Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. kapitola - Konečně spolu

5. 12. 2007

A/N: Ahoj všichni. Tak vám s lítostí oznamuju, že tohle je opravdu poslední kapitola. Je mi to strašně líto, protože jsem si tuhle povídku hrozně moc oblíbila a hlavně se mi skvěle psala. Ani nevím, jak bych vám všem měla poděkovat za ty vaše krásné komentáře k celé povídce, které mi  pomáhaly k tomu, abych psala stále dál. Opravdu hrozně moc děkuju.

 

A především bych chtěla poděkovat těm, kteří mi Povídej si! komentovali nejvíce a to: Daze, za její nádherné komentáře, které mi vždycky zvedly hrozně náladu J potom Nelien, která psala taky skvělé komentáře, které jsem si vždycky musela zamilovat J tak jako ty od Daze J Potom pasu-Hance, která mi také psala úžasné a skvělé komentáře. Myslím si, že tyhle tři dámy mi napsaly komentář ke každé kapitole, za což jim strašně moc děkuju a vážím si toho.

 

A potom bych taky chtěla poděkovat i ostatním, kdo často psali komentáře. Děkuju Barboře, Haňule, Hayddé, Lucíííkovi, Nikky, Elisabeth a dalším, kteří psali komentáře J Opravdu moc děkuju.

 

A teď už bych vás asi měla nechat přečíst si poslední kapitolu k Povídej si! Tak si jí prosím užijte a moc se těším na vaše komentáře.

Mějte se krásně a u nějaké další povídky se na vás moc těším. Vaše Naiad J

 

 

Lily odložila brk a ještě jednou si všechno přečetla. Měla pocit, že plácala páté přes deváté, ale už nic nechtěla měnit. Měla totiž pocit, že by ani nic změnit nemohla.

„Přijde vůbec?“ zeptala se sama sebe a přejela ukazováčkem přes text, který před chvíli napsala.

Zhluboka se nadechla a knihu zavřela. „Musí přijít.“

 

OoOoOoOoO

 

James snad v životě nebyl tak šťastný. To, co si teď přečetl, ho utvrdilo v tom, že se nesnažil zbytečně. Že všechno to úsilí, co vložil do jeho vztahu s Lily, se nakonec vyplatilo.

Měl chuť výskat, měl chuť skákat, ale hlavně měl chuť se za ní okamžitě rozběhnout. Chvíli nad tím přemýšlel, ale potom to zavrhl. Vlastně ani nevěděl, co by jí řekl. Nebo vlastně věděl, ale ta věta obsahovala jen dvě slova. Víc by snad ani nedokázal říct.

„A co budu dělat do zítřka?“ zeptal se sám sebe. Byl totiž strašně zvědavý a hlavně hrozně nedočkavý.

 

OoOoOoOoO

 

„Miluju tě.“

Tyhle slova řekl už hodněkrát a vždy to znamenalo úspěch. Ale nikdy to vlastně neřekl proto, že by to tak cítil. Ale tentokrát to bylo jiné. Uvědomil si to až dnes. Opravdu Jean miloval a bál se, že kvůli hloupé chybě by ji mohl ztratit.

Jean zalapala po dechu. Tyhle dvě slova ji nikdo nikdy neřekl a už v to poslední dobou ani doufala. A nikdy by ji nenapadlo, že by je slyšela zrovna od něj. Sirius nebyl člověk, který holkám vyznával lásku.

„Nic mi na to neřekneš?“ zeptal se. Byl totiž vyvedený z míry. Čekal, že se mu hned vrhne okolo krku. Vždycky to tak působilo. Řekl „Miluju tě.“ a každá jeho bývala holka byla nadšená a všem svým kamarádkám říkala, že ona je ta, kterou nikdy neopustí. Což nikdy nebyla pravda. Vždy je opustil. Ale teď to opravdu myslel vážně a jestli s ním Jean bude, rozhodl se, že ji nikdy neopustí.

„A jak mám vědět, že to myslíš vážně? Strašně ráda, bych ti řekla to samé, ale musím mít jistotu.“

„Ale láska není nikdy jistá,“ namítl.

„Tak to se nemáme už o čem bavit. Já už nikdy nechci zažít nic podobného, jako zažívám teď.“ zvedla se a chtěla odejít pryč. V očích měla slzy.

Sirius ji chytl za ruku. „Ne, Jean, prosím, neodcházej.“

„A proč?“

„Kdybych věděl, jak ti mám dokázat, že to myslím vážně, okamžitě bych to udělal.“

„Musíš mi dát jistotu, že mě už nikdy takhle nepodvedeš.“

„Nepodvedu, přísahám.“

„A ještě jedna věc. Chci vědět, proč jsi to udělal.“

„Chtěl jsem se s někým vyspat. A s tebou jsem nechtěl.“

„Cože? Tak proč se mnou teda jsi!“ tohle Jean opravdu naštvalo, připadala si hrozně, jakoby byla snad nějaká obluda, že by se jí bál vůbec dotknout.

„Takhle jsem to nemyslel. Nebyl jsem si jistý, jestli bys chtěla. Vím, že jsi vlastně ještě panna.“ řekl potichu.

Jean začala brečet. „Vždyť jsi věděl, že jsem do tebe úplně blázen. Vždycky bych ti na to kývla.“

„Právě proto. Chtěl jsem, aby to bylo tak, že budeš chtít ty sama.“

Jean k němu zvedla uslzené oči a zeptala se: „Opravdu?“

Sirius k ní přistoupil a trochu se usmál. „Jasně, že jo.“ řekl a chytl ji za ruku. „Jean, mám tě fakt rád a je mi líto, co se mezi námi stalo.“

„To mně taky.“

Sirius doufal, že tohle znamenalo, že mu snad uvěřila, a tak se k ní naklonil a políbil. Měl pocit, že ji nelíbal snad věčnost. To několika hodinové odloučení mu přišlo jako několik dnů nebo snad i měsíců.

 

OoOoOoOoO

 

Byla už noc, ale James nemohl spát, což se nedalo říct o zbytku jeho spolubydlících. Petr hlasitě chrápal a když nechrápal, tak pro jistotu mlaskal. Remus se pořád převaloval, nebylo se čemu divit, za chvíli měl být úplněk. A Sirius se spokojeně rozvaloval na své posteli a na tváři měl šťastný úsměv. Vypadalo to, že i on se konečně dočkal opravdové lásky, jestli se to tak dalo říct.

James byl za Siriuse opravdu rád, ale teď ho trápilo úplně něco jiného. I když před pár hodinami byl nadšený z toho, že mu Lily po tak dlouhé době odepsala, teď byl šíleně nervózní. V duchu si říkal plno slov, které by jí chtěl říct, ale ve skutečnosti to byly samé pitomosti. Nebo vlastně nebyly, ale v Jamesově podání to tak znělo, alespoň si to teď myslel.

Pohledem zavadil o své čerstvě naleštěné koště, které měl v plánu vzít zítra, tedy vlastně už dneska, s sebou. Vypadalo špičkově a to vlastně jen kvůli Lily. Chtěl ji totiž svést, jak jí sliboval.

Už snad po milionté zavřel oči a snažil se usnout, ale vždy po několika minutách se mu začaly zdát hrozné noční můry, kde mu Lily dost ošklivým způsobem řekla, že ho nemiluje. Vždy se s trhnutím probudil a snažil se myšlenku zahnat pryč, což se mu moc nedařilo.

Když se naposledy podíval na hodinky bylo něco po třetí hodině ranní. „Ještě dvanáct hodin,“ pomyslel si a rozhodl se, že, i kdyby se mu zdály nějaké hrozné sny, pokusí se je přemoci a spát dál.

 

OoOoOoOoO

 

Lily na tom byla trochu podobně, i když se usnula o dost dřív než James. Byla totiž z celého toho dne opravdu unavená. Nejprve ta zpráva o Jean a Siriusovi, že ji podvedl a ona ji musela utěšovat. Potom ta hádka se Siriusem, potom dlouhý vzkaz Jamesovi a nakonec veselá Jean, která přiběhla někdy před hodinou, že je zase se Siriusem.

Bylo toho opravdu hodně a ona byla vyčerpaná. A tak u tikání svého budíku brzy usnula. Ale předtím si to moc neužívala. Snad v životě nebyla tak nervózní. Samozřejmě byla nervózní před několika dny, kdy se měla sejít s Nimbusem, ale teď to bylo něco jiného. Teď měla pocit, že na tom bude záležet celý její život, což si vlastně myslela i předtím. Ale tohle opravdu bylo něco jiného. Teď přesně věděla, kdo to je, a nebyla si až tak moc jistá, jestli ten dotyčný vůbec přijde.

 

Probudilo ji až zazvonění budíku. S trhnutím se probudila a se zalepenýma očima se podívala, kolik je hodin. Bylo přesně devět ráno, ale Lily měla pocit, že je snad ještě půlnoc. A i když se jí z postele vůbec nechtělo, tak se přemohla. Nechtěla totiž Jamese do jejich setkání vůbec zahlédnout. Jak dobře věděla, James nebyl zrovna ranní ptáče, a tak měla jistotu, že na snídani ho nepotká.

A taky nepotkala, za což děkovala Bohu, protože věděla, že kdyby se tak stalo zčervenala by jak rajče a asi utekla někam pryč.

Podívala se na hodinky. Bylo zrovna deset hodin a ona začínala být čím dál tím víc nervóznější.

„Už jen pět hodin.“

 

OoOoOoOoO

 

„Chápete to? Já se mám setkat s Lily! Už za tři hodiny! Chápete to!“ říkal zrovna James svým kamarádům, kteří jen nechápavě kroutili hlavami.

„Dvanácteráku, uklidni se!“ řekl s smíchem Sirius a hodil po něm svůj polštář.

„Ale ty to nechápeš, Tichošlápku! Tys to měl moc jednoduchý! Ale náš vztah je hrozně složitý! A teď konečně začíná vše vycházet!“

James byl strašně nedočkavý. Jeho a Lilyiono setkání se rychle blížilo. A on se potřeboval každému svěřit. Byl totiž hrozně šťastný. Čekal na tohle už několik let.

 

OoOoOoOoO

 

Lily od doby, co byla na snídani, nevytáhla ze svého pokoje ani patu. Celou tu dobu se totiž připravovala. I oběd ji Jean musela donést. Už si ze šatníku vytáhla a zkusila naprosto vše, co měla, ale nic ji nepřipadalo vhodné.

„Lily, tohle ti opravdu sluší.“ řekla jí Jean, když už Lily měla na sobě podruhé tmavé džíny a k tomu lehký tmavě zelený svetr, který ji perfektně ladil k očím.

„Myslíš?“

„Jsem si tím stoprocentně jistá!“

Lily se ještě kriticky podívala do velkého zrcadla a trochu se zamračila. „Nevypadám jak žába?“

„Žába?“ začala se smát Jean a nechápavě na svou kamarádku koukala.

„Jo, jestli nejsem moc zelená.“

„Máš jen jednu věc zelenou. Tedy jestli nepočítám tvůj zelený obličej.“

„Opravdu jsem zelená?“ zeptala se Lily a naklonila se blíž k zrcadlu. „Fakt jsem zelená!“

„Dělala jsem si srandu, Lily. Vypadáš úžasně!“

„Co když nepřijde?“

„Přijde, neboj! Je to James! Je to ten James, který už tě několik let zbožňuje!“

 

Bylo už tři čtvrtě na tři a Lily se pomalu chystala jít na famfrpálové hřiště. Ruce měla hluboko v kapsách svých džínů. Bála se, hrozně se bála, že James nepřijde. I když ji všichni tvrdili, že určitě přijde, ona měla stále pochybnosti. Poslední dobou se k němu totiž nechovala zrovna nejlépe.

„Co když už mě nemá rád?“ ptala se sama sebe, když už byla na školních pozemcích a ona už byla jen kousek před famfrpálovým hřištěm.

Zhluboka se nadechla a vstoupila na obrovské hřiště. Došla až doprostřed a zvedla hlavu. Dnes bylo krásně. Svítilo sluníčko a bylo krásně teplo.

„Jamesi, přijď, prosím.“ řekla nahlas a podívala se na hodinky, které ukazovaly za minutu tři hodiny.

 

OoOoOoOoO

 

Bylo za deset minut tři a James si akorát bral své koště a připravoval se na odchod. Ještě vběhl do koupelny, kde se snažil alespoň trochu urovnat své vlasy, ale vůbec se mu to nepovedlo. A tak si je radši rozcuchal tak, jak to dělával, když uviděl Lily.

„Hodně štěstí, brácho.“ řekl mu ještě Sirius, když procházel společenskou místností.

Šel dost rychlým krokem. Chtěl tam být totiž o něco dřív než Lily. Když už byl na školních pozemcích, začal dokonce i běžet.

Vstoupil na famfrpálové hřiště a zjistil, že Lily ho svým příchodem už předstihla. Stála někde uprostřed, k němu zády. Vypadala krásně. Jarní slunce prosvěcovalo její ohnivě červené vlasy. Už se nemohl dočkat, až bude přímo u ní. Až ji konečně políbí.

Tichým krokem se dostal až k ní. Chvíli si ji ještě prohlížel.

„Ahoj,“ pozdravil ji potichu a ona sebou polekaně trhla.

Prudce se otočila. Šlo vidět, že ji zrovna přerušil proud myšlenek. Ale když si konečně uvědomila, kdo to před ní stojí, šťastně se usmála. „Ahoj, Jamesi.“

Koukali na sebe a ani jeden nevěděli, co si mají říct. Oba byli šťastní, že jsou konečně spolu.

„Ehm, vzal jsem s sebou koště,“ řekl James a pozvedl svého Nimbuse v pravé ruce.

„Opravdu?“ zeptala se trochu nepřítomně Lily a na koště ani nepohlédla, stále se totiž dívala na Jamesův obličej, kterého se nedokázala nabažit.

„Myslel jsem, že bych tě mohl svést.“

Lily se trošku začervenala, protože v tom hledala něco jiného, než měl James namysli.

„Já myslel, jako svést na koštěti,“ řekl po chvíli James, když si uvědomil, co si mohla Lily vlastně myslet. „Slíbil jsem ti to.“

„Bojím se,“ řekla Lily a stále z něj nespouštěla oči.

„Nemusíš, budu s tebou.“ usmál se James a nasedl na své koště. „Sedni si za mě.“

Lily si trochu zdráhavě sedla za něj a jemně se ho chytla okolo boků. Nasála jeho vůni a zavřela oči.

„Chytni se pořádně,“ pobídl ji James a Lily tak okamžitě udělala. Držela se ho jako klíště a James se jen spokojeně usmíval. „Připravená?“

„Ano,“ řekla a namáčkla se k němu ještě víc.

Potom se James odrazil od země a jak nejrychleji mohl se dostával co nejvýše, aby toho mohli oba vidět co nejvíc.

„Aaaaaaa!“ křičela Lily a u toho měla zavřené oči. Vlasy jí lítaly všude možně. To James se smál a užíval si pocitu toho, že je ve vzduchu a ještě k tomu se svou Morganou.

A najednou se zastavili a jen levitovali na jednom místě. Když si to Lily uvědomila, pomalu otevřela oči. Rozhlédla se okolo sebe a málem zalapala po dechu úžasem.

„Oh, to je krása!“ řekla Jamesovi přímo do ucha a stále se rozhlížela kolem dokola.

Byla to opravdu nádhera. Konečně měla to štěstí, že si mohla prohlédnout z jednoho místa celé Bradavice a jejich pozemky. Všechno bylo zelené a ona zelenou milovala. Připadala si jak v ráji. Ona jako Eva a on jako Adam. Musela znovu zčervenat, když si uvědomila, že vlastně Adam s Evou by měli být nahatí.

„Na co myslíš?“ zeptal se jí James a Lily zčervenala ještě víc. Byla ráda, že na ni neviděl.

„Že je to jak v ráji.“

„Jo, to máš pravdu. Hlavně když tu jsi ty.“ řekl a snažil se na ni podívat, ale marně. „Vrátíme se?“

„Ne, prosím! Ještě chvilku!“

James se začal smát, ale i tak ještě zůstal na jednom místě. Lily se stále rozhlížela kolem sebe a stále víc se tiskla k Jamesovi. Byl to tak úžasný pocit, že by ho Lily nikdy nedokázala popsat slovy. Takhle se nikdy necítila. Prostě byla šíleně šťastná.

Na tom stejném místě byli ještě asi pět minut a potom se oba rozhodli, že už se vrátí zpátky na zem. Lily křičela snad ještě víc, než když letěli nahoru, a James se smál jejímu křiku taky víc.

Konečně byli na zemi. James byl naprosto rozcuchán větrem, ani Lily na tom nebyla o moc lépe, i když u ní to vypadalo hůř, protože měla dlouhé vlasy. A tak se je snažila všemožně uhladit.

„Nech to, sluší ti to,“ řekl James a chytil ji za ruku.

„Radši ti budu věřit, ale až se uvidím v zrcadle, tak se asi zblázním.“ smála se Lily a nechala svého upravování.

„Jsem strašně rád, že jsi mi odepsala.“ řekl po chvíli.

„Už bylo na čase, co myslíš?“ zeptala se s úsměvem a trochu váhavě k němu přistoupila o krok blíž.

„Dokázal bych na tebe čekat věčnost.“

„Jsem ráda, žes přišel.“

„Tys myslela, že nepřijdu?“ zeptal se překvapeně.

„Bála jsem se. Odepsala jsem ti za takovou dobu. Jen jsem potřebovala čas, potřebovala jsem si uvědomit, že ty a Nimbus jste ta samá osoba.“

„Vždycky bych přišel. Nemohl bych si nikdy odpustit, kdybys byla kvůli mně někdy nešťastná.“

„Teď už budu jen šťastná,“ řekla s úsměvem a vzhlédla k němu. „Miluju tě.“

„Taky tě miluju.“ řekl šťastně a naklonil se k ní.

Konečně se to mělo stát. Konečně ji měl políbil. Nemohl se tohoto okamžiku dočkat. Oba zavřeli oči a jejich rty se setkaly. Lily měla pocit, že jejím tělem projela snad elektřina. James najednou zaplavil pocit něčeho, co nikdy nezažil. Jestli někdy někdo z nich pochyboval o tom, že k sobě nepatří, teď věděli, že k sobě patří a to na život i na smrt.

James jejich polibek prohloubil a Lily obtočila své ruce okolo jeho krku. Ani jeden z nich nevnímal nic jiného než toho druhého. Na tohle oba čekali tak strašně dlouho.

Konečně byli spolu. Konečně oba věděli, koho jim osud předurčil. Konečně si uvědomili, že patří k sobě.

 

 

12. kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Daze, 6. 12. 2007 20:05)

No, co se mě týče, rozhodně nemáš za co děkovat. To spíš my tobě, za ty zážitky při čtení tvých povídek. Píšeš úžasně. Čtivě, poutavě, napínavě, procítěně, realisticky a romanticky. A já vždycky jen ohromeně sedím před monitorem a doufám, že ta kapitola neskončí moc brzo. A tahle povídka toho byla důkazem. Krásná, nápaditá... prostě povedená. A myslím, že se natrvalo usídlí v mých nejoblíbenějších povídek. Nelituju toho, že končí. Lily a James jsou spolu a asi by nemělo alný smysl to natahovat. Všechno jednou končí. Navíc nás může utěšovat, že budeš psát další povídku. Jak jsem viděla, už tu je nějaký úvod:-P Hned se jdu podívat:-)
A co se týče poslední kapitolky. Krásná jako vždy. Taková třešinka na dortu. Až mi docházejí slova...
Už se moc těším na další tvá Díla:-)))

aaaaaaaaaaa

(mynamesm, 6. 12. 2007 20:00)

ja asi budem plakat od dojatia...nee mne to bude tak strasne chybat ta poviedka..ale fakt je to uzasne!!! skvela! perfekrnte...dokonale...no a toto lietanie na metle...cii to bolo...krasne...nadhera...proste nadhera...nemam slov:(

Prosím pokračuj

(Maxië, 6. 12. 2007 19:06)

Neukončuj tuhle povídku! Prosím, byl atak krásná atak sqěl vymyšlená. Bude s emi po těch kapitolách stýskat.:(....

:-)

(Haňula, 6. 12. 2007 17:32)

Nádherná závěrčná kapitola plná štěstí a lásky. Píšeš fakt nádherně a tuhle povídku jsem si moc oblíbila a tak je mi moc líto, že je konec, ale zase na druhou stranu jsem se toho konce nemohla dočkat, protže to bylo tak napínavý a ten závěr byl prostě dokonalej. Umíš krásně vyjadřovat pocity a myšlenky.

nádhera :D

(pasu-Hanka, 6. 12. 2007 14:28)

Takže nejdřív k téhle kapitolce: Byla, jako všechny tvoje dílka, naprosto perfektní a hrozně moc jsi mě potěšila, že jsi dala Siriuse s jean tak hezky dohromady a přitom mu, když jí řek, že jí miluje, hned neskočila kolem krku. A to co jí řek, to bylo vážně moc hezký. U Lily a Jamese jsem stále přemýšlela, jak bych to já osobně udělala, ale na nic kloudného jsem nepřišla. proto ti skládám vélikou poklonu, jak jsi to hezky vylíčila a všechno popsala, včetně těch jejich pocitů na konci :), To bylo vážně moc pěkný
Jinak je mi moc líto, že už tahle povídka končí, protože byla a je vážně povedená. doufám, že co nejdříve vymyslíš nějakou novou povídku, nejlépe taky z doby pobertů a ještě lepší by bylo, kdyby pak na jejím konci James s Lily neumřeli a Petera by odhalili. to by mi opravdu udělalo velkou radost, ale přiznávám, že by byl docela problém to napsat. mně osobně by se do toho moc nechtělo, zvláš´t když já všechno do detailů rozepisuju a...a vůbec. Těším se, až si zase přečtu nějaké tvoje další dílko, vážně píšeš mooooooc hezky. :D
Jo a děkuji za to poděkování na začátku ;)

:-)

(Naiad, 6. 12. 2007 14:15)

to Julie: moc děkuju a pokračování opravdu nebude, ani bych nevěděla, co mám psát... díky :-)
to Nika: taky mi je líto, že už je konec, ale co se dá dělat, že? Jinak už plánuju další povídku a první kapitola se už pomalu rýsuje, počítám, že v neděli nebo v pondělí bych ji mohla přidat... moc děkuju :-)
to Tániiička: dojala jsi mě :-) opravdu děkuju za tak krásný komentář :-) Chystám další povídku a samozřejmě bude na téma Lily/James, jak už jsem psala, první kapitola se už rýsuje :-) moc děkuju :-)
to Lucííík999: Já bych taky chtěla něco takového prožít, ale myslím si, že se mi to asi nikdy nestane... moc děkuju :-)
to barbora: moc děkuju, jsem moc ráda, že se ti to líbilo :-)

....

(barbora, 6. 12. 2007 13:11)

no cela poviedka je uplne uzasna:D perfektna a krasna:D som strasne rada, ze sa dala dokopy so siriusom:) aj lily a james:D

Krása

(Lucííík999, www.luciiik999.blog.cz, 6. 12. 2007 9:41)

Ježiši to bylo nádherné....myslím že jsi to vystihla přesně...nervozita..strach...očekávání..a pak už jen láska a štěstí....úžasné...taky bych chtěla někdy něco takového zažít...musím si to jít přečíst ještě jednou...:-)

:-*

(Tániiička, 6. 12. 2007 9:20)

jezisi, to je ták dojemný... nádhera, krása a newim co všechno eště... stlašně moooc mě mrzí, že tahle povídka už končí, protože to byla jedna z nejlepších, jaký sem kdy četla a věř, že sem jim četla už vážně požehnaně... chtěla bych ti taký stlašně moc a moc poděkovat, že sis dala tu práci a povídku psala a zároveň se omluvit, že sem nepsala moc komentářů...
plotože mě stláááášně mrzí, že povídka končí a jak si psala bude končit i Lily nebo Ginny?, chtěla bych se zeptat, jestli chystáš napsat nákou new povídku opět na tohle téma? já doufám, že ano
to je asi všechno a ještě jednou říkám: nádhera

Naozaj

(Nika (www.nika-sk.blog.cz, 6. 12. 2007 1:57)

je mi ľúto, že už je koniec. Bola to fakt nádherná poviedka! A najmä som podobnú asi ani nečítala, takže to bola príjemná zmena. Nechystáš nejakú novú poviedku? Pretože Tvoje poviedky som si veľmi obľúbila a je mi ľúto, že táto a aj Lily alebo Ginny končí....Ale to už som asi spomínala, takže končím so svojimi kecami a idem do postele :D

Konec?

(Julie, 5. 12. 2007 23:17)

Úžasné, fakt. Tahle povídka mi bude moc chybět. Nechceš napsat pokráčko? Ne, dělám si legraci, to asi ani nejde... Ale je to škoda...

První, no to snad ne!

(Julie, 5. 12. 2007 23:15)

První koment! To se mi ještě nestalo, honem jdu číst...