Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. kapitola - Jak Šípková Růženka

18. 2. 2010

A/N: Tak jak jsem slíbila, přidávám další kapitolu :) Doufám, že se bude líbit. Vaše Naiad :)

 

 

Objímala ho kolem pasu. Najednou se jí podlomila kolena a on ji jen taktak stihl zachytit, aby nespadla na zem. S překvapením zjistil, že usnula. Zvedl ji do náruče a přemýšlel, co bude dělat.

Nejprve ho napadlo, že by ji donesl do jejích komnat. To hned zavrhnul. Zaprvé věděl, že by se cestou i přes jejích něco přes padesát kilo pronesla, a zadruhé by opravdu nechtěl nikoho potkat se spící ženou v náručí.

Druhá možnost byla ji probudit. Jenže, jak se na ni tak díval, bylo by to celkem náročné a riskoval by tím, že cestou k sobě někde usne. To, že usnula ve stoje, znamenalo, že byla neskutečně unavená. Ani se jí nedivil, on sám, jakmile se osprchoval, padl do postele a spal jak zabitý.

Takže jediná možnost bylo odnést ji do jeho postele a uložit. Pro Merlina, ta ženská byla ale vážně neskutečně tvrdohlavá, když se ještě plahočila sem, místo toho, aby se pořádně vyspala.

Položil ji na svou postel. Bylo to vůbec poprvé, co v ní spala nějaká žena. Raději na to nemyslel a pomalu ji začal vysvlékat z jejího hábitu. Trochu se probudila, ale moc nevnímala, jen poslušně vytáhla ruce z rukávů. Když zůstala jen ve spodním prádle, zamyslel se, jestli by jí neměl sundat i podprsenku. Nedokázal si představit, že by něco podobného nosil, natož v tom spal. Ještěže byl chlap. Nakonec se rozhodl, že ji z toho také vysvleče. Není nad to svlékat ženu, se kterou jste předchozí noc prožili skvělý sex, pomyslel si ironicky, když jí rozepínal háčky na podprsence. Jediné, co mu bránilo, aby se na ni znovu nevrhnul, byla její otupělost spánkem. I když trochu mu to ztěžovala tím, že se k němu pořád tiskla.

„Buď tu se mnou,“ zamumlala, když konečně ležela. Nakonec se natáhla pro další polštář, objala ho a zabořila do něj obličej. „Krásně voníš,“ zahuhlala do tmavě zeleného saténu a konečně usnula úplně.

„Krásně voním?“ zeptal se sám sebe pod vousy a povytáhl obočí. S malým úsměvem na rtech si šel uvařit kávu. Sice měl v plánu dát si ji ve Velké síni, ale teď už neměl žádný důvod snídat tam.

 

OoOoOoOoO

 

Přitáhla si peřinu blíž ke krku. Ještě se jí nechtělo vstávat, a tak se jen zavrtěla v saténových pokrývkách, aby se dostala do lepší polohy. „Satén?“ pomyslela si překvapeně a rukou pohladila chladivou látku. Docela rychle jí došlo, že není u sebe. Rychle si také uvědomila, že na sobě nemá svou noční košili. Přikrývku měla okamžitě až u brady a byla růžová jak pivoňka. Určitě ji musel svléknout.

Promnula si zalepené oči a rozhlédla se po místnosti. Bylo tu šero, světlo vydával jen hořící krb a pravděpodobně svíčka, kterou by viděla jen, kdyby zvedla hlavu. Nikdy předtím tu sice nebyla, ale okamžitě věděla, že je u Severuse. Zvedla levou ruku, chtěla se podívat na hodinky, ale ty na zápěstí nebyly.

„Je půl třetí,“ ozval se Severusův hlas.

Překvapeně zamrkala a zvedla se na loktech. Majitel hlasu, který ji oznámil, kolik je hodin, seděl v černém koženém křesle, které si pravděpodobně musel přesunout z obývacího pokoje, a v rukou držel štos pergamenových svitků.

„Dobré ráno.“ Byla opravdu ráda, že včerejší nápad namalovat se zavrhla, protože teď by tu jinak na něj koukala s rozmazanou řasenkou okolo očí.

Ušklíbl se. „Dobré odpoledne,“ opravil ji.

Zakřenila se. Pohled jí padnul na eseje. „Krátíš si čas opravování?“

Jeho úšklebek se rozšířil. „Spíš si tím krátím svůj život.

„To jsou tak hrozné?“

„Jako obvykle.“

Zasmála se. „Tak proč je zadáváš tak složité? I já je měla někdy problém udělat.“

Zamračil se na ni. „A všechno jsi to dokonale použila u NKÚ a zkoušek OVCE.“

Usmála se. „A za to jsem ti taky nesmírně vděčná,“ pohladila mu ego. „Ale ne všichni jsou při dělání svých domácích úkolů tak precizní, jako jsem byla já.“

Pomyslel si něco o chodící encyklopedii, ale raději mlčel. Sám byl překvapen, jak v jejím případě dokázal být taktní.

Viděla na něm, jak si chce do ní kvůli jejím esejím rýpnout. Neudělal to a ona mu za to byla neskonale vděčná. Byla si jistá, že by vylétla jak čertík z krabičky. „Můžu použít tvojí koupelnu?“ zeptala se.

„Jak je libo,“ pohodil rukou směrem ke dveřím, které byly po levé straně postele.

Měla problém. Uvědomovala si, že má na sobě jen kalhotky. Nechtěla se před ním producírovat jen takhle. Obmotala si peřinu okolo prsou, ale neměla ponětí, jak se s tou obrovskou pokrývkou dostat až do koupelny.

Severus to všechno pozoroval a snažil se nesmát. Bylo to roztomilé. „Děje se něco?“ zeptal se s úsměvem.

Podívala se na něj a zrudla. „Nic,“ vyhrkla.

„Jestli máš problém se svou nahotou… Viděl jsem tě.“ Odložil eseje a založil si ruce na hrudi. Pečlivě ji pozoroval.

„Ne… já… já prostě…“ koktala a její tvář byla rudější a rudější. Byla stydlivá. Málokdy ukazovala svou nahotu. Problémy měla i s Ronem a to i po třech letech manželství.

Neodpovídal a jen se bavil její stydlivostí. Když už se rozhodla, že jediné, co doopravdy může udělat, je vstát a ukázat se mu jen v kalhotkách, zeptal se: „Nedáš si kávu nebo čaj?“

Zarazila se. Opravdu se jí ptal, jestli si něco nedá? „Kávu, prosím,“ odpověděla, a když vstal, úlevně vydechla. Zavřel za sebou dveře a ona si nechala sklouznout peřinu až k pasu. Byla hloupá, ale nemohla si pomoct. Byla moc ráda, že odešel.

Vstala a z nočního stolku sebrala gumičku. I když si nemohla být jistá, jestli ji nepozoruje, cítila se klidněji. Tedy, pochybovala o tom, že by stál u klíčové dírky a koukal na ni. Ale úplně v pohodě se cítila až potom, co za sebou zavřela dveře od koupelny.

Rozhlédla se. Jediná světlá místnost v Severusových komnatách byla koupelna. I když i tady byly zelená. Po stěnách byly bílé kachličky, ty asi v půlce měly tmavě zelené křivky, které se různě spojovaly. Kachle na zemi měly stejný odstín. Vše kromě doplňků bylo jinak bílé.

Stáhla si vlasy, svlékla si kalhotky a vlezla si do sprchového koutu. Otočila několikrát kohoutkem s červenou barvou. Místo toho, aby začala téct teplá, stříkala ledová voda. Zaječela tak, že to muselo být slyšet až v nebelvírské věži. Než stihla vodu zase vypnout, začala být teplejší. Nechala ji téct v malém proudu, spíš čůrku, a vzpamatovávala se z šoku. Klepala se zimou a snažila se moc hrubě nenadávat. Když byla voda horká, opatrně přitáčela studenou.

Nechala si téct horkou vodu na záda a zavřela oči. Bylo to uvolňující. Místnost se pomalu začala plnit párou. Když takhle strávila pět minut, rozhodla se konečně umýt. Natáhla se pro bílé mýdlo a napěnila ho. Přivoněla k němu. Heřmánek. Tak to byla ta vůně, kterou cítila za jeho kořeněnou kolínskou! Celá se namydlila. Konečně se cítila čistě.

Vylezla ze sprchového koutu a natáhla se pro jednu z osušek, které byly úhledně složené vedle umyvadla. Utřela se a potom ručník okolo sebe omotala. Nevzala si s sebou totiž žádné oblečení. Nakonec si přeprala kalhotky, které si potom chtěla vysušit hůlkou. Ještě než odešla, otřela zrcadlo a podívala se na sebe. Nevypadala nijak světoborně, ale určitě lépe než, když sem vešla. Kudrnaté vlasy se jí díky vlhku kroutily okolo obličeje.

Když se vrátila do ložnice, Severus tam nebyl. Očima hned vyhledala hůlku, která ležela na nočním stolku, a vysušila si mokré spodní prádlo, které si okamžitě oblékla. Když se ale rozhlédla po zbývajícím oblečení, našla jen bílou podprsenku a své černé boty na nízkém podpatku. Kde to všechno je?

Opatrně nakoukla do jeho obývacího pokoje. Severus byl pohodlně usazený v jednom z černých křesel a zase opravoval eseje. Zrovna něco naštvaně přeškrtl a na konec napsal velké červené H. Vedle něj na malém stolku byl talíř s šesti obloženými chleby. Jakmile zahlédla jídlo, zjistila, že má neskutečný hlad. Než se ale nají, měla by se obléct. Když se ale rozhlédla i po této místnosti, nikde svůj hábit neviděla.

„Ehm, Severusi?“ snažila se získat jeho pozornost.

„Ano?“ zeptal se, ale nepodíval se na ni, škrtal totiž další odstavec v eseji nějakého chudáka.

„Můžu se zeptat, kde mám hábit?“

„Skřítci ho odnesli vyprat.“

„Cože? A jak se dostanu k sobě? To mám jít přes celý hrad jen v tvojí osušce?“ s tím zvedla lem zeleného froté ručníku.

Konečně zvedl oči. Sjel ji pohledem od hlavy až k patě. Opravdu by ji nemohl pustit na chodbu jen v tomhle. Osuška jí končila asi v půlce stehen a vypadala, že kdyby si ji nepřidržovala, za chvíli by jí spadla. Co si budeme povídat, okamžitě ho napadalo, že by ji mohla pustit.

„Počkáš tady, dokaď ti ten hábit nepřinesou zpátky.“

„A co budu mít do té doby na sobě? Zbyla mi jen podprsenka a kalhotky.“

Měl na jazyku, že klidně nic, ale spolkl to. „V koupelně na dveřích mi visí župan,“ řekl místo toho.

Beze slova se vrátila do koupelny. Opravdu na dveřích visel župan. Jak to, že si ho předtím nevšimla? Sundala ho z háčku. Byl černý a saténový. Ten chlap se vyžívá v saténu, pomyslela si se zakroucením hlavou. Oblékla si ho. Látka byla trochu vlhká z páry. Byl jí velký. Rukávy si musela několikrát založit, aby vůbec mohla používat ruce, a při chůzi si ho musela držet jako dlouhou róbu, jinak by za chvíli jistě zakopla.

Když přišla zase zpátky do obývacího pokoje, Severus pořád opravoval nebo spíš zuřivě něco škrábal na pergamen, až měla Hermiona strach, že zlomí brk.

„Idiot!“ ulevil si a napsal ke svému vzkazu několik vykřičníku. Usmála se.

„Co ten nebožák napsal?“ zeptala se a posadila se do křesla naproti němu.

„Nebožák? Možná tak imbecil,“ zuřil profesor. „Ani pětileté dítě by nikdy nevypustilo z úst, že bezoár zvýší účinky jakéhokoli jedu.“

Vyprskla. Tentokrát měl Severus na ty urážky opravdu nárok. „Kdo to byl?“

Severus se podíval na pravý horní okraj pergamenu. „Adam Polanski, Mrzimor.“

Zakývala hlavou. Vzpomněla si na vytáhlého hubeného kluka se světlými krátkými vlasy, kterého se při hodinách už raději na nic neptala, jinak by musela mlátit hlavou o stůl. „Pan Polanski nezáří ani v Přeměňování.“

„Pochybuju, že září vůbec někde,“ řekl a napsal nakonec eseje tak třikrát větší T než normálně. Poté opravenou práci položil na štos ostatních. Raději nereagovala, musela s ním totiž souhlasit. „Nabídni si,“ ukázal na stůl. „Káva, mléko, cukr a něco k jídlu.“ Potom se vrátil k opravování.

Upíjela kávu, ukusovala z šunkového sendviče a pozorovala ho. Bylo až neskutečné, že se jí zdál přitažlivý, i když se mračil nebo měl na tváři výraz úporného soustředění. Nejradši by mu ty eseje vytrhla z rukou a vrhla se na něj. Pro Merlina, snad nikdy neměla takovou chuť nějakého muže líbat a dotýkat se ho. Možná to bylo tím, že vypadal tak nedostupně.

Když už několik minut nečinně seděla, porazila ji touha být s ním. Vstala a postavila se mu za křeslo. Byl tak zabraný do čtení, že si jí ani nevšiml. Když mu položila ruce na šíji, leknutím sebou trhl a udělal na pergamenu asi dvoucentimetrovou čáru.

„Omlouvám se,“ zašeptala mu svůdně do ucha a začala ho masírovat.

Nepoznávala se. Chovala se jako koketa. To všechno s ní dělala jeho přítomnost. Chtěla se tak chovat.

Neodpovídal. Jen se nechal masírovat. Už ani nevěnoval pozornost esejím. Nakonec je odložil na otoman, kde byly už ty opravené. Přestala a přesunula se k němu. Posadila se na opěradlo křesla a rukama se chytla jeho ramen. Potom se naklonila k jeho uchu. „Nestihla jsem ti včera říct, že to bylo skvělé,“ zašeptala. Začala ho líbat na krku.

Jak se pohybovala, uvolnil se jí pásek na županu a vysvobodilo se z něj jedno její prso. Severusův pohled tam okamžitě zamířil. To už to nevydržel a stáhl si ji k sobě na klín. Z hrdla se jí vydral zvonivý smích.

 

OoOoOoOoO

 

O hodinu později ležela zase v jeho posteli, tentokrát tam ale nebyla sama. Ležela na břiše, hlavu položenou na tom jeho. On si pohrával s jejími vlasy.

„Měl bych pracovat.“

„To já taky,“ odpověděla. „Jen se mi vůbec nechce.“

„Proto jsi mě svedla?“ zeptal se s povytaženým obočím.

Zasmála se. Její dech ho zašimral na holé kůži. „Ne, nezní to totiž jako dobrá výmluva pro studenty. Víte, nestihla jsem opravit vaše práce, protože jsem měla sex s vaším profesorem Lektvarů. Opravdu nevím, co by mi na to řekli.“

„Že ses zbláznila,“ řekl popravdě.

Zvedla se na rukou a přiblížila se k jeho hlavě. „Zbláznila jsem se moc ráda, pane profesore,“ řekla s úsměvem a políbila ho.

 

OoOoOoOoO

 

Odcházela od něj o hodinu později. Sama byla nakonec nucena uznat, že odejít musí, protože oba mají spoustu práce. Jen ta představa, že na ni čeká oprava asi osmdesáti esejí pátého a sedmého ročníku, jí vyvolala nevolnost.

Když za sebou zavírala dveře a hodlala odejít, zarazila se. U Severusova kabinetu stála ředitelka. V panice se pokusila otevřít dveře, z kterých právě vyšla, aby se před ní schovala. Jenže ty se daly otevřít jen zevnitř nebo použít heslo, které neznala.

„Hermiono?“ ozvala se Minerva.

Se svěšenými rameny se k ní profesorka otočila. „Paní ředitelko?“

„Je Severus u sebe?“ zeptala se s vědoucím úsměvem. Hermiona v duchu zaklela. Kdyby se uvnitř zdržela jen o chvíli, schovala by se.

„Ano.“

„Potřebovala bych s ním mluvit. Není zaneprázdněný?“

„Řekla bych, že ne, paní ředitelko.“

„To jsem ráda,“ řekla Minerva. „Už jste slyšela tu novinu?“

„Novinu?“

„Harrymu Potterovi se narodil syn. Jmenuje se James,“ vysvětlila radostně.

„Byla jsem u toho.“

„Vážně? To musíte být neskutečně unavená. Prý se narodil kolem sedmé ráno.“

„Ano, jsem. Teď mě prosím omluvte, mám ještě nějakou práci.“

„Ale jistě, jen jděte. Nashledanou při večeři.“

„Nashledanou.“

 

 

20. kapitola                                                                             22. kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dotaz

(Eloise, 25. 2. 2010 19:01)

Ahoj Naiad, moc se mi líbí tvá povídla "Dokonalé sušenky". Psala jsi, že ti to nejde, ale kdyby jen se ti něco podařilo, já budu ráda za pokračování. Jinak se měj...

to Haruka Kasumi

(Naiad, 24. 2. 2010 9:40)

jj stará dobrá Minerva :D

hih

(Haruka Kasumi, 20. 2. 2010 23:04)

Minerva ji pěkně nachytala, už vidím jak poběží za Brumbálovým obrazem zděli mu novinky :D

:-)

(Naiad, 20. 2. 2010 17:25)

to Mary-Ane: moc děkuju :) jsem ráda, že se ti to líbí :)
to Moony: jj Minerva :D jj konečně jsou spolu, taky jsem ráda, už mě moc nebavilo, jak kolem sebe chodili jako kolem horké kaše :D A s tím Severusem, prvotně nebylo vůbec v plánu, aby byl tolik odlišný, ale zase jsem si ho zidealizovala jako každou hlavní mojí postavu, ale musím uznat, že takhle se mi o něm píše o hodně líp :)
to Mara: vítám tě tady :) nový čtenář vždycky potěší :) moc děkuju :)
to zuzka: no asi ti neudělám radost :( ale snad to nebude velké zklamání :) moc děkuju :)
to Eloise: moc děkuju a jsem ráda, že tě to rozesmálo :) děkuju :)
to may7: moc děkuju :)

že by nádhera

(may7, 20. 2. 2010 16:35)

KRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁSA

...

(Eloise, 19. 2. 2010 23:13)

Už ani nevím, co bych napsala. Snad jen: povedlose ti to, vyvolávalo to ve mě záchvaty smíchu! Už se těším na další! :D

skvělé!!!

(zuzka, 19. 2. 2010 20:17)

paráda!
minerva, to bude ještě vtipné :-D doufám, že nás neochudíš o její rozhovor se severusem ;-D
teď už jejich vztah nebude zrovna tajemství... :-)

Super

(Mara, 19. 2. 2010 20:11)

na tvojí povídku jsem narazila až teď a přečetla jsem jí jedním dechem:) je fakt dobrá:)

Moony

(www.hawaiiiii.blog.cz, 18. 2. 2010 21:17)

:-) ty jo:-) minerva se nezda:-D totální dohazovačka:-) upe ji vidím jak se usmívá.. zahádně.. a mia se sevem... konečně:-) v te povídce je sev upe jiný a to je dobře!

Děkujeme

(Mary-Ane, 18. 2. 2010 18:50)

Naiad, zase skvělá povídka, jako vždy... Opravdu ně to baví a to jsem Severuse neměla tak ráda, ale ty ho tu ukazuješ jako člověka... Skvělý, nemám co říct, snad jen... Přidej prosím co nejrychleji další kapitolku

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA