oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

2. kapitola – A to chodíte do Nebelviru?

            James ze sebe už zase dělal šaška. Otevřel dveře do kupé, uklonil se a pronesl: „Až po Vás madam.“  Chytla jsem si imaginární sukni a také se lehce uklonila.

            „Děkuji Vám, sire.“ Vešla jsem do kupé a rozhlídla se. To už se zbytek nacpal dovnitř. Zastavila jsem svůj pohled na spícím klukovi v rohu kupé.

            „To bude určitě Petr, že?“ s úsměvem jsem se obrátila na Jamese.

            „Jo a pro změnu zase spí.“ Šklebil se James a už se chystal Petra hrubě probudit.

            „Teda ty jsi kamarád, nech ho přece v klidu spát.“ James na mě hodil ošklivý pohled, ale nakonec si v klidu sednul. Seděl na středu sedačky a já si kecla vedle něj, z druhé strany měl Petra. Sirius a Remus si sedli naproti.

            „No, já bych se ti vlastně chtěl představit. Já jsem Remus Lupin.“ Usmála jsem se na něj.

            „A já jsem Sirius Black.“ Vstala jsem, abych si s nimi podala ruku v tom, ale vlak sebou nějak škubl a já skončila opět v Siriusově náruči. Zrudla jsem.

            „Tohle je dneska už podruhý, vílo.“ usmál se na mě. „Na to bych si rychle zvykl.“ Zrudla jsem ještě víc a rychle se vrátila k Jamesovi, ten se smál, že málem spadl ze sedačky. Dala jsem mu pohlavek a sykla, ať toho nechá.

            Pak mi kluci vyprávěli, jak o posledních Vánocích udělali z Norrisky vánoční ozdobu a pověsili ji až na samý vršek stromečku.

Zničehonic se rozlítly dveře a dovnitř vrazila dívka s ryšavými vlasy.

            „Remusi, musíme jít.“ křikla. „A Pottere, ty buď zticha.“ Tak tohle ne, tohle chování se mi vůbec nelíbí.

            „Něco sis zapomněla za dveřmi.“ klidně jsem pronesla směrem k té dívce.

            „A co?“ obořila se na mě a než se ke mně stihla otočit …

            „Slušné vychování.“ Ďábelsky jsem se usmála. „Expello conclave.“ křikla jsem a švihla hůlkou. Mé kouzlo tu slečnu vystrčilo ze dveří. Ušklíbla jsem se.

            „T-To by-byla Lily.“ vykoktal James. Zvědavě jsem se na něj podívala.

            „Nebelvírská prefekta.“ podotkl Remus.

            „Tak tím spíš by se měla chovat slušně, nemyslíš?“ Teď už jsem se plně rozesmála. V tom někdo zaťukal. Kluci jakoby najednou zamrzli.

            „Dále.“ Dovnitř vešla Lily. Obličej měla rudý, že jí ladil k vlasům. Těžce oddychovala, jak se snažila uklidnit.

            „Ahoj všichni.“ pronesla překvapivě sladce.

            „Reme, měli bychom jít do prefektského kupé, už na nás určitě budou čekat.“ pronesla klidně, ale pak na mě upřela svůj vražedný pohled. Ale ten se jí vzápětí změnil na šokovaný, začala si mě zkoumavé prohlížet a těkala pohledem ze mě na Jamese a zase zpátky.

            „Pottere, ty máš sestru?“ vyjeveně špitla. James se ani nepohnul.

            „Kasiopa Potterová.“ Podala jsem jí ruku. „Jsem Jamesova sestřenice.“ A přidala jsem úsměv.

            „Aha.“ Vypadala vtipně a já měla co dělat, abych zadržela smích. Naštěstí Remus zasáhl.

            „Lily, tak pojď.“ Drcl do ní, aby se probudila a vystrčil jí ze dveří. Ale ještě se ke mně otočil a šeptl mi do ucha.

            „To bylo dobrý.“ Usmál se na mě a zmizel za dveřmi. Já jsem se smíchem složila zpátky na sedačku vedle Jamese.

            „Kde ses to kouzlo vlastně naučila?“ zeptal se Sirius.

            „No … je to oblíbený kouzlo mýho bývalýho profesora na lektvary, použil ho na mě minimálně stokrát, to si ho pak člověk zapamatuje.“ Trošku jsem se zamračila při vzpomínání.

            „Jak to?“ zeptal se přihlouple Sirius.

            „No, chodila jsem do hodin věčně na poslední chvíli, což znamenalo, že jsem do učebny prostě vrazila. A to on přímo nesnášel, takže jsem pak vždycky skončila za dveřmi. A musela vejít znovu, ale už slušně. Zaklepat, pozdravit a kajícně se omluvit.“

            „Do tebe bych neřekl, že budeš chodit pozdě.“ ušklíbl se Sirius.

            „Tak to je vidět, že mě neznáš.“ Mrkla jsem na Jamese a ten se usmál. Pak jsem si vytáhla knížku a začetla jsem se.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

            „Tak to je všechno. Můžete jít.“ zavelela profesorka McGonagallová. Všichni prefekti se zvedli.

            „Pane Lupine, ještě na moment.“ Oslovený k ní přistoupil.

            „Předpokládám správně, že slečna Potterová je s vámi v jednom kupé?“ zeptala se Remuse a ten kývnul.

            „Tak jí, prosím, předejte tento dopis od pana ředitele.“

            „Velice rád, paní profesorko.“

            „Děkuji Vám, pane Lupine. Spoléhám na Vás. Zatím nashledanou.“

            „Nashledanou.“ Ale to už paní profesorka neslyšela, protože se s tichým prásk přenesla do hradu. Remus se zamyšleně podíval na dopis a pak vykročil zpátky do svého kupé.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

            Otevřely se dveře do kupé, v nich stála postarší dáma a na chodbě měla vozík plný sladkostí. Usmála se.

            „Dáte si něco, mládeži?“

            „Dobrý den, jistě.“ Teď se probudil i Petr, všichni čtyři jsme se zadívali na vozík. Kluci začali jmenovat, co všechno chtějí. Vždycky jsem věděla, že je James velký mlsoun, ale bral toho tak minimálně pro pět.

            „A vy slečno?“ otočila se ke mně, když kluci konečně skončili.

            „Já bych si dala jednu čokoládu a dvoje Bertíkovy fazolky.“ Už jsem chtěla začít tahat peníze, když v tom mě napadlo.

            „Co má Remus rád? Měli bychom mu taky koupit něco dobrýho.“ Hodila jsem tázavý pohled na kluky. Ty hned začali vyjmenovávat tisíce věcí, tak jsem se rozhodla mu koupit taky čokoládu, fazolky a dýňové košíčky, které podle Petra přímo miluje. Zaplatila jsem a paní odešla.

            „Náměsíčník je pryč nějak dlouho, nemyslíš Dvanácteráku?“

            „Měli bychom se po něm jít podívat.“ Obéma hrály v očích veselé jiskřičky.

            „Takže chcete něco províst.“ Podívala jsem se přísně. „Tak do toho jdu s Váma.“ Mrkla jsem na ně. Už jsme na nic nečekali a vypluli z kupé. Teda až na Petra., ten byl příliš zaměstnán sladkostmi.

            „Tak co provedem?“ dloubla jsem Jamese do žeber.

            „AU!“ ublíženě se na mě podíval, ale pokrčil rameny. Už jsem chtěla něco nadhodit, když v tom.

            „Jé, Kasy, ty jsi tady.“ ozval se za mnou Frank Longbottom.

            „Máš chvilku? Chtěl bych ti někoho představit.“ Kývl hlavou směrem nejspíš k jeho kupé.

            „Jasně.“ Usmála jsem se na něj.

            „Kluci, já Vás za chvilku doženu jo? A ne, že začnete beze mě.“ Pohrozila jsem jim prstem, ale pak jsem se vydala společně s Frankem k jeho kupé. Tam mi představil svoji přítelkyni Alici. Zdá se, že to je milá dívka. Už jsem se chtěla rozpovídat, když v tom se ozvala příšerná rána z míst, kde zmizeli kluci. Rychle jsem se rozloučila a šla tím směrem.

            Našla jsem je na chodbě, všichni tři mířili na někoho hůlkami, ale neviděla jsem na koho. Tak jsem se skrz ně prodrala. Před nimi stál kluk s černými delšími a asi trochu mastnými vlasy. Sirius držel jeho hůlku a všichni tři na něj mířili.

            „Co Vám provedl?“ zeptala jsem se.

            „Připletl se nám do cesty.“ Smál se Sirius.

            „A to na Váš zaútočil nebo Vám nadával?“

            „Ne. Je to zmijozelák a to stačí.“ bavil se dál Sirius a James se taky smál. Vytáhla jsem hůlku a udělala asi dva kroky. Byla jsem asi uprostřed. Pak jsem se otočila směrem k Pobertům.

            „Tohle Vám nedovolím.“ výhružně jsem na ně zasyčela a oči se mi rozzuřením stáhly.

            „Co? Vždyť je to pitomej slizkej zmijozelák. Co blázníš?“ mluvili jeden přes druhýho.

            „Nechápu, Reme, že jim tohle dovolíš, jsi přece prefekt.“ křikla jsem na něj. Už jsem začínala být vážně naštvaná.

            „A ty!“ podívala jsem se Siriusovi přímo do očí. „Říkáš, že je to Zmijozelák, ale můžeš mi říct, jak se zrovna chováte vy tři?“ Nechápavě se na mě podívali. „Tři proti jednomu. To není nebelvírský, ale zmijozelský.“ křikla jsem na ně. Tohle je dost vykolejilo. Ale zdá se, že Sirius se nevzdává.

            „Ale tenhle si to zaslouží.“ chystal se na to chlapce seslat nějaké kouzlo. Rychle jsem máchla hůlkou směrem k němu. V ruce jsem teď svírala jeho a tu ukradenou hůlku. Zmateně se rozhlížel.

            „Jak?“ vykoktal.

            „Neverbální kouzlo, ty tupče.“ ozvalo se za mnou. Rozhořčeně jsem se otočila.

            „Mlč, nebo si tě vezmu do parády já. A to nebude jen nevinný pověšení za nohu do vzduchu.“ To zabralo. Otočila jsem se zpět k těm třem. Byli šokovaní.

            „Nenechám Vás nikoho šikanovat.“ Ostře jsem sykla. Pak jsem přistoupila k Siriusovi a vrátila mu jeho hůlku.

            „Myslím, že bychom se měli vrátit do kupé, kluci.“ Rem chytil oba za rameno a chtěl je odtáhnout.

            „Já jí tady s ním nenechám samotnou, mohl by jí ublížit.“ začal James.

            „Jak jsi viděl, Jamesi. Tak Kasiopea se o sebe postará.“ Teď už oba odstrkal pryč.

            Možná jsem neměla být tak ostrá, ale nemůžu jim dovolit se takhle chovat. Tohle všechno je o tolik složitější, než jsem si myslela. Nevím, jestli to všechno zvládnu. Se vzdychnutím jsem se otočila a přistoupila k tomu černovlasému chlapci.

1. kapitola                                                                     3. kapitola