Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. kapitola - Jestli miluješ jednoho, musíš milovat i toho druhého

31. 10. 2007

A/N: Ahoj! Tak jsem si pospíšila s další kapitolou. To aby to nebylo Daze líto, že mám narozeniny jen jednou do roka, a tak jí přidávám na Halloween. :-D

A ještě k jedné příležitosti chci tuto kapitolu přidat. Řekla bych, že většina lidí si je toho vědoma, ale i tak to napíšu. Dnes je 26. výročí úmrtí Lily a Jamese Potterových. Je to sice trochu smutné, ale přeci jenom to jsou knižní postavy, tak si z toho nic nedělejme...

A teď trochu veseleji. Strašně, ale strašně moc jste mě potěšili komentáři k minulé kapitole. Byla jsem nadšená! Hrozně moc vám děkuju a samozřejmě doufám, že v tom budete pokračovat :-)

A teď se vrhněte na další kapitolu :-) Vaše Naiad

 

 

Podíval se na hodinky a zjistil, že už zbývá jen jedna minuta. Vstal a pomalým krokem se vydal pryč z šaten přímo na hřiště. Nemohl se dočkat.

Šel velmi pomalu, i když měl hrozné nutkání jít až příliš rychle, ale nechtěl vypadat jako pitomec, stačilo, že si to o něm myslela Lily Evansová.

Viděl Morganinu siluetu, ale nemohl rozpoznat, kdo to je. Trochu zrychlil, ale i tak šel stále pomalu. Už byl od ní jen několik stop. Prudce se zastavil a vytřeštil oči. Před ním stála Lily Evansová a v ruce držela modrou knížku, přesně takovou jako měl on sám. „Morgana je Lily. Moje Morgana je Lily!“

 

Všiml si, že je stejně překvapená jako on, spíš více. Knížka ji vypadla z rukou a stále na něj kulila své zelené oči.

„Ty?“ vydala ze sebe překvapeně.

Neodpověděl, jen na ni stále koukal. Nemohl tomu uvěřit. Nikdy ho nenapadlo, že by jeho Morgana mohla být dívka, která se mu tolik líbila.

A potom, než stačil jakkoli zareagovat, se Lily otočila a utekla pryč. Své Povídej si! nechala ležet na vlhké zemi. S šokem v očích sledoval, jak mu mizí za rohem. Zničeně svěsil ramena.

„Jak to, že mě to nenapadlo dřív?“ zeptal se sám sebe a sebral ze země Lilyinu knihu, kterou tam nechala. Musel ji vrátit.

 

OoOoOoOoO

 

Dostala strach. Byla z této situace hrozně ne svá. A tak jí napadla jen jediná věc: utéct. Utéct a to co nejdřív. Ani si neuvědomila, že kniha jí leží u nohou, otočila se a, jak nejrychleji mohla, utíkala. Ani si neuvědomila, že se jí do očí hrnou slzy.

„To je absurdní! To není možné! Vždyť Nimbus je úplně jiný!“ říkala si, když probíhala hradem přímo do nebelvírské věže.

 

OoOoOoOoO

 

Oslava už začala, i když kapitán ještě nepřišel. Jean seděla vedle Siriuse, byla nervózní, věděla totiž, že teď někdy se má Lily sejít s Jamese.

„Co ti je?“ zeptal se Sirius a pořádně si loknul z láhve ohnivé whisky.

„Dneska se mají sejít.“

„Kdo?“

„Lily a James přeci!“

„Já si říkal, kam se Dvanácterák ztratil.“

„Bojím se, že to dopadne špatně.“ vyřkla Jean svou obavu a vzala si od Siriuse láhev, aby se také napila.

„Neboj se, jestli mají být spolu, tak budou.“

Obraz Buclaté dámy se otevřel a do nebelvírské společenské místnosti se vřítila Lily, nebrala ohled na to, že se má slavit, a běžela přímo do dívčích pokojů. Jean si všimla, že brečela.

„Co to s ní je?“ zeptal se Sirius a nechápavě se podíval na svou dívku.

„Dopadlo to špatně,“ řekla Jean a zvedla se. „Jdu za ní, za chvíli jsem zpátky.“

Sirius si znovu přiložil láhev k ústům, když se obraz odklopil podruhé a teď do místnosti vešel James. Celá kolej zpozorněla a hned se vrhla na svého kapitána. James o to vůbec nestál, potřeboval si s někým promluvit nebo být sám.

Konečně pohledem našel Siriuse, který se pořádně nasával ohnivou whiskou. Dostal se ze spáru svých fanoušků a šel za ním. Zničeně dopadl vedle svého kamaráda.

„Tichošlápku, Morgana je Lily!“

„Já vím.“

„Chápeš to? Morgana je Lily!“ řekl, ale potom se zarazil. „Počkej, jak to, že to víš?“

 

OoOoOoOoO

 

Lily vyběhla schody do svého pokoje a svalila se na svou postel. Stále brečela a nemohla to zastavit. „Nimbus je James. Proč mi to nedošlo dřív?“ zeptala se sama sebe a rozbrečela se ještě víc nad svou hloupostí.

„Lily?“ ozvalo se ode dveří a rudovlasá dívka zahlédla svou kamarádku.

„Jean! Nimbus! On to je James Potter!“

„To bude dobrý. Uvidíš!“

„Chápeš to? Můj Nimbus je James Potter! Můj Nimbus je člověk, který ubližuje lidem!“

„To není pravda Lily! Ty víš, že už to tak dávno není! A přeci jsi ho poznala lépe, díky té knížce.“

 „Nechápu, že mi to nedošlo dřív! Vždyť jsem věděla, že miluje famfrpál, věděla jsem jaký je!“

„Poznala jsi ho líp.“

„Ale mohl lhát!“

„Proč by ti lhal, když tě neznal? Taky nevěděl, že to jsi ty.“

„Jak to můžeš vědět.“

„Prostě to vím.“

„A jak to víš?“

„Protože jsem to tak zařídila, společně se Siriusem.“

„Cože?“

„Dohodli jsme se se Siriusem, že vás dva chceme dát dohromady, a tak Siriuse napadlo tohle. Koupili jsme dvě knížky a každému z vás dali jednu k Vánocům.“

„Proč jsi mi to neřekla?“

„Protože bys ho nepoznala a nikdy byste spolu nebyli.“

„Ale my spolu nebudeme.“

„Lily, ty ho miluješ, vím to! A on tebe taky!“

„Já miluju Nimbuse a ne Jamese.“

„Ale Nimbus je James a James je zase Nimbus! Není mezi nimi žádný rozdíl, protože je to jen jeden člověk!“

„Ale Nimbus je jiný! Nimbus mě měl rád! Nimbus se staral o to, jak mi je! A James? James mě jen zval před celou školou na rande a dělal ze sebe frajera. Každý je úplně jiný!“ Lily se znovu rozbrečela. Měla totiž dojem, že s Nimbusem nikdy nebude moc být.

„Jsou stejní. A jestli miluješ jednoho, musíš milovat i toho druhého!“

 

OoOoOoOoO

 

„No,“ začal Sirius, ale vysvětlovat se mu nic nechtělo. „Dohodli jsme se s Jean.“

„Jak dohodli? Na čem?“

„Víš, říkal jsem si, že byste se vy dva mohli konečně dát dohromady, a tak mě napadlo, že bychom mohli použít tohle. Tobě jsme samozřejmě řekl, že to je kvůli tomu, abys zapomněl na Evansovou a Jean řekla Evansový, že si konečně najde někoho. No a tak jsme vám dali Povídej si! k Vánocům. Měl jsem pocit, že to zafunguje.“

„Sice to zafungovalo, ale Lily mě teď nenávidí.“ řekl smutně a vzal do ruky Lilyiono Povídej si!. „Dokonce i tohle tam nechala.“

„Tak jí to vrať a napiš jí něco.“ napadlo Siriuse a vyhlížel Jean, jestli se náhodou ještě nevrátila.

„Nevím.“

„Za zkoušku nic nedáš.“

Sirius konečně zahlédl Jean, která se přes přeplněnou společenskou místnost dostávala přímo k nim.

„Jak je na tom?“ zeptal se okamžitě James.

„Nic moc. Je otřesená. Ale řekla bych, že to bude lepší.“

„Dvanácterák má tady na tebe prosbu.“ zapojil se i Sirius.

„Jo a jakou?“ zeptala se překvapeně Jean.

„Mohla bys tohle,“ podával James Jean modrou knížku, „dát Lily? Nechala to na hřišti.“

„Jistě,“ usmála se mile. „Jen bych chvíli počkala,“ řekla, ale když se na ni James překvapeně podíval, dodala: „až se trochu uklidní.“

„Jasně,“ řekl James a vstal.

„Kam jdeš?“ zeptal se Sirius.

„Nechám vás tady o samotě. Nechci kazit náladu a hlavně chci něco napsat.“ odpověděl James a vydal se od nich pryč. V hlavě už měl představu o tom, co by mohl Lily napsat.

„Co chce psát?“ zeptala se po chvíli Jean Siriuse, když si vedle něj sedla a opřela si hlavu o jeho rameno.

„Evansový,“ řekl Sirius a natáhl se po láhvi whisky.

 

OoOoOoOoO

 

Lily ležela na své posteli, oči měla zavřené. Musela pořád přemýšlet o tom, co se dnes stalo. Nikdy by ji nenapadlo, že by Nimbus mohl být James. I když vlastně napadlo. Často se jí zdávalo o tom, že to tak je, ale nikdy ji nenapadlo, že by to mohla být pravda.

Teď si srovnávala v hlavě všechny věci, co si kdy napsali, a musela si nadávat za svou hloupost. „Jak to, že mě to dřív nenapadlo? Vždyť je to úplně zřejmé. Miluje famfrpál. Rád dělá vtípky. Miluje být se svými kamarády, bez nich by snad nikdy nic neudělal. Miloval dívku, která ho neměla ráda. Všechno do sebe zapadá. Ale proč jsem tak otřesená?“ zeptala se sama sebe. „Možná proto, že jsem v to doufala,“ pomyslela si trpce a zatřepala hlavou, aby tuhle myšlenku dostala z hlavy.

„Lily? Jsi tady?“ uslyšela znovu hlas své kamarádky, která se vrátila zpět do pokoje.

„Co je, Jean?“

„Mám tady pro tebe něco,“ řekla Jean a podávala jí její Povídej si!, které nechala na hřišti. „James ti to posílá,“ dodala potom, co se na ni překvapeně podívala.

„Děkuju,“ zašeptala Lily a roztřesenýma rukama si od ní knížku vzala.

„Tak já zase jdu, předpokládám, že chceš být sama.“

„Jo, díky.“

Když se za Jean zavřely dveře, Lily se konečně podívala na knížku v modrém sametovém obalu. Byla trochu špinavá a vlhká. „Proč mi to děláš, Nimbusi?“ zašeptala do tichého pokoje a knížku otevřela. Pomalu listovala popsanými stránkami a divila se, že toho tolik dokázali napsat. „Rozuměli jsme si, tak proč to skončilo takhle?“

 

Dostala se až na poslední stránku. Čekala, že tam bude konec jejich minulého rozhovoru, ale nebyl. Celá stránka byla popsaná modře. Okamžitě poznala Nimbusův rukopis. Překvapeně zamrkala, ale nedočkavě začala číst.

 

Morgano, nebo Lily, nevím, jak tě teď mám oslovovat.

Díky tobě jsem zapomněl na Lily Evansovou. Dala jsi do mého života zase tu jiskru, kterou jsem tak dlouho postrádal. Vím, zní to zvláštně, že jsem vlastně zapomněl na tebe, ale bylo tomu tak. Myslím si, že jsi to sama poznala. Během těch necelých třech měsíců jsem tě poznal z jiného úhlu. Lily Evansová pro mě asi byla jen krásná rudovlasá dívka s nádhernýma zelenýma očima, kterou jsem vlastně vůbec neznal. Ale díky téhle knížce jsem poznal úžasnou dívku, do které jsem se zamiloval. Dala jsi mi naději, že nejsem jen hlupák, jak jsi mi to tak často říkávala. Měl jsem pocit, že jsem konečně něco dokázal, dokázal jsem okouzlit dívku jen tím, jaký jsem. Ne tím, že jsem kapitán našeho famfrpálového týmu. Byl jsme k tobě vždy upřímný a nikdy by mě nenapadlo ti lhát nebo něco podobného. Choval jsem se tak, jak jsem se chovat chtěl.

 

Jsem vděčný Siriusovi i Jean, že mi zpříjemnili tyto tři měsíce. A doufám, že jednou tě opravdu budu moct vzít na své koště a ty si budeš moct všechno to, co máš tak ráda, prohlédnout z výšky. A jestli tě nikdy nebudu mít, Morgano, budu ten nejnešťastnější kouzelník na světe. Miluju tě. James.

 

 

9. kapitola                                                                                          11. kapitola

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jéééé! :)

(pasu-Hanka (pasu.blog.cz), 1. 11. 2007 16:18)

Perfektní kapitola! Tak tahle se ti vážně moc moc moc moc moc povedla! :D Strašně se těším i na pokráčko, píšeš fakt hezky :)

Super

(Padfoot, 1. 11. 2007 15:19)

Fakt, super, doufám, že další kapitolu přidáš co nejdřív

Jééééé:-)

(Lucííík, www.luciiik999.cz, 1. 11. 2007 14:59)

To byla krása....zvláště pak ten konec....musela jsem si to přešíst dvakrát po sobě....tak mooooc se mi to líbilo....napsala jsi to vážně skvěle...:_)

ach...

(Hayddé, 1. 11. 2007 14:17)

co dodat...krásný a roamtický,sem zvědavá,jak Lil zareaguje...prostě nádhera..ach...

Nádhera!

(Nika (www.nika-sk.blog.cz), 1. 11. 2007 14:16)

To bolo nádherné! Najmä to čo jej napísal James....čo by som dala zato aby to napísal mne...:) (moja najobľúbenejšia postava)....ale kapitola bola nádherná a ja už sa neviem dočkať ďalšej, i keď sa bohužiaľ blížime do konca.... No, snáď nová kapitola pribudne čo najskôr a bude rovnako romantická ako bol koniec tejto ak nie ešte romantickejšia (čo by mne vôbec nevadilo ;) )

..........................

(lucyš, 31. 10. 2007 22:21)

nemám slov......fakt krásný a ten konec....brečela sem a ještě mi hrál ploužák....fakt krásný,honem další

to Daze

(Naiad, 31. 10. 2007 22:08)

Jé tak krásně dlouhý komentář :-) Ani nevím, jak ti poděkovat, tvoje komentáře mi vždycky zvednou tak strašně moc náladu :-) I když jsou v pátek dušičky, tak kapitola k Povídej si! určitě nebude, jedině k Lily nebo Ginny?. Musím si teď všechno pořádně rozmyslet, abych to napsala co nejlépe. Teď jsem psala docela rychle a nechci to zbytečně uspěchat... hrozně moc ti děkuju za tak úžasný komentář, opravdu jsi mi zvedla náladu (učím se teď děják a ten mi ji zase určitě zkazí...) Opravdu moc děkuju :-)

Juchů:-)))

(Daze, 31. 10. 2007 21:50)

Byla to krása. Sice jsem doufala, že Lily neuteče, ale stejně jsem věděla, že je to nereálné. Kdo by neutekl. Nemyslím od Jamese, to asi nikdo, ale v její situaci...
A ty rozhovory. Byly nádherně napsaný. Krásně si popsala Jamesovo zoufalství i smutek. Bylo to krásný. A pak ta Lilyina myšlenka: "Možná proto, že jsem v to doufala."
No a jako třešnička na dortu Jamesovo psaní. Úchvatné. Dechberoucí... prostě skvělé.
Když to shrnu prostě nádherná kapitola. Už se moc těším na další. Těším se i až se dají dohromady, i když to bude znamenat konec tak skvělé povídky... A taky jsem moc ráda, že jsi si s tou kapitolou tak pospíšila. Začíná se mi ten Haloween líbit:-).Jo a abych nezapomněla... v pátek jsou dušičky:-P

to Adrianne

(Naiad, 31. 10. 2007 21:19)

Děkuju :-) Bohužel tušíš správně, už to nebude moc dlouho trvat a já budu psát poslední kapitolu (ale příští ještě nebude poslední... :-)) Mně je to taky moc líto, ale nedá se nic dělat...

To je naprosto bombastický!!!

(Adrianne, 31. 10. 2007 21:16)

Tak tahle kapitolka je naprosto senzační... chudáček Jamie...Ta Lily mu ale dává :o) Ale aji chudinka Lily... A to Jamesovo vyznání na konci...z toho jsem fakt nemohla. Bylo to šíleně romantický a já nemůžu dělat nic jinýho než tě pochválit, Naiad :o) Vážně, já smekám a těším se na další kapču... ale začínám mít nepříjemné tušení, že se blížíme do finishe :(

Chvála

(Luca, 31. 10. 2007 20:37)

Je to nádhera už se moc těším na další kapitolu

to Anorien

(Naiad, 31. 10. 2007 20:03)

Jé tak dlouhý komentář! :-) Ty mám nejradši :-) Panebože, děkuju! Takové chvály :-) Jj, mít tak opravdového Jamese :-) (Taky je moje oblíbená postava :-))

heh

(Anorien, 31. 10. 2007 20:02)

teď sem si to po sobě přečetla a zjistila sem, že to po mě asi nikdo nepřečte:) chběj mi tam písmenka tak sorry:) doufám že aspoň pochopíš to podstatný:)

áááááááá

(Anorien, 31. 10. 2007 20:00)

teda...sem v šok..ty si přidala další kapitolu! já sem tak ráda tralalala(tohohle si nevšímej jsem asi krapet psychicky labilní:)bylo to žásný..nejvíc se milíbil ten vzkaz o Jamese..jo mít tak Jamese doopravdy..ach..ehm.zase sem se nechala unést:)James je totiž moje nejoblíbenější postava heh:) no krapet sem se rozepsala...jo a už sem ti říkala že to bylo úžasný..jo teď to vidím:) tak nic...no prostě je absulutantě perfektní akorát mě krapet zamrzelo že Lily utekla ale hned mě bylo jasný že mu jen tak neskočí kolem krku a bude mu vyznávat lásku:) jo a taky sem zvědavá na Siria a Jean:) tak už snad konečne končím svou skrovnou řeč bylo bombastický...taková vzpruha na zbytek večera:)

:-)

(Naiad, 31. 10. 2007 19:59)

Já vím, že to bylo krátké... nestěžuju si, že na mě někdo tlačí, alespoň vím, že tuhle povídku má někdo rád :-) a děkuju :-)

super

(pasu, 31. 10. 2007 19:57)

je to vazne super kapitolka, jedine co se ji da vytknout je jeji delka, vim ze to nikdo rad neslysi kdyz nanej ctenari tlaci, ale doufam ze bude blizke dobe nova kapca

to barbora

(Naiad, 31. 10. 2007 19:57)

Děkuju :-) Jsem moc ráda, že se ti ten konec líbil, trvalo mi hrozně moc dlouho, než jsem ho vymyslela... díky :-)

NADHERNE

(barbora, 31. 10. 2007 19:55)

fakt uplne krasne:D strasne skvela kapitola:D a ten koniec, ked jej james pisal tak to nemalo chybu:)) a tesim sa na dalsiu:D