Jdi na obsah Jdi na menu
 


19. kapitola - Narozeniny

4. 2. 2010

A/N: Ahoj. Tak díky Shaiye jsem si uvědomila, že bych zase mohla přidat novou kapitolu, tak jsem tu s ní :) Je celkem dlouhá, možná jedna z nejdelších, co jsem kdy napsala, tak doufám, že budete tentokrát s délkou spokojení. Jen přidávám jedno upozornění (pro ty, co nečtou moje kecy, to radši napíšu ještě dolu), v téhle kapitole se objevuje pohlavní styk a podle mě možná až moc detailně,  jestli vám nebylo ještě 18, nečtěte druhou polovinu kapitoly. Díky.

Tak a teď, užijte si další kapitolu a mějte se krásně. Vaše Naiad :)

 

 

Upozornění: Omezení 18+ - v kapitole se objevuje popis pohlavního styku (část bude náležitě označena)

 

Když se Minerva McGonagallová vracela do Bradavic, skoro se klepala nedočkavostí, až portrétu Albuse Brumbála řekne všechno, co se na setkání Fénixova řádu dozvěděla. Ještě stále byla překvapená, že Severus vůbec dorazil a že s ním Hermiona dokonce i odešla. Všimla si také, že měla obvázanou ruku, vydedukovala z toho, že to je Severusova práce.

Na to, že před dvěma roky oslavila krásných devadesát let, vběhla do své kanceláře jako nějaká třicítka.

„Albusi! Albusi, jste tu?“ zavolala směrem k obrazům bývalých ředitelů.

Portrét bývalého nejvyššího mága Starostolce pomalu otevřel oči a protáhl se. „Ano, Minervo?“

„Mám novinky,“ vyhrkla a unaveně se svalila do ředitelského křesla.

Brumbál se usmál. „Tak povídejte,“ vyzval ji.

„Severus byl na setkání.“

„To je, tuším, poprvé,“ zamyslel se. „Předpokládám, že se tak stalo díky slečně Grangerové.“

Přikývla. „Měla obvázanou ruku. Byla za ním, kdyby ne, tak by to někdo řekl. Určitě ho přemluvila, když ji ošetřoval.“

Brumbálův úsměv se rozšířil. „Ano, obraz Sira Granského mi říkal, že ji viděl, jak klepe na jeho dveře.“

„Proč jste mi to neřekl?“

Pokrčil rameny. „Asi jsem zapomněl.“

„A taky spolu odešli. Alespoň jsem to zaslechla říkat Ginny Potterovou.“

„Koukám, že máte samé příznivé zprávy, Minervo. Ale teď bych tomu nechal volný průběh, určitě si k sobě našli cestu.“

Ředitelka překvapeně zamrkala. Tohle „dávání dohromady“ jí začalo celkem bavit.

 

OoOoOoOoO

 

Bylo sice trochu dětinské vymýšlet si výmluvy proto, aby Hermionu viděl, ale měl při tom lepší pocit. Nějak si nedokázal představit, že by za ní šel jen s pouhým důvodem, že ji chce vidět. Hlavně by to asi nikdy nevyslovil nahlas.

Jedna sice trochu hloupá, ale předem promyšlená výmluva se naskytla hned další den. Záměrně jí včera nedal další dávku masti na alergii, aby jí ji mohl potom donést. Samozřejmě už nemohl předstírat, že má na ruce vyrážku, ale proč jí něco nedonést do budoucna?

Návštěva skončila dalším vášnivým polibkem. Tentokrát překvapivě přestala ona. Byla na sebe hrdá, že nepodlehla. Tedy, vlastně by velmi ráda podlehla, od podobné poslední události se jí totiž zdály šílené, ale přitom krásné sny, ale nebyla si jistá, jestli by i on tak rád podlehl. Kdyby ano, proč by to minule zastavil? Trochu zmatený a mírně vzrušený raději odešel. Neuměl si představit, jak se na ni nevrhnout, když došli zase tak daleko.

Hned potom, co opustil její pokoje, se krb v obývacím pokoji zeleně rozhořel a z ohně vyletěl trochu ohořelý kousek pergamenu. Ginny jí psala, aby jí, až bude moct, zaletaxovala.

Dala si před krb několik polštářů, které byly přímo určeny k podobným činnostem, a klekla si na ně. Do ohně už normální barvy vhodila hrst letaxového prášku a do zelených plamenů strčila hlavu. „Godrikův důl 56!“

Nesnášela to. Hlava jí cestovala stovkami krbů, ale zbytek těla byl stále u ní na zemi. Konečně se objevila v žádaném krbu. Když měla pocit, že se nepozvrací, otevřela oči.

„Ahoj, Mio,“ řekla překvapeně kamarádka, když se ztěžka posadila do připraveného křesla před krbem a zahleděla se do plamenů. „To už jsi tady?“

„Ahoj,“ usmála se hlava Hermiony. „Cos potřebovala?“

„Nevyrušila jsem tě, že ne?“ Jen zakroutila hlavou. „Ani Severus tam nebyl?“ zeptala se s mrknutím oka.

„Před chvílí odešel.“

„Proto jsi tak červená!“ zasmála se Ginny. „Co jste dělali?“

„Později. Cos potřebovala?“

„Chtěla jsem s tebou mluvit o Ronovi,“ přiznala zrzka. „Slyšela jsem, co se stalo. Vlastně jsem to slyšela na vlastní uši. Nejradši bych si s tebou promluvila už včera, ale říkala jsem si, že bude lepší, když to trochu vstřebáš.“

„Nechci o tom mluvit.“

Ignorovala ji. „Bavila jsem se s ním o tom. Je mu to hrozně líto, Mio. Kdybych jen tušila, že toho tolik vypije, řekla bych mamce, aby ho poslala domů.“

„Mně je jedno, že byl opilý. Nikdy neměl právo mi něco podobného říkat. Ani o tom nechci přemýšlet, bála bych se, že bych zjistila věci, které vědět už nechci. Možná před půl rokem, ale teď ne.“

„Myslíš, že tě pořád miluje?“

„Ginny!“ zaúpěla. „To jsou ty věci, o kterých nechci přemýšlet!“

„Co když je to pravda?“

„Jestli je to pravda,“ řekla tvrdě a naštvaně. „tak je to ještě větší tupec, než jsem si do teď myslela.“

„Cože?“ zeptala se nechápavě její bývalá švagrová.

„Protože jestli si myslí, že milovat znamená vlastnit, tak… já prostě nemám slov.“ Ginny jen přikývla. „A stejně už je to jedno. On už ke mně nepatří, nic nás k sobě nepoutá a já mám ráda někoho jiného.“

„Minulost, ta vás k sobě poutá.“

„Ale to nestačí.“

„Asi ne,“ řekla smutně zrzka. Chvíli mlčely, obě myšlenkami jinde. „Za chvíli by měl přijít. Chce s tebou mluvit.“

„Ale já nechci mluvit s ním.“

Chápavě přikývla. „Mám mu něco vyřídit?“

„Jo, ať tomu dá čas.“ Zrzka znovu přikýval. „Ginn, promiň, ale raději už půjdu. Hlavně mi dejte vědět, až se James nebo Lily narodí, ano?“

Usmála se. „Samozřejmě. Budu ráda, když tam budeš. Budu potřebovat podporu.“

„Moc ráda přijdu, nemůžu se dočkat. Ahoj.“

„Měj se hezky a ahoj.“

 

OoOoOoOoO

 

Konec roku byl překvapivě klidný. Bylo to hlavně tím, že hrad byl skoro prázdný. Byla si ale stoprocentně jistá, že zbylí studenti si nějaké ty oslavy nechají najindy. S úsměvem nad tím mávla rukou. Jen doufala, že něco nevyvedou.

Bylo už něco po půl dvanácté večer. Seděla ve svém oblíbeném křesle a jen při svitu tří svící si četla. Se zamyšlením si položila knihu na klín. Pohled jí padl na vypůjčenou knížku z knihovny. Vlastně si jí nepůjčila pro sebe. Ona sama ji přečetla nejméně třikrát. Měla v plánu jí donést Severusovi.

Ani nepřemýšlela nad tím, co by měla a neměla dělat, a vstala s úmyslem jít navštívit svého kolegu ve sklepení. Vlastně nemusela chodit až tam. Potkala ho někde na půli cesty.

„Dobrý večer,“ pozdravil ji. Jeho hlas ji pohladil po kůži.

„Dobrý,“ řekla trochu zasněně. „Já… já jsem vám zrovna chtěla donést knihu.“

„Děkuji.“

Mlčeli a jen se na sebe ve světle plápolajících pochodní dívali. Hradní hodiny začaly odbíjet půlnoc.

„Já… mohla bych… ehm, chtěla bych…“

Nečekal, co by mohla nebo snad chtěla, přistoupil k ní a políbil ji. Začínal být na jejích ústech podivně závislý.

Ano, přesně tohle měla na mysli.

 

OoOoOoOoO

 

Jestli měla dojem, že konec roku přišel moc rychle, začátek vyučování přišel ještě bleskověji. Za to, že se tak zrychlil čas, mohly především denní návštěvy Severuse. Buďto ona přišla za ním, nebo on se objevil u ní.

Začátek vyučování ji uvedl do zaběhlého stereotypu, který byl akorát otravný. Vánoční prázdniny jí neskutečně chyběly. Když se nad tím zamyslela, bylo tomu vlastně poprvé.

To, že začala znovu škola, také znamenalo příjezd Nevilla. Překvapivě na to v poslední době zapomněla. Teď by byla vděčná, kdyby tomu tak bylo i nadále. Nebylo. První setkání bylo skoro stejně nepříjemné, jak si myslela. Když jí dokonale neignoroval, tak po ní házel smutné pohledy. Cítila se špatně. Nechtěla mu přinášet bolest, jenže co jiného mohla dělat?

Když už s ním chtěla promluvit, i když vůbec netušila, jak takový rozhovor může vypadat a dokonce dopadnout, vyhýbal se jí. Raději ho nevyhledávala.

Pouhé dva vyučovací dny jí stačily k tomu, aby začala Severusovou nepřítomností strádat. Nikdy by neřekla, že by jí někdo mohl tak neskutečně chybět. A to, že ho viděla denně ve Velké síni, prostě nestačilo. Chtěla s ním být o samotě.

Jediný důvod proč neměla šanci být s ním sama, byly práce, které svým studentům zadala přes Vánoce. Bylo toho tolik, že každý den nad nimi seděla dlouho do noci a ne a ne dobrat se konce. První příležitost, která se naskytla, ale nebyla vyplněna. Pozdě si uvědomila, že jí ředitelka dala noční službu na chodbě.

Procházela se nočním hradem a skoro každou minutu sledovala hodinky. Měla tu být do dvanácti a jí už v deset padaly oči únavou. Bylo překvapivé ticho, které jí ale na bdělosti nepřidávalo. Snad poprvé za celou svou učitelskou kariéru chtěla někoho nachytat a snad poprvé nikoho po večerce nenašla.

Když už se schylovalo k půl dvanácté, někoho konečně uslyšela. Ten člověk vydával moc hlasité zvuky klapáním svých bod, že na chvíli zapochybovala o tom, že by to byl nějaký student. Mají být přeci nenápadní, nebo ne?

Její první odhad byl správný. Student to rozhodně nebyl. Naproti ní kráčel Severus, vykouzlilo jí to na tváři úsměv.

„Máte službu?“ zeptal se, když došel až k ní. Unaveně přikývla. „Jděte si lehnout, dodělám to za vás.“

Zavrtěla hlavou. I on vypadal unaveně, tmavé kruhy pod očima toho byly jasným důkazem. Natáhla k němu ruku a pohladila je. „Ne, jděte vy. Jste jistě také unavený.“

Někde za ní se ozval tichý hovor. Nevnímala ho a stále mu přejížděla prsty přes tvář. Chytl ji za ruku a zatáhl ji do nedalekého tmavého výklenku, kam se někdy schovával, aby načapal studenty po večerce na chodbě. Kroky se blížily k nim.

„Nebyl to Snape a Grangerová?“ zeptal se nevěřícně chlapecký hlas. Hermiona zatajila dech. Nestála o to, aby je nějací studenti viděli.

„Blbost,“ odpověděl druhý o něco hrubější hlas.

Začala se chichotat. Najednou jí přišlo nesmírně vtipné, že by to do nich nikdo neřekl. Zničehonic ji políbil, a tak přerušil její chichot. Byl to samozřejmě účel, opravdu nestál o to, aby ho jejich studenti viděli při věcech, za které jim on sám strhával body nebo dával školní tresty. Na druhou stranu, to chtěl udělat od okamžiku, kdy tu stáli a byli tak blízko sebe. Studenti odešli, ale oni se líbali dál.

 

OoOoOoOoO

 

Devátého ledna byl celkem obyčejný den, tedy jak pro koho. Severus ho počítal mezi ty obyčejné, i když by správně neměl. Narozeniny přece máte jen jednou do roka. On to tak nebral. Své narození neslavil, nebyl k tomu ani moc velký důvod.

Naštěstí byla sobota, a tak si nemusel osobně vyslechnout žádná přání. To byl taky důvod, proč se dnes rozhodl zůstat u sebe. Raději požádá domácí skřítky, aby mu něco donesli, než aby poslouchal hlouposti.

Většinou ani nedostával dárky. Nikdy nerozhlašoval, kdy se narodil, a tak trochu naivně doufal, že to nikoho nebude zajímat. Samozřejmě se našli lidé, které to zajímalo. Dárky nakonec přišly, sice tři, ale přišly. Jeden byl od Minervy, tedy pardon od profesorského sboru. Nikdy ho nenapadalo, že by se mu někdo skládal na dárek k narozeninám. Jen ta představa bylo divná. Neotevřel ho a nevšímal si ho jako těch ostatních.

Tak jako na Štědrý den si udělal den pro sebe – kniha a něco dobrého k pití. Možná za to mohlo, že četl knihu, kterou mu půjčila Hermiona, ale v průběhu čtení ho napadlo, jestli náhodou jeden z dárků není od ní. Nakonec to nevydržel a šel se podívat. Když se z jednoho z dárků vyklubala další mudlovská literatura, byl si jistý, že je od ní. Byl k ní přiložený lístek.

 

Další úlovek do vaší mudlovské knihovny. Všechno nejlepší.

Hermiona

PS: Kdybyste dnes nechtěl být sám, přijďte. Ráda Vás uvidím.

 

Vzhlédl, aby se podíval, kolik je hodin. Bylo něco málo po osmé večer. Nechtěl si to moc přiznat, ale večer, který by strávil s ní, mu zněl lépe než ten, který praktikoval rok co rok. Zvedl se. Jedna malá návštěva neuškodí.

 

OoOoOoOoO

 

*** Upozornění: 18+

 

Někdo zaklepal. V duchu doufala, že je to on. Měla pravdu, na prahu jejích dveří stál Severus a propaloval ji zkoumavým pohledem. Nebyl nepříjemný, jen se mu nedokázala dívat do očí příliš dlouho.

„Pojďte dál,“ pobídla ho a ustoupila z cesty. Došel až do obývací části jejích komnat. Čekal, až přijde za ním. „Posaďte se,“ ukázala na krémové křeslo.

„Mohl bych se podívat na ty Beedleho bajky, o kterých jsme se před Novým rokem bavili?“ zeptal se, jakoby tohle byla ta pravá záminka jeho příchodu.

„Jistě,“ odpověděla a na tváři vykouzlila úsměv. „Zrovna jsem pracovala na tom překladu, jak jsem vám říkala.“ Rukou mávla k hromadě popsaného pergamenu a haldě výkladových slovníků run. Na kraji stolu ležela právě zmiňovaná kniha. Opatrně ji vzala do ruky a podala mu ji.

Jen rychle prolétl stránky očima. Zastavil se až u pohádky Příběh Tří Bratří. Ještě stále byl překvapen z toho, že relikvie doopravdy existovali.

„Jak jste na tom s tím překladem?“

„Zatím jsem přeložila jen Králici Alici a chechtavý pařez. A dnes jsme začala s Fontánou příznivé sudby.“

„Můžu se podívat?“ Jen přikývla. Přečetl celou pohádku. „Je to dobré.“

„Děkuju,“ usmála se.

Začali se bavit o ostatních pohádkách. Severus řekl, že některé z pohádek slyšel jinak. Dokonce jí převyprávěl jinou verzi Čaroděje a skákajícího hrnce. Bylo zajímavé poslouchat jeho hlas vyprávějící pohádku, dokonce i když se jí její děj moc nelíbil.

„Omlouvám se!“ vyhrkla o chvíli později. „Nic jsem vám nenabídla. Dáte si čaj, kávu nebo něco jiného?“ zeptala se a vstala.

„Čaj, jestli máte černý.“

„Hned to bude.“

„Pomůžu vám,“ řekl dřív, než si to stačil promyslet. Co se to s ním dělo?

Překvapeně se na něj otočila. „Jestli chcete…“ Neodpověděl a šel za ní.

Přešli k malé provizorní lince, kde byla malá plotýnka, kterou kouzlem rozpálila a dala na ni konvici plnou vody. Poté Severusovi ukázala, kde má čaj, sama začala vytahovat hrnky a konvičku.

Natáhla se pro cukřenku, on pro připravenou konvici, do které chtěl dát sítko naplněné sypaným černým čajem. Oba se zarazili. Stáli blízko sebe, ona předním ruku pořád natáhnutou k cukru. On místo toho, aby se natáhl pro porcelán, obtočil ruku okolo jejího pasu. Cítila jeho horký dech na krku. Otočila se, aby k němu stála čelem, ruce mu položila na hruď.

Políbil ji, vášnivě a trochu drsně. Líbilo se jí to a okamžitě reagovala. Upustil sítko na zem, kde se všechen čaj rozsypal, a přitáhl si jí blíž, teď jí hladil záda. Přesunula ruce z jeho hrudi na krk, jednu vpletla do jeho vlasů, druhou se přidržovala jeho ramena.

Zaváhal. Chtěl ji. Už se mu do snů vkrádala několik týdnů. Opatrně jí trochu vyhrnul švestkově modrý pulovr a palcem pohladil holou kůži. Jeho ruka byla studená, ale nebylo to nepříjemné, naopak si ten pocit užívala.

Odtáhli se a dívali si do očí, jakoby se chtěli ujistit, že to chtějí oba. Chtěli. Přiložila ruce k jeho krku, stále se mu dívaje do očí, prsty na prvním knoflíku jeho hábitu. Když nic nenamítal a ani se nehnul, rozepnula ho. Dlaněmi jí znovu začal hladit holá záda.

Trochu se jí třásly ruce, možná to bylo tím, že jí začal líbat na krku tak, že byla slabá v kolenou. Konečně rozepnula všechny knoflíky a stáhla mu ho z ramen. Černá látka spadla na zem.

Pokračoval v líbání jejího krku a pomalu jí vyhrnoval pulovr výš a výš. Nakonec natáhla ruce a on jí ho svlékl úplně. Už byla jen v podprsence a černých látkových kalhotách.

Chtivě ho políbila a jala se rozepínat další knoflíky, tentokrát na jeho bílé škrobené košili. Začala se k němu tisknout a svou váhou ho donutila couvat. Nechal se. Už byli skoro u otevřených dveří její ložnice. Odepnula poslední bílý knoflíček a vytáhla košili z kalhot. Stále líbající ho mu ji strhla. Konev s vařící vodou začala pískat. Ani jeden z nich to nevnímal. Zatlačila ho do vedlejší místnosti a nohou zavřela dveře.

Koutkem oka zahlédl postel z tmavě hnědého dřeva s bílými pokrývkami. Nevěnoval se jí, naopak jeho pozornost zaujaly její ústa a její holá ramena. Prsty stáhl ramínka její podprsenky, která jí teď visela okolo paží.

Když se líbali, její ruce ho hladily po nahé hrudi. Prsty proplétala v jemných černých chloupcích na prsou, někdy laskajíc jeho teď už ztvrdlé bradavky. Nemohla se dočkat, až se těch jejích dotkne on. Přesunula rty z jeho úst a pomalu se přesouvala na jeho čerstvě oholenou čelist. Teď líbala jeho krk, někdy jen olizovala jeho bledou pokožku.

Opřel hlavu o její rameno. Jeho horký dech jí lechtal na zádech. Štíhlé prsty přesunul z jejích paží na záda, aby mohl rozepnout černou krajkovou podprsenku. Nespadla, přidržoval ji svým vlastním tělem, krajka ho jemně škrábala na prsou. Pohladil jí celá holá záda a směřoval k jejím ňadrům. Část prádla skončila na zemi. Zatajila dech, když se jí palcem otřel o růžovou bradavku. Stačil druhý dotek a ztvrdla. Druhá na sebe nenechala dlouho čekat.

Mezitím se chystala rozepnout stříbrnou přezku jeho černého koženého pásku. Spona se otevřela. Nechala ji být a vrátila se k hlazení trupu. Nevydržela to dlouho a vrhla se na další knoflíky.

Tentokrát ji k pohybu donutil on. Pomalu se sunuli k posteli, kam také za pár okamžiků po zádech spadla. Kalhoty mu spadly ke kotníkům. Rychlým pohybem se zul a svlékl kalhoty. Stál před ní jen v černých trenýrkách. Konečně měla možnost si ho prohlédnout. Bílá bledá pokožka kontrastovala s černým spodním prádlem. Jeho postava byla vysoká a štíhlá. Svaly byly viditelné jen na pažích a nohou. Ale i trup pokrývaly tvrdé svaly, sama se o tom přesvědčila, když ho hladila. Jeho vzrušení bylo jasně viditelné.

I on se na ni podíval hodnotícím pohledem. Byla štíhlá a zakulacená na těch správných místech. Snědá pokožka byla ve světle hořícího krbu a díky bílému povlečení ještě tmavší. Na pevných ňadrech se tyčily bradavky. Nevydržel se dívat dlouho a sklonil se, aby ji políbil. Rukama ji hladil po bocích. Pomalu se rty přesouval přes krk, kde ji jemně kousnul, až k prsům. Při prvním doteku horkého jazyka na bradavce zalapala po dechu. Líbal levé prso a rukama se přesul na zapínání kalhot na boku. Pomalu jí je stahoval a ústy se přesunul na druhé ňadro.

Ruce mu zabořila do černých vlasů, hrála si s nimi, proplétala si jimi prsty a užívala si jeho laskání. Začal si prolíbávat cestu níž. Nad pupíkem se na chvíli zastavil, aby políbil malé mateřské znaménko, ale potom ho obkroužil jazykem. Nadzvedla pánev, aby mu usnadnila svlékání kalhot. Vmžiku byly pryč.

Chytl její pravou nohu a pohladil ji po hebkém lýtku. Zastavil se u kolena a do podkolení jamky jí políbil. Pokračoval dál, přestal u třísel. Hlasitě vydechla. Usmál se.

Naklonil se nad ní a lokty opřel vedle její hlavy. Políbil ji. Hladově mu odpověděla. Zvedl levou ruku, opírajíc se už jen tou druhou, a dotkl se jí na stehně. Mučivě pomalu se pohyboval až k tříslům. Tam se na chvilku zastavil a palcem udělal malý kroužek. Pohladil ji přes kalhotky. Pocítil její vzrušení. Boky mu vyšla vstříc.

V polibku cítila, jak se usmál. Věděla moc dobře, že to bylo kvůli tomu, že mu na prstech zůstal důkaz toho, jak moc ho chce. Taky se usmála, protože i ona věděla, že on na tom je stejně. Jeho erekce se jí otírala o levé stehno.

Přerušil jejich líbání a ukazováčky zachytil lem jejích kalhotek. Znovu mu pomohla a poslední část jejího oblečení skončilo někde na zemi. Natáhla ruce, aby mu i ona pomohla do úplné nahoty, ale nedovolil jí to. Začal jí líbat třísla, někdy ji kousnul, až se jí začaly objevovat malé zarudlé flíčky. Nevadilo jí to, naopak jí to zadrhávalo vzduch v hrdle. Během líbání se zbavil posledního kousku prádla.

Lehl si na ni, ale ne celou vahou. Podíval se jí do očí. Pohled mu opětovala stejnou měrou. Ucítila špičku jeho penisu na vzrušením citlivých místech. Celou dobu, co do ní pomalu vnikal, nepřerušil oční kontakt. Nakonec to byla ona, kdo musel zavřít oči, a to když v ní byl celý. Zalapala po dechu a vytřeštila oči. Hlasitě vzdychla.

Pomalu začal přirážet. Hlavu zabořil do jejího krku. Zvrátila hlavu. Potichu vzdychal do potem mokré pokožky. Bylo to, jakoby jí našeptával slastná slůvka.

Boky šla pohybům jeho pánve vstříc. Sladili se neskutečně rychle. Zaryla mu nehty do holých ramen. Její vzdechy přibývaly na intenzitě.

Přírazy zrychlily. Po čele jim stékal pot. Hladově se políbili. Tep se zvýšil na neskutečnou frekvenci. Slastně zasténala.

Bylo to skoro živočišné. Cítila jeho vůni, jeho vlastní vůni. Přiváděla ji k šílenství. Dech se jí zadrhl v hrdle. Mravenčení cítila až v konečcích prstů. Křeče poševních svalů byly stále větší. Bylo to neskutečné, krásné. Nehty zatínala víc a víc do jeho ramen. Cítil jemnou bolest, bylo to vzrušující. Zatmělo se jí před očima. Orgasmus roztřásl její tělo. Vyjekla.

Věděl, že už dlouho nevydrží. Začal prudce přirážet. Její orgasmus ho přiváděl k šílenství. Měl mžitky před očima, i jeho uspokojení se blížilo. Tři další přírazy. Hlasitě jí zasténal přímo do ucha.

Ruce, na kterých se přidržoval, mu začaly vypovídat službu. Svalil se nalevo od ní. Oba hlasitě a zhluboka dýchali. Nemohli pořádně popadnout dech. Když jejich orgasmus odezněl a oni zase klidně dýchali, překulila se Hermiona na bok a objala ho okolo pasu. Nakonec políbila jeho zpocenou hruď a dala si na ni hlavu. Zavřela oči. Cítila tlukot jeho srdce.

 

18. kapitola                                                                                         20. kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Naiad, 18. 2. 2010 17:58)

to Moony: jj, taky si říkám konečně :) díky, jsem ráda, že se ti moje povídky líbí :)
to Mary-Ane: díky :) no myslím, že to nedoporučuju číst během jakýkoli hodiny :D
to May7: moc děkuju :) no myslím, že tohle je asi nejdelší kapitola a nejsem si jistá, jestli ještě někdy takhle dlouhou kapitolu napíšu, ale budu se určitě snažit :)
to Eloise: já jsem to vlastně ani nechtěla prozradit, ale na druhou stranu jsem si říkala, že pro jistotu to radši udělám... díky :)
to zuzka: jsem ráda, že jsi zavítala i sem :)
to Haruka Kasumi: no trvalo jim to celkem dlouho :D děkuju :)

...

(Haruka Kasumi, 16. 2. 2010 22:16)

no konečně se dopracovali až do postele, to jim to trvalo a jak je málem načapali studenti :D skvělá kapitola, už se nemůžu dočkat dalšího dílu

jabadabadůůů :-)

(zuzka, 6. 2. 2010 23:21)

jsem právě mírně opožděně objevila vaše stránky a s šokem zjistila, že moje milované dropsy už mají 19 kapitol :-) super!!!

...

(Eloise, 6. 2. 2010 1:27)

Dobrý ;).
I když jsem od začátku této kapitoly věděla, o co jde - jak jsi to hned prozradila - byla jsem mile překvapená :).

skvělé

(May7, 5. 2. 2010 11:17)

nevím co říct je to nádhera prosím rychle další kapču a stejně dlouhou

nemám slov

(Mary-Ane, 5. 2. 2010 8:21)

Skvělá kapitola, ale nedoporučuji číst ji během hodiny češtiny... Tahle kapitola je opravdu úžasná

Moony

(www.hawaiiiii.blog.cz, 4. 2. 2010 21:18)

no konečně jsou spolu... a doufám že to půjde tak dál:-) super kapča.. a skvěle dlouhá:-) jen tak dál Naiad:-) zbožňuju tvoje povídky:-)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA