zkoušku?“ zeptal se táta.

„Ty nevíš, že naše dcera na své narozeniny dělá zkoušku z přemisťování?“ zeptala se mamka naštvaně.

„Vím, že má zítra narozeniny, ale zapomněl jsem na přemisťování.“

„Už se těším. Konečně nebudu muset cestovat letaxem.“

„Takže zítra okolo sedmé tě probudím, nasnídáme se a vyrazíme,“ řekla mi mamka.

„Jestli se ti to nepovede, tak uvidíš,“ řekl táta.

„Co uvidím?“ zeptala jsem se provokativně.

„Nebuď drzá.“

„To byla jen sranda.“

„To možná, ale jsi drzá,“ řekl táta a vstal od stolu.

„Kam jdeš?“ zeptala jsem se.

„Jdu ještě na ministerstvo, zítra buď připravená okolo páté a vezmi si na sebe něco normálního.“ Otočil se a odešel.

„Co myslel tím normálním oblečení? To nemůžu jít v mudlovským?“

„Vezmi si hlavně něco, v čem nechodíš doma, jinak tě přetrhne jako hada. Nejlepší by byl nějaký hábit, ale vezmi si, co chceš.“

„Mám si vzít tu sukni, co mi koupil táta k minulým narozeninám?“

„Jo, tu bys mohla,“ řekla a pomáhala domácímu skřítkovi s uklízením, kdyby to viděl táta, tak ji zastřelí, teda omráčí.

„A co si mám vzít na tu zkoušku?“

„Na tu si vezmi hábit, protože tam mudly moc rádi nemají.“

„A to bude na ministerstvu nebo kde?“

„No, mělo by to začít na ministerstvu, potom se někam přemístíš. Zeptají se tě na pár otázek, a jestli je splníš, tak se můžeš přemisťovat. Mně i tátovi se to povedlo napoprvé, není to těžké.“

„A znáš někoho, komu se to hned nepovedlo?“

„Jo, jednomu z Ronových bratrů, ale nejsem si jistá kterému. Ale samozřejmě na další pokus se mu to povedlo. A určitě dalším lidem, ale to už si nepamatuju.“

„Jak dlouho to trvalo?“

„Asi půl hodiny. Teď už se na nic neptej. Já musím říct skřítkům, jak to tu bude zítra probíhat,“ řekla a odešla do kuchyně.

Já jsem taky vstala a odešla do svého pokoje. V křesle u krbu ležel Křivonožka a spal. Chtěla jsem ho vyrazit, protože jsem si chtěla číst. Neudělala jsem to, protože kdyby mě viděla máma, tak jsem asi mrtvá. Nechala jsem ho tam ležet a sedla si na postel a prohlížela jsem si můj pokoj. Celkem mě zajímalo, jaké to tady bylo za dob, kdy byl můj táta v mém věku. Já mám prý pokoj, kde ho měl on. Určitě vše bylo velice draze zařízené a všude byli vyznačeni hadi a další znaky černé magie. No fuj, v tom bych nemohla spát. Po hodině přemýšlení jsem se šla umýt a potom jsem si šla lehnout. Ani nevím, jak dlouho jsem ještě přemýšlela o zítřejší zkoušce a o velice vyvedených narozeninách s Potterem.

V sedm mě probudila mamka. Proč musí být tak přesná? Proč nemohla přijít alespoň o čtvrthodiny déle? Vstala jsem a šla se nasnídat. Vešla jsem do kuchyně, kde seděla jen máma a pila kafe.

„Kde je táta? Ještě spí?“ zeptala jsem se, protože se málokdy stává, aby táta nesnídal s mámou.
„Ne, už je zase na ministerstvu.“

„Co tam pořád dělá?“

„To tě nemusí zajímat.“

„Dobře, už se neptám. Ty mě dneska nevytočíš, protože můžu už kouzlit i mimo školu,“ řekla jsem a rovnou jsem si přivolala sklenici s džusem.

„Neboj, ono tě to za chvíli omrzí.“

„Dneska určitě ne.“

„Najez se rychle, ať se stihneš ještě obléct, jestli přijdeme pozdě, tak na ně neuděláš dobrý dojem.“

Hodila jsem do sebe snídani a šla se obléknout. Vzala jsem si můj oblíbený tmavě modrý hábit, který mi přináší štěstí, tedy si to alespoň myslím. Vlasy jsem si dala do culíku a šla jsem dolů za mamkou. Ta stála už před krbem a čekala na mě.

„Řekni ministerstvo kouzel a čekej, až se tam přemístím, půjdeme společně,“ řekla a podala mi krabičku s letaxem.

Stoupla jsem si do krbu a vykřikla: „Ministerstvo kouzel!“ Vše se začalo točit. Jak já ten pocit nemám ráda, ale tohle je naštěstí naposledy, možná. Vše přestalo a já se objevila na ministerstvu kouzel. Asi za půl minuty se vedle mě přemístila mamka.

„Pojď, jdeme ti zkontrolovat hůlku a potom rovnou do šestého patra na Zkušební středisko přemisťování.“

Po přeměření hůlky jsme jely výtahem do šestého patra, kde se nacházelo Zkušební středisko přemisťování. Mamka mě doprovodila před dveře, kde se středisko nacházelo.

„Já si teď půjdu něco zařídit, stejně bych tu akorát překážela. Za půl hodiny jsem tu. Přeju to hodně štěstí, určitě to zvládneš,“ řekla, políbila mě na tvář a odešla.

Zaklepala jsem a psychicky se připravovala na zkoušku.

„Dále!“ ozvalo se zevnitř.

Otevřela jsem dveře a vstoupila dovnitř. Přede mnou byl stůl, za kterým seděl nějaký muž. Měl prošedivělé hnědé vlasy a modré oči. Mohlo mu být okolo pětačtyřiceti let.

„Dobrý den. Já bych měla mít dnes zkoušku z přemisťování.“

„Posaďte se.“ Ukázal na velice nepohodlnou židli naproti němu, která vypadala, že se za chvilku rozpadne.

Neochotně jsem si sedla a čekala, co se bude dít dál.

Jméno?“

„Anna Malfoyová.“

„Do jaké chodíte školy?“

„Do Bradavické školy čar a kouzel.“ To je asi výslech, připadám si, jako kdybych byla vrah nebo co.

„Datum narození?“

„3. července 2004.“

„Místo narození?“

„Londýn.“

„Jméno otce?“

„Draco Malfoy.“

„Jméno matky?“

„Hermiona Grangerová – Malfoyová.“

„To je vše, teď pojďte se mnou.“ Vstal a doprovodil mě do nějaké místnosti, která vypadala jako čekárna u doktora. „Chvilku tu počkejte, za chvíli někdo přijde a ujme se vás.“ Odešel.
Čekala jsem asi pět minut a do místnosti přišla čarodějka, která mi velice připomínala profesorku McGonagallovou.

„Vy jste Anna Malfoyová?“

„Ano.“

„Pojďte se mnou,“ řekla a vešla do místnosti, z které před chvílí vyšla. Následovala jsem ji. Vešla jsem do místnosti, která vypadala jako úplně normální kancelář.

„Nejprve se přemístěte do Yorku, Archstone Road 2563. Až se přemístíte, přemístím se za vámi. Tak do toho,“ řekla a dívala se na mě.

Já jsem se okamžitě přemístila. Ocitla jsem se v nějaké hale. Podle toho jaké tu byli věci, tak to byl kouzelnický dům. Asi za půl minuty se vedle mě objevila žena z ministerstva.

„Tak máte za sebou první přemístění. Teď se přemístěte do Prasinek před Chroptící chýši.“

Zase jsem se přemístila bez problémů před Chroptící chýši. Teď jsem s jistotou věděla, že se mi to povedlo. Sedla jsem si na velký kámen a čekala na ženu z ministerstva. Žena se objevila přede mnou.

„Takže to bychom měli přemisťování. Teď se vás zeptám na pár otázek. Na jaké místa se nemůžete přemístit?“

„Do Bradavic a jejich pozemky. Vlastně skoro na všechny školy, protože jsou chráněny starými mocnými kouzly, která už nedokážeme zrušit.“

„Jaké jsou tři podmínky pro přemisťování?“

„Tomu, který se přemisťuje, musí být více než sedmnáct let, méně mu může být jen na přípravě. Musí znát přesnou adresu nebo polohu místa, kam se přemisťuje. Abyste se mohli, přemisťovat musíte projít zkouškou, touto zkouškou.“

„A poslední otázka. Proč se mohou přemisťovat jen plnoletí kouzelníci?“

„Protože kouzelníci mladší nemají tolik znalostí a asi by to nedokázali. Nejlepší je, když má kouzelník za sebou OVCE, ale to není podmínkou.“

„Dobře teď se přemístěte zpátky na Zkušební středisko přemisťování,“ řekla a přemístila se.
I já jsem po jejím vzoru zmizela.

„Prosím, teď jděte čekat ven. Do deseti minut vám donesu výsledky.“

Šla jsem čekat do vedlejší místnosti. Ještě před chvílí byla prázdná, ale teď tam bylo asi pět lidí. Poznala jsem, že jsou všichni z Bradavic, ale podle jmen jsem je neznala. Sedla jsem si vedle jedné holky, která se trochu klepala.

„Jaké to bylo?“ zeptala se.

„Myslela jsem si, že to bude horší.“

„Kam si se musela přemístit?“

„Do Yorku a k Chroptící chýši.“

„A povedlo se ti to?“

„K té Chroptící chýši určitě, ale do toho Yorku si nejsem jistá.“

Do místnosti vešel nějaký muž. „Lenka Greenová!“

„To jsem já,“ ozvala se holka vedle mě.

„Hodně štěstí, určitě se ti to povede,“ řekla jsem jí povzbudivě.

„Díky.“

Asi za pět minut pro mě přišla žena, která mě zkoušela. „Slečno Malfoyová, pojďte se mnou dovnitř.“ Vstala jsem a modlila se, aby se mi to povedlo. „Tady máte výsledky.“ Podala mi obálku se znakem Ministerstva kouzel. Chtěla jsem ji okamžitě otevřít, ale žena mi to nedovolila. „Tady to neotevírejte. Nashledanou a hodně štěstí,“ řekla a vyprovodila mě pryč z kanceláře.
Jakmile se za mnou zavřely dveře, otevřela jsem obálku a přečetla jsem si výsledky.

Zkušební středisko přemisťování

Praktická část:
1. přemístění (York, Archstone Road 2563) – vynikající
2. přemístění (Chroptící chýše, Prasinky) – vynikající
3. přemístění (Ministerstvo kouzel, Zkušební středisko přemisťování, Londýn) – vynikající

Teoretická část:
1. otázka – vynikající
2. otázka – vynikající
3. otázka – vynikající

Gratulujeme k získání povolení k přemisťování. Vaše zkouška byla úspěšně provedena.
Na přezkoušení se chodí po pěti letech.

Děkujeme za splnění zkoušky a přejeme hodně správných přemístění.

Helen Parkrová
Profesorka přemisťování Helen Parkrová.

Jo!!! Teď už nemusím cestovat letaxem. Pomyslela jsem si a vyběhla z místnosti. Ve dveřích jsem se s někým srazila. Podívala jsem se, kdo to byl, a zjistila jsem, že je to máma.

„Tak co?“ zeptala se.

„Mám to!“ Podala jsem jí oznámení.

„Ze všeho vynikající? To je skvělé. Já jsem taky měla ze všeho vynikající a tvůj otec taky. Zdálo se ti to lehké?“

„No do toho Yorku jsem se trochu bála, protože jsem tam nikdy nebyla, ale k Chroptící chýši to bylo v pohodě.“

„Tak jdeme, ne? Musíme na Příčnou, chci něco koupit dětem.“

„Jakým?“

„No přeci Jamesovi a jeho sestře.“

„Jak se jmenuje Potterova sestra?“

„Já nevím. V životě jsem ji neviděla, takže to ti neřeknu. Tak se přemístíme na Příčnou, alespoň poznám, jak ti to jde.“

Na Příčný jsme šly do zmrzlinářství Floreana Fortescuea. Daly jsme si pohár na oslavu mé dobře zdařené zkoušky z přemisťování a potom jsme koupily dva krásně zdobené pytlíky s čokoládovými žabkami. Sice to tu není jako v Medovém ráji, ale je toho tady dost.

„Proč jim to kupuješ? Proč jim nekoupíš jen čokoládu nebo něco menšího?“ zeptala jsem se mamky.

„A proč ne? Vždyť budou mít radost.“

„Ale Potter si to nezaslouží, nevím, jak jeho sestřička, ale on ne.“

„Ale prosím tě, přeci nemůže být tak strašný.“

„Tak to ho vůbec neznáš.“

„Už jsem to koupila, takže máš smůlu.“

„Tak to nechej mně."

„To víš, že jo, a bude z tebe tank. Radši to dám Harryho dětěm, alespoň budou mít radost. Už půjdeme domů, ať to tam ještě trochu připravíme."

4. kapitola                                                                                                 6. kapitola