oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj. Překvapila jsem sama sebe, že něco takového vůbec píšu, ale myslím si, že mi změna období trochu prospěla, tahle povídka mě začíná opravdu bavit :-) Já doufám, že vás to neodradí a budete číst.

Mějte se krásně :-) Vaše Naiad

Minerva McGonagallová, nynější ředitelka Bradavické školy čar a kouzel, seděla za svým pracovním stolem v ředitelně a zahloubaně koukala před sebe. Byla s rozumem v koncích. To, že za ní přišel před nedávnem Horácio Křiklan s tím, že definitivně odchází, by ji nenaštvalo, kdyby den před tím za ní nepřišla její známá a teď i současná profesorka Přeměňování, Dobromila Glipová, a nežádala o to samé. Moc dobře věděla, proč její dva kolegové za ní přišli, byli to ti nejstarší profesoři na škole a měli by si užívat zasloužilého odpočinku. Jenže co bude dělat ona? Jak za tři měsíce stihne sehnat náhradu za dva profesory?

S podobným problémem se potýkala před dvěma lety, kdy za ní přišla Pomona Prýtová se stejnou žádostí jako Horácio a Dobromila. Jenže sama Pomona jí pomohla najít za sebe náhradu. Pan Longbottom byl vynikající volba, i když si ze začátku tímto krokem nebyla vůbec jistá. Moc dobře si pamatovala, jaký to byl nešika za svých studií tady v Bradavicích, ale na druhou stranu, co se týče kouzelnických rostlin, to byl skutečně odborník. Po roce se Neville stal jedním z nejoblíbenějších profesorů na škole a další rok mu byla nucena dát post ředitele Nebelvírské koleje. Byl to totiž jediný z profesorů, který do její koleje chodil, teda kromě Dobromily, která se před rokem své funkce vzdala.

Povzdechla si. Nebyl tohle také čas, aby odstoupila? Tohle přeci bylo už nad její síly.

„Minervo, snad nepřemýšlíte nad odchodem.“ ozvalo se po jejím pravém boku. Otočila se a pohlédla do pomněnkově modrých očí bývalého ředitele Bradavic. Portrét Albuse Brumbála si posunul brýle blíže ke kořenu nosu a usmál se.

„On snad čte myšlenky.“ pomyslela si překvapeně.

„Albusi, tohle už nemám zapotřebí. Jak mám, pro Merlina, najít dva nové profesory?“

„Já hledal nové profesory každý rok, nepamatujete?“

„Ale jistě, prokleté místo profesora Obrany proti černé magii. Tomu už je pět let konec.“

„Já vím.“ Ředitel si vzal z porcelánové misky jeden z citrónových dropsů, se šustěním ho rozbalil a strčil si ho do pusy. Párkrát zamlaskal. „Nedáte si někdo?“ zeptal se ostatních bývalých ředitelů, kteří jen zakroutili hlavou.

Minerva to celé nechápavě pozorovala. Zatím citrónovou chuť Brumbálových dropsů nevyhledávala.

„Měla byste si dát taky, milá přítelkyně. Vždy, když si jeden dám, přijde nějaký zajímavý nápad. Třeba jako teď.“

„Co vás napadlo?“

„Severus. Byl to vynikající učitel.“

Překvapeně zamrkala. „Severus? Nejsem si tím nápadem jistá, vždyť jsem ho před pěti lety žádala, aby vzal post profesora Obrany, ale on to odmítl. Sám víte, jak chtěl zrovna tento předmět učit.“

„Víte, mám dojem, že zrovna na tento předmět nemá dobré vzpomínky.“ odpověděl. Ředitelka si vzpomněla na rok, kdy Severus Snape vyučoval Obranu proti černé magii. Ano, nebyl to zrovna nejšťastnější rok, tedy byl velmi tragický. Hlavním důvodem bylo právě to, proč portrét Albuse Brumbála vysel na zdi ředitelny.

„Myslíte, že by přijal mou nabídku?“

„Za pokus nic nedáte, má milá.“

Znovu si povzdychla. „A co to druhé místo?“

„Zkuste jeden citrónový bonbón. Určitě vás něco napadne.“ usmál se Brumbál.

„Naneštěstí tu žádný nemám.“ Úlevně si oddychla.

„Mám dojem, že támhle v té skříni,“ ukázal prstem na skříň vedle prázdného místa, kde dřív stávalo bidýlko jeho fénixe Fawkse. „jsem měl svou soukromou zásobu. Třetí police vlevo.“

Minerva se podívala na skříň a pod pohledem Albuse se k ní vydala. Měl pravdu, ve třetí polici nalevo se nacházela plechová krabice z Medového ráje, která byla plná citrónových dropsů. Pomocí hůlky si k sobě přivolala malou dřevěnou ručně vyřezávanou misku a pár bonbónů do ní dala.

Když si zase sedla zpátky ke stolu, všichni ředitelé jí bez mrknutí oka pozorovali. Snažila se je nevnímat a vzala si jeden z bonbónů. Pomalým pohybem ho rozbalila a s nechutí ho strčila do pusy. Nebyl tak špatný, jak se obávala, překvapivě jí i chutnal. Výrazná kyselá chuť se špetkou cukru byla osvěžující.

Pohled jí padnul na včerejší vydání Denního Věštce. Na titulní straně byla velká fotka manželů Weasleyových. Jejich rozvod se v novinách rozebíral alespoň měsíc a novináři hledali důvody, proč se nejlepší přátelé Harryho Pottera rozcházejí. Včera se právě odehrával poslední soud. Hermiona a Ronald Weasleyovi už nadále nebyli manželi.

Pod tímto článkem byl další, který se věnoval jen paní Weasleyové. Podle Věštce její hnutí za osvobození domácích skřítků bylo neúspěšné a ministerstvo kouzel plánuje její propuštění.

Brumbál měl pravdu, citrónový drops fungoval. Bradavická ředitelka dostala nápad.

„Napadlo vás něco, Minervo?“ zeptal se Albus a usmál se.

„Vy už jste to věděl dávno, že?“ zeptala se podezřívavě. „Věděl jste, že mě napadne zeptat se Hermiony Weasleyové.“

„Ale ne, to vy jste tentokrát měla bonbón.“ poznamenal a uhladil si stříbrný plnovous.

„Něco na nich opravdu bude.“ zamyslela se profesorka McGonagallová nahlas.

„Jsem rád, že jste na to přišla.“

„Děkuji, Albusi.“

„Ne, já děkuji. Mám totiž konečně dalšího zastánce citrónových pochoutek.“ Šibalsky na ni mrkl. „Ale teď mne prosím omluvte, jsem unaven.“ s tímto se uvelebil ve svém křesle a zavřel oči.

Pár slov na začátek                                                                                2. kapitola