oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

„Tys věděl, že nebudeme bydlet na koleji?“ zeptala se Lily cestou do Nebelvírské koleje.

„No něco jsem o tom zaslechl, ale nebral jsem to moc vážně. Vždyť víš, jak se po škole vedou různé fámy. Nikdo nemůže věřit ničemu dokud to nevidí na vlastní oči.“

„A to znamená, že my dva budeme celý rok bydlet spolu?“

„Podle toho, jak říkala McGonagallová, tak to tak vypadá.“

„Tak to jsem ve finále ráda, že jsi Primusem ty a ne třeba Malfoy.“ řekla si Lily spíše pro sebe, ale James ji slyšel.

„Tak to jsem taky rád.“ Usmál se.

OoOoOoOoO

Bylo asi něco okolo deváté hodiny, když se Lily konečně dostala do svého pokoje. Cestou na kolej je totiž zastavilo několik studentů a ptali se na heslo do své koleje. Měla štěstí, že si je všechny zapamatovala. A nakonec musela ještě asi čtvrt hodinu být ve společenské místnosti, kde se jí a Jamese všichni ptali, co dělají tady v Nebelvírské koleji. Vždyť mají mít svoje vlastní místnosti. Vypadalo to, že neinformovaní byli jen James a Lily. Jinak o tom, že Primusové mají své vlastní pokoje, věděli snad všichni.

Otevřela dveře a před očima měla jen vidinu své postele a pořádné sprchy. Byla strašně unavená. Na dnešek se totiž dozvěděla až moc nových informací.

„Co tady děláš?“ zeptala se překvapeně Ella, která akorát vycházela z koupelny.

„Bydlím tady,“ odpověděla Lily zamračeně. „Ale asi jen měsíc,“

„Já myslela, že Primusové bydlí úplně někde jinde.“ přidala se do vyptávání i Lainey.

„Jak to, že to všichni víte a mně jste nic neřekli?“

„To ví přece každý, že když jsi Primuska, tak máš strašné výhody, ke kterým například patří i vlastní pokoj.“

„To je teda strašná výhoda,“

„A snad není? Máš svůj vlastní pokoj, nikdo tě neotravuje, máš nádhernou koupelnu, určitě i svou společenskou místnost.“ řekla Lainey.

„A ty máš dvojnásobné štěstí, protože jsi dostala i krásného Primuse.“

„Potter a že je krásný?“ Lily vytřeštila oči.

„Neříkej, že se ti nelíbí,“ rýpla si Ella.

„Nelíbí,“

„Tak to se na něj budeš muset pořádně podívat.“ řekla Lainey.

„Ale vždyť ho pořádně viděla. Stačilo, jak dneska o něm básnila ve vlaku.“

„Cože?“

„A James byl fakt skvělý, měl úžasné nápady.“ začala Ella předvádět Lily.

Lainey se začala smát, zatímco Lily byla zamračená.

„No a co? Vždyť jsem říkala jen pravdu, přeci jste slyšely Remuse. Říkal to samé. A to přeci neznamená, že by se mu líbil.“

„Ale on je jeho kamarád.“ namítla Lainey.

„A já jsem zase Primuska.“ řekla Lily, vzala si svoje věci a rychle zamířila k koupelně. Když zavírala dveře, ještě slyšela, jak se její kamarádky smějí.

OoOoOoOoO

„Dvanácteráku, co tady děláš?“ zeptal se překvapeně Remus, když James vešel do jejich pokoje.

„Co by tady asi dělal?“ zeptal se Petr. „Bydlí tady!“

„Ale neměl by. Primusové nebydlí na koleji.“ řekl Remus a dál si začal vybalovat své věci.

„Tak co tady děláš?“ zeptal se Sirius.

„Budu tady jen měsíc,“ odpověděl smutně James a sedl si na svou postel. Nechtělo se mu od jeho kamarádů, ale na druhou stranu měl možnost strávit celý rok s Lily.

„Ale Dvanácteráku, vždyť se budeme vídat skoro stejně jako předtím.“ řekl povzbudivě Remus.

„Máš zrcátko? Máš. Takže jestli budeš potřebovat si pokecat, víš, co máš dělat.“ přidal se Sirius, i když šlo trochu vidět, že ví, že to nebude takové jako dřív. A samozřejmě se mu to vůbec nelíbilo.

„A budeš alespoň s Evansovou.“ dodal Petr.

„Alespoň jedna dobrá zpráva.“

OoOoOoOoO

Netrvalo to moc dlouho a měsíc uběhl jako voda. Všichni profesoři jim stále připomínali jejich letošní OVCE a tak hned v prvních hodinách dostávali dlouhé a někdy nudné hodiny.

Pro Lily tento první měsíc neznamenal nic nového, své primuské povinnosti ani nezaregistrovala. Jen párkrát musela s Jamesem procházet hrad. Ale to dělala už dříve.

Pro Jamese to bylo podobné, jen právě ty pochůzky ho chvílemi štvaly. Měl lepší věci na práci, ale na druhou stranu mohl alespoň část dne strávit s Lily.

Měsíc uběhl a oba si pomalu začali uvědomovat, že už to nebude dlouho a budou muset pryč ze svých starých pokojů. A taky to dlouho vůbec nebylo. Hned 1. října si je profesorka McGonagallová zavolala k sobě do kabinetu a oznámila jim, že od tohoto dne budou bydlet v jiné části hradu.

„Samozřejmě se nemusíte starat o stěhování svých věcí. Po dnešním vyučování vás doprovodím do vašich nových pokojů.“

„A je to vážně nutné? Zatím nás nikdo nepotřeboval.“ pokusila se ještě Lily vymluvit profesorce, že musí bydlet někde jindy. Vždyť takhle bude pořád jen s Jamesem a to se jí zas tak moc nelíbilo.

„Slečno Evansová, už na začátku tohoto roku jsem Vám vysvětlovala, proč je důležité být všem profesorům a studentům této školy být po ruce. Nikdy nevíte, kdy se něco může přihodit.“ Přísně se na Lily podívala. „Máte ještě nějaké otázky?“

„Ne,“ odpověděl James, i když byl stejného názoru jako Lily. Opravdu se mu moc nechtělo se dostat pryč z pokoje od svých tří nejlepších kamarádů.

„Tak se vraťte zpátky do své hodiny. Nashledanou.“ řekla profesorka McGonagallová a vrátila se ke své práci.

Lily i James se otočili a pomalu vyšli z jejího kabinetu. Zrovna teď měli oba bylinkářství a tak měli docela dlouho cestu na školní pozemky do skleníku číslo dva. Skoro celou cestu šli oba mlčky, ale potom to už Lily nevydržela, musela někomu říct, jak moc ji to štve. A po ruce neměla nikoho jiného než Jamese.

„Pořád nechápu proč. Stejně po nás nikdo nikdy nic chtít nebude. Jsme tu jen od toho, abychom sjednávali pořádek mezi studenty. Takhle bude hrozně těžký se setkávat s Ellou a Lainey.“

„Taky to nechápu, ale asi k tomu bude nějaký důvod, nemyslíš? Asi se už něco vážného stalo a když si vzpomeneš na první den, jak nás všichni zastavovali a ptali se nás na různý věci, jako kudy se jde do jejich koleje, jaký je jejich heslo a tak dále.“

„Ale nejhorší bude až budu jí budu muset vysvětlit proč za každého úplňku nejsem ve svém pokoji. A ona se to určitě dozví. Hlavu na to určitě má.“ pomyslel si James, ale nedal nic najevo.

„Hm, ale od toho jsou snad prefektové, kteří taky bydlí na koleji.“

„Ale protože jsou čtyři na celou jednu kolej, zatímco my jsme jen dva pro všechny.“

„Co se dá dělat. Tak strávíme jeden rok spolu.“ řekla neutrálně, ale hned v duchu si začala nadávat, proč to neřekla alespoň trochu naštvaně.

James se pro sebe jen usmál.

OoOoOoOoO

Skončilo vyučování. Všichni se radovali, jen Lily a James ne. A taky proč by měli. Po šesti letech budou bydlet někde jinde a hlavně spolu. I když pro James to tak špatně nevypadalo.

„Slečno Evansová, pane Pottere, pojďte se mnou.“ odchytla si je profesorka McGonagallová na jedné z chodeb u Velké síně.

Chvílemi to vypadalo, že jdou tou samou cestou jako do Nebelvírské koleje, ale v půlce profesorka odbočila místo doprava doleva. Lily to tu trochu poznávala, ale moc často sem nechodila. Šli asi ještě minutu, když se profesorka zastavila před obrazem nějakého středověkého šlechtice.

„Dobrý den, sire Drakeu,“ pozdravila profesorka McGonagallová. „Chci Vám představit naše nové Primuse, slečnu Evansovou a pana Potter. Oba z Nebelvíru.“ řekla pyšně.

„Dobrý den, paní profesorko,“ Sir Drake se uklonil. „Slečno Evansová, pane Pottere.“ Věnoval jim také poklonu, ale ne tak velkou.

„Toto je vstup do vašich místností.“ Profesorka prstem ukázala na obraz sira Drakea. „A heslo je loutna.“

„Správně,“ Sir Drake odklopil svůj obraz. Konečně mohli nahlédnout do svých budoucích pokojů.

„Nashledanou,“ řekla jen profesorka a rychle se vydala směrem pryč, jakoby někam spěchala. Lily i James se na sebe překvapeně podívali a vydali se do svých nových pokojů.

Lily vstoupila jako první a hned ji ohromila obrovská dřevěná knihovna, před kterou stála dvě pohodlně vyhlížející rudá křesla a stolek. Měla pocit, že víc nepotřebuje, byl to ráj.

Když James prolezl portrétem sira Drakea, ten se okamžitě zavřel. Překvapeně se podíval za sebe a přitom nedával pozor před sebe. Narazil do Lily, která se dlouho rozplývala nad jejich společným pokojem. Jamesovi se taky líbil, a to ne kvůli knihovně, ale kvůli tomu, že vypadal tak příjemně a útulně. Všechno bylo zařízeno do červeno zlaté, sem tam se našlo i tmavé dřevo. Měl dojem, že se jejich pokoje dodělávaly tak pozdě jen díky tomuhle. Bylo až neuvěřitelné, jak se pokoj dal zkombinovat tak, aby se líbil oběma.

Ale ani jeden netušil, jak vypadají jejich pokoje. Lily otevřela dveře s cedulkou PRIMUSKA. Měla co dělat, aby nevykřikla úžasem. Její pokoj nebyl červeno zlatý, jak celou dobu čekala, ale byl podle jejích představ. Kombinace zeleno modré, kterou tak milovala, byla fascinující. Obrovská postel se zeleno modrými nebesy a obrovskými měkkými polštáři přímo volala k tomu, aby si do ní člověk lehnul. Ale nejlepší na tom pokoji bylo, že tam měla živé rostliny, které se tam až neskutečně hodily. Nedokázalo se slovy popsat to, jak strašně se jí v pokoji líbilo.

James nečekal moc dlouho a hned otevřel dveře s nápisem PRIMUS. A byl překvapen, když vešel. Bylo všude známo, že James je velkým milovníkem famfrpálu a hlavně Puddlemerských spojenců. A tak byl jeho pokoj vybaven v barvách tohoto týmu: tmavě modré a papyrusové. Na stěnách vysely všechny jeho plakáty a dokonce na jedné ze zdí byla připevněna replika koštěte. A samozřejmě tam byla i stejně velká postel jako u Lily v pokoji.

V pokoji byly ale ještě jedny dveře kromě těch, co vedly do jejich společného pokoje. Oba najednou je otevřeli a uviděli malý koutek se záchodem, umyvadlem a sprchou. Ale byly tam ještě další dveře, znovu je oba najednou otevřeli a uviděli se. Potom se James otočil doleva a Lily doprava a uviděli obrovskou nádhernou vanu. Oba byli nadšeni.

„Ta je skoro stejná jako pro prefekty!“ vydechla Lily.

„A je jen pro nás dva,“

„Páni!“ Oba dva měli chuť se hned vykoupat, ale bylo pochopitelné, že ani jeden z nich ne dohromady, i když James by si možný říct dal.

Když se dost vynadívali na svou novou koupenu, vrátili se zpátky do jejich společného pokoje, kde si sedli vedle sebe. Chvíli bylo mezi nimi ticho.

„Myslíš, že to letos bude hodně jiné, když nebudeme bydlet v Nebelvíru?“ zeptal se James.

„Asi ano, ale uvidíme se s nimi často. Vždyť si je můžeme pozvat sem, ne?“

„A tobě to vadit nebude? Myslel jsem si, že Siriuse moc v oblibě nemáš.“

„Ale nebude, je to stejně můj pokoj jako ten tvůj.“

„To jsem rád,“

„Ale budeme si říkat, když si sem někoho budeme zvát.“

„Samozřejmě,“

„Nechtěla bych tě tu nachytat s nějakou holkou,“

„Ale, ale, Evansová,“ zasmál se James. Už byl zase stejný jako dřív.

„Nedělej si žádný naděje.“ odsekla Lily a protočila oči v sloup.