Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zrazeni

„Rone, počkej!“ zakřičela Hermiona přes školní pozemky a rychle běžela za ním. Přes sebe měla obráceně natáhnutý štípavý, tmavě modrý svetr.

„Hermiono, kam běžíš?“ ozvalo se za ní, ale ona se nezastavila a ani neotočila, protože Harry byl jedna z osob, které by se v tu chvíli nemohla podívat do očí.

Běžela a snažila se nemyslet na to, co se stalo, na to, co teď provedla, ale bohužel se jí to pořád objevovalo před očima. Chvilku byla úplně desorientovaná, Ron se jí ztratil z dohledu. Vůbec netušila, kam by mohl jít.

Zastavila se, věděla, že nemá cenu ho hledat. Sedla si do trávy a pokoušela se vymyslet něco, co by alespoň trochu mohlo zachránit tuto situaci.

Co jsem to provedla? ptala se dokola sama sebe do doby než k ní přišel Harry.

„Hermiono, co stalo?“ Sedl si vedle ní a snažil se ji chytit za ruku, která se jí velmi třásla. Ucukla.

„Co se stalo?“ zeptal se znovu a o něco šetrněji. Přisedl s k ní blíž.

„Nic,“ zalhala. Hlas se jí třásl. Snažila se přemáhat vzlyky.

 

***

 

Už čekala pět minut a on stále nikde. Nervózně přešlapovala na místě a v duchu se modlila, aby přišel co nejdřív. Věděla, že by tady teď neměla být a že by se s ním neměla setkávat, ale nemohla si pomoct. Jakákoli chvíle strávená s ním o samotě ji strašně lákala. Nemohla odolat.

Byla opřená o kamennou zeď vedle učebny Kouzelných formulí. Natáčela si na ukazováček pramen vlasů a přemýšlela, na co se vymluví tentokrát. Ve chvíli, kdy to nejméně čekala, ji někdo chytl okolo pasu a vtáhl do učebny. Chtělo se jí vykřiknout, ale když spatřila známou bledou ruku s dlouhými, upravenými prsty, uklidnila se.

Dřevěné dveře se zabouchly a ona se skoro okamžitě ocitla na nich. Modrošedé oči si ji se zájmem prohlížely tak, jak mnohokrát předtím.

„Draco, čekala jse-” nestačila doříct, protože ji políbil.

„Pšššš,“ zasyčel jí potichu do ucha, které potom začal jemně líbat.

Dlouhými, obratnými prsty jí rychle rozepnul bílou košili a potom začal polibky ochutnávat její snědý dekolt.

Vlasy měla rozježené více než obvykle. Skládanou tmavou sukni, která byla součástí školní uniformy, měla pomačkanou. Zrychleně dýchala.

Na chodbě za nimi se ozvaly kroky a mužský hlas, kterému nebylo zatím rozumět. Hermiona se snažila usměrnit svůj dech, i když se jí to moc nedařilo. Čím více se muž na chodbě přibližoval ke dveřím učebny Kouzelných formulí, tím hlasitěji byl slyšet jeho hlas.

„D-Draco, n-někdo jde,“ vymáčkla ze sebe potichu Hermiona. Konečně přestal věnovat pozornost jejímu dekoltu a dalším místům jejího těla a zpozorněl. Nemohl si dovolit, aby je tam někdo našel.

„... Ne, tahle ne, zní to divně. Tak znova. Hermiono,“ Hermiona se zarazila a napnula uši o něco víc, „vím, že chodíš s Harrym a nejspíš ho máš asi i ráda. Ale já, já tě miluju. Nemůžu se dívat na to, jak se s ním držíš za ruku, jak se s ním směješ, jak se s ním líbáš...“ poslední slova řekl potichu, ale Hermiona s Dracem je slyšeli, protože akorát procházel okolo dveří, za kterými byli.

Hermiona byla v šoku. Asi by ji tolik nepřekvapilo, kdyby to řekl někdo jiný, ale on? Vždyť je to kamarád. Kamarád taky rád, ozvala se jí věta v hlavě, kterou slyšela, když byla malá. S vytřeštěnýma očima hleděla před sebe.

Draco pootevřel dveře a nakoukl ven.

„Sakra, paní Norrisová!“ ozvalo se z chodby a dupání směrem k nim.

Draco jen taktak uskočil na stranu, když se prudce otevřely dveře a dovnitř vběhl Ron. Zabouchl za sebou a rozhlídl se okolo.

Hermiona byla tak v šoku, že se ani nesnažila přes sebe něco hodit, aby tam nestála jen v bíle krajkové podprsence a v tmavé skládané sukni.

Ron pomalu přejel očima přes Malfoye a potom se dostal až k ní. Vytřeštil oči a nebyl schopen slova. Překvapeně jen vydechl.

„Hermiono!“Ani nevěděl, co dělá, a rychle zase otevřel dveře a vyběhl ven.

Hermiona, jako by se probrala z transu, navlékla na sebe obráceně tmavě modrý svetr, který dostala k Vánocům od paní Weasleyové a vyběhla za ním. Rozhlédla se po prázdné chodbě a vydala se směrem, kde naposledy zahlédla ruku svého kamaráda.

„Rone, počkej! Nech mě to vysvětlit! Není to tak, jak si myslíš!“ řvala za ním a snažila se ho dohnat. Bohužel pro ni, měl Ron dlouhé nohy, a tak mohl běžet o něco rychleji než ona. Začalo jí píchat v boku, ale stále běžela. Musela mu to vysvětlit.

„Rone, kam běžíš? Co se děje?“ uslyšela před sebou Harryho hlas. Chtěla se otočit a běžet pryč, ale když si uvědomila, že to musí všechno Ronovi vysvětlit, běžela dál.

„Hermiono! Kam běžíte? Co se stalo?“ zeptal se Harry, když okolo něj proběhla. Neodpověděla mu, nemohla ztrácet čas.

Ron za sebou zabouchl dveře od hlavní brány a běžel ven na školní pozemky. Hermiona také doběhla až k bráně, ale dělalo jí větší problémy otevřít dveře. Zdržela se, a proto ji Harry skoro dohnal. Vyběhla ven, rozhlédla se po pozemcích a běžela za Ronem.

 

***

 

„Nebreč, to bude dobrý,“ pošeptal jí Harry do ucha a přitáhl si ji k sobě. Nechala se, položila hlavu na jeho hruď a rozbrečela se na plno. Cítila se strašně, už jen proto, že teď byla v náručí někoho, koho už skoro měsíc podvádí s jeho úhlavním nepřítelem. Milovali ji její dva nejlepší kamarádi a ona milovala jejich nepřítele. Nevěděla, co má dělat.

 

 ***

 

„Nevěřím ti!“ řekl rozhodně Harry.

„Viděl jsem je! Byli v učebně formulí. Byla skoro nahá!“ snažil se mu už asi deset minut říct Ron.

„Lžeš! Proč by se Hermiona tahala s Malfoyem? Vždyť je to Malfoy!“

„Nelže,“ ozvalo se ze schodiště do dívčích Nebelvírských ložnic.

Hermiona už tam stála asi čtvrt hodiny a poslouchala je. Věděla, že se Ron dříve nebo později svému nejlepšímu kamarádovi svěří o tom, co viděl, a tak jen vyčkávala.

„Cože?“ zeptal se Harry naprosto vyveden z míry.

„Má pravdu, promiň,“ řekla potichu a sešla z posledního schodu s hlavou skloněnou k zemi.

„T-ty jsi m-mě p-po-podváděla s M-Malfoyem?“ vykoktal.

„Harry, je mi to líto, ale ano,“ řekla, ale do očí se mu podívat nemohla. Věděla, že ho strašně ranila. Opravdu litovala, že někdy potkala někoho, kdo vlastnil jméno Draco Malfoy.

Harry byl v šoku. Otočil se a jako malé dítě utekl do ložnice. Ron se podíval na Hermionu. Vycítila jeho pohled, a tak se na něj podívala také. Koukal na ni zhnuseně. O chvilku později se otočil stejně jako Harry a vydal se po schodišti za ním.

Hermiona zůstala sama ve společenské místnosti. Venku byla tma, bylo něco okolo třetí hodiny ranní. Nechtěla spát, jediné, co chtěla, bylo rozplynout se nebo jen tak zmizet, hlavně nebýt tady. Ani nevěděla, kdy usnula.


Probudili ji až první studenti, kteří šli na snídani. Cítila se strašně a nemohlo za to jen na spaní nepohodlné křeslo.

Vstala, trochu si urovnala zmačkaný hábit, trochu uhladila vlasy a vydala se také na snídani, šla už teď, protože nechtěla potkat ani Harryho, ani Rona.

Sedla si k Nebelvírskému stolu a nalila si trochu čaje. Pomalu usrkávala a přemýšlela, co bude dělat. Podívala se ke dveřím, kterými akorát procházel Draco. V tom jí to napadlo. Vždyť on taky může za to, co se stalo, takže ho donutí, aby jí pomohl. Vstala a rychlým krokem šla za ním.

„Draco!“ zavolala na něj. Skoro všichni se na ní překvapeně podívali. Ještě nikdy se nestalo, aby ona nebo některý z jejích přátel řekl Malfoyovi křestním jménem.

Draco se zastavil, ale neotočil se. Ať si Hermiona dojde až k němu.

„Co chceš, Grangerová?“ zeptal se znuděně a přitom doufal, že to nebude trvat moc dlouho.

„Potřebuju pomoct,“ řekla stručně a snažila se ho chytit za ruku, aby ho odtáhla na nějaké klidnější místo.

„Nešahej na mě, ty mudlovská šmejdko!“

„Cože?“ vydala ze sebe Hermiona překvapeně.

„Abys na mě už nešahala, mudlovská šmejdko,“ zopakoval výsměšně. „A dojdi si za Pomfreyovou, aby ti vyčistila uši.“ Ušklíbl se a společně s Crabbem a Goylem se vydal ke Zmijozelskému stolu.

Hermioně do očí vyhrkly slzy, rychle se otočila a utekla pryč.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Maxië

(out-of-love.blog.cz, 28. 12. 2008 16:58)

Chudák Hermiona.. někomu se oddala ikdyž věděla, že tím zradí přítele a ten někdo ji odkopnul jako nepřítele..:(

Zvláštní

(Abigail (http://abigail-7.blog.cz), 3. 2. 2008 19:47)

Trochu si to neumím představit, ne, že by to nebylo věrohodné, to naprosto je a vidím v tom skutečného Draca Malfoye z prvních pěti dílů, ale jsem asi trochu moc ovlivněná knihou(ama)...

super

(www.ylil.blog.cz, 7. 8. 2007 9:06)

to je moc moc suppppperrrrr...sem zvědavá na kapitolovky, který si ale přečtu až zejtra...ted mi přijede bábrdle...aspon se mám na co těšit...fakt hezký