Jdi na obsah Jdi na menu
 


20. kapitola - James Sirius Potter

18. 2. 2010

A/N: Ahoj. Teď jsem se málem zhrozila, když jsem zjistila, že jsem nepřidala kapitolu už 14 dní. Hrozně se vám za to omlouvám, už dávno mám tuhle kapitolu napsanou, ale nedostala jsem se k tomu, abych jí zveřejnila. Nic mě neomlouvá, a tak raději hned přidám i další kapitolu, abych vám to vynahradila. Měla jsem teď totiž další ze svých čtecích mánií a nic jiného jsem skoro nic nedělala. Tak a teď už vás nechám číst. Jen snad, už podle názvu je jasné, že se Harrymu a Ginny narodí první dítě a tak bych vás chtěla poprosit, abyste ten porod brali s rezervou. Já osobně jsem nikdy nerodila a ani to v nejbližší době neplánuju, takže nemám žádný zkušenosti. Díky :)

Tak se mějte krásně a užijte si čtení. Vaše Naiad :)

 

 

 

Usnul. Poznala to podle toho, jak poklidně oddechoval. Ona usnout nemohla, i když byla unavená. Stále měla položenou hlavu na jeho hrudi a prsty na ní pročesávala černé chloupky. Ještě pořád nemohla uvěřit tomu, že se to stalo. Musela se usmát, protože nemohla ani uvěřit tomu, že poprvé to bylo takové. Trochu se zavrtěla, otřela se o něj tváří. Připadala si jako kočka, nemohla se ho nabažit.

Světlo v místnosti najednou zezelenalo. Z krbu vyletěla rulička pergamenu. Oheň znovu zoranžověl. Nechtělo se jí vstávat, nechtěla od něj, ale moc dobře věděla, že když někdo píše tak pozdě, bude to asi naléhavé.

Políbila ho na hruď a neochotně se vymotala z jeho náruče. Úplně nahá došla ke krbu a ze země sebrala vzkaz. Už ve stoje rozmotala ruličku pergamenu a ve světle ohně si ji přečetla. Vzkaz byl naškrábaný, psaný v rychlosti.

 

Jsme v porodnici. Ginny začala rodit. Říkala, že tě tu chce. Přijď, jak nejdřív budeš moct. Harry

 

Pomalu otevřel oči, když od něj vstávala. Podepřel si hlavu rukou a díval se, kam jde. Stála před krbem a v ruce držela pergamen. Nemohl se na ten obraz vynadívat. Rozkošně rozcuchanou hlavu měla skloněnou k písmu, které držela pravou rukou. Tu levou měla podél těla, takže měl výhled na její prsa i vystouplý zadeček. Dokázal by se na ni dívat hodiny.

„Stalo se něco?“ zeptal se po chvíli.

Překvapeně se na něj otočila. Myslela si, že spí. „Ginny rodí.“ S tím se k němu vydala, pokoušejíc se skrýt své intimní partie. Styděla se, i když si uvědomovala, že je to hloupé.

„Musíš za ní,“ odtušil, když byla zase zpátky v posteli, bezpečně pod dekou.

Usmála se. Tykal jí. Bylo to svým způsobem osvobozující. „Požádala mě o to a já jí to slíbila,“ řekla smutně. „Nechce se mi,“ zašeptala. „Od tebe.“ dodala váhavě.

To mu vyloudilo na tváři úsměv. Položila mu ruku znovu na hruď a opatrně ho hladila. Nemohla se donutit odejít. Zvedl se na ruce do sedu a políbil ji. I když to bylo myšleno spíš jako polibek na rozloučenou, zvrtlo se to ve vášnivé líbání. Mohla za to jejich nahota. Hnětl jí pravé prso a levou rukou hladil po zádech až k hýždím. Oba věděli, že by neměli pokračovat. Opřeli si čela o sebe.

„Musím jít,“ zaskuhrala.

„Já vím,“ řekl, stále jí hladíc po zádech.

Odtáhla se a dala mu pusu na čelo. „Musím se osprchovat. Klidně tu zůstaň.“ s tím se zvedla a zmizela v koupelně. Toho, že zavrtěl hlavou, už si nevšimla.

Provedla rychlou očistu těla. Musela si umýt i hlavu, protože byla celá zpocená. Vlasy si musela vysušit hůlkou a to i přesto, že si je vždy nechávala volně uschnout. Udělala si rychlým pohybem rukama pomocí gumičky drdol a oblékla jeden z obyčejných modrých hábitů.

Když se vrátila zpátky do ložnice, Severus se akorát vracel s oblečenou, ale ještě rozepnutou košilí na sobě, v ruce černý hábit. Kalhoty už měl na sobě. Přistoupila k němu, už si zapínal knoflíky, ale ona mu dala ruce pryč a pokračovala v jeho práci.

„Můžu za tebou potom přijít, když se vrátím v rozumnou hodinu?“ zeptala se, oči na knoflících.

„Myslím, že jediné, na co se budeš těšit, bude spánek.“

„Chtěla jsem usnout vedle tebe,“ přiznala.

„Když toho budeš schopná…“ Brala to jako souhlas.

Zapnula mu poslední bílý knoflíček a zastrčila košili do kalhot. Nakonec mu urovnala škrobený límeček a uhladila bílou látku na ramenou. Nad jejím počínáním kroutil hlavou. Přehodil si přes ramena hábit, nezapínal ho.

„Dobrou noc.“

„Dobrou noc,“ popřála mu také a naposledy se políbili. Vyprovodila ho ke dveřím. Když odcházel, řekla ještě: „Přijdu.“

Byla neskutečně tvrdohlavá, říkal si, když procházel tichým hradem. Na druhou stranu doufal, že tak učiní.

 

OoOoOoOoO

 

O několik minut později vycházela z krbu v nemocnici svatého Munga. Na recepci se zeptala, kde leží Ginny, a po vysvětlení cesty, vyrazila.

Na chodbě, před pokojem, byli tři lidé. Manželé Weasleyovi seděli na lavici, jejich syn stál opodál. Artur měl hlavu na hrudi a potichu spal. Molly měla ruce v klíně a každou chvilku nervózně koukala ke dveřím, kde pravděpodobně Ginny rodila. Ron se opíral o světle zelenou zeď, ruce hluboko v kapsách. Nepřítomně hleděl před sebe.

„Ahoj,“ pozdravila je. Molly a Ron se na ni překvapeně podívali, Artur se s leknutím probudil.

„Hermiono, tys přišla? Myslela jsem, že nebudeš moct, když jsi tak dlouho nešla,“ řekla Molly, vstala a šla ji obejmout. Hermiona se zastyděla, pravděpodobně rozloučení se Severusem trvalo déle, než si myslela. „Ginny bude moc ráda, pořád se po tobě ptala.“

„Musela jsem ještě něco zařídit.“ Podívala se na dveře, ze kterých se ozývalo Ginnino hlasité hekání. „Harry je tam?“

Odpověděl jí Ron. „Jo, už tam je skoro dvě hodiny. Vrátil se jen jednou a třepal celou dobu rukou, aby do ní dostal krev,“ ušklíbl se.

„Jak dlouho to bude trvat?“ zeptala se. O porodu toho věděla málo.

„Já rodila vždy přes deset hodin,“ odpověděla Molly.

„Deset hodin?“ zeptala se Hermiona a podívala se na hodinky. Bylo něco málo po půlnoci.

Nastalo ticho. Unaveně se opřela o zeď. Byla unavená. Najednou začala Severusovi závidět tu krátkou půlhodinu spánku, kdy ona usnout nemohla. Sjela na zem, nechtělo se jí stát. Zaklonila hlavu a zavřela oči. Musela je otevřít, aby neusnula.

Nevěděla, jak dlouho tu jen nečinně seděla. Jediné, čím si byla jistá, bylo to, kam směřují její myšlenky. Sice by asi bylo správné myslet teď na Ginny, ale jediné, na co dokázala myslet, byl Severus. Jak ráda by teď ležela vedle něj, hladila ho po holé kůži a sem tam ho políbila. Cítila by jeho blízkost a byla by naprosto spokojená. Místo toho seděla na zemi v nemocnici opřená o studenou zeď. Život rozhodně nebyl fér.

„Nedáte si někdo kafe?“ zeptal se Artur a rozhodně vstal. Spaní na dřevěné lavici určitě nebylo příjemné. Protáhl se.

Hermiona k němu vděčně zvedla hlavu. „Ráda.“ Ron také souhlasil.

„Půjdu s tebou, vezmu i něco k jídlu,“ řekla Molly a společně s manželem odešla.

Znovu nastalo ticho. Nekoukala se na Rona, ale slyšela, jak se přesunuje k ní. Nakonec se posadil na zem vedle ní.

„Já, Mio, chtěl jsem se ti omluvit. Fakt je mi to-“

Skočila mu do řeči. „Nechci to řešit.“

„Neměl jsem vůbec-“

„Mlč, Rone!“ vyjela na něj. „Dneska ne. Jsme tu kvůli Ginny a Harrymu. Nekažme jim to.“ Vlastně to nebyl jediný důvod, proč ho dneska nechtěla poslouchat. Dnes zažila jednu úžasnou noc a určitě si ji nechtěla kazit hovorem, nedej bože hádkou, s Ronem.

„Když já-“

„Rone!“ zaúpěla. „Dnes ne!“

„Vážně?“

„Prosím, pro dnešek dělejme, že se nic nestalo. Řešit to můžeme někdy jindy, ano?“

Neodpověděl. Brala to jako souhlas. Doufala, že to tak bere i on. Jelikož už nepokračoval, tak jí pochopil.

S Ronem po boku už jí přemýšlení o Severusovi dělalo potíže. Možná to bylo tím, že to byl její bývalý manžel a ona se kvůli tomu cítila nepatřičně.

„Myslíš, že to bude syn?“ zeptala se, aby nebylo ticho.

Pokrčil rameny. „Mamka doufá, že jo. Byl by to její první vnuk.  Po Billyho Vicky a Percyho Molly by kluka uvítal každý z rodiny.“

Přikývla. „Myslím, že Harry taky vidí spíš Jamese než Lily.“

„To bych řekl. Už několik dní mluví o dítěti jako o klukovi.“

„Chodíš k nim často?“

„Myslíš k Harrymu?“

„Jo.“

„Je to můj nejlepší kamarád a švagr. Vídáme se často.“

„To mi chybí,“ přiznala.

„Za to jsi v Bradavicích. Plno lidí by si to s tebou vyměnilo.“

Zasmála se. „Někdo by chtěl učit? Pochybuju. Ale něco za něco, že?“

„Nebaví tě učit?“ zeptal se překvapeně.

„Ale ano, baví. Jen, asi jsem čekala, že to bude spíš jako být zase studentkou. Není to takové. Poznávám Bradavice i z jiné stránky. Pořád tam je něco nového.“

Molly s Arturem se vrátili. Cítila se uvolněněji. Stále mezi nimi totiž bylo to napětí z minula, naschvál se vyvarovali nepatřičných slov. Vděčně si převzala kelímek s kávou a kus jablečného koláče.

Zase nastalo ticho, možná i na několik hodin. Hermiona už držela v ruce čtvrtku vychladlé kávy, která byla na chuť přímo odporná. Ginny poprvé zakřičela. Hermiona se podívala na hodinky. Bylo pět hodiny ráno. Byla překvapená, že neusnula, byla totiž jediná.

Dveře pokoje, kde její kamarádka rodila, se otevřely. Na chodbu, kde teď všichni kromě ní spali, vešel Harry. Byl bledý a tmavé kruhy pod očima dokazovaly, že by nejradši padl do postele a spal. Nebyl jediný.

„Mio, jsi tady?“ zeptal se překvapeně.

Usmála se. „Slíbila jsem to.“ Vstala a políbila ho na uvítanou na tvář.

„Nechceš jít dovnitř? Potřebuju si dát kafe.“

„Můžu?“ zeptala se překvapeně. „Ráda, bych ji viděla.“

„Jen si musíš dojít na sesternu pro nějaký oblečení,“ ukázal na jeho bílý plášť. „Půjdu s tebou. Je to cestou.“

Hermiona vyfasovala také jeden plášť a nedočkavě vstoupila na pokoj. Ginny ležela na posteli, podepřená polštáři, nohy pokrčené a daleko od sebe. Vypadala unaveně. Zrovna měla zavřené oči a bez křiku se snažila vydržet bolest.

Kontrakce odezněly a budoucí maminka začala zhluboka dýchat. Otevřela oči a skrz slzy zahlédla Hermionu. „Mio,“ vydechla úlevně. Očividně byla ráda, že ji vidí.

Hermiona přišla až k ní a chlácholivě ji chytla za levou ruku. Zrzka ji pevně chytla. „Jak je?“

„Jsem unavená, nechce se mu ven,“ řekla slabě, ale usmála se. „Ty ale celá záříš.“

„Já?“ zeptala se překvapeně profesorka. „Jsem akorát tak unavená, byl to náročný den.“

„To ano, ale úplně ti září oči. Byla jsi se Severusem?“ Hermiona jen přikývla. „Vy jste spolu…?“ Hnědovláska zakývala hlavou. „Dneska?“ Další přikývnutí. „Pro Merlina, proč jsi chodila?“

„Slíbila jsem ti to.“

Zrovna, když chtěla odpovědět, přišla další kontrakce. „Ty jsi ale pitomá!“ vykřikla.

Lékouzleníci tam stáli, jakoby tam Hermiona nebyla a nic z jejich rozhovoru neslyšeli. Starali se jen o Ginny.

„Jak ještě dlouho?“ zeptala se skrze zuby, když bolest na chvíli odezněla.

„Hodinu, nanejvýš dvě,“ odpověděla lékouzelnice, když vylezla zpod prostěradla, které měla Ginny přes ohnutá kolena.

„To vydržíš,“ pokusila se jí Hermiona povzbudit a pevně ji chytla za ruku, i když jí skoro necítila po poslední Ginnyině kontrakci.

„Jsem strašně unavená,“ řekla rodící maminka a zavřela oči. Kamarádka jí pohladila po zrzavých vlasech a dala jí zpocenou ofinu z čela. „Jsem ráda, že tu jsi. Harry je hrozně nervózní.“

„Je to jeho první dítě.“

„To moje taky.“

„Ale ty jsi žena,“ ušklíbla se Hermiona.

„Až přijde další kontrakce, zatlačte,“ přerušila je lékouzelnice. Netrvalo to ani minutu a Ginny tlačila ze všech sil. „Už vidím hlavičku! Tlačte!“

„Já se snažím!“

„Dýchejte,“ vyzval ji jeden z lékouzelníků.

Hermiona se přistihla, že dýchá stejně jako Ginny. Byla pekelně nervózní, jakoby se mělo narodit její dítě.

„Kde je Harry?!“ vyjekla mezi tlačením.

Akorát se otevřely dveře a požadovaný manžel vstoupil. Už nebyl tak bledý, ale kruhy pod očima mu zůstaly. „Promiň, miláčku,“ vyhrkl a přiběhl k ní. Dal jí pusu na zpocené čelo a chlácholivě ji chytl za ruku.

„Mám odejít?“ zeptala se Hermiona lékouzelníků.

„Ne, zůstaň!“ vykřikla Ginny a ještě pevněji jí stiskla ruku. Bolelo to.

Jen přikývla. Nebyla si totiž moc jistá, jestli je připravená vidět z jejího porodu všechno. Nepřítomně hleděla před sebe, přímo na lékouzelnici, a vypnula. Jediné, co jí připomínalo, že je pořád s Ginny, byl její pevný stisk, hlasité dýchání, zvuky, které vydávala při tlačení, a Harryho uklidňující slova. Ale všechno tohle slyšela jakoby z dálky. Jediné, co slyšela moc nahlas, byl její vlastní tep.

„Už to bude, maminko. Naposledy zatlačte,“ ozvalo se zpod plenty.

To, co ji probudilo zase k životu, byl malý uzlíček celý od krve, kterému z břicha visela pupeční šňůra. Lékouzelnice ho několikrát plácla přes záda a dítě se hlasitě rozkřičelo. Hermiona to všechno pozorovala s vytřeštěnýma očima.

Ustřižení pupeční šňůry, očištění, zvážení a měření miminka bylo neskutečně rychlé. Kouzla byla úžasná věc, pomyslela si. To už ale byl malý chlapeček u maminky. Ginny se na něj s neskutečnou láskou dívala a z očí jí tekly slzy.

„Je nádherný,“ řekla Hermiona, když se zadívala na fialové miminko v maminčině náruči.

 

OoOoOoOoO

 

Do Bradavic se vrátila až okolo osmé hodiny ranní. Byla neskutečně unavená, ale to, že viděla čerstvě narozeného Jamese Siriuse Pottera, jí vykouzlilo na tváři úsměv.

Když se objevila v krbu ve své ložnici, pohled jí okamžitě padl na rozestlanou postel. Severus měl pravdu, byla zralá akorát tak na spánek, jenže celou tu dobu strávenou v porodnici myslela jen na to, až ho znovu uvidí, a tak místo toho, aby zaplula do peřin, se vydala k jeho komnatám. Doufala, že už nespí.

O několik minut později zaklepala na jeho dveře. Otevřel skoro okamžitě. Byl oblečený a akorát se chystal jít na snídani. V to, že přijde, už nedoufal.

„Dobré ráno,“ řekla ve dveřích a unaveně se usmála. Z nedostatku spánku byla bledá a měla tmavé kruhy pod očima.

Pustil ji dál. Jakmile byly za nimi zavřené dveře, pověsila se mu okolo krku. „Nemohla jsem se dočkat, až udělám tohle,“ zašeptala a políbila ho. Nechal si to líbit.

Po chvíli mu ruce obmotala okolo pasu a položila hlavu na jeho hruď. Natáhla vůni jeho kořeněné kolínské a zavřela oči. Okamžitě usnula.

 

 

 

 

19. kapitola                                                                                         21. kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Eloise, 21. 2. 2010 21:35)

Ach ta závislost na kafe... :D

:-)

(Naiad, 20. 2. 2010 17:20)

to Moony: moc děkuju :) jsem ráda, že jsi zanechala komentář i u téhle kapitoly :)
to Eloise: no skoro nic se mi nestalo, jen jsem podlehla čtení a zase se dostala do jiného světa a na skoro všechno zapomněla... ani se nedivím, že jsi dostala chuť na kafe, taky jsem ho během psaní pila :D a taky samozřejmě děkuju, že jsi zanechala komentář i tady :)

...

(Eloise, 19. 2. 2010 22:36)

Konečně další, už jsem si říkala, co s tebou je, ale koukám, že jsi v pořádku a kapitolky přibývají :).
Mimochodem, při čtení jsem dostala chuť na kafe :D.

Moony

(www.hawaiiiii.blog.cz, 18. 2. 2010 21:10)

jé:-) další Potřík na světě.. super truper:-) super kapča, jsem ráda že se ti dva dali dohromady:-) a hned mažu na další kapču:-)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA