Jdi na obsah Jdi na menu
 


19. kapitola - JAM...

8. 6. 2007

Dveře se otevřely skoro samy. Chvíli se nic neděla, ale po asi deseti vteřinách se rozhořely svíce a krb. Objevila se přede mnou obdélníková místnost, která vypadala jako nějaká pracovna. Vešla jsem dovnitř a rozhlídla se

Na stěně naproti mně byl rodokmen rodu Malfoyů. Byl opravdu velký. Jako poslední jsem na něm byla já. Divím se, že tam byla i mamka.

Na zemi byl nádherný zelenomodrý koberec. Když jsem si na něj stoupla, zjistila jsem, že i po těch letech, co tu je, je stále měkký.

Po pravé straně byly nějaké skříně, ve kterých byly malé lahvičky s nějakými lektvary a předměty, které se musí určitě zařadit do černé magie. Lektvarů tady bylo opravdu hodně. Pochybuji, že má takhle velkou sbírku Snape a to tam toho má opravdu dost. Měla jsem tu čest mu utírat prach.

Po levé straně byl velký psací stůl a okolo něj samé skřínky s mnoha šuplíky a poličky, ve kterých byly pergameny a nějaké knihy.

V každém rohu místnosti byly obrovské svícny, které byly stříbrné a zdobily je malí hadi. Byly na nich pavučiny a prach, bylo vidět, že tu dlouho nikdo neuklízel.

Asi za půl minuty za mnou přišli ostatní. Všichni se rozhlíželi a koukali se, co by mohli objevit.

Já se šla podívat k psacímu stolu. Byla jsem zvědavá, co tam bude. Kdo by nebyl, když našel pracovnu nějakého svého předka.

Ginny s Kate zamířily k jedné ze skříněk s lektvary a začaly je zkoumat. Kate vždycky bavily lektvary, to nikdy nepochopím. Jen kvůli ní chodím na lektvary se Snapem. Potter, Weasley a Johnson si šli prohlédnout rodokmen.

Podívala jsem se na poličky nad stolem. Všude byly samé pergameny nebo nějaké knihy. Zaujala mě jedna kniha. Byla velice tlustá a jistě i velmi stará. Vytáhla jsem ji a přečetla si její název: Podrobné dějiny Bradavické školy čar a kouzel.

Kdyby tohle viděla máma, tak ji odtud alespoň měsíc, možná i dva, nedostaneme.

Otevřela jsem knihu hned na začátku. Stránky byly na okrajích potrhané, ale všechen text se dal přečíst. Chvilku jsem v ní listovala. Zastavila jsem se na stránce, která měla ohnutý jeden roh. Většina textu byla podtrhaná. Koukla jsem na začátek stránky a přečetla si nadpis kapitoly: Tajemná komnata.

O Tajemné komnatě toho vím docela dost, protože mamka mi vyprávěla, jak v jejím druhém ročníku byla otevřena. Naštěstí nikdo nezemřel a to díky mé mamce, Harry Potterovi a Ronu Weasleymu.

Odložila jsem knihu a podívala se na další. Vytáhla jsem malou knížečku, na které nebylo nic napsaného. Otevřela jsem ji a podívala se, co je v ní. Hned na první straně bylo: Informace, fakta a domněnky o Tajemné komnatě, a pod tím byly iniciály: M.M..

Jak to tak vypadá, tak nějaký můj předek chtěl najít Tajemnou komnatu. Naše rodina je opravdu divná.

Položila jsem knihu na stůl a podívala se na další. Na knize byly zase iniciály M.M., nic víc, nic míň. Podívala jsem se dovnitř a zjistila jsem, že je to deník. Podívala jsem se na poslední zápis, abych zjistila, jestli opravdu to, co hledal, našel.

13. května 1913

Hledám už dva roky. Znám v Bradavicích skoro každý kousek, jen Tajemnou komnatu nemohu najít. Musím být blízko, velice blízko. Není možné, abych ji nenašel. Já ji otevřu a zabiji všechny mudlovské šmejdy, co v Bradavicích jsou, kouzelnický svět bude čistý a mně budou všichni děkovat. Mudlovští šmejdi nemají právo být na tomto světě. Až najdu Tajemnou komnatu, kouzelnický svět na mě nikdy nezapomene, protože mu pomohu k jeho čistotě, k jeho dokonalosti. Já budu ten, co ji objeví. Já bude ten, koho budou všichni oslovovat pane.


On byl asi opravdu blázen. Zabít všechny kouzelníky z mudlovských rodin, to bych nebyla na světě já ani můj budoucí sourozenec. Pěknej hajzl to byl. Už vím, proč máma vyházela skoro všechno, co tu bylo. Starý Malfoyovi byli úchylní, alespoň někteří.

Deník jsem zandala zase zpátky do police, protože ten jsem si číst nechtěla, kdo ví, co bych se ještě dozvěděla.

Podívala jsem se do další police. Tam už nebyli knihy, ale nějaké pergameny. Vytáhla jsem všechny a rozložila je na stole.

„Ty vole!“ nemohla jsem si odpustit, protože to, co jsem viděla, mi vyrazilo dech.

„Co se stalo?“ zeptali se všichni najednou a šli se podívat ke mně.

„Našla jsem velice podrobný plán Bradavic, je starý asi sto let.“

„To je toho, já mám plánek Bradavic už od prvního ročníku. Nakreslil ho děda s jeho kamarády,“ řekl Potter.

„Ale tenhle musí být velice podrobný, protože ten, co ho nakreslil, hledal Tajemnou komnatu a znal snad každý kousek, co v Bradavicích je.“

„Tak to nebyl moc dobrej, protože podle toho, co jsem slyšel ji první otevřel Voldemort,“ řekl Johnson.

„A můj táta s Martinovým tátou ji našli ve druhém ročníku,“ řekl Potter.

„Ale jen díky mé matce,“ doplnila jsem ho.

„Tak o tom jsem nic neslyšel. Pokud vím, tak tvoje máma ležela na ošetřovně a nemohla nic dělat, protože by zkamenělá.“

„To sice ano, ale jen díky ní zjistili, že můj otec není Zmijozelův dědic a díky ní zjistili, že v komnatě je Bazilišek. Bez ní by v životě nic nedokázali.“

„Tak o tom pochybuju.“

„Tak si o tom pochybuj, ale bez mé matky by byl tvůj otec nic,“ řekla jsem Potterovi krutou pravdu. Ostatní nás jen pozorovali a nestačili se divit.

„A kdo tvou matku zachránil před trolem?“

„Tvůj otec a Weasleyův otec. A díky komu Sirius utekl před ministerstvem?“

„Díky tvé matce a mému otci,“ chtěl ještě něco dodat, ale tomu zabránila Kate.

„Jste normální? Vaši rodiče by byli jeden bez druhého nic, nikdo by nebyl sám tak dokonalý, jako když byli oni tři spolu.“

„Výborně sestřičko, poprvé v životě jsi řekla něco chytrého,“ řekl Johnson.

„Jsi trapnej,“ odsekla mu Kate.

„Ještě vy dva se začněte hádat,“ řekl Weasley.

„A vy dva uznejte, že vaši rodiče by bez sebe nemohli dělat to, co dělali,“ obrátila se Ginny na ne mě a Pottera.

Podívali jsme se na sebe s Potterem a oba se ušklíbli. Potom jsme oba řekli, že naši rodiče by bez sebe neudělali to, co udělali. Bylo mi jasné, že Potter si to nemyslí, ale já si to vlastně taky nemyslela.

„Půjč nám ten plán, my se podíváme, jestli tam je něco navíc. Pobertův plánek známe nazpaměť,“ řekl Potter po chvíli.

Podala jsem jim ten plán. Okamžitě si ho ode mě vzali a začali se v něm šťourat. Celou dobu jsem je pozorovala. Každou chvíli říkali: „To známe. To tam je.“ Nebo „Co je tohle? To jsem ještě neviděl. Není tam vrba mlátivá a není tam…“ Šťourali se v tom asi deset minut.

„Tak co jste našli?“ zeptaly jsme se najednou já, Ginny a Kate.

„Není tam vrba mlátička, Hagridova bouda a samozřejmě vchod do Tajemné komnaty, který není ani na Pobertově plánku. Našli jsme další cestu do Prasinek a potom tam je dalších pět chodeb, které neznáme, takže je nebude znát ani školník,“ řekl Johnson a v očích se mu zajiskřilo.

„Co jsi ještě našla kromě toho plánu?“ zeptala se Ginny.

„Knihu Podrobné dějiny Bradavické školy čar a kouzel, Informace, fakta a domněnky o Tajemné komnatě a deník.“

„To je všechno?“ zeptala se Kate.

„To mi chceš říct, že Podrobné dějiny Bradavické školy a čar a kouzel je málo? Vždyť tohle musí být jediná kniha na světě, kde je toho tolik o Bradavicích. Víš, co by za to dala moje máma?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„Uklidni se, Anno. Klid, zhluboka dýchej,“ začala mít Ginny debilní kecy.

„Ještě si ze mě dělej srandu. Ta kniha je vzácnost.“

„Dobře a co si myslíš, že by tam mohlo ještě být zajímavého?“ zeptala se Kate.

„Hodně věcí o Tajemné komnatě a spoustu knih, které má jen málokdo. Ale já bych radši zjistila, jak se jmenoval ten psychopat.“

„To najdeš na tom rodokmenu, Malfoyová,“ řekl Weasley.

„Ty jsi zase chytrej jak rádio. Tohle by napadlo i Juliet v šesti letech a pro jistotu by to neříkala, protože by se cítila trapně,“ podotkla jsem a šla se podívat k rodokmenu.

Začala jsem se hledat od konce. Mě a rodiče jsem přeskočila a začala jsem hledat někde okolo začátku dvacátého století. Hledala jsem podle iniciál. Konečně jsem narazila na jméno v té době, které začínalo na M.

„Už jsem to našla, jmenoval se Malcom Malfoy.“ Jakmile jsem to řekla, jeho jméno začalo zlatě zářit a rodokmen mizel.

Asi po pěti vteřinách se místo rodokmenu objevil portrét, jak jinak než blonďatého muže s výrazem psychopata, pod kterým se postupně začaly objevovat písmena.

 

Malcom Malfoy
(1856 – 1940)


Narozen v Londýně, Velká Británie 18.03. 1856.
Otec, Archibald Malfoy (Velká Británie – čisté krve).
Matka, Anne Dolusová – Malfoyová. (Francie – čisté krve).
Studoval ve Bradavické škole čar a kouzel (Zmijozel - prefekt, Primus). Druhé nejlepší zkoušky OVCE v ročníku. Po dokončení školy se stal profesorem v Bradavicích. Zemřel ve věku 84 let, sebevražda. Celý svůj život zasvětil hledání Tajemné komnaty, ale nikdy se mu to nepodařilo.


„Hm, super. To by stačilo, vypadá to, že tam toho bude ještě hodně, ale koho by zajímal takový psychopat, že? Jsem zvědavý, co je tam o tobě, Anno,“ řekl Potter.

„Zvědavý být můžeš, ale mě zajímá, co tam bude třeba o mých rodičích. Ale jak se to vrátí zpět?“ Jakmile jsem to řekla, tak portrét i písmo začalo mizet a objevil se zase rodokmen.

Než jsem stačila cokoli říct, Potter řekl: „Anna Malfoyová.“

Rodokmen zase začal mizet a objevil se tam můj obraz. Nevěděla jsem, že by mě takhle někdo maloval. Byla jsem zvědavá, co tam o mně bude, a tak jsem začala číst. Postupně, řádek po řádku, písmeno po písmenu se objevovalo:

 

Anna Malfoyová
(2004 - ?)


Narozena v Londýně, Velká Británie 03.07. 2004.
Otec, Draco Malfoy (Velká Británie – čisté krve)
Matka, Hermiona Grangerová – Malfoyová (Velká Británie – Mudlovská šmejdka)
Studuje v Bradavické škole čar a kouzel (Nebelvír!!! – prefekt, Primus).
Od 1. ročníku do 6. ročníku úhlavní nepřítel – JAMES POTTER ml. (naštěstí nejde ve stopách jejího otce – zrádce rodu)


„Vidíš, Pottere, nic nového ses nedozvěděl. Já ti pořád říkám, že jsi můj nepřítel, tady to máš černé na bílém,“ řekla jsem, ale to jsem netušila, že to nebylo všechno.

Od sedmnáctých narozenin přestává být JAMES POTTER ml. jejím nepřítelem, ale spíše naopak (Několikrát se s ním líbala a to dobrovolně, líbilo se jí to). Od této doby je označována jako zrádce rodu, stejně jako její otec.
Dokonce by si přála s JAM…


Když jsem viděla, co se tam začíná objevovat, stoupla jsem si před rodokmen a začala máchat rukama, aby nic neviděli.

„Ne… Fuj… Zmiz… Pryč… eh… em… Sakra, jak se to vrátí zpět?“ měla jsem štěstí, písmo začalo mizet.

Všichni se na mě podívali stylem Co-to-mělo-znamenat-?

„Na nic se mě neptejte, jde se pryč. Vůbec se mi tady nelíbí. Ten kdo dělal tenhle rodokmen byl magor,“ řekla jsem, popadala jsem knihu Podrobné dějiny Bradavické školy čar a kouzel a deník Malcoma Malfoye a rychle jsem všechny vyprovodila do knihovny.

Jakmile se za námi zavřel obraz mého předka, otočila jsem se na všechny.

„Tak jsem donesla ty knihy, tak se na to můžeme podívat, ne?“ řekla jsem stylem jakoby-nic-se-nestalo.

„Stejně se tam půjdu podívat, nechápu, proč jsi nás vyhnala,“ řekl Potter.

„Docela by mě zajímalo, co bylo na tom posledním řádku,“ řekl Weasley.

Potter mezi tím došel k obrazu a přečetl heslo: „Sacrate Thalamus.“

Všichni čekali, až se obraz znovu odklopí, ale nic se nestalo. Muž na obraze se jen usmíval a potom řekl: „Vchod může otevřít jen pravý člen rodu Malfoyů.“

„Tak máš smůlu, Pottere,“ řekla jsem a ušklíbla se.

„A co mělo znamenat to JAM… na tom posledním řádku?“ zeptal se Johnson.

„Co asi?“ zeptal se Weasley.

„No asi jsem si přála dát topinku s Jamem.“

A když jsem viděla, že se Weasley nadechuje a chce něco říct, vyhrkla jsem: „Weasley, ty se musíš ve všem šťourat, že jo? Začínáš mi připomínat Sherlocka Holmese.“

„Kdo je Sherlock Holmes?“ zeptal se.

„Sherlock Holmes je hlavní postava z nějaký mudlovský knížky, co čte máma,“ vysvětlila jsem.

„Byl to slavný detektiv,“ řekla Kate.

„Kdo to je detektiv?“ zeptala se Ginny.

„Detektiv je…“ začal vysvětlovat Johnson.

Po hodině debatování na téma mudlové, už si nikdo nevzpomněl na „JAM…“

Pěkně jsem odvedla pozornost od hlavního téma, co?

 

 

 

18. kapitola                                                                                             20. kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Skvělé

(Čuky Baby, 11. 6. 2007 19:02)

Úžasná povídka strašně se mi líbí a doufám, že brzy napíšeš další!!!

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA