Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. kapitola - Začátek školního roku

31. 10. 2009

A/N: Ahoj :-) Tak jsem si tak říkala, co byste řekli na to, že bych si určila nějaký den v týdnu, kdy by proběhla aktuálka a objevila by se tu nějaká kapitola? Nebo dokonce dva dny, kdybych se opravdu snažila, jeden den Dropsy a další Soused? Druhou možnost nemůžu tak úplně slíbit, ale tu první určitě… Když tak napište do komentářů.

Ale teď už tady je nová kapitola k Dropsům. Přesunuli jsme se už do září. Doufám, že se bude kapitola líbit a že zanecháte nějaký ten komentář, vždyť víte, jak to vždycky potěší ;-)

Mějte se krásně, užívejte si víkendu a hlavně hezké čtení. Vaše Naiad :-)

 

Nemohla uvěřit, jak rychle všechno uteklo. Najednou tu bylo 1. září a ona se nervózně rozhlížela po sborovně. Všichni ostatní profesoři, kteří tu byli, chyběl jen Hagrid, který už čekal v Prasinkách na nádraží, a Severus Snape, který se odmítal přidat, vypadali uvolněně a navzájem si vyprávěli své příhody z prázdnin.

„Hermiono, nebuďte tak nesvá.“ naklonila se k ní nenápadně profesorka Věštění z čísel.

„Nemůžu si zvyknout na pocit, že stojím na druhé straně barikády.  Ještě nedávno jsem byla jednou z nich a teď mám být autorita?“ vyslovila všechny své nejistoty, které teď pociťovala.

„Ale zlatíčko, nemusíte se bát, každý z nás si podobné chvíle zažil a přežili jsme zdraví. Podívejte na pana Longbottoma. Před dvěma roky se tu třásl jako osika a požadoval po Minervě, aby mohl odejít, že už učit nechce. A teď? Studenti ho mají rádi.“ konejšivě ji chytla za ruku. „A některé studentky ještě radši.“ mrkla na ni a na tváři se jí rozlil úsměv.

Hermiona se pokusila také usmát. Sice ji Septima Vektorová neuklidnila, ale ona oceňovala alespoň její pokus.

„Měla jsem tu čest vás učit. Jsem si jistá, že když jste byla tak vynikající studentka, kéž by takových bylo víc, budete i vynikající učitelka. A samozřejmě, kdyby vám Minerva nedůvěřovala, o to místo by vás nežádala.“

„Děkuji, Septimo.“

„Nemáte zač, drahoušku.“ usmála se znovu profesorka a přidala se znovu k rozhovoru ostatních profesorů.  Zrovna teď se sázeli, která kolej letos vyhraje. Několik z nich bylo pro Havraspár, což Filiuse Kratiknota nadmulo pýchou natolik, že vypadal o několik palců větší. Pár z nich, mezi nimi i Neville, dával šanci nové profesorce, prý vždy měla šestý smysl vést lidi tou správnou cestou, pravým důkazem byl sám Harry Potter. Dva byly pro Mrzimor, který už dva roky vedla profesorka Starodávných run, Bathsheba Babblingová. Zbytek se přiklonil k názoru, že by mohl vyhrát Zmijozel, Severus Snape už v tom několik let uměl chodit a věděl, jak svou kolej vést k tomu nejlepšímu výkonu. Profesor Kratiknot po tomto názoru potichu zašeptal, že to bude hlavně tím, že svým studentům vždy nadržoval.

Když to dořekl, dveře do sborovny se otevřely. Severus Snape zůstal stát na prahu a všechny si přeměřil znechuceným pohledem. Nikdy se podobných debat nezúčastnil, považoval to za zbytečné plýtvání časem. Nakonec se dlouze zadíval na ředitelku.

„Ach, ano,“ vydala ze sebe, když se podívala na své zlaté hodinky. „je čas. Měli bychom se připravit, nový školní rok začíná.“ pronesla slavnostně a všechny obdařila úsměvem.

Profesoři se začali pomalu trousit ven. Jen Hermiona zůstala sedět. Najednou nebyla s to se pohnout. Nechtěla tam.

„Mio, pojď. Všechno bude v pořádku, uvidíš.“ řekl jí Neville a chytl ji za ruku, aby ji podpořil.

Ucítila na sobě pohled a nebyl to ten Nevillův. Podívala se ke dveřím, kde už byl jen staronový ředitel Zmijozelu. Provrtával ji pohledem, levé obočí měl o něco výš než to druhé.

„Hermiono, měli bychom-“ nestihl doříct Neville, protože byl přerušen.

„Ano, překvapivě má pan Longbottom pravdu. Měla byste jít, profesorko.“

Začala ji pěnit krev v žilách. Jak jen ten chlap dokázal jedno slovo pronést s takovou ironií? Prudce se postavila. „Vy-vy-vy…“

„Nejsem si jist, jestli máme dostatek času, abych si vyslechl vaši, jistě velmi zajímavou, přednášku o své osobě.“

„Přestaňte se do mě laskavě navážet, Snape. Já nemůžu za fakt, že po válce po vás neštěkl ani pes.“ vyprskla na něj. Ruce měla v bok a bradu statečně vystrčenou.

Ztuhl. „Co si to sakra dovoluje?“ pomyslel si naštvaně. „Řekl bych, že byste teď raději byla na mém místě, nemýlím se snad, Grangerová?“

„Měli bychom opravdu už jít.“ pokusil se do rozhovoru vmísit profesor Bylinkářství, ale marně. Ani jeden ho nevnímal.

Hermiona si odfrkla. „Mýlíte a jak moc.“

„Opravdu? Tak to teď opravdu netuším, čí rozvod se poslední čtyři měsíce rozebírá v Denním Věštci. Nebo jeho fiasko při obraně tvorů, kteří o to ani nestáli.“

Začala se třást vzteky, tohle byla podpásovka. A pak najednou přišel nápad, jak se bránit a naštvat ho stejně jako on ji. „Překvapil jste, nečekala jsem, že zrovna vy budete číst bulvár. Že byste čekal, až se tam objevíte?“

Neville to celé pozoroval a přemýšlel, jak je zarazit. Zrovna se na sebe vražedně dívali a jak odhadl, netrvalo by to dlouho a vytáhli by i hůlky.

„Dost!“ ozval se překvapivě autoritativní hlas. Hermiona i Severus se po něm otočili. „Nemáme čas, studenti už jsou tu.“ A měl pravdu, ze Vstupní síně, která byla nedaleko, se ozývalo dupání a veselé hlasy.

Hermioniny ruce opustily boky a jen tak visely podél jejího těla. Jakmile si uvědomila, jak hloupě se chovala, trochu se začervenala. Severus se dál překvapeně díval na svého nového kolegu.

„Měli bychom opravdu jít.“ Jakmile to dořekla, Snape se otočil na podpatku a rychlým krokem odcházel.

„To bude teda rok.“ povzdychla si a vyrazila za ním. Neville ji za chvilku doběhl.

 

Když se profesoři Přeměňování a Bylinkářství v závěsu za profesorem Lektvarů dostali do Velké síně, byla už skoro plná, proto si pospíšili a rychle usedli na svá místa.  Severus se posadil po levém boku ředitelky vedle Bathsheby. Hermiona se posadila o dvě místa dál vedle volného místa pro Kratiknota, který měl přivést první ročník, Neville hned vedle ní. Bylo právě na čase, poslední studenti se posadili a dveře do síně se otevřely. Byl to trochu bizardní pohled, nynější zástupce ředitelky vešel a za ním vystrašená skupinka jedenáctiletých dětí, alespoň polovina z nich byla vyšší než on. Kratiknot před sebou levitoval dřevěnou stoličku s Moudrým kloboukem.

Noví studenti se seřadili zády k profesorům, Kratiknot před ně položil trojnožku a sklonil hůlku. Nepatrný šum v síni utichl a Moudrý klobouk se dal do zpěvu. Hermiona s úsměvem poslouchala píseň o přednostech žáků jednotlivých kolejí a u každé z vlastností si představovala své bývalé spolužáky. Nechala se trochu unést, a tak začala tleskat opožděně.

Profesor Kratiknot předstoupil před studenty prvních ročníků, v ruce svíral dlouhý svitek pergamenu. Svým pisklavým hlasem začal mluvit: „Až přečtu vaše jméno, posadíte se sem,“ ukázal na dřevěnou stoličku. „a nasadíte si klobouk.“ Někteří žáci znatelně zezelenali.

„Abacus, Mattew!“ Malý chlapec s kudrnatými hnědými vlasy vyšel z davu a málem spadl, když si přišlápl dlouhý hábit. Síní se ozval potlačovaný smích. Chlapec se zarděl a se skloněnou hlavou přišel ke klobouku.

„To bude určitě Nebelvír.“ neodpustil si potichu Severus. Okamžitě ho spařily tři naštvané pohledy. Ten první patřil Minervě, které se nelíbilo vyrušování, ty dva zbylé patřily Hermioně a Nevillovi.

„MRZIMOR!“ vykřikl Moudrý klobouk a od stolu jmenované koleje se ozval radostný potlesk, ke kterému se přidali i profesoři. Severus spolkl další poznámku.

Studenti se pomalu rozdělovali do kolejí. Jen atmosféra nebyla taková, jak si ji všichni pamatovali z dřívějších dob. Důvodem byli dva noví profesoři. Když klobouk zařadil prvňáčka do jeho koleje, hlasitě tleskal, ten druhý ho naprosto ignoroval.

Teď už byl na řadě poslední student. Stál tam chudák tak osamoceně, že ho Hermiona začala litovat.

„Zacht, Samuel!“ vyslovil profesor Kratiknot poslední jméno. Samuel úlevně vydechl a posadil si klobouk na hlavu. „NEBELVÍR!“

Hermiona znovu začala hlasitě tleskat. Ruce už jí hrozně bolely. Zařazování skončilo, ředitel Havraspáru se usadil na své místo a Minerva McGonagallová povstala.

„Vítejte v novém školním roce.“ Všechny studenty obdařila jedním ze svých úsměvů, které Severus začal pomalu nenávidět. „Než vám oznámím změny, které se tento rok uskutečnily, měli bychom se najíst. Tedy dobrou chuť.“

Profesorka Přeměňování se zavzpomínala. Chybělo jí Brumbálovo „Dejte si do nosu!“ nebo nesmyslná slova, kterými studenty první školní den obdařil. Na stolech se objevila vynikající práce domácích skřítků, to ji vyvedlo ze vzpomínek. Najednou zjistila, že má hlad. Naposledy měla snídani a ani té kvůli nervozitě moc nedala. Ta ale už byla pryč. Možná to bylo tou hádkou se Snapem nebo tím nesmyslným povzbuzováním nových studentů. Jak se říká, hlad má velké oči, a tak si na talíř naskládala neskutečně moc jídla. Po pár soustech si připadala plná.

Talíře všech v síni zmizely. Někteří těžce dýchali, jak byli přejedení, ale našli se tu i tací, hlavě tedy dívky, kterým se neskutečně ulevilo, když tu ta hromada dobrého jídla nebyla.

Ředitelka znovu povstala. „A teď mě, prosím, ještě vyslechněte, mám pro vás několik nezbytných informací. Prvním ročníkům oznamuji, že vstup do lesa na školních pozemcích je zakázán. Také připomínám, že na chodbách není povoleno kouzlit, používat žertovné kouzelnické předměty a další věci, které si můžete přečíst na seznamu zákazů na dveřích kanceláře školníka Filche.

A nyní pro vás mám jednu nemilou zprávu. Profesorka Glipová a profesor Křiklan se rozhodli odejít na zasloužený odpočinek. Ale s radostí vám chci oznámit, že jejich místa zastali výborní kouzelníci. S velkým potěšením vám představuji novou členku profesorského sboru, slečnu Hermionu Grangerovou, která se tímto stává vaší novou profesorkou Přeměňování.“ s tím se žena zvedla a své budoucí studenty obdařila úsměvem. Síní se rozlehl ohromný potlesk. Někteří začali dokonce jásat a pískat. Hermiona se začervenala a znovu se posadila. Takové přivítání rozhodně nečekala. „A také bych chtěla dodat,“ ujala se znovu slova ředitelka, když hluk ustal. „že profesorka Grangerová bude od dnešního dne zastávat také funkci Nebelvírské ředitelky.“ Od Nebelvírského stolu se ozval další ohromný aplaus.

„A také bych tu chtěla s radostí přivítat staronového profesora Lektvarů a ředitele Zmijozelské koleje, Severuse Snapea.“ I Severus se postavil, ale ani na jednoho ze studentů se neusmál jako jeho kolegyně. Ozval se potlesk, ale tomu, kterým byla obdařena profesorka Grangerová, se nemohl rovnat ani z daleka.

Hermiona zbytek ředitelčina proslovu nevnímala. Měla totiž neskutečně škodolibou radost, jak byla uvítána ona a jak Snape.

 

 

5. kapitola                                                                                             7. kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Cha cha :D

(Eloise, 23. 12. 2009 21:32)

Tak to se mi líbilo! Vtipná...
Btw. pár Hermiona a Neville by se mi líbil více než Hermiona a Snape, ale je jen na tobě, co s tím uděláš, každopádně se mi to moc líbí!

to Moony

(Naiad, 1. 11. 2009 23:43)

děkuju :-) jako ona by další mohla být, je napsaná, ale já jsem ráda, že mám něco v zásobě, a tak přidávání nebude váznout, když to právě nepůjde (což teda doufám, že se nestane) U souseda bohužel tuhle výhodu nemám, tak se pokusím co nejdřív něco napsat...

Moony

(www.hawaiiiii.blog.cz, 1. 11. 2009 20:47)

tý jo, to je super kapitolka... bylo by super kdyby byla hned další, ale chápu, že někdy to nejde a nejde:-)

p.s. k sousedovi taky..

to Fido

(Naiad, 31. 10. 2009 17:48)

taky jsem ráda, že ses na tuhle stránku dostal :-) Jo a moc děkuju za tu gramatickou část komentáře, v téhle kapitole jsem to už opravila a snad to najdu i v těch předchozích :-) Moc děkuju :-)

Hezká kapitolka ... i celá povídka

(Fido, 31. 10. 2009 17:39)

jsem rád, že jsem se na tuto stránku dostal ... už ani nevím odkud mám link, ale to nevadí :)
Těším se na další pokračování ...

PS: když něco visí, tak je to měkké ... stát to může tvrdě ;)
... všiml jsem si, že to píšeš stále chybně ... už to bylo v nějaké předchozí kapitole

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA