9. kapitola - Jednou pět a potom čtyřicet
A/N: Ahoj! Moc se omlouvám, že to trvalo tak dlouho, ale asi procházím nějakou spisovatelskou krizí a bohužel mám pocit, že se to odrazilo i na této kapitole. Kéž by ne!
Jinak vám musím strašně moc poděkovat za úchvatné komentáře, které se objevily i minulé kapitoly. Byly opravdu nádherné, moc děkuju.
A samozřejmě se nebudu vůbec zlobit, kdybyste zanechali komentář i této kapitoly.
Mějte se krásně :)
Vaše Naiad
Ještě trochu v šoku jsem se otočila a pomalým krokem vyšla k sobě do pokoje. Měla jsem pocit, jako bych byla pod nějakou kletbou, protože jsem se nezmohla na žádný odpor. Došla jsem do pokoje a sedla si na postel. Nic jsem nedělala, jen jsem koukala z okna.
Nemůžu uvěřit, že se ti dva tak skamarádili. A hlavně nemůžu uvěřit tomu, jak si byl James jistý tím, že mě má v hrsti. Ve chvíli, kdy jsem tohle zaslechla, jsem měla sto chutí se na něj vrhnout a mlátit ho hlava nehlava. A to bych nejradši udělala i teď. Hrozně mě naštval. Byl tak strašně sebevědomý! Jako by si snad myslel, že se mu opravdu jednou poddám. I když to se vlastně stalo.
Bídák jeden! Jsem tak hrozně naštvaná a přitom vím, že bych mu za to stejně nic neudělala. Jsem hrozná! Proč jen jsem tak strašně zamilovaná, že mu chci odpustit i tuhle odpornost?
Rázně jsem vstala. Podívala jsem se do zrcadla, i když svému odrazu jsem nevěnovala ani vteřinu. Otevřela jsem skříň, vytáhla jsem z ní první svetr, který mi padl do ruky, a odešla pryč.
Chtěla jsem se odtud dostat co nejdříve. Už mě totiž štvalo chování mé rodiny. Všichni se chovali dost hrozně. A nejhůř na tom byl táta, i když Petunie mu byla v těsném závěsu.
To, jak se táta s Jamesem skamarádili, mě dohánělo k šílenství. Potřebovala jsem Jamese odtud dostat, aby už mému otci nic nevyprávěl a naopak. Proto jsem šla rovnou do obývacího pokoje, kde ti dva stále seděli. Ještě pořád si povídali, ale už ne o mně, ale o zvláštní chuti ohnivé whisky.
„…nikdy jsem nic podobného nepil,“ říkal zrovna táta a poválel whisku na jazyku.
„Ale chutná vám, že?“ zeptal se James s úsměvem a kopl do sebe celého panáka.
„Určitě,“ usmál se táta. „Lily mi bude muset o prázdninách nějakou koupit.“
„Já Vám ji klidně koupím, jako dárek k Vánocům.“
Musela jsem je přerušit, protože tohle se nedalo poslouchat. Měla jsem totiž dojem, jako by si James mého tátu až moc oblíbil. „Jdeme?“
„Už jsi tady, květinko,“ usmál se táta a potom se otočil na Jamese. „Dovedeš ji až domů, je ti to jasné?“
„Jistě, pane Evansi.“
„A do kolika budete pryč?“
„Nevím, ale jestli chcete určit hodinu…“ odpověděl James a podíval se na mě.
„Myslím si, že do půlnoci by vám to mohlo stačit,“ řekl táta. „Ale kdybyste se chtěli zdržet, tak se ozvěte.“
„A jak?“ zeptala jsem se nechápavě. „Sovu bychom asi špatně sháněli.“
„Telefonem přeci, určitě bude poblíž nějaká telefonní budka.“
Zjišťuju, že jak se už dlouho pohybuju mezi kouzelníky, tak většina mudlovských přístrojů jde mimo mě. Vůbec mi nedošlo, že bych mohla domů zavolat. Je to hrozné! Vždyť se už sedmnáct let a půl pohybuju mezi mudly, tak proč jejich přístroje nepoužívám?
„Jdeme?“ zeptala jsem se znovu a oblékla si lehký černý svetr, který jsem do teď držela v ruce.
James položil prázdnou skleničku na náš dřevěný stůl a vstal. „Rád jsem si s Vámi popovídal.“
„Já taky, Jamesi,“ usmál se táta a taky vstal. „Užijte si to.“
„Dám na Lily pozor, nebojte se.“
„Tím jsem si jistý.“
„Ahoj,“ rozloučila jsem se a odešla z obývacího pokoje pryč. James mi byl okamžitě v závěsu a usmíval se. „Kam půjdeme?“
„Nech se překvapit,“ odpověděl a galantně mi otevřel dveře. Rychle jsem prošla a čekala, až za námi James zavře. Zamračila jsem se.
„Co se s tebou děje?“ zeptal se nechápavě, když si všiml mého výrazu.
„Co se děje?“ zeptala jsem se trošku nepříčetně a začala rozhazovat rukama. „Ty, ty jeden bídáku!“
James překvapeně zamrkal. „Co se s tebou děje, Evansová?“
„Nějak moc ses skamarádil s mým tátou!“
„A to vadí?“
„Jo, to vadí! Tys tady neměl vůbec být! Kdyby nebylo Petunie, nikdy bych…“
Panebože! Já jsem mu chtěla říct, že jsem se do něj zamilovala! Mám být na něj naštvaná, tak proč mu chci říct, že ho miluju?
„Co bys nikdy?“
Neodpověděla jsem, ale vybalila jsem na něj něco, co jsem vlastně ani neměla v plánu. „Proč jsi zastrašoval všechny kluky, kteří se mnou chtěli chodit? Víš, jak jsem se cítila?“
„O čem to mluvíš?“
„Já jsem to všechno slyšela! Jaks to mohl udělat?“
„Tys nás poslouchala?“ zeptal se překvapeně a trochu se zamračil.
„Ne!“ vykřikla jsem obranně.
Já jsem husa! Proč jsem tak hloupá? Proč jsem mu to řekla? Jsem tak pitomá! Teď vypadám, jak nějaký šmírák! A já šmírák nejsem! Jsem jen zvědavá! Chtěla jsem přeci jenom vědět, jestli si povídají o mně.
„Tys nás poslouchala,“ řekl James. „Proč?“
„Já vás neposlouchala!“ namítla jsem, ale zbytečně. James mi nevěřil.
Můžete mi někdo říct, proč jsem tak skleslá? Proč mi nevěří? Já vím, že lžu, ale proč mi nevěří?
„Poslouchala,“ řekl naštvaně a mně se udělalo ještě hůř.
„Jenom trochu,“ zašeptala jsem potupně a podívala se na své boty.
„Ale poslouchala.“
„Petunie taky.“
Proč se chovám, jak malé dítě? Proč se vymlouvám na to, že Petunie je poslouchala taky? Jsem pořád dítě! Ani se nedokážu bránit. A to všechno se mnou dělá James!
Začal se smát, a to dost hlasitě. Překvapeně jsem vzhlédla a podívala se na něj. Pořád se ještě smál.
„Proč se směješ?“ zeptala jsem se nechápavě.
„Chováš se, jako by ti bylo pět, Lily.“
Ts, jako by mi bylo pět? To si ze mě dělá srandu! To je neuvěřitelné! Jak jsem se mohla zamilovat do někoho, kdo si o mně myslí, že se chovám, jako by mi bylo pět?
Sice si to taky myslím, ale proč si to o mně myslí i on?
Pořád se smál a já jsem zase začala být naštvaná. Proč se směje?
„Nesměj se!“
„Když to nejde,“ vydal ze sebe a konečně se pokusil svůj smích zadržet. „Nechtěl jsem tě urazit, ale když se takhle bráníš…“
Napřímila jsem se a snažila se, abych vypadala rozumně a alespoň o pár let starší. Prostě jsem nechtěla, aby si o mně James myslel, že mi je pět.
Asi jsem se zbláznila. Já se přeci nikdy nestarala o to, co si o mně kluci myslí. Vždycky jsem se chovala stejně. Tak proč mě James tak mění? Proč na něj nedokážu být ani minutu naštvaná?
„Jen jsem ti chtěla říct, že mě naštvalo, co jsi o mně řekl.“
„Teď se chováš, jako by ti bylo čtyřicet.“
Já se z něj zblázním! Proč mě musí takhle urážet, když já jsem do něj zamilovaná? A ještě k tomu opravdu hodně zamilovaná? Proč mi říká, že se chovám, jak pětileté dítě a potom jako čtyřicetiletá žena? Sakra, proč já se musí zamilovat do kluka, který si ze mě dělá vždycky jen srandu?
„Víš co, Pottere?“ řekla jsem se naštvaně. „Jdi pryč. Jdu domů.“
Překvapeně zamrkal a přistoupil ke mně o něco blíž. „Ale květinko, vždyť jsem si dělal srandu. Chtěl jsem jen, aby sis uvědomila, že za dveřmi se neposlouchá.“ řekl a usmál se na mě.
„To byla teda pěkně hloupá sranda,“ řekla jsem a ustoupila od něj o jeden krok. Ta jeho blízkost mi nedělala dobře.
Lituju vás, že jste nikdy nemohli přičichnout k Jamesově krku. To je vůně! Normálně se mi z toho motá hlava. Jsem v tom až po uši…
„Uzavřeme příměří, ne? Já si z tebe už nikdy nebudu dělat srandu a ty už mě nikdy nebudeš poslouchat za dveřmi, platí?“
„Ale já jen procházela,“ snažila jsem se ještě namítnout, ale James se k mně znovu přiblížil a mně začalo silně tlouct srdce. Měla jsem pocit, že už nemůžu říct ani slovo.
„Ale květinko, oba dva víme, jak to bylo,“ řekl a usmál se na mě. Zatočila se mi hlava. „Souhlasíš?“
Nezmohla jsem se ani na slovo, a tak jsem jen přikývla. James se usmál a chytl mě za ruku.
„Tak jdeme.“
Komentáře
Přehled komentářů
bobma:-) to je super povídka:-) čtu ji jedním dechem:-)
......
(Anorien, 14. 2. 2008 11:29)romantia:) to je moje...no i když nezlob se ale na můj vkus to bylo moc sladký:)jinak si myslim že se ta spisovatelská krize prostě týhle povídky netýká:) je to vážně dobrý,má to příběh a nenudí to:) je to prostě skvělý:) myslím že si s tím nemusíš lámat hlavu:)
Já vím...=o))
(Básnířka S., 14. 2. 2008 1:14)To je ale dáno mou polohou... Tím myslím, jestli jsem u velkého počítače nebo na Hyly (noťásek;o)). Asi zůstanu u téhle zkratky, tu používám i na 'psacím' blogu;o))
:-)
(Naiad, 13. 2. 2008 18:33)
to lucyš: jsem ráda, že se v povídce neodrazilo :-) moc děkuju :-)
to Tániiička: jé děkuju :-)
to Nikky: moc děkuju za nádhernou chválu :-) usmívám se jak měsíček na hnoji :-) strašně moc děkuju :-)
to Tess: musím tě zklamat, ale Sirius tam vystupovat nebude...
to mynamesm: nevím, proč nás tak Bůh potrestal, ale nedá se nic dělat, to zažije jen Lily... snesla bys i 60? Já bych je možná taky snesla, ale nedokázala bych je napsat... strašně moc děkuju :-) Víš o tom, že u tvých komentářů se vždycky hrozně usmívám a vždycky se mi zvedne nálada? :-)
to Magda: Tak to byla pocta :-) Jsem strašně moc ráda, že mě považuješ za jednu z velmi dobrých autorek FF, protože je jich tu tolik a ještě k tomu skvělých, že je to obrovská pocta :-) jsem strašně ráda, že se ti to všechno líbí :-) Strašně moc a moc děkuju :-)
to Daze: Jé, další úžasný komentář! Jak to jenom děláš, že dokážeš člověka tak nadchnout tím, co napíšeš? To je prostě nádhera a já nikdy nedokážu popsat, jak moc ti za tvoje komentáře děkuju, protože tvoje komentáře jsou jedny z nejlepších, opravdu :-) Jde vidět, že jsi skvělá spisovatelka i kritička :-) James je určitě velmi dobrý argument :-) James je prostě dokonalost sama (Sakra, proč neexistuje? :-D) Každopádně ti strašně moc a moc děkuju (snad tohle bude stačit :-))
:-)
(Daze, 13. 2. 2008 18:04)
"Ale já se jen procházela," :-D
Tahle kapitola, mimoto, že je skvělá a úžasná jako vždy (pche prej krize :-P) je zlatá. Už minule jsem psala, že je James frajer. A teď bych to chtěla ještě podtrhnout. Nedávno jsem četla nějakou diskusi, proč se kolem fanfiction vyskytují hlavně holky. James je docela dost dobrý argument. Přeci jen nechat se unášet na vlnách představ o téměř dokonalém (jen někdy nesnesitelném) frajerem a ještě k tomu inteligentním, no která holka by nepodlehla. I když v té diskusi se zabývali hlavně tím, že kluci jsou hovada a tak:-D. Každopádně na vlnách poháněných tvými slovy se nechávám unášet tak moc ráda.
A Lily, no není ona skvělá? Obdivuju tě, jak krásně dokážeš popisovat její omámení (jinými slovy zamilovanost) kterou alespoň z doslechu zná každý. Ne přehnaně, ne nereálně, ale tou nejčastější, nejznámější a asi i nejkrásnější verzi zamilovanosti. Jak se na něj nedokáže zlobit, buší ji srdce v jeho blízkosti, neodtrhne oči od jeho úsměvu a chová se jako 5 ti leté děcko:-) Prostě úchvatně podané.
Už se moc těším na další...
To vůbec ne! :-)
(Magda, 13. 2. 2008 17:50)
To čeho ses na začátku kapitoly bála se vůbec nestalo. Vůbec se nic neodrazilo v této kapitolce. Nemusíš se bát. Vůbec nic. :) Byla moc krásná. Tak trochu jsem něco takového čekala, že se tam objeví (myslím tu "hádku" Lily a Jamese). Opravdu se Ti to povedlo.
Píšeš nádherně a i sebemenší chyba, kterou si myslíš, žes udělala, mezi těmi všemi pocity zanikne. Jsi jedna z těch velmi dobrých (snad asi nejlepších) spisovatelek Hp povídek, od kterých jsem si něco četla. A u tebe jsem si přečetla už všechno. Je to úplně úžasné. Díky že povídky píšeš. Moc děkuji.
V příští kapitole "spolu díky Petunii" asi bude něco, jak Lily s Jamesem půjdou ven, že? Jsem zvědavá kam půjdou. Už se moc těším se na další. Prosím, ať je co nejdřív.
precoo
(mynamesm, 13. 2. 2008 16:42)preco nas boh tak potrestal ze nemozeme ovoniat jamesov krk? na to by sa dala napisat uvaha...ach, jo naiad, ty to tak krasne pises, tam nie je co kritizovat:) som rada ze si uz spat aj s kapitolkou a bola uzasna:) skoda ze len jedna:) zniesla by som aj 60 naraz...
Tess
(Tess, 13. 2. 2008 16:35)Bezva, ikdyž strašně krátký. Doufám, že se tam taky někdy objeví Sirius. A hrozně mě rozhodilo, že ji zastavila Duši...no ale co se dá dělat
Nemám slova
(Nikky (n-marauders.sblog.cz), 13. 2. 2008 15:53)Smrk.... :(:D... Krásný já už nevím jak chválit Naiad :P... Prostě užáá a dokonalé, nasmála jsem se a a xD a no prostě DOKONALOST x) Ale Lily v tom pěkně lítá... x)... FCt Jako SUPER krása uzaa
jůůů :-*
(Tániiička, 13. 2. 2008 15:25)tak sem dneska přišla na net a co nevidim, nová kapitolka! normálně bych si to přečetla hned, ale musela jsem se včera šprtat až do večera a na comp sem neměla ani pomyšlení... každopádně kapitolka je jako vždycky přímo nádherná a nemůžu se dočkat další
juj
(lucyš, 13. 2. 2008 14:50)no tak se nám Lily zamilovala...Už se těšim až pujdou pařit :-) jinak u tebe žádnou krizi nevidim, píšeš skvělě jako vždycky :-)
:-)
(Naiad, 13. 2. 2008 9:59)
to haňula: jj, Lily je roztomile zamilovaná :-) moc děkuju :-)
to Básnířka S.: ty sem píšeš pořád pod jinou přezdívkou :-) jo, krátké to bylo, ale měla jsem problémy to napsat, takže jsem byla ráda i za tuto délku... pokusím se dneska další kapitolu dopsat a doufám, že ty taky jednu přidáš :-)
ehm...
(Básnířka S., 13. 2. 2008 0:39)Zdálo se mi to moc krátké;o)) Propadám zvědavosti, kam půjdou, proto si pospěš s další kapitolkou;o)) Slibuju, že na oplátku zítra přidám taky jednu a hned se pustím do další=D
...
(haňula, 12. 2. 2008 22:37)opět další krásná kapitola moc se ti povedla je fakt super a to jak si James dělal z Lily srandu se mi moc líbí a ona chudák jak je do něj zamilovaná tak je děsně roztolmilá
:-)
(Naiad, 12. 2. 2008 22:02)
to pasu-Hanka: jsem ráda, že se ti tahle povídka líbí :-)
to Tesse: jj, Lily je v tom až po uši :-) kdo by nebyl, že? :-D
to barbora: děkuju :-)
to Elisabeth: děkuju :-)
to Nika(Verča): moc děkuju :-) jsem ráda, že se u toho nasměješ :-)
to Simako: já vím, že byla krátká :-( dlouho vás nenáchám čekat, už jsem napsala stránku a půl tak třeba zítra už tu bude další :-) moc děkuju :-)
to Ka900: jé děkuju :-) další bude brzo, určitě dřív než tahle :-)
:DDDDD
(Ka900, 12. 2. 2008 21:19)Musím říct tohle bylo ÚŽASNÝ!!!! Sice trochu krátký, ale aspoň něco. Jen bych měla jednu otázku.... Kdy bude další???
Krása
(Simako, 12. 2. 2008 20:45)Moc pěkná kapitola, i když trochu krátká. Jinak si myslím,že ta tvoje spisovatelská krize se na ni vubec nepodepslala a tahle kapitola byla stejně užasná jaky ty předešlé..........tak doufám, že mě nenecháš dloho čekat brzo přibude další :-))))
Nika(Verča)
(www.nika-and-marauders.ic.cz, 12. 2. 2008 20:37)Tak tohlecto je fááákt luxusní. :oD. třískala sem se tu toho jak pětiletý děcko. :oD... snad bude brzo další. :oD.. tahlocto sou upe rozsekávky. :oD
Pěkné
(Elisabeth, 12. 2. 2008 19:44)Hezké, vážně moc pěkné. Akorát je strašně špatný, že je to výdycky jenom mžik z toho večera. Já vím, že je na tom ta kopitolovka založená, ale teď to zase skončilo "Tak jdeme." a mně to bude zase vrtat hlavou. ;-) ale je to hezké, ale ta "Květinka" u Jamese...ale líbilo se mi to... píšeš hezky... :-)
Moony
(www.hawaiiiii.blog.cz, 14. 5. 2009 21:09)