oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj lidičky! Tak tu máme začátek týdne a já se konečně nemusím v pondělí učit a tak jsem pro vás napsala další kapitolu :-) A doufám, že se vám bude líbit! Je totiž o trošičku delší než obvykle :-)

Moc děkuju za vaše komentáře a moc prosím o ty další :-) prosím, smutně koukám :-D

Užijte si tuhle kapitolu :-) Naiad

„Ach Harry,“ vydechla Ginny a přivřela oči. Cítila se v bezpečí.

„Lily,“ zašeptal James skoro stejně a ještě trochu víc si ji k sobě přitáhnul.

Chvíli se nic nedělo. A potom od sebe odskočili, byli v šoku.

„Harry?“ zeptal se šokovaně James a třeštil na ni oči.

„Lily?“ zeptala se stejně šokovaně i Ginny.

Ani jeden nemohl uvěřit tomu, co ten druhý řekl. Vždyť to vypadalo, že se mají rádi a teď tohle. Oběma docházely slova. Jen na sebe tupě zírali a snažili se pochopit to, co se stalo a také to, jaké to bude mít důsledky.

Z ničeho nic se Ginny hlasitě rozesmála. Byl to smích od srdce a velmi úlevný. „Tím se všechno vyřešilo,“ pomyslela si a dál se smála.

James ji sledoval velmi překvapeně, nechápal její smích, jemu na tom nepřišlo vůbec nic vtipného, spíše naopak. Udělal chybu a to hodně velkou. „Co teď budu dělat?“ začal přemýšlet, jak všechno vyřešit, ale žádné řešení nevymyslel. „Jak po tom všem budu moct Lily říct, že jí mám rád?“

„Už jsem se začínala bát, že to všechno špatně dopadne,“ ulevila si Ginny nahlas, na tváři měla šťastný úsměv.

„A ono to nedopadlo špatně?“ zeptal se naprosto zmatený James. Vůbec nechápal její postoj. Chovala se tak divně.

„Dopadlo to naprosto úžasně! Všechno se vyřešilo. Ty budeš s Lily, tak jak to má být a já jsem se ujistila v tom, že stále miluju Harryho.“

„Nic se nevyřešilo! Lily mě nenávidí, protože ví, že jsem si vybral tebe!“

„Ale ona to pochopí, neboj.“

„A kdo je Harry?“

„Harry? Můj bývalý přítel, ale doufám, že až se vrátím domů, tak se mezi námi všechno urovná.“

James se na ní nechápavě podíval. Nedávalo mu to smysl. „Jak může mluvit o domově, když žádný nemá? Vždyť její rodiče byli zavražděni, nemá se kam vrátit!“ Byl velmi zmatený. Ten den se toho stalo tak moc, že vůbec nechápal žádné souvislosti.

„Měli bychom jít. Musím Lily všechno vysvětlil.“ řekla a postavila se. „Tedy, jestli se mnou vůbec bude chtít mluvit.“ dodala potom a trochu se zamračila. I když se jí před chvílí ulevilo, teď se dostavil zase jiný problém. Lily brala jako kamarádku a to, co se dělo poslední dobou, ji ničilo. Ale teď měla šanci zase všechno napravit. Doufala, že vše zase bude tak, jak má být.

„Dobře,“ řekl James a také se postavil.

0o0o0o0o0

Netrvalo to moc dlouho a oni byli ve společenské místnosti. Jakmile tam vešli, Ginny se rozhlédla, jestli náhodou neuvidí Lily. Když jí nikde neviděla, hned se rozhodla jít do pokoje. Když už nebude ani tam, je jen jediné místo, kde by mohla být, a tím byla knihovna.

Rozloučila se s Jamesem, který byl ještě mírně v šoku z posledních událostí, a rychle se vydala do pokoje, doufajíc, že tam najde svou kamarádku. Vyběhla schody po dvou a udýchaně se opřela o dveře. Najednou jí všechna odvaha, kterou měla, naprosto opustila. Podívala se na ruce a zjistila, že se jí velmi třesou.

Když se jí konečně podařilo usměrnit svůj dech, zaposlouchala se. Vypadalo to, že v pokoji je ticho, ale i tak zaslechla tichý pláč. Věděla, že patří Lily. Ještě více znervózněla.

„Jedna, dva, tři...“ počítala v duchu a až překvapivě odhodlaně vstoupila do pokoje. Byla tam tma, hlavně díky zatáhnutým tlustým rudým závěsům. Brek byl už o něco hlasitější, vypadalo to, že Lily je úplně jedno, že do pokoje někdo vstoupil. Asi se rozhodla všem o tom říct. A Ginny se jí vůbec nedivila, dokonce ji i obdivovala za to, jak to všechno dokázala tajit, před Melissou a Tamarou. Byla ji za to nesmírně vděčná.

Ještě před chvílí byla plná odhodlání, ale teď už ji zase vše opustilo. Ruce se jí třásly ještě více než předtím, srdce jí bilo jako splašené a v krku cítila nepříjemný knedlík, kvůli kterému nemohla promluvit ani slovo. Špatně se jí dýchalo a v puse měla sucho. Takhle se snad nikdy necítila, samotnou ji začalo překvapovat, že se vůbec dostala do Nebelvíru, protože tak, jak se poslední dobou chovala, se správný Nebelvír nechová. Dělala své koleji jen ostudu.

Když si tohle všechno uvědomila, zase nabyla odvahy. I když její stav se moc nezlepšil. Pomalu přešla skoro celý pokoj až k Lilyině posteli. Pláč by stále hlasitější. Rychlým pohybem ruky roztáhla její nebesa. To, co spatřila, se jí vůbec nelíbilo. Na posteli seděla Lily. U brady měla kolena, která teď byla mokrá a černá od jejího líčení. Pod zarudlýma očima měla černé kruhy.

Když Lily zjistila, že jí někdo roztáhl závěs, zvedla mírně hlavu. Když spatřila Ginny, přivřela oči a zatnula zuby.

„Lily,“ řekla potichu Ginny a snažila se jí dívat do očí, i když každou chvíli musela odvrátit pohled, protože Lilyin výraz byl opravdu vražedný.

„Jdi pryč! Jdi pryč nebo se neudržím!“ Lily hlasitě oddychovala, aby se alespoň trochu uklidnila, ale moc jí to nepomáhalo.

„Ne, nejdu pryč! Musím ti to vysvětlit!“ řekla nekompromisně Ginny a sedla si vedle ní.

OoOoOoOoO

Tamara už nevěděla, jak dál. Stále jí trápilo to, co se stalo mezi ní a Remusem. Vždy se cítila tak strašně ne svá, když ho viděla vedle Nymfadory. Pocit viny ji skoro pokaždé donutil k tomu, aby odešla. Bohužel, ale tak dávala Nymfadoře najevo, že se něco stalo, a Remus jí to začal vyčítat.

„Ale Reme, já nemůžu. Nemůžu na to zapomenout. Nemůžu se podívat Doře do očí! Pochop to!“

„Tamaro, byla to chyba, oba dva to moc dobře víme, ale nic s tím už neuděláme. Hlavně tě nesmí napadnout, že bys jí to řekla.“

„Ale takhle to dál nejde! Prostě nemůžu,“

„Musíš to překonat! Ani jeden z nás ji přece nechce ublížit. Musíme na to zapomenout. Chovat se tak, že se mezi námi nikdy nic podobného nestalo!“

„Ale ono se stalo! A já na to jen tak nezapomenu!“

„Musíš!“

„Sakra Remusi! Stalo se to a oba dva to moc dobře víme! Na takovou věc se prostě nedá zapomenout! Něco se muselo stát, jinak bychom to nikdy neudělali! Něco se mezi námi změnilo!“

„Ne, nic se nezměnilo. Vše zůstává při starém. Já jsem ženatý s Nymfadorou a ty jsi jen naše kamarádka!“

„Tak to možná cítíš ty, ale já ne!“

„Cože?“

„Já nespím s někým jen tak! Něco mě k tomu vedlo! A tebe určitě taky!“

„Byli jsme opilí!“

„A neměli jsme žádné zábrany. Zapomněla jsem na to, že jsi se někdy vůbec oženil, že jsi zadaný! Ale já nejsem!“ Prudce vstala a šla k němu.

„Tamaro, jsem ženatý.“ řekl potichu, když k němu přišla. Byla u něj až moc blízko.

Neodpověděla. Naklonila se k němu a políbila ho. Hned si vzpomněla na ten večer a tělem jí projelo vzrušení. Znovu pocítila tu neovladatelnou touhu.

I když nechtěl, polibek jí opětoval, snad jakoby to byl instinkt. A když už chtěl jejich polibek prohloubit, odtrhla se.

„A tohle bylo co? Nic se neděje?“

Beznadějně si povzdychl. Tohle neměl v plánu. Tak dlouho trvalo, než se s Nymfadorou dali dohromady. A teď ji měl udělat tohle? Cítil se strašně, ale i tak ho to k Tamaře přitahovalo. Bylo to snad poprvé, co ho touha tak zaslepila, a on s tím nedokázal nic dělat.

OoOoOoOoO

Když Jamese Ginny opustila, vyčerpaně se svalil do nejbližšího křesla. Za jeden den se toho stalo tak hrozně moc, že měl pocit, že mu za chvíli praskne hlava. Když si nedávno říkal, jak bylo hrozné se pro jednu z nich rozhodnout, tak nevěděl, jak bude hrozné, když se stane něco takového, jako se stalo před chvílí. Ale to nemohl tušit.

Byl naprosto zmatený, vyčerpaný a hlavně bezradný. Opravdu nevěděl, co si teď počít. Po tom, co se stalo, měl jasno v tom, kterou má rád. Protože, kdyby neměl Lily rád, nikdy by její jméno nevyslovil, když by byl s nějakou jinou dívkou. To, co řekl, muselo něco znamenat, to věděl stoprocentně. Ale nejhorší na tom bylo, jak Lily dokázat, že má rád ji a ne Ginny. Hlavně potom, co je spolu viděla líbat se ve společenské místnosti.

Zavřel oči a opřel hlavu o opěradlo. Potřeboval vyprázdnit hlavu, i když to šlo velmi těžce, vlastně skoro vůbec.

Někdo do něj strčil a on málem spadl z křesla. Když se znovu pořádně usadil, všiml si řechtajícího se Siriuse, který se svalil do dalšího křesla vedle něj.

„Nad čím přemýšlíš, Dvanácteráku? A co tady vůbec děláš? Myslel jsem, že si užíváš s Weasleyovou v Komnatě přání.“

„Jak vidíš, tak si moc neužívám.“

„A proč?“

„Nebuď zvědavý,“ odbyl ho James. Neměl totiž teď náladu na jeho žerty, hlavně kdyby byly na něj.

„Tak vidím, že se s tebou něco děje, tak mě zajímá proč, ne?“

„Už spolu nejsme, stačí?“

„To tak špatně líbáš? Nebo se ti nepostavil?“

„Tichošlápku!“ okřikl ho James, protože mluvil dost nahlas, takže se po nich otočila asi půlka společenské místnosti.

„Co je? To se někdy stává. I když mě samozřejmě ne.“

James jen zakroutil hlavou. „Mohl bys být trochu diskrétní?“

„Takže se ti fakt nepostavil?“ zeptal se už potichu Sirius a vykulil na něj oči.

„Nic jsme spolu neměli. Jen jsme se líbali.“

„Tak co se teda stalo?“

James si povzdychl, ale i tak začal vyprávět, co se před chvílí stalo. Když už skončil, tak se Sirius hlasitě rozesmál. „Na tom vůbec není nic vtipnýho!“ řekl uraženě.

„Tobě fakt nedošlo, že do Evansový jsi zabouchnutej už dávno a že holka, která jí je sice podobná, ale přitom úplně jiná, ti jí nenahradí?“

„A tos mi to nemohl říct dřív? Nic takového se nemuselo stát!“

„To si musíš uvědomit sám, Dvanácteráku.“

0o0o0o0o0

Lily se na Ginny překvapeně podívala, ale i tak měla pocit, že by ji měla vyhodit. Ona přece nemusela nic poslouchat! Vždyť vše viděla na vlastní oči.

„Lily, musíš mě vyslechnout-“

„Jak jsi mohla? Jak jsi mi to mohla udělat? Věděla jsi, že ho mám ráda!“ Lily nenechala Ginny domluvit. Nejprve chtěla, aby si vyslechla, co trápí jí, co jí tím provedla. „Není to tak dávno, co jsi řekla, že nám to přeješ! Že chceš, abychom byli spolu. A potom? Potom tě vidím, jak se s ním líbáš a nemáš vůbec žádné zábrany. Došlo ti, jak mě to raní?“ zeptala se jí a znovu se rozbrečela.

Ginny byla otřesená. Samozřejmě, že věděla, že na tom Lily není nejlépe, ale to, jak jí to řekla, jí dokázala, že je opravdu raněná. Ale i tak se chtěla bránit. Nechtěla, aby z toho vyšla jako poražená. Nechtěla, aby ani jedna z nich vyšla jako poražená. Chtěla totiž mír a obnovení přátelství.

„Lily, já, omlouvám se. Vím, udělala jsem chybu, kterou si moc dobře uvědomuju, ale ty si musíš uvědomit, že jsi mě k tomu nutila. Tys chtěla, abych byla s Jamesem.“

Lily na ni vytřeštila oči. Tohle opravdu nečekala. Vůbec ji nenapadlo, že by se snad chtěla bránit a dokonce ji napadat, že za to vlastně může ona. „Tím mi chceš naznačit, že je to vlastně moje vina?“

„Ne, není to tvoje vina, ale musíš uznat, že moje až tak tolik taky ne. Nechtěla jsem s ním nic mít, to víš moc dobře, ale ty jsi pořád do mě hučela, že je to skvělý nápad, že když je Harrymu tak podobný, tak to bude skvělé. A teď sama vidíš, že skvělé to opravdu není. Bránila jsem se, ale neměla jsem na to sílu.“

„A to tě má omlouvat?“

„Ne, neomlouvá mě to, ale chci ti říct, že to není jen moje vina. Sama si můžeš za to, co se teď děje.“

„Takže tys sem přišla jen kvůli tomu, že mi chceš říct, že já můžu za všechno?“

„Kdybys ho neodmítala, už dávno to mohlo být jinak!“

„Ale on se změnil! Ale až teď!“

„Ale mělas mu dát šanci!“

„Když on se choval jako naprostý idiot. Řekni mi, jak by se ti líbilo, kdyby tě pořád a všude jen ztrapňoval! Jak jsem mohla dát šanci někomu, kdo o to vlastně ani nestál?“

„Stál o to a ty to víš, Lily.“

„A co bys dělala na mém místě ty? Byla bys ráda, kdybys ses ho zbavila. Tohle byla pro mě příležitost! A až potom jsem si uvědomila, jak to všechno je!“ odmlčela se. Musela se totiž trochu uklidnit. „Ale teď je to úplně jedno. Ty jsi s ním a já sama. Takhle to přeci mělo být, ne?“ řekla dost ironicky a ušklíbla se.

„Chtěla jsem ti říct ještě něco.“

„A co?“ zeptala se posměšně Lily. Tuhle věc měla za uzavřenou.

„James nemiluje mě a já nemiluju jeho.“

„Co to plácáš?“

„James miluje tebe, Lily.“

„C-co-cože?“

„Dneska jsem si oba uvědomili, že to, co k sobě cítíme, není přesně to, co bychom měli. On ve mě vidí tebe a já v něm zase Harryho. Už jsem vám říkala, že jsou si velmi podobní. A všichni tady tvrdí, že my dvě jsme si taky podobné. Každý jsme si představovali někoho jiného, toho, koho milujeme.“

Čím déle Ginny mluvila, tím víc Lily vykulovala oči. Nemohla tomu uvěřit. Nemohla to být pravda. Už se přeci smířila s tím, že s ním nikdy nebude. Smířila se s tím, že ho bude mít Ginny. Znovu se rozbrečela a jestli to bylo štěstím nebo snad něčím jiným, sama nevěděla.

OoOoOoOoO

Tamara stále stála u Remuse, byla u něj velmi blízko. Cítila jeho kořeněnou vůni, která ji omamovala. Rukama se musela držet stolu, aby nespadla, nebo spíše, aby se na něj hned nevrhla.

„Tamaro, Tamaro, nesmíme.“ vydal ze sebe s problémy. Jeho dech i tep se zrychlily.

„Já vím,“ řekla Tamara, ale i tak se od něj neodtáhla. Naopak. Objala ho a hlavu si opřela o jeho hrudník.

„Tamaro, ne, nedělej to.“

„Nemůžu si pomoct,“ zašeptala a přitiskla se k němu ještě blíž.

Slastně přivřel oči a pomalu se tomu začal poddávat. Přičichl k jejím vlasům a nasál jejich vůni. Už znovu pocítil to, co ten večer. Chtěl ji a hrozně moc.

Z chodby se ozval hluk a potom rána od padajícího věšáku. V obou hrklo. Jak nejrychleji mohli, tak od sebe odskočili. Vylekaným výrazem na sebe hleděli. Do kuchyně vstoupila Nymfadora, na tváři veselý úsměv. Ale když spatřila ty dva, její výraz zvážněl.

„Co se to tady děje?“

18. kapitola                                                                                 20. kapitola