Jdi na obsah Jdi na menu
 


Orchidej

Orchidej, květina má,
Do hrobu tě zavedla.
Znám ji, znáš ji i ty,
Ale netušíš co znamená.
Jednou to zjistíš,
Kdo jsem já,
Co Orchidej znamená,
A jaká je zpráva má.
Když všechno zjistíš,
Už mezi živými nemůžeš být!

 





Sova přiletěla s ranní poštou. Dnes nepřišel žádný dopis, žádná zpráva, dnes přišel jen jeden kvítek Orchideje, který večer zmizel.
Jako minulé ráno přiletěla sova. Zase nepřišel žádný dopis, žádná zpráva jen další kvítek Orchideje. A jako minulý den kvítek zmizel.
Každé ráno čtrnáct dní přiletěla sova a pustila mi na stůl jeden kvítek Orchideje a další den zase zmizel. Patnáctý den přiletěla ráno sova, ale dnes nepřinesla jenom jeden kvítek Orchideje. Dnes přinesla vzkaz. Nažloutlý pergamen voněl vůní malého kvítku. Vábil mě k sobě, ale zůstal zavřený. Asi po deseti minutách se ale otevřel sám.

Zjisti, kdo jsem a kvítek nezmizí. Jen z kouzla Orchideje poznáš tvář mou. Jen z kouzla Orchideje poznáš zprávu mou. Když zjistíš neprohloupíš, když necháš být, nikdy se mě nezbavíš. Vyber si správnou cestu.

Kvítek byl pořád stejný. Každý den se mi pokusil naznačit, co mám udělat, ale nikdy se mi to nepovedlo. Celý rok chodily mi kvítky Orchideje. Byl to každodenní zvyk, chytit kvítek do rukou, přivonět a prohlédnout si, jestli se nějak nezměnil. Vždy byl stejný. Trápilo mě to, každý by chtěl vědět, co se za kvítkem schovává, i já.
Jako každé ráno přiletěla sova. Po druhé mi nepřinesla jen kvítek, ale další vzkaz. Vypadal delší. Jako před rokem se po deseti minutách sám otevřel.

Už celý rok kvítky ti posílám a ty stále neznáš moji tvář, moji zprávu. Dlouhá doba rok je a ty stále nevíš, kdo jsem. Radu já ti dám, možná ji využiješ, možná ne. Na další si počkáš další rok, do té doby budou chodit malé kvítky Orchideje. Pokus se zjistit kdo já jsem.

Kvítek přichází a odchází. Je pořád stejný? Kdy přijde a odejde? Zjisti a potom zjistíš, co dál.

Kvítek zůstal stejný, nic se na něm nezměnilo. Každý den byl naprosto stejný. Přicházel stejnou dobu ráno a odcházel pokaždé o půlnoci. Měsíc se nic nedělo. Měsíc chodil kvítek Orchideje a byl pořád stejný. Nikdy nepřišlo víc. Pořád jen malý kvítek Orchideje. Po měsíci se na místě, kde kvítek byl, objevil další vzkaz.

Po půlnoci nemám moc, nemohu ti nic udělat. Proto nemohu tu zůstat. Noc je silná, někdy silnější než den. Pokus se, abych zůstal a to napořád. Zkusíš a dovíš se, co rok a měsíc se snažíš dozvědět. Jednou zjistíš, co je tvůj úkol.

Půl roku kvítek stále mizel. Nikdo nevěděl, jak udělat, aby zůstal. Byly na něj zkoušeny kouzla ta nejmocnější, ale nic nepomohlo. Půl roku mizel a půl roku nepřišla žádná další rada, vzkaz, vůbec nic, jen malý kvítek Orchideje. Všichni by už to vzdali, ale já ne, já nemohu vzdát. Kdo jsi? Co ode mě potřebuješ?
Zase ráno přiletěla sova. A po třetí nenesla jen kvítek. Další vzkaz, možná další rada.

Chceš vědět, kdo jsem, co od tebe potřebuji? Nemohu ti to prozradit. Ještě není pravý čas. Jen ty budeš mít právo, jen ty budeš mít tu čest se dozvědět. Počkej, měj silnou vůli, dej ji trochu i někomu jinému. Rozhoduj se správně. Jen ty budeš mít tu možnost si vybrat. Je ty jsi důležitá část mého plánu.

Další půlrok se nic nedělo. Vůli mám větší než kdokoli jiný, ale komu ji dát? Přátelům? Rodině? Komu? Jen jedna věc by ji potřebovala a tím je malý kvítek Orchideje.

Ležel přede mnou kvítek, tak jemný, dokonalý a pořád stejný. Blížila se půlnoc. Byl úplněk, nejmagičtější období v měsíci. Jasný měsíc zářil do mého okna, jeden měsíční paprsek si našel cestu i k dokonalému kvítku. Odbila dvanáctá a kvítek zmizel, ale místi něj se objevil vzkaz.

Půlnoc úplňku odbila, toť nejmagičtější období v měsíci. Až měsíční paprsek najde si cestu ke mně a ty budeš na blízku, vrátím se. Kouzlo Orchideje pomůže mi. Jen ty můžeš být svědkem. Budeš svědkem, který nemůže dál. Musíš zemřít. Jen ty můžeš pomoci temnu na svět. A to si splnila. Jak může být bláhový člověk. Doplatila jsi na lásku a dobro, a proto se nikdy nedozvíš, kdo jsem.

Vzkaz splanul a zbyl jen popel. Ztrácela jsem sílu. Byla jsem na pokraji sil, když se z popela stával on. Poslední, co jsem uviděla byli jeho černé oči a úsměv na tváři. Potom jsem vydechla naposledy.

 

 

Orchidej, květina má,
Do hrobu tě zavedla.
Znám ji, znáš ji i ty,
Ale netušíš co znamená.
Jednou to zjistíš,
Kdo jsem já,
Co Orchidej znamená,
A jaká je zpráva má.
Když všechno zjistíš,
Už mezi živými nemůžeš být!

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nádhera

(Terka, 20. 5. 2012 19:01)

Je to moc krásné!Nic takového jsem ještě nečetla.Napíšeš ještě něco podobného?Je to fantastické. :)

to Belluše

(Naiad, 22. 2. 2011 3:18)

Skutečně jsem tvým komentářem byla překvapená. Je to už tak dávno, co jsem tuhle jednorázovku napsala, že jsem tak trochu silně pochybovala, že to bude ještě někdo číst...
Ale děkuju :) hrozně mě to potěšilo. Jsem ráda, že se ti to líbilo :)

Poklona

(Belluše, 21. 2. 2011 21:22)

Tak tohle je jedna z nejpěknějších jednorázovek, které sem četla ;)

hmmm

(www.ylil.blog.cz, 7. 8. 2007 8:47)

je to takový zvláštně zajímavý...

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA