oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Nechápu, jak můžu tak rychle psát :-) Kdybych se alespoň nemusela učit! :-( Ale i tak jsem dopsala další kapitolu. Zase je něco kratší... prostě si nemůžu pomoct. Jinak strašně moc děkuju za minulé komentáře :-) bylo jich totiž hodně :-) Díky moc a strašně moc a moc vás prosím o ty nové! To víte, ono se to krásně čte :-) Mějte se krásně :-) Naiad

Lily ležela na posteli a neměla co dělat. Byl pátek večer a jak jí Nimbus napsal, už zase trénoval. I když jeho koníček chápala, stejně by byla radši, kdyby si s ním mohla psát. I ona měla koníčky, ale vždy si pro něj čas našla, poslední dobou čím dál, tím víc.

„Nimbus, kdo by to mohl být?“ ptala se sama sebe, ale nikdo jí nenapadl. Nikoho takového, jako je on, neznala. A kdyby nebylo toho vánočního dárku, nikdy by snad ani nepoznala. Strašně ho chtěla vidět, dotknout se ho, ale i tak si stále myslela, že je brzy, byly to teprve dva měsíce a ona ho chtěla poznávat víc a víc.

„Lily?“ ozvalo se z druhé strany pokoje Jeanin hlas.

„Hm?“

„Co to s tebou je?“

„Nevím. Musím na něj pořád myslet.“ přiznala a trošku se začervenala. Bylo to poprvé, co to řekla nahlas.

„Na koho?“

„Na Nimbuse přeci.“ odpověděla Lily, jakoby to byla samozřejmost.

„Aha. Chtěla jsem ti něco říct.“

„A co?“ zeptala se překvapeně a sedla si, aby na Jean viděla.

„Taky na něj musím pořád myslet.“

„Na koho?“ zeptala se překvapeně Lily, zvedla se z postele a zamířila k ní.

„Na Siriuse,“ řekla potichu Jean a dala si hlavu do dlaní.

„Na Blacka?“ Lily vytřeštila oči a šokovaně se na ní podívala. „Ale...“ neměla slov.

„Myslela jsem, že už nic. Ale začíná mě stále víc a víc štvát, když ho vidím s jinou. Nemůžu si pomoct.“

„Ale vždyť jsi říkala, že už nic. Že si na něj zapomněla. Jak to?“

„Nevím a vadí mi to! Já nechci!“ zanaříkala Jean a s uslzenýma očima pohlédla na Lily.

„A nechceš si taky koupit Povídej si!? Třeba bys taky našla někoho takového.“

„Při mém štěstí by to byl nějaký idiot. Nebo Petr.“

„Tak na něj musíš přestat myslet. Zkus začít s někým chodit. Na škole je dost pěkných kluků.“

„Ale Sirius...“

„Black ti za to nestojí, Jean. To víš sama. Už jsi zažila, jak tě odkopl. Kdybys byla jako on, ale ty taková nejsi! Ty to znovu nevydržíš, on není na stálé vztahy! Nechci tě vidět zase tak nešťastnou jako před dvěma roky.“ řekla Lily, sedla si vedle ní a pořádně jí objala.

„Ale co když se změnil?“ zeptala se Jean s nadějí v hlase.

„Black se nikdy nezmění.“

OoOoOoOoO

Ahoj.

Jé ahoj. To už jsi dotrénoval?

Jo. A jak jsi se mezitím měla?

Nic moc.

Jak to?

Kamarádka je nešťastně zamilovaná.

A do koho? Tedy jestli se můžu zeptat.

Myslím, že tím nic nezkazím, protože do něj zamilovaná snad každá druhá.

James se překvapeně díval na poslední větu. „Další Tichošlápkova oběť?“

A do koho teda?

Do Siriuse Blacka. Toho určitě znáš, ne?

Myslím si, že toho v našem ročníku musí znát každý.

Snažím se jí to nějak rozmluvit... ale marně.

Proč?

Ty se ptáš proč? Vždyť je to největší sukničkář na škole! Nechci, aby se znovu spálila.

A co když se do ní zamiluje?

To není možné!

Ona je tak ošklivá?

Ne, podle mě je pěkná. Ale Black není typ člověka, který by si vážil lidí, kteří si to zaslouží. Nikdy by jí neměl tolik rád, jak si ona zaslouží.

Tak to nemůžu posoudit.

„I když možná... Asi má Morgana pravdu, Tichošlápek je hrozný proutník! Jak to jen dělá?...“

Že se o tom nebudeme bavit? Akorát bych jí musela pořád litovat.

A o čem se chceš bavit?

Jak bylo na tréninku?

Jako vždy. Létání a létání. Akorát tam je zima...

Na to si musíš zvyknout, když je konec února. V Bradavicích je to normální.

Nemám rád zimu.

A jaké roční období máš rád?

Léto! Je teplo, blíží se konec školního roku a prázdniny. Můžu se flákat u jezera a užívat si posledních dní školy. Prostě ráj. A co ty?

Já miluju jaro. Jak se všechno probouzí k životu, ze sněhu, který pomalu roztává, vylézají první kytky. Všechno se začíná zelenat. To je prostě nádhera a hlavně v květnu. Lehnu si do vyhřáté trávy a vytáhnu si nějakou knížku. Všude létají ptáci, všichni si užívají prvních pořádně teplých dnů. To je nádhera. A hlavně tady, kde je čistý vzduch a cítíš tolik vůní, jak všechno kvete.

Ale na druhou stranu zase mám strašně ráda podzim. Všechno má takové teplé barvy... od žluté, oranžové, červené po hnědou. Hlavně když jsou ještě poslední teplé podzimní dny, jak všechno ještě prosvěcuje sluníčko.

Takový román! :-) Asi máš hodně ráda přírodu, že?

Jo, to mám. Neříkej, že není nádhera to všechno sledovat. A hlavně ty, když hraješ famfrpál! Všechno to vidíš z výšky. To musí být krásné!

Abych se přiznal, většinou se věnuju tomu famfrpálu. Ale i ty to můžeš sledovat z výšky. Stačí si vzít jedno ze školních košťat.

Ne, to by nešlo. Moc mi to totiž nejde...

Tak až se jednou setkáme, tak tě vezmu na prohlídku Bradavic z výšky.

To bys pro mě vážně udělal?

A proč ne? Dokonce moc rád.

Děkuju. Ale teď už půjdu. Slyším, že sem někdo jde a jestli to bude kamarádka, tak bych se jí chtěla věnovat. Ahoj.

Ahoj.

OoOoOoOoO

Byl pátek a Lily měla akorát poslední dvouhodinovku lektvarů. Byla za ni strašně ráda, protože lektvary jí bavily a hlavně jí šly. Ale dnes se nemohla nějak soustředit. Jestli to bylo kvůli Jean, která se jí stále svěřovala s tím, jak Sirius je zase s nějakou jinou nebo tím, že se blížil konec a ona si zase mohla dopisovat s Nimbusem, nevěděla.

Nepřítomně házela ingredience do kotlíku a různě s ním míchala. Dělala to nějak podvědomě. Nejprve tam hodila to a potom to, párkrát zamíchala po směru hodinových ručiček, chvíli počkala, přidala další věc. Skoro ani nevnímala, co dělá.

Blížil se konec hodiny. A Lily byla překvapivě mezi těmi, kteří svůj lektvar teprve dokončovali.

Profesor Křikla chodil po třídě a zatím známkoval ty, kteří byli už hotoví. „Pane Pottere, tohle není přesně to, co jsem čekal. Náš lektvar měl být bledě modrý a ne tyrkysově. Ale pro vás je tohle vynikající práce.“ říkal profesor, ale Lily nevnímala.

„Á slečna Evansová! To bude určitě jako vždy vynikající práce. Škoda, že nejste ve Zmijozelu.“ profesor přešel k ní a začal zkoumat její lektvar. „Ale slečno Evansová, jak už jsem říkal panu Potterovi, ten lektvar měl být bledě modrý! Co se s Vámi děje?“ zeptal se a starostlivě si jí prohlížel. „Slečno Evansová? Posloucháte mě?“ Lily nevnímala. „Slečno Evansová!“ profesor zvýšil hlas, až sebou Lily polekaně trhla. Překvapeně zamrkala, ani si neuvědomila jeho přítomnost.

„Co?“ zeptala se naprosto vykolejená.

Křiklan se uchechtl. „Slečno Evansová, nejste náhodou zamilovaná?“ zeptal se nahlas, takže ho musela slyšet celá třída. Lily začala nabývat sytě rudé barvy. „Máte na to právo, ve vašem věku jsem nebyl jiný,“ zasmál se profesor lektvarů, „Ale vy, taková výborná studentka, byste se neměla tolik unášet svými city. Doufám, že tohle je jen výjimka. Ale lektvary především! Musíte se více soustředit, když procházíte tak velkou láskou.“ Profesor Křiklan se stále usmíval. Musela ho slyšet celá třída, která byla naprosto potichu a poslouchala jeho každé slovo. Někteří, hlavně Zmijozelští, se už smáli. Lily byla stále rudější a rudější, v životě se necítila tak trapně. „A nestyďte se za to! Každý se jednou musí zamilovat!“

Lily si sáhla na své rozpálené tváře. Věděla, že je rudější než jablko, které bylo na Křiklanově stole.

„Pro dnešek Vás nebudu známkovat,“ dodal po chvíli a odešel k dalšímu kotlíku.

OoOoOoOoO

„Je pravda to, co jsem slyšela?“ zeptala se Jean Lily na obědě.

„A co jsi slyšela?“ zeptala se Lily lhostejně, ale i tak trošku zrůžověla.

„Jak se ti nepovedl ten lektvar a Křiklan se tě ptal, jestli jsi zamilovaná?“

„Kdybys ho viděla, jak se v tom vyžíval. Chudák Lily! Viděla jsem, jak úplně zrudla!“ začala nahlas říkat Nola a u toho máchala rukama.

„Klidně to řekni celý škole!“ vyštěkla na ní Lily a prudce se natáhla pro svůj pohár s dýňovou šťávou, kterou na sebe skoro celou vylila. „Sakra!“ zaklela a hned si vytáhla z kapsy hůlku, aby se usušila.

„Evansová, nic si z Křiklana nedělej. Stejně se to dozví celá škola!“ začal se smát Sirius. „A Foramenová, nešla bys se mnou někam?“

Jean zrůžověla přesně jako Lily před chvílí. Když už chtěla ale odpovědět, Lily odpověděla velmi ráda za ní. „To víš, že jo, Blacku a za pár dní půjdeš s jinou, že?“ zeptala se nasupeně.

„Evansová, klid! My nemůžeme za to, že jsi zamilovaná a Křiklan na to přišel jako první!“ zasmál se štěkavě Sirius a plácl si s Petrem.

„Blacku, jsi ubožák!“ vykřikla Lily a prudce vstala. „Uvidíme se později,“ dodala po tom, co se obrátila k holkám, a odešla rychlým krokem pryč.

James vše sledoval a koukal se, jak Lily odchází. „Jestli měl Křiklan pravdu, do koho se Evansová zabouchla? Nikdy jsem jí s nikým neviděl.“ přemýšlel a potom zakroutil hlavou. „To je blbost.“

5. kapitola                                                                                            7. kapitola