oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

Nesnáším Blacka!!! A Pottera taky. Zase mám kvůli nim školní trest. Ono by se to dalo přežít, kdyby to bylo mou příčinou, ale ono je to kvůli nim. A ještě ho mám s profesorem Bradem. Totiž on je to ředitel Zmijozelu a jako každý zmijozelský ředitel nesnáší Nebelvírské, hlavně tedy Blacka, Pottera a mě. Doufám, že to přežiju a jestli ano, tak Black ani Potter nevyváznou živí.

Asi bych se měla představit. Jmenuji se Alex Whiteová. Jsem studentkou pátého ročníku Školy čar a kouzel v Bradavicích. Mám tmavě hnědé delší vlnité vlasy, zeleno-modré oči, jsem štíhlá, ne žádná vychrtlce. Moje heslo zní „Pravidla jsou od toho, aby se porušovala.“ A taky kvůli tomu mám za sebou tolik školních trestů. Ráda kouzlím a myslím si, že mi to opravdu jde, ale když se mě někdo zeptá na něco z teorie, tak ze mě nic nedostane. Od toho mám kamarádky. Ale poprvé jsem se něco musela naučit na NKÚ. Ted se divím, že se mi to povedlo, ale povedlo a jsem na sebe pyšná.
Mám dvě nejlepší kamarádky, Lily Evansovou a Jane Conellovou.
Lily má dlouhé rovné zrzavé vlasy a nádherné smaragdové oči. Je místní Nebelvírskou prefektkou. Je na všechny milá, ale když se někdo moc předvádí nebo si dovoluje na slabší, tak mu dá co proto. Je velice chytrá a proto mi ve všem radí, podle ní bych na tu teorii tak špatná nebyla, ale když se neučím, tak ať se nedivím, že mi to nejde. Ale já se snažím učit, ale ono to do té hlavy vůbec neleze.
Moje další kamarádka Jane. Má delší kudrnaté blond vlasy a modré oči, někdy si říkám, že vypadá jako anděl a kvůli tomu ji skoro vše vychází. To já mám smůlu, protože prý vypadám jako ďábel, já tomu sice nevěřím, ale co se dá dělat. Lily když se naštve, tak vypadá jako ďábel, ale když má nějaký průser tak, se tváří jako andílek, to mně se nikdy nepovede, ať dělám co dělám, tak na mně všichni vidí, že jsem něco provedla. A proto nám všichni říkají Nebe, Peklo, Ráj. Jane je Nebe, já jsem Peklo a Lily je Ráj, to asi proto že je něco mezi.

Teď byste asi chtěli vědět, co se stalo. Lily se měla dostavit v devět hodin večer do kabinetu profesorky McGonagallové. Měla tam jít kvůli nějakým prefektským povinnostem. Chudák Jane byla na ošetřovně, protože se jí udělalo při hodině lektvarů špatně, moc se jí nedivím, kdyby ta hodina neskončila, tak bych tam skončila taky. Nabídla jsem Lily, že ji půjdu doprovodit a cestou skočím do knihovny. Zítra máme ještě zkoušku z Obrany Proti Černé Magii. Kouzla budou v pohodě, ale ta zatracená teorie, musím se na to ještě podívat.

Za deset minut devět jsme vyšly. Chodby už většinou byly prázdné, a proto jsme se rozeběhly, protože jsme to nějak nestíhaly. Musela jsem se pořád otáčet, protože jsem nechtěla dostat zase nějaký školní trest. Stejně mi to bylo houby platný. Když jsem se zase otáčela, tak jsem do něčeho narazila. Musel to být člověk, asi mužského pohlaví, protože to ustál a mě držel v náruči. Podívala jsem se na tu osobu, co mě vlastně zachránila, protože kdyby tam nestála, tak bych to napálila přímo do zdi, a zjistila jsem, že je to Black, můj nebelvírský spolužák. Za ním stal Potter s Lupinem, jediný trochu normální člověk z jejich party. Nevím, kde měli toho malého, debilního prcka Pettigrewa. Lilly na mě koukala jako bych to udělala naschvál. Snažila jsem se vyprostit z Blackova sevření, ale ono to vůbec nešlo. Šlo na něm vidět, že ho baví mě trápit. To by na této škole asi každého, já to nechápu, ale dost lidí mi chce něco udělat. Ale já jsem dobrá v kouzlení, a tak na ně posílám kouzla. Ale teď jsem neměla šanci vytáhnout hůlku a Black to věděl. Když viděl, že jestli mě nepustí, tak si to potom vypije, tak mi pošeptal: „Když se přestaneš vrtět, pustím tě.“ A u toho se na mě usmál. Já jsem mu odpověděla úšklebkem.
Chvíli jsem se ještě vrtěla, aby věděl, že já Alexandra Ann Whiteová se nevzdává bez boje a potom jsem jen stála a skoro nedýchala. Black se na mě podíval způsobem „nezbláznila ses náhodou?“ chvíli jsem se na něj dívala, co udělá dál. On se mi díval pořád do očí, jakoby se mi snažil vlézt do hlavy. Jestli se o to snažil, tak měl smůlu, protože jsem uměla Nitroblánu jako málokdo, že ani už nepoznám, jestli se o to někdo snažil. Začal se usmívat. Vůbec jsem nepochopila, proč. Podíval se na mě a pochopil, že jsem to trochu nepobrala. Pustil mě.
„Tak jsem mezi tou hrstkou, co potrápili naše mocné Peklo.“ A zdůraznil s ironií v hlase slovo Peklo.
Potter se na něj ušklíbl a řekl: „Možná jsi první.“
„Pochybuju, že jsem první.“
„To máte pravdu pane Blacku.“ Blackovi zmrzl úsměv na tváři. Já jsem se otočila a uviděla ředitele Zmijozelské koleje a učitele lektvarů profesora Bradea. Když uviděl, jak se tvářím, tak se usmál a zeptal se: „Copak tady všichni děláte?“
„Pane profesore, já jsem šla za profesorkou McGonagallovou kvůli prefektským povinnostem a Alex se mnou šla, protože měla cestu do knihovny a tady kluci, to nemám tušení.“ řekla Lily a svatouškovsky se na něj usmála. Ona totiž byla jediná Nebelvírská, kterou měl vcelku rád.
„Dobře slečno, můžete jít a jestli se nemýlím, tak pan Lupin by tam měl být taky. Jděte ať vás tu už nevidím.“ Lily a Lupin v rychlosti odešli směrem ke kabinetu profesorky McGonagallové.
Mezitím profesor pokračoval: „A co jste tu dělali vy pánové?“

Black se vzpamatoval dřív než Potter. „My jsme šli také do knihovny pane profesore.“ A snažil se svatouškovsky usmát jako Lily.
„A proč nejste všichni tři v knihovně?“
„Protože, protože…“ snažil se vymáčknout Black, ale já jsem mu skočila do řeči a po sto letech jsem chtěla říct profesoru Bradeovi pravdu.
„Protože když jsem šla do té knihovny, tak nás zastavili tady kluci a nechtěli nás pustit, tedy spíše mě.“
„To mě nezajímá slečno Whiteová, vám třem totiž nikdy neuvěřím, že jste se šli učit do knihovny. Možná slečně Evansové nebo slečně Conellové nebo panu Lupinovi, ale vám třem, to po mně nechtějte. Uděluji vám školní trest, za lhaní profesorovi a každému odečítám pět bodů. A teď okamžitě odejděte do své společenské místnosti nebo vám odečtu ještě nějaké ty body, vy víte, že mi to vadit nebude.“ Usmál se hnusně. Samozřejmě jsme okamžitě šli pryč, protože kdyby se Nebelvířští dozvěděli, že jim ubylo padesát bodů, tak by nás zabili.
Ve společenské místnosti se naštěstí ode mě vzdálili a já jsem se rozhodla sednout si, vzít učebnici, začít si opakovat a přitom počkat na Lily. Po půl hodině se u vchodu do nebelvírské věže objevili Lily s Lupinem. Rozešli se a Lily se vydala za mnou.
„Ty se učíš?“ zeptala se mně nevěřícně Lily.
„A co jsem měla dělat? Řvát na Blacka a Pottera, že mám kvůli nim zase školní trest?“ odsekla jsem jí, protože mě urazilo, že nemám na to, abych se učila.
„Promiň, já to tak nemyslela. Musím tě litovat, protože ty za to po sto letech nemůžeš. Nechápu, co to do toho Blacka vjelo.“
„To já taky ne. A co vám chtěla McGonagallová?“
„Jenom, že teď když budeme mít po NKÚ nemáme dělat blbosti a potom mlela nějaké debility, vůbec jsem jí neposlouchala.“
„Cože? Lily Evansová neposlouchala profesora a byla myšlenkami někde jinde? Ty ses musela zamilovat.“
„A do koho? Do Pottera? Do Blacka? Nebo dokonce do Snapea?“
„To doufám ne! A na co si myslela?“
„Jestli se z toho vyhrabeš. Když už jsem to zkusila, tak jsem si říkala, že by to mohlo vyjít.“
„Ono by to asi vyšlo, kdyby to nebyl Brade, ale nějaký jiný učitel. Hele jsem celkem utahaná, nepůjdeme si lehnout?“
„Jo, taky jsem utahaná.“
Vyšly jsme do naší ložnice, převlékly se a lehly si. Chvíli jsem přemýšlela, proč se Black choval tak divně, ale na nic jsem nepřišla. Při přemýšlení jsem usnula.

Ráno mě Lily probudila svým oblíbeným způsobem: Stáhnout peřinu popřípadě ještě na mě vylít ledovou vodu. Dneska mě naštěstí šetřila a stáhla ze mě jenom peřinu.
Šly jsme na snídani, kde na nás už čekala Jane, čerstvě propuštěná z ošetřovny. Došly jsme k ní a sedly jsme si. Jane si všimla mé nedobré nálady.
„Co se stalo, že se tváříš jako bys měla do konce dne zemřít?“ Už jsem jí chtěla říct, jaký jsou Black a Potter kreténi, ale předběhla mě Lily.
„To víš, když jsem měla jít za McGonagallovou, tak se Alex nabídla, že mě půjde doprovodit a potom zajde do knihovny. Trochu jsme to nestíhaly, tak nás napadlo běžet. Alex se pořád dívala za sebe, jestli nás někdo nevidí. A najednou byla v Blackově náruči. Musím říct, že jim to spolu docela slušelo.“ Když řekla tohle, měla jsem jí chuť zabít. Ona ví, že Blacka nenávidím a přede mnou řekne, že nám to spolu slušelo. Když jsem přemýšlela jakými způsoby jí zabiju, tak se mě Jane zeptala: „Ty jsi jim nic neudělala?“
„Abych vyfasovala další školní trest? A tebe Lily zabiju velice pomalou smrtí, jed by byl velice vhodný, to bych vyškemrala snadno od Snapea.“
„Proč by si mě zabíjela?“ zeptala se opatrně Lily.
„Protože jsi řekla, že mi to slušelo s Blackem, a ty víš, že Blacka nesnáším.“
„A víš proč jsem to řekla?“
„To teda vůbec netuším.“
„Protože jsi to byla ty, kdo volal dneska v noci jméno SIRIUS.“
„Alex, aby volala jméno Sirius? To není možné.“ řekla Jane a nevěřícně se na mě podívala.
„To není možný. Já bych nikdy nevolala jeho jméno. Já ho nazývám Black, a tak ho budu nazývat pořád.“
„Někdo se tu o mně bavil?“ Otočila jsem se a spatřila Blacka, Pottera, Lupina a skrčka Pettigrewa.
„Jo bavily jsme se o tobě, ale nejen o tobě taky třeba o Potterovi.“
„A můžu se zeptat na jaké téma?“
„Už ses zeptal,“
„A odpovíš mi?“
„Ano, mile ráda. Bavily jsme se o tom, jak jste mi vy dva,“ ukázala jsem na ně prstem „zkazili večer na oslavování konec zkoušek.“
„A nejen o tom jste se bavily, že?“
„To ano, ale do toho ti nic není.“ dořekla jsem, vstala a odešla rychlím krokem do nebelvírské věže.

Po pěti minutách jsem stejně musela dolů, protože kdybych přišla pozdě na zkoušku, tak by mě máma asi zabila.
Došla jsem do Velké síně, kde už byly malé stolečky. Skoro všichni už seděli a pročítali si svoje poznámky z hodin. Jenom Black a Potter si povídali. Došla jsem k stolku vedle Lily a posadila jsem se. Lily se na mě tázavě podívala a zeptala se: „Co to do tebe vjelo? Víš jak dlouho se nás ještě ptali, co se ti stalo?“
„Promiň, ale nějak mi už ruply nervy, protože Black už chtěl vědět víc než je potřeba. Doufám, že jste mu nic neřekly?“
„Neboj, nic jsme mu neřekly, to bychom ti v životě neudělaly.“ V tu chvíli vstoupil do třídy profesor Kratiknot. Než došel ke stolu houkla jsem na Lily: „Díky!“
„Nemáš zač,“ Chtěla jsem něco říct, ale přerušil mě Kratiknot.
„Můžete začít,“ řekl a převrátil přesýpací hodiny.
Podívala jsem se na papír, kde bylo napsáno: OBRANA PROTI ČERNÉ MAGII – NÁLEŽITÁ KOUZELNICKÁ ÚROVEŇ. Snad to nebude tak strašný. Povzdechla jsem si a začala jsem psát.

Akorát jsem dopsala poslední slovo, když se ozvalo: „ Posledních pět minut!“
Prohlídla jsem si celý test a zjistila jsem, že už tam nic nenapíšu, a proto jsem se rozhlédla po Velké síni.
Většina studentů ještě psala. Dívala jsem se po síni a hledala někoho, kdo je také hotov. Pohled se mi zastavil u stolku, kde seděl Potter. Zrovna zíval a potom si prohrábl vlasy. Nechápu proč to dělá. Vždyť potom vypadá jak idiot. Najednou se otočil na židli a ušklíbl se na někoho. Určitě to bylo na Blacka, na koho jiného. Podívala jsem se na Blacka, který akorát zvedal svoji ruku v pěsti se zdviženým palcem. Podívala jsem se na místo za ním a spatřila naši krásku Kelly Parkerovou. Dívala se na Blacka s nadějí, že se na ní podívá a věnuje jí jeden ze svých úsměvů. Pozorovala jsem Blacka, jestli se otočí a k mému překvapení se neotočil a ignoroval ji. Najednou se ozval hlas profesora Kratiknota.
„Odložte brky, prosím! To platí i pro vás Stebbinsi! Zůstaňte prosím na místech, dokud vaše pergameny nevyberu. Aciio!“ Všechny pergameny přistály na profesoru Kratiknotovi tak prudce, že se svalil na záda. Já se jenom ušklíbla, protože bych si vůči tak příjemnému učiteli nedovolila se smát nahlas. Sawyer s Smithem se okamžitě zvedli, uchopili profesora Kratiknota za lokty a postavili ho zase na nohy.
„Děkuji vám… děkuji,“ lapal po dechu profesor Kratiknot. „Nuže, všichni jste volní, můžete jít!“
Hodila jsem věci do tašky a čekala až se ke mně holky připojí. Vyšly jsme a za námi k mému neštěstí vyšly i Black, Potter, Lupin a Pettigrew.
„Jak se ti líbila otázka číslo deset, Náměsíčníku?“ zeptal se Black. Začala jsem přemýšlet jaká otázka byla desátá. Nemusela jsem přemýšlet, protože Lupin to naštěstí řekl.
„Ta neměla chybu, Uveďte pět znaků, podle nichž poznáte vlkodlaka. Bezvadná otázka!“
„Myslíš, že se ti…“
„Posloucháš mě vůbec Alex?“ řekla naštvaně Lily.
„Promiň, nějak jsem se zamyslela.“ řekla jsem omluvně a snažila jsem se tvářit jako neviňátko. Sice mi to moc nešlo, ale na holky to zapůsobilo.
„Půjdeme k jezeru?“ zeptala se Lily.
„Jasně. Celkem bych si osvěžila moje Pekelný nožičky.“ Všechny jsme se začaly smát a vydaly jsme se k jezeru. Sundaly jsme si boty a namočily jsme si nohy. Voda byla příjemně osvěžující. Kecaly jsme, když najednou slyším potlesk a jásání. Ohlídnu se po zvuku a pohled mi spadne na lidi pod bukem. Samozřejmě, kdo tam není. Black, Potter, Lupin a Pettigrew. Lupin si čte, Black se očividně nudí a u toho čumí do blba. Potter pouští a chytá Zlatonku a když se mu povede něco dobrého, Pettigrew začne jásat a tleskat. Potter si pořád načechrává vlasy, myslí si jak mu to sluší a pořád kouká našim směrem. Spíše směr Lily Evansová. Lily si toho všimne a utrousí: „On si vážně myslí, že je sexy? Neřekla bych.“ Všechny jsem se začaly smát a já si jich přestala všímat.
Najednou jsem uslyšela Potterův hlas: „Tak co Srabusi?“ Otočím se a vidím, jak Black s Potterem zastavili Snapea. Snape zareagoval velice rychle, pustil brašnu, zajel rukou pod hábit a hůlku měl už napůl zdviženou, když Potter zaburácel: „Expelliarmus!“
„Nemůžou mu dát pro jednou pokoj? Chovají se jako by jim bylo pět!“ zuřila Lily a přihlížela, co Snapeovi dělají.
„Už toho mám dost. Jdu tam!“ Vstala a šla směrem k té podívané. Já s Jane jsme vstaly taky, abychom ji mohly když tak pomoct.
Lily se před ně postavila a rozčíleným hlasem na ně řvala:
„Dejte mu POKOJ!“
Potter s Blackem se ohlédli. Potter si volnou rukou okamžitě zajel do vlasů.
„Copak je Evansová?“ zeptal se Potter.
„Dejte mu pokoj,“ opakovala Lily. „Co vám udělal?“
„No,“ protáhl jakoby úmyslně Potter, „jde spíš o to, že vůbec existuje, jestli chápeš, jak to myslím…“
Mnozí studenti se rozesmáli, kromě Lupina, Lily, Jane a mě.
„Myslíš, bůhvíjak nejsi vtipný,“ řekla mu chladně, „jsi ale jen nafoukaný a násilnický ubožák Pottere. Nech ho nepokoji!“
„Nechám, když si se mnou dáš rande, Evansová,“ odpověděl okamžitě Potter. „No tak… dej si se mnou rande a já už proti tomu srábkovi nikdy nepozvednu hůlku.“
„Než jít s tebou, to bych si radši dala rande s tou obří olihní,“ prskala Lily.
„Máš smůlu, Dvanácteráku,“ poznamenal Black a otočil se ke Snapeovi. „A sakra!“
Snape mířil hůlkou na Pottera, vyšlehl záblesk jasného světla a Potterovi se na tváři objevila otevřená rána. Znovu se zablesklo a v další vteřině Snape visel ve vzduchu hlavou dolů. Hábit mu přepadl přes hlavu a odhalil bledé nohy v zašedlých spodkách.
„Pusť ho dolů!“ vyjekla rozzlobená Lily, v jejímž obličeji to na okamžik zacukalo, jako by se chtěla usmát. Já s Jane jsme taky neměly daleko k pořádnému výbuchu smíchu.
„Jak si přeješ,“ přikývl a prudce trhl hůlkou vzhůru. Snape spadl na zem a rychle vyskočil se zdviženou hůlkou, Black však vykřikl: „Petrificus totalus!“ a Snape spadl na zem tuhý jako prkno.
„TAK UŽ MU DEJTE POKOJ!“ zaburácela Lily. Náhle měla v ruce hůlku. Potter ani Black z ní nespustili oči. Já jsem si vzala do ruky raději taky hůlku, abych když tak pomohla Lily.
„No tak, Evansová, nenuť mě, abych tě uřkl,“ nasadil vážný tón Potter.
„Koukej ho odklít!“
Potter si povzdechl a odklel Snapea.
„Padej odtud,“ řekl, když se Snape namáhavě zvedl na nohy. „ Máš štěstí, že tu byla Evansová, Srabusi“
„Nepotřebuju, aby mi pomáhala taková špinavá, mrňavá mudlovská šmejdka!“
Lily zamrkala.
„No fajn,“ přikývla klidně. „Příště se do toho nebudu plést. A na tvém místě bych si přeprala spodky, Srabusi.“
Už jsem na něj chtěla začít řvát ať se jí omluví, ale v tom mě někdo předběhl. „Omluv se Evansové!“ zahřměl Potter a výhružně namířil na Snapea hůlku.
„Nechci, abys ho ty přiměl k omluvě!“ zaječela Lily a otočila se k Potterovi. „Jsi zrovna takový mizera jako on.“
„Cože?“ vyjekl Potter. „Jí bych NIKDY neřekl, že jsi – vždyť víš co!“
„Cucháš si vlasy, protože si myslíš, bůhvíjak ti to nesluší, když vypadáš, jako bys zrovna slezl z koštěte. Předvádíš se s tou pitomou Zlatonkou. Chodíš po chodbách a uřkneš každého, kdo se ti znelíbí, jen proto, že to umíš… Překvapuje mě, že se s tebou a s tou tvou hlavou koště vůbec zvednete země. Je mi z tebe NANIC.“
Otočila se na podpatku a upalovala pryč. Jane utíkala za ní. Chvíli jsem na ni koukala a potom jsem si uvědomila, že ji Snape urazil. Došla jsem k němu a koukala jsem do těch jeho temných očí.
„Ještě jednou řekneš o Lily, že je mudlovská šmejdka, zpřelámu ti všechny kosti v těle a ani ošetřovatelka tě nedá dohromady. To si pamatuj.“ řekla jsem mu ledově a chtěla jsem odejít.
V tom na mě Black zavolal:
„Hej, Whiteová nešla bys se mnou na rande, když Evansová odmítla tady Jamese, tak…“
„Od kdy se ti líbí Peklo, Blacku? Nebojíš se?“
„Tebe se bát? Si ze mě děláš srandu? A peklo se mi líbí od té doby, co jsem ho uviděl.“
„A viděl jsi někdy opravdové peklo?“
„Jo viděl, teď stojí přede mnou.“
„Promiň Blacku, ale PEKLO si tě k tělu nepustí.“
Poslala jsem mu vzdušnou pusu, otočila jsem se na podpatku a vydala jsem se směrem za Lily a Jane.