oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

Stáli jsme tam s Potterem jako opařený asi půl minuty. Najednou si nás všimla Kate. Strčila do Weasleyho, který se otočil. Málem mu taky vypadly oči z důlků.

„Tak si myslím, že tě Brian zabije, kamaráde. Teda jestli se to dozví,“ oznámil Potter a ušklíbl se.

„Proč by ho brácha zabíjel?“ zeptala se nechápavě Kate.

„No, říkal to v baru,“ řekla jsem. Užívala jsem si to. Já vím, že bych neměla, je to jedna z mých nejlepších kamarádek, ale potom, co mi tak trochu vyčítala úlet s Potterem, si to zasloužila.

„Vážně?“ zeptal se Weasley a radši Kate pustil.

„A mně řekl, abych ti když tak rozbil držku.“

Weasley jen nahlas polknul. A já se začala strašně smát a Potter se mnou.

„Čemu se vy dva jako smějete?“ zeptal se rozzuřeně Weasley.

„Kdyby ses viděl, Martine. To si myslíš, že bych ti fakt dal do držky?“

„No, já nevím, ale ty jsi schopný všeho.“

„Řeknete to bráchovi?“ zeptala se Kate.

„Co si myslíš?“ zeptala jsem se.

„To já netuším, ty když se opiješ, tak si schopná taky všeho.“

Zamračila jsem se. „Ty máš co říkat, děvče. Já bych do tebe nikdy neřekla, že se tady budeš oblejzat s Weasley.“

„Malfoyová máš něco proti?“ zeptal se Weasley.

„Proti tobě? Jo.“

„Odtáhni si ji pryč nebo ji tady na místě zabiju,“ zavrčel Weasley na Pottera.

„Weasley, ty už to nechlastej, jsi potom hrozně agresivní,“ řekla jsem a začala se smát, mě tak baví provokovat ho.

„Malfoyová!“ Přimhouřil oči a opravdu vypadal, že by mi rád něco udělal.

Chtěla jsem něco říct, ale Potter mě přitáhl k sobě a táhl mě pryč. „Radši pojď nebo tě tady fakt zabije.“

Na Příčné už nikdo nebyl. Všude bylo ticho. Nikdy jsem tady nebyla v noci, kdyby byly otevřený nějaký obchůdky, tak by to tu bylo o dost lepší než přes den. Potter mě odtáhnul ke Gringottovým na schody.

„Proč jsi mě odtamtud odtáhnul? Já potřebovala, aby se mnou šla Kate a ne aby tam dělala bůhvíco s Weasleym.“

„Pochybuju, že tam budou dělat bůhvíco.“

„A můžeš mi vysvětlit, proč si to myslíš?“¨

„Protože znám Martina, on by ji takhle nevyužil, je to Brianova sestra.“

„Ale já znám Kate a jestli to myslí alespoň trošku vážně nebo je dost opilá, tak udělá všechno, aby to pokračovalo.“

„Vážně?“

„Jo.“

„To bych do ní neřekl.“

„To málokdo.“

„Víš, že mám celkem štěstí?“ zeptal se.

„Ne, nevím. A proč?“

„Protože nemáš žádného praštěného bráchu.“

„Pottere, já s tebou nic nebudu mít.“

„Proč ne?“

„Protože.“

Přiblížil se mi k uchu. Cítila jsem na krku jeho horký dech. Srdce mi začalo splašeně bít. „Dej mi jeden důvod, proč ne,“ zašeptal mi.

„Nevím, proč bych ti měla dávat nějaký důvod,“ vydala jsem ze sebe trochu přiškrceně.

„Takže žádný nemáš,“ řekl vítězně a zase mezi námi vytvořil rozumnou vzdálenost.

„Mám.“

„Tak mi ho řekni.“

Podívala jsem se mu do očí a začala se v nich topit. Proč jsem chlastala?

„Tak mi řekni nějaký důvod nebo ho snad doopravdy nemáš?“ řekl a zase se nebezpečně přiblížil. Cítila jsem jeho dech na tváři. Pořád se mi koukal do očí a já se v nich pořád utápěla. Asi minutu jsme se na sebe takhle koukali, nikdo z nás neřekl ani slovo.

„Tak máš nějaký důvod?“ zeptal se mě šeptem.

„Mám, jsi můj školní nepřítel, jak by se na nás ostatní dívali?“

„To ti jde opravdu jenom o tohle?“

„Ne, ale chtěl si slyšet jeden důvod a tady ho máš.“

Je to jediný důvod, ale to mu přeci nebudu říkat, pomyslela jsem si.

„Tak mi řekni nějaký důvod, který je normální,“ řekl a pořád se mi díval do očí.

„Chtěl si jenom jeden a ten jsem ti řekla.“

„Ty mě musíš pořád provokovat, že jo?“

„Mě to baví.“

„To jsem teda hrozně rád,“ utrousil.

„Tak na co si stěžuješ?“

„Malfoyová!“

„Mě už to nebaví vám říkat copak, nemůžeš mi říct něco jiného?“

„Já se z tebe zcvoknu.“

„Tak se třeba zcvokni, ale teď pojď se mnou, musím nějak odtud dostat Kate.“

„A když ti pomůžu, co z toho budu mít?“

„Řekni si, o co chceš, hlavně mi pomoz,“ řekla jsem a potom jsem si uvědomila, co jsem to řekla za blbost.

„Cokoli?“ zeptal se.

„No, když už jsem to řekla tak cokoli, ale odmítám se s tebou vyspat.“

„Dobře, takže až ti pomůžu dostat odtud holky, tak se mnou strávíš zbytek noci až do rána a budeš se mi věnovat.“

„Jakým způsobem? Nebudu dělat žádný prasárny.“

„Nikdo tady o žádných prasárnách nemluvil.“

„Dobře, hlavně mi pomoz, protože já sama holky odtud nedostanu.“

„Tak jdeme, ne?“

Teď mi oči z důlků nevypadly, protože jsem na to byla psychicky připravená. Samozřejmě se tam zase málem sežrali, jak se líbali.

„Ehm,“ udělala jsem.

„To jste zase vy dva?“ zeptal se Weasley otráveně, když se otočil.

„Ano, jsme to my dva. Ale teď ti odvedu tady Kate.“

„Ale já nechci.“

„Mě nezajímá, jestli chceš nebo ne, ale prostě se mnou jdeš.“

„Nejdu.“

„Ale jdeš.“

„Nejde,“ vložil se do toho Weasley.

„S tebou se o tom nebudu bavit.“

„Já nikam nepůjdu, Anno,“ řekla Kate.

„Pomoz mi,“ zašeptala jsem Potterovi, který stál vedle mě.

„Martine, neblbni, jestli se to dozví Brian, seš mrtvej,“ řekl Potter.

„On má pravdu, byl celkem nasranej. Co to říkal? Jo, jestli to prase něco udělá mí sestře, tak ho zabiju. Být tebou, tak jí co nejrychleji pustím.“

„Malfoyová, ty mi tady neraď. Já nevím, kdo se tady ještě před chvílí oblejzal tady s Jamesem.“

Naštval mě, a tak jsem se zhluboka nadechla, abych se uklidnila. Nechtěla jsem udělat nějakou kravinu. „Ale na rozdíl od Kate nemám žádnýho ožralýho bráchu, který by ho zabil.“

„Martine, ona má pravdu, vyser se na to. Vždyť víš, čeho je Brian schopný,“ řekl mu Potter.

„A bejt tebou,“ otočila jsem se na Kate, „tak jdu a nekecám. Jestli si tvůj bratr bude myslet, že jste spolu něco měli, tak z toho asi taky nevyjdeš nějak skvěle.“ Já fakt už kecám blbosti, ale snad to zabere.

„No jo,“ řekla Kate a šla ke mně.

„Půjdeme k nám, Ginny na tom není taky nejlépe.“

Všichni jsme se vrátili zpátky do baru. Ginny s Johnsonem se tam o něčem záživně povídali. Byla jsem strašně ráda, že alespoň oni se neoblejzali.

„Kde jste byli tak dlouho?“ zeptala se Ginny a napila se kafe.

„Ginny, kolikátý máš kafe?“

„Šestý,“ odpověděl mi Glen.

„Ty jsi blázen.“

„No tak kde jste byli tak dlouho, jsem už celkem ospalá,“ řekla Ginny.

„Dlouho jsme je nemohli najít,“ odpověděl Potter.

„Jamesi, že tam nic nedělali? Já mu nechci rozbíjet držku,“ řekl Johnson.

„Ne, neboj, jenom spolu kecali.“

Má pravdu kecali, ale po francouzsku, pomyslela jsem si.

„Ginny dokážeš se přemístit?“ zeptala jsem se.

„Jasně, už jsem v pohodě.“

„Tak se přemísti před náš barák a já se přemístím s Kate, ta by to sama nezvládla.“

Ginny do sebe kopla zbytek kafe a přemístila se.

„Glene, už jdeme, takže to zaplatíme. Vezmi si peníze z trezoru 584,“ řekla jsem.

„Tak to tady podepiš,“ Glen mi podal brk s inkoustem a nějakej kus pergamenu. Podepsala jsem se a zase mu to vrátila.

„Tak zase někdy přijďte.“

„Jasně, že přijdeme,“ usmála jsem se a mávla mu.

Ještě než jsme se s Kate přemístili, naklonil se ke mně Potter. „Nezapomeň na mě. Až budou spát, tak se sem zase přemísti,“ pošeptal mi.

„Neboj, já svoje sliby plním,“ řekla jsem mu, chytla jsem Kate a obě jsme se přemístily před náš dům.

„Kde jste byli tak dlouho?“ zeptala se Ginny, která byla opřená o stěnu našeho domu.

„Musela jsem zaplatit. Holky, hlavně potichu, jestli táta zjistí, že jdeme takhle pozdě tak jsem mrtvá.“

Potichu jsme se dostaly do mého pokoje. Tam jsme se převlékly a holky odešly do svých pokojů. Chvíli jsem čekala, kdyby se náhodou některá z nich rozhodla, že mi ještě něco potřebuje, a potom jsem se zase převklíkla z pyžama do normálních věcí. Když jsem byla hotová, zase jsem se přemístila na Příčnou. Doufala jsem, že to holky nezjistí, jinak mě Kate zabije.

Vydala jsem se k baru. Tam nikdo nebyl, tak jsem šla dovnitř. Pottera ani žádného jeho kamaráda jsem neviděla, a tak jsem si sedla k baru.

„Čau, Anno, co tady děláš?“ zeptal se překvapeně Glen.

„Hledám tady Pottera, takovýho černovlasýho se zelenejma očima. Je asi o půl hlavy vyšší než já. Neviděl si ho?“

„Jo, nechával tady pro tebe vzkaz, sice jsem nechápal proč, ale radši jsem ho tady nechal,“ řekl a podal mi kousek pergamenu.

Budu na druhý straně Příčný, čekej tam na mě. James Potter.

Takže já zase mám přejít celou Příčnou a ještě na něj čekat? Bože můj.

Rozloučila jsem se Glenem a zase vyrazila na druhý konec Příčné. Nikdo nikde nebyl. Foukal jemný letní vánek, který mi rozcuchával vlasy. Došla jsem na místo, kde byli před tím Kate s Weasleym. Opřela jsem se o zeď a čekala, až přijde Potter. Čekala jsem asi minutu a Potter se přemístil těsně vedle mě.

„Ahoj,“ pozdravil mě s širokým úsměvem.

„Málem si se přemístil na mě.“

„Ale málem.“

„To máš taky štěstí.“

„Už mě to nebaví, nemůžeme se prostě chovat normálně?“

„Já jsem ti neslíbila, že na tebe nebudu hnusná.“

„To je pravda, ale mohla by ses pokusit být trochu milejší.“

Chvíli jsme mlčeli. Byla jsem opřená o kamennou zeď a koukala se na oblohu. Překvapivě bylo skoro jasno a já viděla pár hvězd. Přemýšlela jsem nad tím, co se mezi mnou a Potterem změnilo. Proč je najednou tak milý? Měla jsem nějaké to tušení, ale nechtělo se mi tomu věřit, dokud to od něj neuslyším. A tak jsem se ho zeptala.

„Tebe to už nenapadlo?“ zeptal se překvapeně.

„Napadlo, ale chci to slyšet od tebe.“

„Ale já ti to neřeknu.“

„Prosím,“ řekla jsem a udělala jsem na něj psí oči.

„Jsi roztomilá, ale já ti to fakt neřeknu.“

„Co mám udělat, abys mi to řekl.“

„Ať uděláš cokoli, tak ti to dneska neřeknu.“

„Vážně?“ Chtěla jsem to vůbec slyšet?

„Vážně.“

Vzdala jsem to. On mi to neřekne a já si nebyla jistá, jestli tu odpověď vlastně znát chci. „Když mi to teda neřekneš, tak co budeme dělat?“

„Já bych věděl,“ řekl a ušklíbnul se.

„Já jsem ti řekla, že se s tebou nevyspím, vy chlapy jste fakt hrozný.“

„A řekl někdo, že se s tebou chce vyspat?“

„A taky jsem řekla, že žádný prasárny.“

„Ale to by nebyly prasárny, protože to prasata nedělají, to dělají jen lidi. Tedy si to alespoň myslím,“ řekl a stoupl si naproti mně.

„Jestli si myslíš, že mě tady budeš oblejzat jako Weasley Kate, tak na to zapomeň.“

„Ne, já tě tady nebudu oblejzat jako Martin, protože jsem James Potter a ne Martin Weasley.“

„Jsi hrozně vtipnej.“

„Malfoyová!“ řekl a přiblížil se ke mně.

„Už jsem ti dneska řekla, ať to neříkáš.“

„Neprovokuj mě.“

„Já tě neprovokuju. A je tvoje chyba, že jsi se mnou.“

„Jsi fakt hrozná.“

„Já vím, ty nejsi o nic lepší.“

„Já vím,“ řekl a naklonil ke mně hlavu.

„Nedělej to,“ snažila jsem se tomu zabránit šeptem.

Nepovedlo se. Přitlačil mě na zeď a políbil. Díky té hádce to vůbec nebylo něžné. Bylo to vášnivé a já už se tentokrát nemohla zastavit, abych alespoň potichu nesténala. Vážně líbal úžasně.

„Pottere, proč mě alespoň jednou neposlechneš?“ zeptala jsem se zase šeptem, když si opřel čelo o to moje.

„Jak už jsi řekla, nejsem o nic lepší než ty,“ odpověděl a hrozně hezky se usmál.

Měla jsem strašnou chuť ho zase políbit. Nechtěla jsem ale začít. Naštěstí jsem nemusela čekat dlouho, protože jsem za chvíli ucítila jeho rty. Jemně mě kousnul a já zase zasténala. Usmál se a přitiskl mě ještě víc ke zdi. Naše jazyky se propletly a já už jen žila naším líbáním. Jednou rukou mi hladil pas a druhou se pomalu blížil k prsům. Kolenem mi jemně roztáhl nohy a přitiskl se ke mně celým tělem. Bylo to úžasný.

Když se mi ale začal rukou dostávat pod tričko, odstrčila jsem ho. „Tak na to zapomeň, Pottere,“ zavrčela jsem.

„Ale Malfoyová, netvrď mi tady, že ti to vadilo.“

„Kdybys byl někdo jinej, tak by mi to možná nevadilo.“

„Tak si třeba představ, že jsem Martin.“

„Ty si ze mě děláš srandu? Tak to radši budu s tebou.“

„Tak vidíš,“ řekl a zase se chtěl na mě vrhnout.

„Pottere, já nejsem žádná kurva, která by se s tebou tady vyspala.“

„Já jsem neřekl, že jsi kurva.“ Zněl nechápavě.

„Ale chováš se tak ke mně.“

„Nechovám.“

„Ale chováš, kdybych ti to dovolila, tak už to máme za sebou.“

„Ty si myslíš, že se vyspím s každou, kterou potkám?“

„Ne, to si nemyslím. Ale vyspíš se s každou, která vypadá alespoň trochu dobře.“

„Jde vidět, že mě vůbec neznáš.“

„Jo a jakej teda jsi?“

„Teď si popsala přesně Martina, kvůli tomu jsem ti pomáhal, aby nechal Johnsonovou.“

„To je pěkný, ale jakej teda jsi?“

„No určitě ne jako Martin.“

„Tak to ses opravdu popsal,“ řekla jsem ironicky.

„Jak dlouho mě budeš ještě provokovat? Jednou dopadneš špatně.“

„Provokovat tě budu asi pořád.“ Usmála jsem se. Zase jsem to byla já.

„Ty jsi strašná.“

„To už si jednou říkal.“

„Já vím, ale musel jsem ti to připomenout.“

„A to jako proč?“

„Ani nevím.“

„Panebože, jak si mohl zplodit něco jako je tohle!“

„Anno!“

„Od kdy mi říkáš jménem?“ Naprosto mě vykolejil.

„Říkala jsi, abych ti neříkal Malfoyová!, tak ti říkám Anno!“

„Ty jsi dneska nějakej chytrej.“

„Ty mě budeš pořád provokovat, že jo?“

„Jo.“

„Tak to by tě to chtělo alespoň na chvíli umlčet,“ řekl, ušklíbl se a zase mě políbil.

Celá noc byla v tomhle duchu. Buď jsme se provokovali, nebo líbali, sice bych raději zůstala u toho provokování, ale s ním to nešlo. Jenom doufám, že jsem se s ním líbala jenom proto, že jsem byla pod vlivem alkoholu.

Asi ve čtyři hodiny ráno mě pustil domů a to jen kvůli tomu, že jsem málem usnula. Chlast je svině. Potichu jsem se dostala do pokoje, osprchovala se a zapadla do postele. Usnula jsem okamžitě.