Jdi na obsah Jdi na menu
 


17. kapitola - Nákupy

8. 6. 2007

Čekala jsem asi deset minut. Stála jsem u zdi, o kterou jsem byla opřená, a blbě čuměla na věšák přede mnou. Nevím, co mě na něm zaujalo, ale byl zajímavější než zeď za ním.

PRÁSK! Tak jsem se lekla, že jsem vyskočila alespoň metr vysoko. Přede mnou stála Kate s kufrem do Bradavic, tedy už nestála, ale válela se na zemi a nehorázně se smála.

„Čemu se směješ?“ zeptala jsem se jí naštvaně.

„Kdyby ses viděla, škoda, že jsem neměla foťák,“ říkala mi mezi výbuchy smíchu.

V tom se ozvalo další PRÁSK a objevila se Ginny. Chudák měla takovou smůlu, že se přemístila asi palec před Kate, a když se chtěla pohnout z místa, tak o ní zakopla.

Tomu jsem se začala smát já. Válely jsme se všechny na zemi a smály se. Ozvalo se dnes už potřetí PRÁSK, ale třikrát za sebou. Před námi se objevili Potter, Weasley a Johnson v plné kráse. Nechápavě se na nás dívali a my se začaly smát nanovo.

„Můžete nám vysvětlit, čemu se smějete?“ zeptal se Potter.

„Vám,“ řekla Ginny, když jsme se trošku uklidnily.

„Tak, až přestanete, tak nám můžete ukázat, kde máme pokoj,“ řekl Johnson a sedl si na svůj kufr.

Teď jsme se přestaly smát úplně a nechápavě se na něj dívaly. To bych nikdy neřekla, že si takhle někdo z nich před námi rezignovaně sedne a počká, až něco doděláme.

„Tak už se dámy dosmály?“ zeptal se Weasley.

„Jak vidíš, tak ano,“ odpověděla Kate.

„Takže už nám může slečna Malfoyová ukázat, kde jsou naše pokoje?“ zeptal se Potter.

„Ano, už mám čas, pane Pottere. Tady je jídelna,“ ukázala jsem na dveře napravo ode mě, „A tady je obývací pokoj,“ ukázala jsem na další dveře, „Jestli budete něco potřebovat, tak o to požádejte domácí skřítky, nejlépe Cliu nebo Malkotu. Ty jsou nejčastěji v kuchyni, to jsou ty dveře vedle jídelny. Když budu potřebovat něco od vás, tak pro vás přijdou oni. Hlavně se k nim chovejte slušně, protože kdybyste se chovali nějak hrozně, tak vás moje mamka zabije. Takže teď můžeme jít nahoru.“ zakončila jsem svoji řeč a odvedla je do dalšího patra.

„Tohle jsou dveře do mého pokoje, ten vedle je teď Ginny, ten druhý vedle mého je Kate. Tyto tři zbylé pokoje,“ ukázala jsem na další tři dveře vedle Kateiných dveří, „Jsou pro vás, vyberte si, jaký chcete. Oběd bude okolo půl jedné, ještě pro vás pošlu skřítky.“

 

Podle toho, co jsem slyšela, tak holky se na kluky hezky vykašlaly a šly si vybalovat své věci do jejich pokojů. To bude den, tedy těch celých čtrnáct dní. Lehla jsem si na postel a koukala do stropu. Opravdu zajímavé, ale zjišťuju, že mě to uklidňuje.

Někdo zaklepal na dveře. Řekla jsem okamžitě dále, protože to budou určitě holky a budou se chtít domluvit, jak se zbavíme kluků.

Dveře se otevřely, ale nevstoupily holky, ale Potter. „Co potřebuješ?“ zeptala jsem se a opřela se o lokty.

„Přišel jsem tě jen tak navštívit,“ řekl a sedl si ke mně na postel.

„Ale já na tebe nemám čas ani náladu.“

„Tak si ho budeš muset udělat.“

„A to jako kvůli tobě?“

„Ne, kvůli Brumbálovi,“ odpověděl sarkasticky.

„Tak kvůli Brumbálovi si ho udělám.“

„Promiň, ale mnoholičný lektvar nevedu.“

„A kdo řekl, že chce, aby z tebe byl Brumbál? Jen ta představa, tebe v Brumbálovi, je strašná,“ řekla jsem a představovala jsem si, jak se po mně Brumbál sápe, pěknej hnus. Doufám, že tohle se nikdy nestane.

„Taky si myslím, že bude lepší vypadat, tak jak vypadám,“ řekl, naklonil se ke mně a políbil mě.

„Ehm, ehm.“

Potter se ode mě odtrhl a podíval se, kdo to byl. Já se podívala taky a zjistila jsem, že ve dveřích stojí Kate s Ginny.

„Jestli rušíme, tak jdeme zase pryč,“ řekla Ginny.
Už jsem chtěla říct, že ruší, ale udržela jsem se a řekla: „Samozřejmě, že nerušíte. Potter byl stejně na odchodu.“
„Jasně, tak se mějte.“ řekl Potter a odešel.

Dveře se zavřely a Kate řekla: „Anno, ty jsi z nás děláš srandu.“

„Ne.“

„Ty máš něco s Potterem?“ zeptala se Ginny.

„Co bych s ním jako měla mít?“

„No, ono se mi moc často nestává, že vidím dva nepřátelé se líbat,“ řekla jakoby nic Kate.

„To mě taky, ale už jsem to viděla,“ řekla jsem a podívala se na Kate.

„Jestli myslíš to s Weasleym, tak to jsem byla opilá.“

„Ale to neomlouvá, nemáš chlastat.“

„Anno, pamatuješ, jak nám Juliet říkala o tom, že Potter nebyl doma asi do čtyř, přitom Weasley a Johnson byli už dávno doma?“ zeptala se Ginny.

„Jo, pamatuju. A co s tím?“

„Byla jsi s ním, že jo?“

„Kde jsi na to přišla, Ginny?“

„Přemýšlela jsem nad tím a jediná pravděpodobná věc je, že jste byli spolu.“

„Dobře, byla jsem s ním, ale jen kvůli tomu, že jsem potřebovala odtáhnout Kate od Weasleyho, kdyby mi nepomohl, tak ji neodtáhnu. Jakmile jste zalezly do pokojů, tak jsem se zase přemístila na Příčnou.“

„O tom už nemluv,“ řekla Kate.

„Ale copak, Kate, ty nechceš vzpomínat na Weasleyho?“ zeptala jsem se ironicky.

„Já o tom taky nechci mluvit, protože jen představa bratránka s nějakou holkou je nechutná.“

„To ti teda děkuju.“

„Já to tak nemyslela, ale nemusím vědět všechno.“

„Děvčata, necháme Weasleyho Weasleym a Pottera Potterem a já vám řeknu novinku.“

„Tak to jsem zvědavá,“ řekla Kate.

„Jsem primuska.“
„Ty si děláš srandu, jak tebe mohl udělat Brumbál Primuskou?“ zeptala se Ginny.

„Milá Ginny, moji oba rodiče byli primusové, takže je dost pravděpodobné, že jím budu taky.“

„Moje mamka byla taky Primuska a já Primuska nejsem,“ odpověděla mi Ginny.

„Ty jsi to nezdědila, jsi asi po tátovi.“

„Hele, Anno, za deset minut je půl dvanáctý, nemá být oběd?“ zeptala se Kate.

„Tak jdeme, ne?“ řekla jsem a vyšla z pokoje.

Společně jsme se naobědvali. Během jídla jsme se dohodli na tom, že pojedeme na Příčnou.

Okolo druhé hodiny jsme se sešli v hale. Pro jistotu jsem si vzala celý dopis z Bradavic, protože jsem si jistá, že bych něco zapomněla. Přemístili jsme se a rozdělili. Já jsem šla s holkami. Nejprve jsme si šly pro peníze ke Gringottovým, potom si šly koupit knížky, nové brky a pergameny, zašli jsme do lékárny pro nové zásoby na lektvary a na konec jsem si musela zajít pro nové hábity. Ginny šla do Prvotřídních potřeb pro famfrpál a Kate si zašla do Zvěřince pro pamlsky pro její sovu.

Madame Malkinová mi dala nové hábity a já zase odešla. Měli jsme se setkat ve zmrzlinářství Floreana Fortescuea, takže jsem tam rovnou šla. Sice jsem měla asi čtvrt hodiny, ale neměla jsem co dělat a doufala jsem, že tam potkám někoho ze školy.

Potkala jsem tam někoho ze školy, ale někoho koho jsem opravdu vidět nemusela, Mervyn Megan, debil z Nebelvíru, nechápu, jak se tam mohl dostat.

„Nazdar, Malfoyová.“

„Nazdar, Megane,“ pozdravila jsem ho a vydala se na druhý konec zmrzlinářství. Ale on se mnou asi chtěl mluvit nebo co a vydal se za mnou.

„Co chceš, Megane?“

„To si nemůžu pokecat s mojí spolužačkou?“

„To sice můžeš, ale ta spolužačka si nechce popovídat s tebou, jestli sis nevšiml.“

„To jsem si opravdu nevšiml,“ řekl a posadil se vedle mě.

„Vypadni.“

„Ale Malfoyová, měla by ses začít chovat tak, jak se na tvé jméno sluší a patří.“

„Já se tak chovám, vypadni.“

„Hele, támhle jde Potter, snad mi pomůže tě naučit slušnému chování,“ řekl a debilně se usmál, kretén. Co si o sobě myslí?

Potter došel k nám a překvapeně se podíval na moji milou společnost.

„Nazdar, Pottere, nechceš tady Malfoyovou naučit správnému chování?“

„Nazdar, Megane. Víš, že nechci,“ odpověděl a sednul si vedle mě.

„Ale Pottere, co se to s tebou stalo?“

„Co by se se mnou mělo stát?“

„To já nevím, ale je divný, že nechceš nic udělat Malfoyový.“

„Co je na tom divného?“ řekl Potter a dal mi pusu.

Jen jsem na něj vytřeštila oči a nebyla schopná slova. Proč to udělal? Je normální?

Megan na nás taky vytřeštil oči a půl minuty nic neřekl, a to je dost divný. On když může tak kecá pořád.

„Co tak čumíš, Megane?“ zeptal se Potter.

„Vy spolu chodíte?“

Už jsem mu chtěla říct, že samozřejmě ne, ale Potter řekl odpověď za mě.

„Samozřejmě, pochybuju, že bych jí dal pusu, kdybych jí nenáviděl.“

Megan na nás chvíli jen třeštil oči a pak se zvednul a bez rozloučení odešel. Já se otočila na Pottera.

„Jsi normální? Jak si mohl říct, že spolu chodíme, vždyť to bude vědět do pěti minut celá Příčná.“

„A to jsi radši chtěla, abych tě naučil správnému chování?“ bránil se Potter.

„Ano.“

„Lžeš.“

„Nelžu, je to tisíckrát lepší než, aby si všichni mysleli, že s tebou chodím.“ Jakmile jsem to řekla, přišli k nám Weasley s Johnsonem.

„Hele Jamesi, nezapomněl si nám něco říct?“ zeptal se Weasley.

„Ne, myslím, že ne.“

„My jsme totiž venku zaslechli, že chodíš s Malfoyovou,“ řekl Johnson a podíval se na mě. V tom k nám přišly i Kate s Ginny.

„Vy spolu chodíte?“ zeptala se Kate.

„Samozřejmě, že ne. Kde jste to sebrali?“ zeptala jsem se.

„Megan to říkal Emily Smithové z Mrzimoru a ta se mě šla potom zeptat, jestli je to pravda,“ odpověděla Kate.

„A kde vzal Megan to, že spolu chodíte? Prý jste mu to řekli vy dva,“ zeptal se Weasley.

Já toho Pottera zabiju.

„Udělali jsme si z něj srandu, on taky uvěří všemu,“ řekl Potter.

„Udělal,“ opravila jsem ho. Všichni se na mě podívali, ale nevypadalo to, že by mi nějak extra věřili, alespoň holky ne.

„Jdeme domů, ne? Stejně to tady známe,“ řekla nakonec Ginny.

 

 

 

16. kapitola                                                                                             18. kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA