oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

Jane na nás vytřeštila oči.
„To není možný, ne, on určitě ne.“ řekla s troškou hysterie v hlase.
„A jak chceš vysvětlit to, jak jsou dneska unavení?“ zeptala se Lily.
„Ale vždyť to může být někdo jiný.“
„To sice ano, ale všechno, co se stává, nemůžou to být pořád jen náhody.“ řekla jsem.
„Řekni nám, co ti říká každý měsíc, když odjíždí pryč?“ zeptala se jí Lily.
„Že má nemocnou matku, musí za ní pořád jezdit.“
„A to jsi mu věřila?“
„A proč bych mu neměla věřit, Lily? Je to snad můj kluk, ne?“ Je nějak moc důvěřivá.
„Ty by jsi mu řekla, že jsi vlkodlak?“ zeptala se Lily.
„Asi ne,“ připustila.
„A co by jsi mu říkala?“
„Já nevím, Lily.“ Pomalu ji začaly téct slzy po tvářích.
„To bude dobrý, Jane. Vždyť se proměňuje jen jednou za měsíc, jenom když je úplněk, jinak bude stejný jako dřív.“ snažila jsem se jí uklidnit.
„Není jako dřív a nikdy nebude.“
„A proč ne? Vždyť se nebude chovat jinak, bude skoro pořád stejný.“
„Ale Lily, ty mě nechápeš. Já bych tě chtěla vidět, kdyby na jeho místě byl James. Pochybuju, že bys byla šťastná.“
„Asi bych nebyla šťastná, ale určitě bych ho kvůli tomu neodsuzovala.“
„Ale vždyť se z něj stává zrůda, já nechci riskovat to, že mě někdy pokouše.“
„To nemyslíš vážně?“ zeptala se jí Lily.
„Myslím. Já chci být normální a chci chodit s někým normálním. Já chci mít normální život.“
„Od tebe bych takovéhle chování opravdu nečekala.“ Lily vstala a rychle opustila pokoj.
„Ty si vážně myslíš, že bude jiný než dřív? Vždyť už je vlkodlakem určitě dlouho.“ řekla jsem jí a podívala se jí do očí.
„Nebude jiný, ale tímto se všechno změnilo. Chápeš, že já nechci žít s tím, že se může stát, že mě pokouše. Já chci žít normálně, chci žít jako dřív.“
„Je to tvoje rozhodnutí a jestli je správné si musíš ujasnit sama. Ale taky jsme se mohly mýlit a Remus je jako my.“ Také jsem vstala a odešla.

Ve společenské místnosti seděli kluci a Lily. Podívala jsem se na Remuse a uvědomila si, že je mi ho líto. Kdyby se lidé dozvědí, kdo je, tak ho budou odsuzovat například jako Jane. Ještě ale pořád doufám, že jsme se s Lily spletly a je to někdo jiný.
Sedla jsem si vedle Siriuse a pořád přemýšlela nad tím, proč se Jane takhle chová. Já opravdu netuším, co bych dělala, kdyby byl ten vlkodlak Sirius. A co když je? Ne určitě ne. Musím se ho na to zeptat, ale co když mi neodpoví? No prostě to zněj musím nějak vytáhnout.

„Siriusi?“
„Co je?“
„Chtěla bych se tě na něco zeptat, ale musíš mi odpovědět pravdu.“ řekla jsem mu a odtáhla na kraj Zapovězeného lesa. Tam je alespoň nějaká jistota, že nás někdo neuslyšíš. Sice to není stoprocentní, ale určitě je tu méně lidí než ve společenské místnosti.
„Tak se ptej.“
„Je Remus vlkodlak?“ rozhodla jsem se, že nebudu chodit okolo horké kaše.
Překvapeně se na mě podíval a dlouho neodpovídal.
„Odpověz mi. My to zjistíme. Možná až za nějakou dobu, ale zjistíme.“
„Jak jste na to přišly?“
„Včera jsem se koukala z okna. Viděla jsem, jak jde někdo přes pozemky…“ vyprávěla jsem mu vše, co se včera stalo.
„Jak jste z toho zjistily, že ten vlkodlak je Remus?“
„Mě to napadlo někdy u oběda. Všichni jste byli nějak podezřele unavení a ještě k tomu jsem si vzpomněla na to, jak Remus musí jezdit za svou maminkou. Proč by jezdil jen jednou za měsíc? No prostě moc náhod najednou. V co se přeměňuješ ty?“
„V co bych se měl jako proměňovat? Jak tě to napadlo? Já jsem to neřekl, že je to pravda.“
„Počkej, ten vlkodlak není Remus? To je skvělý! Alespoň Jane se zase bude chovat normálně.“
„Jak se chovala Jane?“ zeptal se tak trošku divně.
„No říkala, že by s ním nemohla dál být. Nemůže riskovat to, že by ji pokousal.“ odpověděla jsem mu zaraženě.
„Remus by ji v životě nepokousal, proto jsme se stali zvěromágy.“
Vytřeštila jsem na něj oči.
„Remus je tedy ten vlkodlak? Měly jsem pravdu? Vy jste zvěromágové? I Petr?“
„Ano, Remus je ty-víš-co. Neříkej to nahlas, protože nechci, aby to vědělo více lidí. Měly jste s Lily pravdu, Jane se mýlí v tom, že by jí pokousal. Já, James i Petr jsme zvěromágové.“
„A proč si mi předtím naznačil, že Remus není vl tedy ty-víš-co?“
„Protože by to bylo pro Remuse jednodušší, kdybyste si mysleli, že není ty-víš-co.“
„A v co se přeměňujete?“
„James v jelena, Petr v krysu a já v psa.“
„To je skvělý! Taky bych to chtěla umět. Jak se vám to povedlo?“
„Pracovali jsem na tom dost dlouho.“
„Přeměň se, prosím.“ Udělala jsem na něj psí očka. Moc mám ráda psi a jak to tak vypadá, tak Sirius je pořádně velký pes a ty mám ještě radši.
„Ne, tady ne. Co kdyby někdo přišel?“
„Nikdo nepřijde, prosííím.“
Sirius už neodpověděl, protože přede mnou teď stál ve své psí podobě. Byl až moc podobný Darkovi. Přišla jsem k němu a začala ho hladit.
Uslyšela jsem za sebou kroky. Otočila jsem se a spatřila Hagrida.
„Ahoj, Alex.“ Usmál se na mě.
„Ahoj, Hagride.“
„Co tady dělá Dark? Vždyť byl eště před chvilkou doma.“
On si myslí, že je to Dark. Ještěže tak, protože jinak by se určitě vyptával, čí ten pes je.
„Asi ti utekl. Já ho jdu vrátit, jo? Stejně už půjdu do hradu. Měj se.“
„Budeš hodná.“ Věnoval mi usměv a zamířil do lesa.
Chvilku jsem počkala až Hagrid zajde dál a pak jsem na něj sykla:
„Siriusi, už se můžeš proměnit.“
Najednou zase přede mnou stál Sirius v lidské podobě.
„Kdybych ti to neříkal.“
„Jak jsem mohla vědět, že někdo přijde. Měli jsme štěstí.“
„Ty jsi měla štěstí, tebe by se vyptávali, co to je za psa, mě ne.“
„Pojď radši do hradu.“

Došli jsme do společenské místnosti. Bylo tam skoro prázdno. Jen Remus seděl v jednom rohu a četl si.
„Alex, nevíš, kde je Jane?“
„Asi v pokoji. Stejně tam mám namířeno, jestli tam je tak ji sem pošlu.“ odpověděla jsem Remusovi a vydala se za Jane do pokoje.

Samozřejmě že Jane byla v pokoji. Od doby, kdy jsem ji opustila, ještě nevytáhla paty. Seděla na posteli a četla si. Tedy to jsem si ze začátku myslela, ale když jsem ji chvilku pozorovala, tak jsem zjistila, že do toho kouká, ale nic nečte. Chudák, ani se jí moc nedivím.
„Jane, shání se po tobě Remus. Je dole ve společence.“
„Tak tam nepůjdu.“
„Proč?“
„Protože s ním nechci být.“
„Uvědom si, že on za to nemůže.“
„Alex, víš vůbec, co dokáže vlkodlak?“
„Samozřejmě, že ano. Vždyť jsme se o tom učili už ve třetím ročníku.“
„Chápeš, že je to jeden z nejnebezpečnějších tvorů?“
„Ale jen za úplňku.“
„Ty mě stejně nikdy nepochopíš.“ Vstala a zalezla do koupelny.
Ještě chvilku jsem se dívala na dveře, které se za ní zavřely a přemýšlela jsem, jak se asi cítí. Má pravdu, nikdy to nepochopím a vlastně ani nechci.

Jane celý den nevylezla z pokoje. Remus se mě a Lily asi ještě stopadesátkrát zeptal jestli se jí nic nestalo. Bylo mi ho líto, protože až se dozví, že Jane tady není s námi kvůli němu, asi ho to raní.

Další den Jane sice vylezla, ale snažila se co nejvíce vyhýbat Remusovi. Celkem mě překvapilo, že se jí to dařilo. Potkalo ho asi jen dvakrát, ale vždy to bylo za situace, kdy se jí na nic nemohl zeptat.
Vyhýbala se mu opravdu dobře. Remus nevěděl, co se jí stalo. Možná tušil, ale nikdy nikomu neřekl, co si myslí.
Bála jsem se dne, až si ti dva promluví, až bude chtít Remus vysvětlení, proč se mu vyhýbá. Ale ten den někdy určitě přijde.

<<   >>