Jdi na obsah Jdi na menu
 


23. kapitola - Nicola Darková

17. 7. 2007

Juliet k nám doběhla a sedla si mezi mě a svého bratříčka. Úsměv měla od ucha k uchu a vypadalo to, že to tak dlouho zůstane.

„Gratuluji, Juliet.“ Objala jsem ji.

„Děkuju.“

„Myslel jsem, že tě zařadí do Havraspáru jako mámu. Hodila by ses tam víc,“ řekl jí James.

„Rozhodoval se, jestli mě tam pošle, ale potom se rozhodl pro Nebelvír. Alespoň budu moc více času trávit s Annou.“

Jen jsem na ni vytřeštila oči. Já s ní budu muset trávit většinu volného času a co její brácha?

„Juliet, sedni si vedle mě z druhý strany,“ řekl, spíše rozkázal jí James.

„A jako proč? Já chci sedět vedle Anny.“

„To já taky. Takže dělej.“

„Tak si sedni vedle mě z druhý strany, Juliet,“ řekla jsem jí, protože, kdybych nezasáhla, určitě by se spolu začali hádat.

Juliet mě kupodivu poslechla, vyplázla na Jamese jazyk a sedla si vedle mě z druhý strany. Potom se začala bavit s nějakou holkou, kterou akorát zařadili. Vůbec jsem nepochopila, proč teda chtěla sedět vedle mě.

Zařazování konečně skončilo. Profesorka McGonagallová odnesla stoličku i klobouk. Profesor Brumbál se postavil. V síni nastalo okamžitě ticho.

„Dejte si do nosu!“ To bylo vše, co řekl. Na stole se objevila hromada jídla. Okamžitě jsem se do toho pustila. Měla jsem opravdu hlad.

„Hej, Malfoyová!“ uslyšela jsem nějaký dívčí hlas. Zvedla jsem hlavu od svého talíře a rozhlédla se. „Malfoyová!“ zavolala na mě znovu Nicola Darková, šesťačka z Nebelvíru. Jedna z těch, co se za ní otočí skoro každý kluk.

„Co chceš, Darková?“

„Je pravda, že chodíš s Jamesem Potterem?“

Jakmile tohle řekla, celý Nebelvírský stůl zpozorněl. Všichni se dívali střídavě na mě, Jamese a na Nicolu Darkovou. Každý věděl, že Nicola mě nemá ráda.

Už jsem jí chtěla odpovědět, že jí může být vy-víte-kde, s kým chodím. To jsem ale nestihla, protože Kate odpověděla za mě.

„Chodí spolu. Máš smůlu, Darková.“

„Johnsonová, ty radši zalez pod stůl a dělej, že neexistuješ. Světu to opravdu pomůže.“

Tak tohle bylo na mě moc. „Darková, jestli o tom nevíš, tak jsem Primuska, takže sklapni.“

„A co mi uděláš, Primusko?“ zeptala se posměšně.

„Jestli nechceš dneska strávit večer opisováním věty: Jsem blbá, a proto teď splňuji školní trest s primuskou, Annou Malfoyovou., tak drž hubu.“

„Za to zaplatíš, Malfoyová,“ utrousila.

„Říkala jsi něco, Nicolo? Asi jsem se přeslechla.“ Probodla mě pohledem a dál už si mě nevšímala. Jen jsem se ušklíbla a dál se věnovala své večeři.

Když už zmizely i zákusky, Brumbál vstal a sjednal si ticho.

„Všichni jsme se najedli a napili, musím vás teď požádat o pozornost, abych vám oznámil několik věcí. Tak jako každý rok vám musím připomenout, že vstup do lesa na školních pozemcích je studentům přísně zakázán.

Pan Filch mne také požádal, abych všem připomenul, že o přestávkách mezi vyučovacími hodinami je zakázáno používat jakákoli kouzla. A teď už do postelí.“ Zase si posadil.

Pomalu jsme se doplazili k Buclaté dámě. Byla jsem hrozně ospalá a chtěla jsem jít spát. Prošli jsme otvorem do společenské místnosti a já zamířila rovnou k ložnicím.

„Kampak, slečno?“ chytil mě za ruku James.

„Do postele.“

„Tak to ne. Jde se oslavovat začátek školního roku.“

„Jsi normální, vždyť jsme včera zapíjeli konec prázdnin. Já chci spát. A zejtra už začíná škola.“

„Chvilku,“ poprosil mě a nádherně se usmál.

„Ale jenom chvilku,“  jinak jsem reagovat ani nemohla. Zapadla jsem do křesla před krbem.

Kluci na chvilku zmizeli a potom dotáhli flašku vína. Jak můžou takhle chlastat?
Flaška zmizela asi do půl hodiny. Ještě chvilku jsem tam poseděla, ale potom jsem se zvedla a odešla spát.

Prošla jsem okolo dívčích ložnic šestého ročníku. Ty se otevřely a v nich stála Nicola Darková.

„Malfoyová!“ vykřikla na mě a probodávala mě vzteklým pohledem.

„Co chceš?“ zeptala jsem se naštvaně. Opravdu jsem na ni neměla náladu. To ostatně nikdy.

„Ještě jednou mi budeš vyhrožovat, tak si mě nepřej. A být tebou tak dám od Jamese ruce pryč.“

„A to jako proč?“ Dala jsem si ruce do pasu a útočně vystrčila bradu. Ta holka mě fakt štvala.

Nicola ke mně přišla blíž. Za ní okamžitě vystřelily její kamarádky, Samantha Habesová, Victoria Blancová a Lucy Zelatorová.

„Milá Anno, měla by sis uvědomit, že já jsem ta, co chodí s famfrpálovými hvězdami a školními idoly, ne ty.“ Začala jsem se smát.

„Čemu se směješ, Malfoyová?“ zeptala se Lucy Zelatorová, jako vždy nic nepochopila.

„Nějak si věříte, děvčata. A teď bych raději šla spát.“

„Malfoyová!“

„Nicolo, já ten školní trest myslela vážně. A jestli chceš, tak tvoje kamarádky by ho mohly také dostat.“

Nicola mě probodla pohledem, odešla do ložnice a práskla dveřmi. Vypadá to, že Nicola Darková bude mít tento rok peklo, pomyslela jsem si a s úsměvem na tváři odešla do pokoje.

V pokoji pro sedmý ročník už byly všichni. Ginny si dávala něco do nočního stolku. Kate seděla na posteli a koukala do blba, asi myslela na Weasleyho. Sally Madisonová a Paula Feralová seděly na jedné posteli a povídaly si.

„Kde jsi byla tak dlouho?“ zeptala se Ginny a sedla si na postel.

„Ale,“ mávla jsem rukou. „zastavila mě Darková a dávala mi kázání o tom, že ona je ta, co chodí s famfrpálovými hvězdami a školními idoly.“

„Co jsi jí na to řekla?“ zeptala se Kate.

„Že ji dám školní trest,“ odpověděla jsem a sedla si také na postel.

„Anno, ty vážně chodíš s Jamesem? Já si myslela, že je to výmysl,“ zeptala se Sally.

„Nejprve to výmysl byl, ale dneska se to stalo skutečností.“

„Nechápu, jak jste se vy dva mohli dát dohromady. Vždyť jste se vždycky nesnášeli,“ dodala Paula.

„Já sama nechápu, jak jsme se dali dohromady, a asi to nikdy nepochopím.“

Před snídaní jsme vyzvedli rozvrhy od profesorky McGonagallové. Potom jsme je předali prefektům, kteří je začali okamžitě rozdávat.

Prohlédla jsem si můj rozvrh a zjistila, že máme první lektvary. Bože, za co mě trestáš, vždyť já jsem hodná.

Čtvrtek i pátek utekly celkem rychle. Lektvary jsem přežila, akorát mi Snape strhl pět bodů za to, že můj lektvar neměl bledě modrou barvu ale světle modrou. Sice je to skoro to samé, ale Snape by mi strhl body i za to, že mám rozvázané tkaničky.

Všichni učitelé strašili zkouškami OVCE. Hned první den jsme dostali dva úkoly. Jsou horší než moje máma.

Nicola Darková mě pokaždé, když jsme se potkaly, probodla pohledem, ale nikdy nic neřekla. Její chování mi vyhovovalo, ale bála jsem se, že něco proti mně chystá.

Juliet za mnou lezla každou chvíli. Vyprávěla mi o hodinách, o tom jak ji Snape nemá rád a jaké má kamarádky. Začala mi tak trochu lézt na nervy. Ale i tak ji mám ráda.

V sobotu jsem se vzbudila jako poslední. Holky byly už oblečený a čekaly jen na mě. Co nejrychleji jsem se oblékla a společně jsme vyrazily na snídani. Ve Velké síni bylo narváno, ale ten, kterého jsem chtěla vidět, tam pro jistotu nebyl. Sedla jsem si na volné místo na kraji stolu a vzala si koblihu.

Podívala jsem se ke dveřím, zrovna dovnitř vcházela Nicola Darková a vedle ní James. Vytřeštila jsem oči. To nemůže být pravda. To jsem si ale nevšimla toho, že vedle něj je Johnson, se kterým se baví. Nicola se snažila zaujmout Jamesovu pozornost, ale moc se ji to nedařilo. Oči mi zase zalezly zpátky do důlků a já se vrátila ke své snídani.

„Ahoj,“ pozdravil nás James a dal mi pusu na tvář.

„Kde je Martin?“ zeptala se Kate.

Chvilku jsem přemýšlela, kdo je Martin. Asi po půl minutě mi došlo, že je to Weasley. Asi bych jim všem měla začít říkat jmény.

„Za chvilku by měl přijít,“ odpověděl jí její brácha a sedl si k nám.

Dopoledne jsem se pustila do úkolů. Radši bych dělala něco jiného, ale bohužel škola je taky důležitá. Samozřejmě ode mě všichni opisovali jako vždy. Už jsem si na to zvykla, a tak jsem jim pomáhala, aby to nešlo poznat.

Venku bylo hnusně, takže jsme museli být pořád zalezlí vevnitř. Pořád pršelo a foukal vítr. Prostě hnus. James si pořád stěžoval, protože začali trénovat famprpál, ještěže nejsem ve školním týmu.

Večer kluci zase někam zmizeli. Ve společenské místnosti bylo plno lidí, ale postupně odpadávali. Když přišli kluci, už tam bylo jen pár studentů z šestého a sedmého ročníku. Kluci samozřejmě nesli chlast, co jiného.

„Ve středu jsme neoslavili začátek roku, takže dneska si to musíme vynahradit,“ prohlásil Johnson a položil na stůl dvě flašky Ohnivé whisky, dvě flašky toho modrého pití, co jsme pily s holkami na mé oslavě narozenin, a tři flašky vína.

„Kde jste to vzali?“ zeptala se Ginny.

„To je tajný,“ mrkl na ni Johnson.

Jakmile všichni zjistili, že je u nás chlast, okamžitě se přesunuli k nám. Bylo nás dohromady asi dvacet.

„Jestli tohle všechno vypijeme, tak se nechci vidět ránu,“ řekla jsem a koukala se na stůl s flaškami.

Pili jsme asi do tří do rána. Pili bychom déle, ale přišla profesorka McGonagallová „Co se to tady děje?“ zeptala se, když prolezla otvorem. Byla opravdu naštvaná.

„Do prdele,“ neodpustil si Johnson.

„Kam že?“ podívala se na něj překvapeně profesorka.

Všichni se snažili vypadat co nejstřízlivěji, ale vůbec se nám to nedařilo.

„Slečno Malfoyová, pane Pottere můžete mi to laskavě vysvětlit?“

„No, my jsme slavili,“ odpověděla jsem mírně podnapilým hlasem.

„Zítra v deset hodin dopoledne se dostavíte ke mně do kabinetu. Všichni dostáváte školní trest a máte štěstí, že je začátek školního roku, jinak bych vám strhla i body. A teď všichni jděte spát,“ řekla nám dost naštvaně a s dupotem rychle odešla pryč.

Zhroutila jsem se do křesla. Opravdu krásný začátek školního roku.

„Malfoyová! Co myslíš, jak dlouho budeš ještě primuskou? Užívej si posledních sedm hodin,“ řekla Nicola Darková a začala se smát.

To už jsem se vážně naštvala, vytáhla hůlku a vydala se za ní. Vyděšeně se na mě podívala a přestala se smát.

„Drž už konečně hubu, Darková. Ještě jednou budeš mít takhle blbý kecy, tak skončíš na ošetřovně. Příště přemýšlej, než něco řekneš, protože příště to nebude jen vyhrožování,“ řekla jsem jí a odešla jsem k sobě do pokoje. Viděla jsem, jak na mě všichni koukají s otevřenou pusou. Takhle jsem naposledy vybouchla asi před třemi lety.

Hodila jsem sebou na postel. Já jsem taková kráva! Tohle se může stát jenom mně. Budu první primuska, která vydržela jen tři dny.

 

 

 

22. kapitola                                                                                             24. kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář