Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. kapitola - Oslava pokračuje

6. 5. 2007

Co tady děláte?“

„Co ti je do toho, Malfoyová?“ odsekl Weasley.

„Jestli pak maminka ví, kde je moje sestřička?“ zeptal se Johnson Kate.

„Maminka to neví a určitě neví ani o tobě,“ vrátila mu Kate.

„A proč tu jste vy?“ zeptal se Johnson.

„Snad jsem se ptala první, ne?“

„Ty nevíš, že měla tady Malfoyová narozeniny?“ zeptal se ho Potter.

„A odkud to víš ty, Jamesi?“ zeptal se překvapeně Weasley.

„Ty si nepamatuješ, jak jsem vám říkal o tý večeři?“

„Tak pánové, teď víte, proč tu jsme, tak byste mohli odejít,“ přerušila jsem je a doufala, že vypadnou.

„Nám se ale nechce.“ Potter se široce zazubil a sedl si vedle mě.

„Třikrát Ohnivou whisky,“ objednal Johnson.

„Můžete nám ještě jednou dát každé panáka?“ zeptala se Ginny barmana. Holka, moje řeč. Teď to rozhodně potřebuju.

„Jistě, slečny, takže to máme třikrát Ohnivou a třikrát Modrou,“ řekl a vytáhl dvě flašky. Nalil šest panáků, tři modré dal nám a tři červené dal těm vedle.

„Na nás,“ řekla jsem a kopla to do sebe. Holky mě hned napodobily.

„Nemáte někdo cigáro?“ zeptala jsem se holek.

„Anno, ty kouříš?“ zeptala se překvapeně Ginny.

„Já myslela, že to víš.“ Pokrčila jsem rameny.

„Nevadí ti mudlovský? Já u babičky nemohla sehnat kouzelnický a na Příčnou se mi nechtělo,“ Kate vytáhla bíločervenou krabičku.

„Ty taky kouříš, Kate?“ Teď už Ginny třeštila oči.

„Kdybys měla bráchu jako já, tak bys taky kouřila,“ odpověděla jí Kate.

Otevřela jsem krabičku a vytáhla si jednu cigaretu, strčila ji do pusy a chtěla si vytáhnout hůlku. To jsem ale dělat nemusela, protože ke mně přišel barman a zapálil mi jeho hůlkou. Podala jsem krabičku Kate, která si také zapálila.

„Hej ségra, dej mi taky cígo,“ zavolal hlasitě Johnson.

„Tak na to zapomeň.“ Potichu jsem se tomu zasmála.

„Prosím tě, neškemrej od sestry,“ řekl mu Potter a podal mu jednu svoji.

„Ale ségra má mudlovský, ty jsou lepší.“

„Ty máš mudlovský?“ zeptal se Potter.

„Ano, ale zapomeň na to, že ti nějaké dám,“ řekla mu Kate.

Asi po hodině kecání a pití začali hrát nějakou hudbu, hráli snad všechno. Modrá mi lezla celkem do hlavy. Holky vypadaly, že jsou na tom stejně. Kate se naprosto v pohodě bavila s Weasleym a Ginny se s Johnsonem. A na mě zbyl Potter, pokud jsem nechtěla čumět do blba.

„Hej, Glene, dej nám krabičku cigaret,“ mávla jsem na barmana. Za tu hodinu a něco jsem se s ním celkem skamarádila.

„Jasně, tady to máte.“

Ještě jsem toho nikdy nevykouřila jako dneska. Doufám, že takhle už kouřit nikdy nebudu. Začali hrát starej ploužák od Sudiček. Potter se na mě podíval, šlo na něm vidět, že není úplně střízlivý.

„Nejdeš si zatancovat?“ zeptal se.

„Proč ne?“ pokrčila jsem rameny. Měla jsem fakt už dost vypito.

Došli jsme na parket, já mu dala ruce okolo krku, on mi je zas obtočil okolo pasu a začali jsme tancovat. Chvíli jsme si dívali do očí, až teď jsem si všimla, že je má nádherně smaragdově zelené, vždycky jsem takové chtěla mít.

Ten chlast je fakt svině.

Naklonil se ke mně a políbil mě. Ani jsem nevnímala, že je to on a polibky mu oplácela. Okouzlená tím okamžikem, kdy jsem tancovala na známý ploužák a líbala jsem se s klukem, který to fakt umí, jsem se mu podívala do očí. A pak jsem si to uvědomila. Nelíbla jsem se jen tak s kdekým, ale s Potterem. Ten se jen usmíval a držel si mě blízko těla.

„Že se tohle nestalo? Že se mi to jen zdá?“

„Nezdá.“ Široce se usmíval a já si pomalu uvědomila, že se mi ten jeho úsměv líbí.

„To není možný. Já jsem se s tebou vážně teď líbala?“ Pořád jsem tak nějak doufala, že to byl jen nějaký praštěný sen. Však víte, takový to denní snění.

„Jestli si to pamatuju dobře, tak jo.“

„Tak tohle se nikdy nestalo, je ti to jasný?“ Dloubla jsem mu prstem do hrudi.

„Máš smůlu, stalo se to. Ale ty na to stejně zapomeneš.“ Úsměv mu pomalu mizel z tváře.

„Jak to víš?“

„Většina lidí zapomíná, co dělali, když byli opilí. Já mezi ně bohužel nepatřím.“

„Hm, ale já taky ne,“ odpověděla jsem a to mu opět na rtech vyvolalo úsměv.

„Takže nám budeš muset vymazat paměť, jinak to nevidím.“ Teď už se pobaveně šklebil.

„Dobrej nápad, Pottere. Netušila jsem, že umíš taky myslet.“

„Malfoyová!“

„Copak Pottere?“ Ach, vždycky mě bavilo ho rozčilovat.

„To jsi vždycky na svoje narozeniny tak příjemná?“

„Já ale dneska nemám narozeniny.“

„Tak když je oslavuješ?“

„Neřeknu.“

„Tak proč jsi na mě hnusná?“

„Protože jsi Potter.“ Je to tak logický, až to bolí.

„A kdybych se jmenoval jinak?“

Pokrčila jsem rameny. „Tak to nevím.“

„Tak si dneska mysli, že jsem někdo jinej.“

„A kdo jako?“

„Tak to musíš vědět ty.“

„Hm…“ zapřemýšlela jsem. Byla jsem na to dostatečně opilá, tak proč ne?

„No a když si budeš dneska večer myslet, že jsem někdo jinej, tak bychom si mohli užít, ne?“ řekl mi a usmíval se.

„Pottere, proč myslíš pořád na to jedno?“

„A kdo řekl, že se chci s tebou vyspat? Ale jestli chceš…“ Můžete mu někdo ten úsměv vymazat z ksichtu? Jak se mám soustředit?

„Nikdy, i kdybys byl poslední muž na zemi!“

„Vážně?“

„Vážně.“

„To si nemyslím.“

„Jsi nějakej domýšlivej, nemyslíš?“

„Ani ne.“

„Jak koukám, tak ti s opilostí stoupá i domýšlivost.“

Dohrála písnička a mi se vrátili zpátky k baru. Ginny byla už celkem opilá, protože zrovna si potahovala z cigarety. Kdyby byla střízlivá, tak by to v životě neudělala. Kate zrovna diskutovala o něčem se svým bratrem a Weasleym. Sedla jsem si vedle Ginny.

„Ahoj Glene, máš tady něco, co v sobě nemá žádnej alkohol?“

„Jasně. Co chceš? Asi kafe, co?“ zeptal se, když viděl, jak Ginny vypadá.

„Jo, to je přesně ono,“ řekla jsem a vzala si další cigaretu. Zadívala jsem se na svojí zrzavou kámošku, která pomalu potahovala z cigarety. „Ginny, já nevěděla, že kouříš?“ obrátila jsem na ní pozornost.

„Teď jsem začala,“ odsekla a vyfoukla hustý kouř.

Asi za minutu se před námi objevil hrnek vonící kávy. „Ginny, hlavně to do sebe nekopej jako ty panáky,“ upozornila jsme jí a posunula kafe před ní.

„Si myslíš, že jsem blbá?“ řekla a trochu si usrkla.

„Ne, nemyslím,“ bránila jsem se. „Ale přeci jenom by si na to mohla zapomenout.“

„Hele, Anno, můžu se tě na něco zeptat?“ změnila hned téma a znovu si potáhla.

„Jasně.“

„Zdálo se mi to, nebo jsem tě před chvílí viděla líbat se s Potter?“

„Tys nás viděla?“ zeptala jsem se přiškrceně. Nikdy nás neměl vidět! Neměla jsem se líbat s Potterem!

„Takže ses s ním líbala?“

„Ne!“

„Ale počkej, ještě před chvílí ses ptala, jestli jsem vás viděla.“

Vážně jsem tak blbá? Já se musím tak blbě provařit.

Hlasitě jsem si povzdechla. Já jsem taková kráva. „Jo, ale prosím, nikomu to neříkej.“

„Jsem jako hrob.“ Usmály jsme se.

„Doufám, že to zejtra zapomenu.“

„Ale ty si většinou pamatuješ všechno a tohle byl opravdu silný zážitek.“

„O čem se tady bavíte?“ vyrušil nás Potter. To mi tak scházelo.

„O tobě,“ řekla jsem.

„A co jsi o mě říkala pěkného?“

„Do toho ti nic není.“ Chtěla jsem mu odseknout, ale přesto to vyznělo příjemněji, než ve skutečnosti mělo. Co se to se mnou děje?

Ginny se nějak ztratila z dohledu. Nechápu, jak se jí to povedlo.

„Ale, Anno, proč jsi na mě tak ošklivá?“ zeptal se a chytil mě okolo pasu.

„Pottere, pust mě!“ vyjela jsem na něj a rychle se rozhlédla, jestli nás někdo neviděl.

„Proč?“ On se mnou normálně flirtoval!

„Vždy máš tak blbý otázky?“

„Nevím.“

„A vždy máš tak skvělé odpovědi?

„Pojď ven,“ přerušil naši bezvýznamnou hádku a popadl mě za ruku.

„A to jako proč?“

„Půjdeme na čerstvý vzduch, trošku vystřízlivíme a tak dále.“

„Dobře, překecals mě. Glene, my si za chvilku vrátíme, jdeme si provětrat hlavy.“

„Jasně,“ ušklíbl se a začal obsluhovat další hosty. Panebože, určitě si myslel, že se jdem muchlovat.

Vstala jsem a následovala Pottera ven. Sedli jsme si na lavičku vedle baru. Bylo ticho a foukal jen letní vítr. Bylo jasno a všechny hvězdy zářily.

„Proč si mě vylákal ven?“ zeptala jsem se po minutě trapného ticha.

„Abych byl s tebou sám,“ řekl, chytil mě okolo pasu a políbil mě na krk.

„Pottere, nech toho. Zítra toho budeme litovat, tedy alespoň já,“ řekla jsem a dostala jsem se z jeho objetí, ale zůstala jsem vedle něho sedět. Byla jsem rozpolcená. Chtěla jsem, aby se mě dotýkal, a přitom jsem ten pocit nenáviděla. Chtěla jsem ho líbat, ale když to udělal, měla jsem sto chutí dát mu facku.

„Proč si nechceš užít? Je ti sedmnáct, tak neváhej a roztoč to.“

„Ale, Pottere, ty to nechápeš, já bych toho potom litovala.“

„Takže ty chceš?“

„Ne.“ Ano.

„Ale teď jsi řekla, že bys toho litovala, kdyby si nechtěla se mnou být, tak už jsi dávno pryč.“ řekl a znovu mě chytil okolo pasu. Měl pravdu.

„To možná ano, ale já s tebou nechci nic mít. Jsi můj školní nepřítel.“

„Tak teď budu tvůj školní přítel, alespoň pro dnešek,“ řekl a po druhé za večer mě políbil.

Páni, ten ale uměl líbat. Dělalo mi velké potíže, aby ze mě nevycházely steny.

„Kamaráde, to ses nepochlubil, že máš něco s Malfoyovou,“ ozval se něčí hlas od dveří, které vedou do baru.

Odtrhla jsem se a viděla Weasleyho s Kate. Kate se jen ušklíbla, ale nic neřekla.

„Ty ses taky nepochlubil, že máš něco s Brianovo sestrou,“ vrátil mu Potter.

„My spolu nic nemáme, my si jen jdeme provětrat mozky.“

„Aha, tak to asi jako my dva,“ řekla jsem, ale hned si plácla rukou přes pusu. Což mimochodem docela bolelo.

Kate po mě střelila pohledem typu já-s-ním-nic-mít-nebudu-!

„Jak si je budeme provětrávat je snad naše věc. Do toho ti nic není, Malfoyová,“ řekl Weasley a odešel společně s Kate na druhou stranu Příčný. Byla jsem překvapená, že s ním Kate vůbec šla.

„To je vždy tak příjemný?“ zeptala jsem se Pottera.

„Na tebe asi jo,“ odpověděl a díval se na ně tak dlouho, dokud nezmizeli za nějakým rohem nějakého obchodu. Potom se na mě otočil a díval se mi pořád do očí.

„Nečum na mě tak.“

„A proč ne?“

Protože mám chuť se s tebou dál líbat, pomyslela jsem si, ale místo toho jsem řekla: „Je mi to nepříjemný.“

„Vážně?“ povytáhl obočí.

„Snad když ti to říkám, tak jo.“

Znovu se ke mně naklonil a chtěl mě políbit. Ale já jsem v sobě překvapivě našla dost rozumu na to, abych uhnula. „Pottere, ne, netoužím po tom, aby mě viděli další lidi. Jdu dovnitř,“ vydala jsem ze sebe trochu přiškrceně a vstala z lavičky.

„Počkej, jdu s tebou,“ křikl na mě, doběhl a dal mi ruku okolo ramen.

„Proč se mě musíš pořád nějak dotýkat?“ zeptala jsem se a ruku sundala.

„Sorry.“

Šli jsme zpátky do baru. Rozhlížela jsem se, jestli tam není někde Ginny s Johnsonem. Johnson byl u baru a kecal s Glenem, ale Ginny nikde.

„Kde je Ginny?“ zeptala jsem se, když jsem k nim došla.

„Na záchodě,“ odpověděl mi Glen, jeho pohled mi stačil na to, abych pochopila, co tam asi tak dělá.

„Pro Merlinovy vousy,“ řekla jsem a odešla na dámské záchody.

Záchody v Plném kotli zrovna nepředstavovaly místo, na kterém bych se chtěla zdržovat. Podlaha byla nechutně lepkavá a všude se válely kusy toaleťáku a papírových ubrousků na ruce. Byly tu dvě umyvadla a nad nimi velké zapatlané zrcadlo. O mýdle tady asi nikdo ještě neslyšel. Jeden kohoutek byl rozbitý a nepřetržitě z něj tekla voda. Byla jsem ráda, že nějakého vtipálka nenapadlo strčit něco do odpadu. Tři kabinky, které zakrývaly záchodové mísy, byly popsané vtipnými i trapnými hláškami, srdíčky se jmény a nějakými čísly.

Z jedné z nich jsem uslyšela fakt nechutnej zvuk.

„Ginny? Jsi to ty?“ zkusila jsem to.

Odpovědí mi byl jen další nechutnej zvuk. Otevřela jsem dveře, odkud vycházely zvuky zvracejícího člověka. Ginny seděla na té ulepené zemi a hlavu měla v záchodový míse. Svoje dlouhé vlasy si snažila držet, ale moc jí to nešlo. Podívala se na mě, ale potom zase otočila hlavu směrem k míse a začala zvracet.

Musela jsem se otočit, protože bych jí určitě brzo následovala. Vytáhla jsem lahvičku s lektvarem proti kocovině, kterou jsem ukradla tátovi z pracovny. Snad si toho nevšimne. Zase jsem se otočila a tvář nechutně bledou s černými cestičkami po slzách.

„Rychle si jednou lokni,“ vyzvala jsem jí a podala jí odzátkovanou lahvičku.

Ginny se na mě podívala jako na blázna, ale poslechla mě. Jednou si lokla a lahvičku mi podala nazpátek. Trvalo asi pět minut, než lektvar začal působit. Ginny už sice nebylo špatně, ale byla bílá jako stěna. Pomocí kouzel jsem jí dala do pořádku, ale stejně se mi nepovedlo, aby vypadala stejně, jako když jsme sem dorazily. Ale ona neprotestovala.

„Od teď nic alkoholického, je ti to jasný?“ zeptala jsem se jí, když jsme pomalu kráčely zpátky k baru.

„Já už nechci chlast v životě vidět,“ řekla a otřásla se. Ani jsem se jí nedivila.

Objednala jsem dýňovou šťávu pro Ginny a pro mě malý pivo. Glen nám to skoro hned podal, podíval se na Ginny a zeptal se: „V pohodě? Když tak ti můžu nabídnout lektvar proti kocovině.“

„To je dobrý, už jsem jí ho dala,“ řekla jsem.

„Kdes ho sehnala?“ zeptal se překvapeně Potter.

„U táty v pracovně, on tam má dost užitečných lektvarů.“

„Nikdy by mě nenapadlo, že bys mohla bejt tak vybavená.“ Znělo to skoro až obdivně.

„Pottere, u tebe je zázrak, když tě něco napadne, tak se nediv.“

„Malfoyová!“

„Copak Jamesi?“ zeptala jsem se a nevině se na něj podívala. Byl tak překvapený, že mu došli slova.

„Odkdy mu říkáš Jamesi?“ zeptala se překvapeně Ginny.

„Chtěla jsem ho jen vykolejit,“ zašeptala jsem jí. Jen se ušklíbla. Potom jsem se jí už normálním hlasem zeptala: „Nevíš, za jak dlouho přijde Kate s tvým milým bratrancem?“

„Tak to netuším, já se o něj nezajímám.“

„A vy to netušíte?“ obrátila jsem se na Pottera a Johnsona.

„Já jsem je naposledy viděl, když jsme byli spolu venku a Martin se nesvěřil, kam ji chce odtáhnout,“ řekl Potter.

„Jestli jí to prase něco udělá, tak ho zabiju.“ řekl Johnson.

„Od kdy se o Kate staráš?“ zeptala se Ginny překvapeně. Já zvládla jen nevěřícně otevřít pusu.

„Je to moje sestra, ne?“

„To sice ano, ale nikdy jsi ji to nějak moc nedal najevo,“ řekla jsem.

„Hm.“ Pomalu jsem to začala přisuzovat alkoholu.

„Jdu ji najít,“ řekla jsem Ginny. „Ráda bych za chvíli šla.“

„Jdu s tebou,“ připojil se hned Potter. Co jsem komu udělala?

„Jestli tam budou spolu něco dělat, tak ho zabij,“ řekl Johnson Potterovi trochu omámeně. Jo, je ožralej jak prase.

„Jasně,“ radši souhlasil Potter a šel se mnou pryč.

„Doufám, že mu nic dělat nebudeš?“ zeptala jsem se, když jsme byli už venku. A v duchu si přála, že nebude dělat ani nic se mnou.

Ušklíbl se. „Ne, nebudu. Brian vždycky má takový silný řeči.“

Došli jsme skoro na druhý konec Příčný a málem mi vypadly oči z důlků. Kate byla opřená o stěnu, která vede do Děravého kotle a líbala se Weasleym, kterej dával pracky tam, kam by je asi za normálních okolností nedal.

 

 

 

8. kapitola                                                                                               10. kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

www.poterhead.blog.cz

(Zmazka, 13. 3. 2011 20:09)

To se nám to nějak rozjíždí :-D

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA